Pouť do Medjugorje

Postřehy z poutního zájezdu

Moje pouť do Medjugorje se začala 5. září 2000 a trvala celý následující týden. O tomto týdnu zklidnění a čerpání zejména duchovní síly do dalších dnů bych napsal několik vět.

Medjugorie jako malá bezvýznamná vesnička v západní části Bosny a Hercegoviny představuje v současné době jedno z nejnavštěvovanějších mariánských poutních míst na světě. Vesnička se rozprostírá v údolí dvou kopců Podbbrda a Križevace v poklidné krajince zemědělsky využívané pro pěstování vinné révy, tabáku a ovoce.

Když se kdokoliv rozhodne navštívit toto místo, zajisté nebude zklamán, protože se rozhodl setkat se s Boží milostí. A právě toto znamená začátek nového života. Života pro spásu v radosti z lásky Boží. Tak trochu by to někdy mohlo připomínat biblický příběh o marnotratném synu, kdy se člověk vrací ze tmy do světla a žasne, jak veliká je Boží láska.

Předtím, než trochu nahlédneme do těchto míst, uvedu něco z historie. Matka Boží Panna Maria sem začala přicházet v roce 1981. Vizionáři, kteří Ji tehdy mohli vidět, byli ještě děti. Maria jim slíbila, že bude přicházet i nadále a tak se děje až do dnešních dnů. Hlavní poselství jsou pro svět velice důležitá a představují mír, mír mezi lidmi a mezi nebem a zemí. Panna Maria si přeje abychom se modlili s radostí a tím se tak více přiblížili našemu nebeskému Otci, který nás velice miluje. A právě tady se Boží láska dává mocně poznat.

Do Medjugorje jsem přijel z Prahy s poutním zájezdem, tentokrát to bylo už popáté. Po zdolání dvanáctiset kilometrů se ráno probouzíme do nového dne. Probouzejí se i zvony svatojakubského kostela a my už poznáváme tyto dvě známé věže medjugorského farního kostela. Kostel je moderní budova, byl vysvěcen v roce 1969. Tehdy byli mnozí, kteří se divili, proč tady stavět tak velký kostel, nicméně stavitel prorocky prohlásil, že jednou nebude lidem ani stačit, jak bude malý, což se také opravdu splnilo. Ale to už přijíždíme na místo, kde se ubytujeme. Náš duchovní program začíná až odpoledne, než se všichni ubytují a dostatečně si odpočinou. Ačkoli program je bohatý, každý si tu najde i čas pro osobní ztišení. Večerní mše svaté začínají v kostele již o šesté hodině modlitbou růžence a končí až kolem deváté. Pravidelně se konají i večerní adorace, při kterých se zpívá a rozjímá o Bohu. Lidé se sejdou v kostele nebo v létě před kostelem a ze srdce prožívají radost, která zde panuje. Kostel je zde místem, kde se během celého dne scházejí lidé mnohých národností, aby se zúčastnili právě té své mše svaté.

Během dne však máme možnost zúčastnit se i jiných akcí a jednou z nich je výstup na kopec Podbrdo, tedy místo prvních zjevení. Dostaneme se sem z vesničky Bijakoviči nedaleko od Medjugorje. Čas během výstupu na tento kamenitý kopec můžeme spojit s modlitbou křížové cesty, neboť zde jsou rozmístěny reliéfy jednotlivých zastavení. Mnozí putují bosky aby si připomněli Ježíšovo utrpení, které On za lidi během Své křížové cesty prožíval. Zhruba ve třech čtvrtinách kopce se nachází místo s několika kříži. Ty představují místo prvních zjevení Panny Marie. Vidíme tu skupinky věřících, kteří sem přišli načerpat milosti Boží. Opravdu, cestou na tato místa se člověk zklidní a začne prožívat modlitbu jako rozmluvu s Bohem. Někdy jen tak naslouchá a pomalu se otvírá Boží lásce.

Nedaleko od úpatí Podbrda můžeme navštívit místo s modrým křížem. Toto místo je význačné tím, že se zde schází místní modlitební skupina vedená vizionářem Ivanem, která se modlí a zpívá na úmysly Matky Boží. Nezřídka kdy se Panna Maria zjeví právě zde.

Nedaleko odsud se vypíná ještě jeden kopec, nazývá se Křiževac a to podle kříže, který zde vztyčili místní obyvatelé jako díkúvzdání v roce 1933. Cesta na tento kopec je náročnější než výstup na Podbrdo neboť je prudší a také delší. Také zde nás provázejí jednotlivá zastavení křížové cesty. Na vrcholu se tyčí velký betonový kříž. Panna Maria jednou řekla, že se sem chodí za nás modlit. Snad proto sem stoupají mnozí poutníci, a to mnohdy i starší lidé. Stalo se také zvykem, že mše svatá na svátek Povýšení Svatého Kříže, se koná právě zde. Je přenášena televizí a osobně se jí zúčastňuje mnoho lidí z Medjugoje i okolí. Od vrcholu je odsud krásný výhled do kraje, kde je možno zahlédnout vesničku v údolí i okolní kopce. U kříže spatřuji též skupinku veselých Italů. Právě se chtějí udělat společné foto. Slyším jak někdo z nich vykřikuje "Ave Maria!" a druhý dodává "Ciao Maria!" a ostatní propukají ve všeobecný smích. V takové radostné náladě setrvávají i jiní. Všichni se zde ale dokáží opravdově modlit, zde je Bůh opravdu blízko a proto snad je nám i modlitba snažší.

Pomalu se sbírám a po sestupu z kopce se již ubírám skrze pole právě dozrávající vinné révy směrem ke kostelu. Kostel je zde opravdovým centrem všeho dění a pobožnosti probíhají během celého dne. Večerní mše svaté pak celebrují desítky kněží z mnoha zemí a také evangelium je čteno v několika jazycích. V radostném ovzduší modliteb pak není problém prostát přes tři hodiny v kostele během celého obřadu. Interiér kostela je prostý, ale je tu možné pocítit Boží přitomnost. Někdy se mše svatá koná pod širým nebem, zejména když to dovolují příznivé klimatické podmínky. U kostela je možné se občerstvit u kašen s osvěžující vodou nebo rozjímat u sochy Panny Marie před kostelem.

Mezi opravdu zajímavé zážitky patří i návštěvy zdejších komunit. Komunitu narkomanů má na starosti Sestra Elvíra z Itálie. Mladí lidé, kteří zde přebývají, děkují Bohu za záchranu ze své bezvýchodné situace. Úspěšnost komunity, která léčí jen modlitbou a láskou Boží je tak úžasná, že mnozí vyléčení narkomani jezdí pomáhat těm, kdo jejich pomoc potřebují. Mají mise například v latinské Americe, kde se starají o sirotky a jiné nezaopratřené děti. Jejich optimismus i výhledy do dalšího života jsou povzbudivé i pro nás, kteří jsme se vůbec do styku s drogami nedostali. Jinou komunitou je i oáza míru, která žije z Boží prozřetelnosti a modlí se za mír.

Zajímavá jsou i setkání s vizionáři. Z jejich slov plyne pevné přesvědčení, že Bůh a Panna Maria jsou nám blízko a my se můžeme těšit z jejich lásky. Vyzývají nás k modlitbě růžence a k dodržování půstu pomocí kterých můžeme i války odvrátit, tak jak odhalují poselství Matky z Medjugorje.

Jsem si jistý, že si každý z Medjugorje něco přiveze. Srdce se tu naplní milostí, kterou je třeba potom rozdávat všem, kteří to potřebují. Ukončím toto vyprávění slovy Panny Marie v každém z jejích poselství "Děkuji, že jste přijali mou výzvu!"