V červnu 2000 naše tradiční expedice Čerňava (alias Kelčský Javorník) doznala mnoho změn. Řada bývalých členů díky maturitním zkouškám, škole obecně, ZVS a také díky získání zaměstnání, byla indisponována. Proto jsme v našich řadách neviděli Moniku Mexiko, Sylvu 2 Hrabůvka, Víťu Kotva, Víťu Stará Bělá a další, kteří se zúčastnili na všech předchozích a s jednou výjimkou vítězných expedicích Soutěžního expedičního vysílání CB klubu Ostrava OSCAR VICTOR, ale naopak jsme zde přivítali mnohokrát indisponovaného staronového člena expedice Josefa Rondla. Ten měl také lví podíl na úspěchu expedice. Tentokrát se zúčastnili pouze čtyři členové, ale ti všichni udělali maximum. Technická příprava zaměstnala trio Radek Hrabůvka, Josef Rondl a Ludva Hrabůvka a také Rentgen Fifejdy nezůstal pozadu. Dvě expediční vozidla jsme jako vždy museli před vrcholem opustit a největší kopec několikrát zdolat s ručním vozíkem, který nám nezištně zapůjčil Rosťa Hrabůvka. Vrcholový tábor jsme postavili včas a stejně tak i stožár a vysílací zařízení. Tradiční bolest se stožárem se objevila i tentokrát, ačkoliv jsme ji nepodcenili. Obrovská monstra byla nakonec nahrazena jedinou trubkou s anténou 5/8 lambda, která měla nejlepší parametry. Podmínky již zdaleka nebyly ideální, ale ty snad nebyly nikdy. Tentokrát ale rušení bylo přímo odporné. Také jinými expedice realizované zahřívání kóty před závodem se u nás nekonalo, protože sama cesta je náročná a to jak fyzicky, tak i finančně. Brejků tedy nebylo tolik, nakolik jsme byli zvyklí a sama výsledková tabulka zobrazující průběh závodu hovoří jasně. Obrovský náskok u Čerňavy obvyklý se zmenšil na zanedbatelné minimum. Jen díky nám nepochopitelným výpadkům u jiných expedicí (Žrouti v období jídla, Rádio X a Městské skály předčasně ukončili) jsme i tentokrát vyhráli, ač jsme to již nečekali. V podzimním kole uděláme opět všechno pro naši další výhru, ale zákon pravděpodobnosti bude zase proti nám. Nebylo nás sice mnoho, ale legrace jsme si užili hodně a to jak při závodě, tak i při pobytu samotném.
Při závodě jsem se pokusil několikrát navázat spojení s jednou slovenskou expedicí. Podle způsobu jejich komunikace se dalo usuzovat na nováčky. Napovídala tomu i modulace, i když ta dokáže být ošidná. Několikrát se mi podařilo spojení navázat, ale potom, když jsem protistanici sdělil, kdo jsme, tak najednou komunikace začala váznout a již se spojení udržet nepodařilo. Již poprvé jsem pojal podezření, že je to z druhé strany cílený záměr a po druhé a třetí to již byla jistota. Nechtěl jsem tomu věřit a tak jsem se jich zeptal přímo, zda nemají zájem o spojení např. z důvodu jejich právní úpravy provozu CB pásma. Nevyvrátili to ani nepotvrdili a opět jakoby ztratili spojení a dále si nás přestali všímat. Ten Sysifův pocit marnosti, kdy balvan přes veškerou snahu sklouzává mě velmi dožral. Pak se majku chopil Josef Rondl. V pohodě s nimi navázal spojení ve své mateřštině tj. slovensky a pouze zvažoval zda bude Jožo Masárik z Masáryčky nebo Veľkého Rovného. Druhá varianta vyhrála a najednou se vlny vyčistily a Pepa najednou byl slyšet „velmi dobře“. Se škodolibostí jim sdělil náš lokátor o který v mém případě neměli zájem. Chtěli bychom vidět jejich obličeje nad mapou lokátorů. Obdobných lidí je na obou stranách požehnaně a je dobře že na obou stranách se najdou lidé z jejich vlastního národa, kteří si s lidské hlouposti dokáží udělat legraci.
Velmi nás také překvapila a potěšila Jiřina Vítkovice, která na druhý den se vydrápala na kopec za námi. Neváhala urazit velký kus cesty z Ostravy až do Hostýnských vrchů. Udržovala nám již tak dobrou náladu a byla vítaným zpestřením naší expedice. Dokonce pomohla s vyklízením tábora a svozem materiálu. Rádi jsme ji svezli zpátky do Ostravy a těšíme se že na podzim bude členem naší expedice. Do Žroutů jsme sice měli daleko, ale hladem jsme nestrádali. Další vysílání budeme díky úpravě pravidel muset provádět z Kelčského Javorníku., protože pravidla povolují vysílání pouze ze závodní stanice. Tím již nám odpadá objednávání jídel pomocí vysílaček v místní restauraci a proudové střídání u stolu než bude podnik uzavřen. Doufáme, že to není reakce ze strany případných závistivců, kteří nám nedopřejí žvanec. Jiný dopad na naši expedici ono opatření mít nebude, pouze ten, že se nebudeme oddávat úvahám, co dále dobrého se dá ještě zobnout, ale kolik brejků se dá ještě ulovit a to je přece dobře. Doufám, že naše opětné prvenství v jarním závodě neodradí ostatní expedice a účast bude hojná. Možnost zvolit délku závodu a závod na 24 hodin bude rozdělen na dvě samostatné etapy, kdy z toho neustále se ztenčujícího hejna brejků je možno ulovit podstatně více a několikrát, tato možnost dělá závod přitažlivějším. Hlavním otcem této myšlenky je Sidi Poruba, který měl ještě další návrhy, ale zbytek komise se zatím spokojil s jednodušší variantou, která i tak, doufáme, že přinese oživení v éteru.
Ludva Hrabůvka
Na fotografii Pepa Rondl Ostrava Hrabůvka a Radek Hrabůvka při vysílání. Sedíme na kameni, na pařezu stanice, na stanici elektronický teploměr s hodinami. Vzadu je vidět stan Pepy Rondla.
Radek Hrabůvka