Pár dní před začátkem závodu sem se já, Radek Hrabůvka (Ostrava) rozhodl pro obhlídku vysílací kóty. Po prostudování jízdních řádů jsem se rozhodl jet vlakem do Bystřice pod Hotýnem, autobusem na Tesák, jít z Tesáku na Čerňavu, přes Jehelník na Kelčský Javorník a na vlak někam do údolí.
Počasí bylo pravé podzimní, sychravá mlha padala ze stromů, naštěstí nepršelo. Na Tesáku jsem si dal na zahřátí čaj a k jídlu míchaná vejce. Na pivo nebo proslavený zmrzlinový pohár Tesák jsem neměl ani pomyšlení. Po svačině jsem vyrazil. Z Čerňavy jsem udělal v rušákách s potížemi několik spojení do blízkého Přerova (20-25 km daleko), zato Ostrava není slyšet ani náznakem. Pokračuji v cestě, na Jehelníku zkouším další spojení. Nedaří se, jen pár mobilů v okolí, proto po chvilce pokračuji na blízký Kelčský Javorník. Po chvíli rychlé chůze jsem na Kelčském Javorníku.
Rušení jako zázrakem opadlo. Nejdříve se mi podařilo nabrejkovat na hovor mezi Ostravou a Havířovem. O něco později mluvím i s Ludvou Hrabůvka. Podařilo se mi i spojení do Jeseníků na Petrovy kameny za 55-59 (1438 m, 85 km daleko). Zkouší to na mne s vybitýma baterkama i někdo z Lysé hory (Beskydy, 1324 m, 50 km), ale ztratí se v šumu vždy po dvou třech slovech.
Pokračuji v obhlídce kóty. Již dříve jsem totiž z blízkých hor viděl, že vysoký dřevěný triangl, na kterém jsme loni měli anténu, už nestojí na svém místě. Triangl jsem našel spadlý do lesa špičkou zapíchnutý v zemi. Aspoň bude v čím topit, pokud bude zima. Pak jdu dolů, podívat se na příjezdovou cestu. Je to jasné, „náš“ dvoukolák, nám opět přijde vhod. Úkol je splněn, můžu jít na vlak.
Expedice Kelčský Javorník opět navazovala na velmi úspěšné expedice Čerňava a Kelčský Javorník (obě kóty jsou odděleny pouze údolím). Z různých důvodů jsme se zúčastnili pouze tři členové expedice, jádro expedice zůstalo stejné. Dva osvědčení operátoři původní sestavy Radek Hrabůvka a Ludva Hrabůvka společně s neohroženou horskou expediční bojovnici Jiřinou Vítkovice (Ostrava). Nepodařilo se nám posílit početně naše řady, ani když na poslední chvíli jsme v rádioburze podali inzerát, že přijmeme další členy expedice.
Protože jeme tedy oproti minule soutěžili v oslabené sestavě, zvolili jsme od počátku jinou taktiku. Zatímco dříve jsme se střídali po dvojicích, další se staral o rádiový provoz, vysílal výzvy a sledoval další expedice (pokud to dovolovala pravidla), a další odpočívali nebo se věnovali jídlu, nyní jsme naše síly museli rozvrhnout jinak Rozhodli jsme se. že budeme si šetřit síly, nebudeme tedy bojovat zevšech sil o první místo, ale přesto se pokusíme o co nejlepší umístění.
O dojezdu na Kelčský Javorník jsme psali posledně Je obdobný jako na Čerňavu. Je nutrné poslední kilometr dopravovat materiál pomocí ručního vozíku, „náš“ expediční dvoukolák, který opět nezištně zapůjčil Rosťa Hrabůvka, neboď závěrečný úsek cesty je sjízdný pouze pro terénní techniku. Tentokrát jsme neměli tolik výbavy a cesta byla trochu víc upravená, tak se nám jelo lépe, než dříve.
Po dojezdu, pokud se to tak dá nazvat, na samotný vrchol Kečského Javorníku jsme ihned stavěli stany. Počasí bylo ještě sychravější, než při při průzkomu kóty. Viditelnost tak 50 m. Vrcholový tábor jsme postavili včas a stejně tak i stožár a vysílací zařízení. Tradiční bolest se stožárem se stožárem se tentokrát neobjevila, obrovská monstra jsme se nepokoušeli stavět. Jako anténní trožár posloužily dvě třímetrové trubky s anténou 5/8 lambda, která měla nejlepší parametry. Veškeré ty provozní zaležitosti jsme do začátku závodu vyřešili a tak jsme začali chvíli před zahájením zahřívat vysílačku a vybrali si a obsadili kanál.
Samotný závod proběhl za běžného rušení, hrozné rušáky z posledních dnů ustoupily. Pohoda panovala i na kanálu a nálada byla vynikající. Také problémy s taxikáři byly mnohem menší než obvykle, možná bychom měli za to poděkovat provozovatelům mobilních telefonů. Závod nabral na otáčnách po půlnoci, kdy se podle změny v pravidlech mohli brejci ozvat podruhé jako další platné spojení. Dokonce máme i sedm spojení nad 160 km, pět po republice a dvě „do zahraničia“, na Slovensko. Spojení se Slovenskem je poměrně málo, třicet, asi tam panovaly větší rušáky, než na české straně. Ráno jsem totiž slyšel velmi dobře stanice okolo Hradce Králové, jak se chystají na kolečko. Dali jsme jim informaci o naší expedici a několok brejků se pak přišlo na nás nabrejkovat. Velmi nás překvapil Karel Frýdlant (Frýdlant nad Ostravicí), který se ozval ze Slovenska z Rysů. Podařilo se mu navázat ve 14:21 s námi spojení, i když zpočátku se to přes rušení nedařilo a spojení se rozpadlo. Karel se však nevzdával a brejkoval se znovu a znovu, až rušení pokleslo, a my s ním udělali čtyřminutovou relaci. Také spojení ve 23:09 s volačkou Černý Žilina Solinky pro mne bylo překvapením, protože jsem s ním měl spojení asi před měsícem, když jsem se vracel z Martinských holí. V obci Turie na mne zavolal ze skály nade mnou, když jsem byl pár metrů od autobusové zastávky. Tímto mu děkuji za další spojení a doufám, že se zase někdy uslyšíme nebo i potkáme. Také děkujeme všem, kteří zaslali QSL lístky.
Už v noci se udělalo jasno a bylo vidět hvězdy, tak jako málokdy. Rádo byla viditelnost na několik desítek kilometrů. Ludva s Jiřinou nafotili nějaké snímky, brzy je uveřejníme, abychom mohli na INTERNETU prezentovat nejen náš malý kolektiv, ale i CB klub Ostrava OSCAR VICTOR. Předběžné vyhodnocení expedice proběhlo ihned po opuštění Kelčského Javorníku tradičně v horské restauraci na Tesáku za pomoci vydatné krmě a tekutin. Ludva si navíc dal i zmrzlinový pohár Tesák, já s Jiřinou jsme už byli tak plní, že jsme jej jen velmi neradi odmítli. Cesta domů již proběhla v poklidu.
Našě snažení nám přineslo druhé místo. Ukázalo se, že na Lysé hoře (Beskydy, 1323 m) nebylo velké rušení a Rosťa Hrabůvka se svou expedicí toho plně využil. Nadmořská výška Lysé hory udělala své, a přestože jsme dosáhli 567 spojení, tedy o 34 více, než vítězná expedice Lysá 2000, která díky delším spojením zvítězila s náskokem 221 bodů. S umístěním v soutěži jsme spokojeni, příště se však zúčastníme ve větším počtu a chystáme vyšší stožár i některá překvapení.
Takto vypadal triangl loni (1999) před zřícením.
Radek Hrabůvka s použitím textů Ludvy Hrabůvka
Vytoužený pohár Tesák jsem si nakonec dal, když jsem šel 29. září. 2000 z Tesáku na Hostýn.
