V roce 2003 se náš CB klub Ostrava Oscar Victor zaměřil zejména na dvě akce. Éter bez hranic a Svatojánské mušky babky Kosačky. Na Éter bez hranic jsme zvolili naši již tradiční soutěžní kótu Čerňava (JN89VJ) v Hostýnských vrších. Je sice o dvacet metrů nižší než nejvyšší vrchol Kelčského Javorníku, ale protože jsme hodlali především užít krás přírody a také využít místních občerstvovacích zdrojů, zvolili jsme přístupnější Čerňavu. Náš tým byl složen již z osvědčených harcovníků Jiřina Vítkovice, Radek Hrabůvka a Ludva Hrabůvka. Staronovou účastnicí byla Sylva 2 Hrabůvka a nováčky na kótě, ale ostřílenými závodníky byli Adam Stará Bělá, Jarda Dobrá a Zdeněk Counry Hrabůvka. Kótu jsme kontrolovali i přístup k ní již měsíc před expedicí na výletě, kdy jsme se rozhodli pro netradiční severní cestu pod vrchol, protože jižní cesta byla při těžbě dřeva rozježděna.
Na expedici jsme vyrazili třemi vozidly. Jako tradičně jsme načerpali expediční medovinu v medovém sklípku v Miloticích nad Bečvou a přes Rajnochovice dorazili k Čerňavě. Materiál jsme dopravili pod vrchol na křižovatku lesních cest, kde jsme vozidla zanechali pod Zdeňkovým dozorem a vypravili se na vrchol s dvoukolákem. Materiál jsme museli opět navážet několikrát, zatím co vrcholové družstvo stavělo stany, 10 m vysoký stožár a vařilo kafe. Když jsme Adamův stožár vztyčili, tak nám ho museli závidět i radioamatéři, kteří vysílali nějaký čas z druhé strany vrcholu.
Ve stanovenou dobu jsme zahájili vysílání. Všichni museli obdivovat Adamovu přímo řemeslnou zručnost v navazování spojení, získanou na jiných kmitočtech při náročných radioamatérských závodech. Dokonce ani bavič Čerňavy Jarda Dobrá se svou medovinou nedokázal zmírnit jeho tempo. Jarda si také přinesl svou PMR a navazoval spojení se světem takřka stylem „neslyším Tě, ale vidím dobře“. Z depa nás chvílemi ohlušoval Country z mobilu, který ve chvílích klidu navazoval nesoutěžní spojení a kvalitou signálu nám konkuroval.
Po ukončení vysílání jsme někteří stejnou cestou opět i s materiálem sešli dolů k vozidlům. Jarda se ovšem rozvysílal a tak nás později doháněl cestou. Trochu se ale prošel, protože na několika stovkách metrů, ztratil několik kilometrů. Nakonec však zvládl i závěrečné vyhodnocení v hospodě na Tesáku. My i naše ledviny jsme v pohodě expedici vydrželi a konečné páté místo v ČR a na osmé místo v celkovém pořadí z kóty vysoké 844 m bylo pro nás úspěchem.
Náhledové obrázky z expedice.