Expedice Kelčský Javorník navazovala na velmi úspěšné expedice Čerňava (obě kóty jsou odděleny pouze údolím). Také jádro expedice zůstalo stejné. K již osvědčeným dvojicím operátorů Rentgen Fifejdy, Monika Mexiko a Radek Hrabůvka, Ludva Hrabůvka se připojila nová dvojice Lucka Dubina a Pavel junior Havířov.
Dojezd na Kelčský Javorník je obdobný jako na Čerňavu. Je nutné poslední kilometr dopravovat materiál pomocí ručního vozíku, neboť závěrečný úsek cesty je sjízdný pouze pro terénní techniku. Zde jsme museli hodně vypotit, než jsme dorazili až na vrchol, ověšení jako vánoční stromečky. Tento způsob dopravy se nám natolik zalíbil, že jsme některé úseky absolvovali 2×, protože jsme museli dohledávat ztracený materiál. Některé věci např. kladivo jsme našli až po cestě dolů. Já jsem si dokonce cestu zopakoval ještě jednou, a to ráno v sobotu, neboť jsem zapoměl fotoaparát, musel jsem improvizovat a dovést ho z Hranic na Moravě, kde mi jej dopravil Vlastík Dubina. Takže všichni jsme si kopce náležitě vychutnali.
Po dojezdu, pokud se to tak dá nazvat, na samotný vrchol Kečského Javorníku jsme ihned stavěli stany. Na obloze nás strašila bouřková mračna a tak stavba proběhla velmi rychle. Naštěstí pršet nezačalo. Minulé trampoty se stavěním stožáru naštěstí odpadly a anténu jsme umístili na triangl. Zde se nám navždy vryl do paměli heroický výkon Pavla juniora Havířov, který se vyškrábal na již se rozpadající triangl (viz foto) a umístil zde naši půlku. Vše proběhlo téměř hladce, pouze proti očekávání Pavel nespadl a tudíž jsme nemohli obdržet oněch 30 bodů za prokazatelné zajištění lékařské pomoci pomocí CB při závodě. Nakonec je to tak lepší, protože ještě chyběly nějaké ty hodiny do začátku závodu a Pavel by tak dlouho třeba nemusel vydržet. Veškeré ty provozní zaležitosti jsme do začátku závodu vyřešili a tak jsme začali již dlouho před zahájením zahřívat vysílačku a obsadili kanál.
Samotný závod proběhl za nádherného počasí a stany jsme nemuseli vůbec používat. Pohoda panovala i na kanálu. Po nějakém tom přesvědčování se nakonec brejkovali i taxíkáři a nálada byla vynikající. Trošku nás znervózňovalo prolézání na vedlejším expedice Lysá Hora, která nám šla až za 7 S, ale já jsem se to Rosťovi nevědomky oplatil, když jsem se při vracení z vyvolávacího kanálu netrefil na vlastní a přistál na jeho, začal vyvolávat a ještě mě žralo jeho drzé brejkování. Hned po chvíli nervů jsem pochopil, co se stalo a pak jsme se tomu spolu zasmáli. V příštích pravidlech musíme oprášit možnost použití druhé vysílačky pro vyvolávání, abychom podobným nedopatřením předešli. Závod nabral na otáčnách v ranních hodinách, začaly chodit v malém rušení i větší dálky. Když jsem zaslech např., že : „Právě jsem hodil z balkónu drátovku. Kam jsem se to dobouchal? Jsem z Hradce Králové.“, tak jsem nevěřil vlastním uším. Vrcholem bylo spojení na Lipenskou přehradu přes 300 km. Tentokrát jsme DX nelovili, protože jsme nechtěli ztrácet čas a věděli jsme, že expedice z Klatov má šanci na dobré umístění, minule nás totiž porazila a my skončili druzí. Naštěstí pro nás byla později diskvalifikována po protestu dvou expedic za vysílání na jejich kanálech.
Soutěž jsme skončili dle pravidel a já musel absolvovat onu anabázi s fotoaparátem,
abychom mohli na INTERNETU prezentovat nejen náš malý kolektiv,
ale i
Celá soutěž díky dobré tradici a vynikající práci pořadatelů Syčáka Dubina a Radka 2 Fifejdy měla dobrou úroveň a zachovala neustále se zvyšující kvalitu. Další soutěž proběhne zřejmě až na jaře 2000 po důkladné přípravě začínající již v tomto roce. CB klub Ostrava se stal členem České asociace klubů CB a bude tyto soutěže pořádat ve větším měřítku v kooperaci s asociací. Proto ještě důkladnější příprava je na místě. Myslím však, že máme na čem stavět a CB klub Ostrava si žádnou ostudu neudělá.
Ludva Hrabůvka
Náhledové obrázky z expedice.