| Nezdařená noční erotika s Romankou
Jeli jsme na cvičení. Kolona aut. Dost dlouhá kolona, které velel šéf útvaru, plukovník, kterému se od nepaměti říkalo Hranatej. Jel jsem v nástavbě s kolegou, který zde působil jako voják základní služby. Budu mu říkat XX.ARMIS, ale určitě ho znáte, protože je to věhlasný internetový publicista. Jeli jsme ve štábním autě, ve kterém byla plexi tabule a řada dalších vymožeností. Pochopitelně i postele a vše co k tomu patří. Chvíli jsme polehávali a klábosili o ničem. Pak nás napadlo, že vytvoříme trojského koně, který by znepříjemnil život našemu úhlavnímu nepříteli, kterému se všeobecně říkalo Potrubson. Kreslili jsme na plexi tabuli, a to, co během chvíle vzniklo, byl zpomalovací prográmek, který kontroloval, je-li Potrubson přihlášen, a snižoval prioritu jeho aplikací. Tento „žertík" nebyl vytvořen jen tak z plezíru, ale jako odveta, protože Potrubson si prioritu svých aplikací nastavil na maximum a všichni ostatní uživatelé si už nevrzli. Tento prográmek byl později do ADT systému vpašován jako jeho součást, takže nikdo na nic nepřišel. Díky tomu, že se pečlivě zálohovalo, se zpomalovač rozšířil do všech třech počítačů a Potrubson byl odstaven na celé čáře. Uvažovali jsme i o tom, že se tenhle prográmek doplní i o jiné funkce, ale k tomu nedošlo. Jen tak namátkou jsme plánovali šifrování datových souborů, případně kontrolovaná modifikace, aby se vše po určité době dalo vrátit do původního stavu. Byla to jen malá odveta za to, co Potrubson prováděl. Do dnešních dnů jsem nezapomněl, jak zablokoval můj zlepšovák na záchranu nečitelných disků. Poměrně často se stávalo, že disk měl poškozenou adresářovou stopu. Něco ve stylu FAT. Tím pádem nebyla data dostupná a práce několika lidí za celý den byla v háji. Protože jsem diskový subsystém znal, vytvořil jsem utilitku, která by se by dala přirovnat k programům Disk Editor, Disk Doktor a Unformát.. Nasazoval jsem ji v nouzi nejvyšší a byl spokojen, že jsem udělal něco užitečného. Snad by mě to ani nenapadlo, ale někdo mi poradil, abych si svůj výtvor podal jako zlepšovák. To jsem tedy chtěl udělat, ale Potrubson byl můj přímý nadřízený. Návrh jsem mu odnesl, ale tím se dostalo všechno na slepou kolej. Hned si na mě vyšlápl, že je to naprostá zbytečnost a tak dále. Tak jo, prográmek jsem zavřel do šuplíku a používal jen pro své potřeby. Asi za necelého půl roku Potrubson vyhlásil, že na jiné výpočetce to samé někdo vymyslel. K nám se tato novinka dostala jako speciální záchranný systém, bez kterého nemůžeme existovat. Kdo ví, mám ten dojem, že autor toho zlepšováku byl Potrubsonův kámoš. Prachy za to dostal někdo jiný. Když už jsem u Potrubsona, tak se musím zmínit o dalším člověku, který ho neměl rád. Nebudu ho jmenovat, jen popíšu tu událost. Potrubson měl pod sebou záklaďáky, které úkoloval. Záklaďák splnil úkol, Potrubson vyinkasoval odměnu. Až jednomu špagátovi se Potrubsonovo počínání znelíbilo. Voják do projektu zamontoval chybu, která se měla projevit až po jeho odchodu. Jak se nám pak svěřil, napsal ji pro Potrubsona jako chuťovku, aby si tu odměnu skutečně zasloužil, když bude projekt opravovat. Ale zpět ke cvičení. Dorazili jsme na místo a začala se rozmisťovat technika. Počítače PC v armádě ještě nikdo neznal. Bylo to krátce před revolucí. Vše bylo založeno na počítači ADT, který se vešel do nástavby Tatry 148. Centrála, která celý výpočetní systém zásobovala elektřinou byla nastartována jako první. Latríny už zhotovil někdo před naším příjezdem. Systém ADT byl založen na terminálech, takže se po celém ležení tahala kabeláž a terminály Videoton. Tiskárnu Consul museli táhnout dva. Takže druhá polovina dne byla taky vyplněna zábavou. Na nás, od výpočetní techniky, koukali pánové ze štábu jako na obtížný hmyz. Neměli rádi techniku a dovolím si úvahu, že od té doby se mnoho nezměnilo. Takže druhý den ráno bylo už vše připravené. To bylo dobře, takže část výpočetního střediska se mohla sbalit a vyrazit na záložní stanoviště, které bylo od tohoto místa vzdáleno asi padesát kilometrů. Já byl taky v té skupině, která se přesouvala. Všichni kteří se přesunovali si oddychli, protože pakárnu jsme s sebou nevezli. Aspoň to ze začátku tak vypadalo. Vyrazili jsme pryč a v podvečer byl tábor postaven a vše fungovalo. Bylo ale nezbytné navázat spojení s velitelstvím. Telefonicky jsme kontakt navázali okamžitě, ale bylo nutno přenášet také data. Ten přístroj, který tuhle činnost prováděl, nefungoval. Jednalo se o vykopávku s názvem KPD, ale po několika hodinách se vše podařilo technikům oživit. Ten den nezačal moc dobře. Ráno jsem měl službu u počítače. Nebylo do čeho píchnout, tak jsem monitoroval činnost uživatelů. Protože jsme se nacházeli na záložním velitelském stanovišti, nikdo nic nedělal. Akorát na terminálu 13 se někdo snažil pracovat, ale vůbec nevěděl, jak na to. Aby mohl vstoupit do systému, musel se na výzvu, "Prosím vaše jméno", přihlásit. Asi tam zadával jména všech svých milenek, protože se tam objevovala v tomto pořadí: "Jana, Petra, Ivana, Kamila". Měl jsem vytvořený prográmek, který umožňoval rozhovor mezi několika pracovišti. Něco ve stylu dnešního ICQ. Část byla manuální, ale na určité podněty program reagoval sám. Takže na slovo Kamila se program zeptal: "Kdo je Kamila?". Uživatel na druhé straně se zapojil do povídání a byla docela sranda. Už přesně nevím, o čem se povídalo, ale on si myslel, že na druhé straně je jen stroj. Pak rozhovor ustal. Asi za hodinu si nás, kteří jsme měli službu, zavolal "Mekenzí". Už věděl úplně všechno. Nechal si vyjet audit a věděl, že v té době běžel program KECY. Onen uživatel si nepřišel stěžovat, jen se chtěl zeptat, jestli stroj dokáže takhle reagovat. To ovšem Mekenzího vůbec nezajímalo. Zjebal nás jako malé hady s tím, že se to bude řešit později. A to byl jen začátek. V odpoledních hodinách se situace uklidnila, ale to byl jen klid před bouří. Datové přenosy již byly funkční, a tak jsme chtěli odeslat zprávu. V mašině držel službu Míra jako šéf směny, já tam přišel jako pomocník. Dorazil i Tomáš, který si šel zahrát lidožrouty. V tom okamžiku Mírovi hráblo a začal vymýšlet básničku, kterou by poslal na druhou stranu. Já fungoval jako zapisovatel a Tomáš kontroloval pravopis. Kontrola pravopisu v texťácích ještě nebyla :-) Mírova basnická prvotina zněla takto. Už je to skoro dvacet let a já si ji pořád pamatuju.
Kontrolní zpráva Takže data byla přenesena, ale ač jsme si telefonem ověřili, na druhé straně zprávu nepřevzal Fára, ale Máca. Ten, místo toho, aby zprávu schoval do šuplíku, ji vytiskl a okamžitě odnesl Hranatému. Aby celý datový přenos vyzněl dokonale, s Hranatým bylo v ten okamžik ještě velké zvíře ze štábu, podplukouvník Soudek. Když by byl Hranatej sám, asi by se vše ututlalo, ale tohle byl průser až na půdu. Okamžitě nastalo vyšetřování, volalo se zpět, ale po telefonu na tak velkou vzdálenost se špatně vyšetřuje. Takže na záložním stanovišti byl jmenován Mekenzí (ten den už podruhé), který měl všemu přijít na kloub. Nevyšetřil nic. Nikdo si na nic nemohl vzpomenout, každý byl v tom okamžiku někde jinde a navíc se nevědělo, kdy byl vlastně ten okamžik. Pátá kolona (XX.ARMIS) tajně z auditovacího systému vymazala tento přenos, takže Mekenzí zklamal. Já a pár ostatních se vracelo ze cvičení o den dřív. Ty ostatní, kteří se vraceli až později, si nechal Hranatej nastoupit s tím, že chce přesně vědět, kdo to byl. Míra a Tomáš se práskli sami, protože nikdo jiný téhož jména tam nebyl. Ale co hasič? Tohle Hranatec nevěděl a já tam nebyl, protože jsem odjel dřív. Když už je tam nechal stát asi hodinu, někdo mě prásknul a bylo vymalováno. Takže Máca zase jednou zaperlil a když ho vidím, napadne mě, že iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel.
Vysvětlivky |
| |