| Poezie
Tyto básničky jsem psal a netušil, že jejich obsah bude později naplněn. A ještě víc mě překvapuje, že některá dívčí jména, které jsem v básních náhodně použil, se později stala jmény reálnými. Čím to může být? Některé básničky, hlavně ty veselejší, vznikaly v době vysílání rádia Labe a moderování Mirka Vaňury. Ty zbývající jsem psal už na základě vlastních prožitků. Jedná se o sbírku pravd, polopravd, výmyslů, mýtů a přání. Kam která básnička patří, nechť rozhodne již čtenář sám. První básnička, kterou jsem napsal, vznikla den před tím, než jsem výpověď skutečně podal. Shodou okolností jsem firmu neopustil, protože mi zaměstnavatel zvýšil plat. Ale když se s odstupem času na celou událost dívám, měl jsem raději vypadnout. Jenže čas už vrátit nelze a vzpomínky z paměti jen tak nezmizí. Výpověď hrozím se té chvíle zrádné kdy to na mě všechno spadne šéf se na mě dneska chystá myslím, že je to věc jistá teď se dívám na dveře kdy ten neřád otevře lidi já mu to dnes řeknu že s tím tady zítra seknu Ukázka, co se v přirodě rozhodně nemá dělat. Kdo pravidla poruší, dopadne tak, jak basnička napovídá :-) Vosí hnízdo dnes mi nálada klesá nevím co s tím mám dělat rychle jsem vyběh z lesa své klíče musím hledat vypadly někde v kapradí když jsem tam dělal cosi myslím jsem že jim to nevadí pak mě pobodaly vosy hlavu mám jako merunu a z očí jenom škvírky modlím se k bohu Perunu a v kapse hledám sirky tohleto hnízdo vosí vyplením jako třídu oheň ten je hned zkosí a já se vypařím v klidu v poklidu sirku škrtám tráva už silně kouří do vosí díry vrtám a ty se zase bouří hajný to sleduje z povzdálí a připravuje pušku ihned to cítím v pozadí hergot ten má ale mušku musím se rychle vytratit teď chápu co se děje nejdřív vosy pak hajný se pod své vousy směje nejdřív v xichtě pak vzadu jsem otek jako míč slyším hajného radu ať už jsem z lesa pryč tyhle procházky pro zdraví přenechám mladším párům jak vtipně klasik praví jdu do hospody na rum Veřejné stravování skýtá jistá nebezpečí. Kámoš se jednou rozpovídal a nešetřil podrobnostmi. Brrrr, ještě, že to není vlastní zážitek,... asi bych se styděl :-) Průjmová epidemie větry vanou po poli já se řítím ulicí rychle i když o holi nemám tvrdou stolici úterý je k večeru tohle jídlo nemám rád já se z toho ........ když bych tady zůstal stát sympatie k téhle schůzi právě teď mám nulový podobně tak moji druzi jsou už taky hotoví klíč už strkám k nám do zámku ta chvíle je napjatá už jsem nestih vybrat schránku poďál jsem si kaťata hodně bylo toho bláta odnesly to parkety špínu čistím, maje dláta na báseň mám náměty Jo jo, taková služebka je nebezpečná. A když jede parta alkoholiků, abstinent lehce podlehne. Následky bývají velké, nechutné a zdrcující Služební cesta do mikrobusu jsem sedl a jedeme směr Praha za vozem se prach zvedl dneska to bude zrada ticho tu není ale hluk rámus je všude kolem u cesty stojí buk vyhnout se musíme honem náš řidič Mates Mário na sedadle se zvedá on má pořád chuť na pivo pohledem hospodu hledá hospoda už je na blízku naše auto už stojí Mário vyběh k remízku a obloukem tam dojí z remízku přímo k výčepu jsme vyrazili prudce po osmém pivu v podřepu máme poblitý ruce lžící mícháme pivo a kouká nám to z očí já teď pozvracím zdivo Mário na stůl močí v tomhletom hrozném stavu není možné jet dál pod mostem složíme hlavu kdo nechlastá je král Když jsem psal básničku "Nevěra", ještě se nezakládala na pravdě,.. alespoň ta závěrečná část ne :-) Vždyť to byl jen sen a ze začátku moc hezký, neskutečný, okouzlující,.... ovšem probuzení bylo kruté. Ale takový už je život Nevěra Spím a zdá se mi sen musím odsud rychle pryč po schodech se řítím ven jinak na mě čeká bič všechno začlo nevinně jedenáctá odbila stál jsem frontu v kantýně Janina mě sbalila její starej na služebce domů se dnes nevrátí nevěru spácháme lehce budem tady nahatí prádlo mizí někde v dáli tahle show se rozjíždí před tím jsme se oba smáli pak mě kopne do hýždí alkohol a láska páni v tomhle není logika co to dělá nemám zdání proč se fofrem oblíká? tahle báseň náhle končí v zámku zarachotil klíč v hlavě se mi všechno točí už bych měl být odsud pryč opice můj útěk hatí manžel ten je jako blesk ve výtahu mě hned zmlátí slyšet je jen třesky plesk modřiny a boule všude neschopenka už je tady zdá se že to malér bude obvazy mám jako hady Nechtějte uhnat holku za každou cenu. Pokud to už nemůžete vydržet, dejte si raději studenou sprchu. Toto se nestalo, jde o pustý výmysl, byť by se mohlo zdát, že tomu tak není. Jitra jsou zde tichá hudba se line sálem a já sedím jak pařez už jsem se opil málem to bude ale nářez kapela tango hraje a já jen civím kolem vybrat tu správnou z kraje musím se rozhodnout honem tahle je příliš vysoká a tahle zase malá musí mi padnout do oka i aby o mě stála Monika už je zadaná a Janinka taky zbývá už jenom Milena tak jakýpak s tím fraky rychle se zvednu ze židle a běžím rychle za ní ona hned sahá pro vidle Proč? to nemám zdání moje pověst je totiž všem známá na sto honů v tom bude asi ta potíž proto odtáhnu domů odcházím nocí temnou a nálada je hrozná já bych chtěl dívku jemnou to se na mně hned pozná procházím temným zákoutím tam v parku někdo stojí tím faux pas se už nermoutím v hlavě se myšlenky rojí když jsem nesbalil Milenu tak zkouším štěstí tady rozjedu akci šialenů prozkoumám její vnady při testu téhle osoby se hnedle pravdu dovím praštila se mnou o schody jak tvrdý Y tu stojím nestojím ale ležím a fraktury mám všude obušky se to hemží tohleto průser bude policie má zátah uchyla tady hledaj do pasti jsem se natáh a pokoj už mi nedaj už je tu cela temná a v okně pevná mříž obsluha není jemná mám já to ale kříž moje štěstí je v pytli tam za zdí někdo vzdychá mám smůlu že mě chytli a jitra jsou zde tichá Rýmovaný dialog na serveru MAMEDIA (nyní MAGEO) někdy z roku 1997 mezi uživatelem Saracen a Harrpo v auditoriu "Hradní milosti" Filipika /1/ (Saracen) Nechte mě vyslovit tenhleten názor Harrpa si určitě nedávám za vzor Nebudu poslouchat jak tady křičí ty jeho slinty se mi už příčí Už jsem si všimnul těch jeho praktik měl bych snad mlčet? nejsem však taktik Možná mě udá, budu mít smůlu a jemu podobní mě svážou u kůlu Budou mě mučit, já začnu řvát tyhlety verše neměl jsem psát Nechci se dočkat tohoto stavu aby nám Harrpo vymejval hlavu A s tvými názory to bude hračka běž z MAME na Hrad a dělej Špačka Teď změním audit a zdravím kámoše ty jeho názory snad patří do koše! Odpověď (Harrpo) Klidně opusť audit klidně opusť MaMe však my už Tě teď také známe stále jen slovíčka a veršíky připomíná to příliš profláknuté vepříky Motorové Prase, Motorové Sele strč si svoje filipiky do pr... Filipika /2/ (Saracen) Tak hurá, je tu diskuze který z nás ztratí iluze? Argumenty došly, sqěle tax mě poslal do pr..le Tohle jsem čekal, dobrá, fajn co je to slušnost, nemáš šajn Ty se chceš bít, svléknout mě z kůže? na místech, kde měly kvést růže Můj styl to není, já jsem jen poeta který tvou nestoudnost vykřičí do světa Nazdárek kámoši já změním audit už ho mám v patách a chce mě zabít Každý můžu udělat kopanec. Pokud jich je ale víc a vy se cítíte trapně, není dobré vysvětlovat, jen v tichosti odejít. Úplně tiše jsem však neodešel ... Odchod ze scény Děkuji některým za jejich podporu je to jak v nějakým příšerným hororu Když mě tu nechcete, tak já vás opouštím a i když nerad, zalezu do houští Odejdu rychle na smeťák dějin co bude potom, to teda nevím Ze scény odchází neznaboh Saracen podle všech příznaků je právě zatracen Neplačte přátelé nad ztrátou syna jednou se vrátím, zas bude psina Jak bájný Fénix povstanu z popela a všechny šejdíře vytočím do běla Básnička, kterou jsem vyplodil během minutky, už ani nevím z jakého důvodu. Snad to měla být předzvěst, zatím ještě veselá, básní následujících. Možná jsem tušil, že něco takového přijde, nebo jsem si moc přál, abych potkal ..... koho vlastně. Věděl jsem, že se něco musí stát, ale jaké bude pokračování, zatím nikdo nevěděl. Tím méně já. A kdybych uměl jen trochu nahlédnout do budoucnosti, rozhodně bych šel jinou cestou. Rychlovky nejsou můj styl a proto říkám: "již nikdy víc". Když už vztah, tak dlouhodobý a se vším všudy. Rychlovka došla rýmů zásoba nasadím s čelenku pak nasednu na soba sbalím cestou děvenku zavřeme se do chaty tohle se nám líbí moc za chvíli jsme nahatý čau Mařenko, dobrou noc Rány, které si člověk působí sám, se léčí těžko,..... a za hrubší výraz, který je vytečkován, se hluboce omlouvám. Ale v daném okamžiku mi bylo mizerně. A ten okamžik nebyl jen jeden. Slzy Slzy mi tečou po tváři veršíky píšu v diáři a kočky se už nepáří tak co teď s tím?? Mám někde v sobě zádrhel nakopal bych se na .... teď budu už jen vyvrhel to dávno vím!! Chvilkový flirtík, který se neměl vůbec konat. Jeho následky byly dlouhotrvající. Psali jsme si čtrnáct dnů, a viděli se jen chviličku, v onom baru, kde bylo všecho zvláštní. A sám vlastně nevím, co si mám myslet. Vím s určitostí jednu věc. Květu, i když poslední veršík hovoří jinak, jsem nemiloval, ale hledal u ní něco, co jsem už dřív definitivně ztratil. Květa V baru čpí dým, a vzůru stoupá jsi tady s ním a na slovo skoupá odpověď čekám, však nepřichází stínů se lekám, něco mi schází Tak mi dej šanci a nebo zmizni tma je jak v ranci, zvláštně to vyzní proto teď čmárám na zeď tu větu jako pes hárám, miluji Květu Myslím, že není nutné něco komentovat. Sama básnička říká vše. Je smutná a i když uplynulo hodně vody, pořád ještě mám pocit, že jsem se měl zachovat úplně jinak. Janě jsem moc ublížil a ... a dál raději nebudu říkat vůbec nic. Rozchod jsem dosti rozhozen, odcházím ze scény nesmím Ti přinášet zas další problémy zbabral jsem všlicos, já vím že velice tak piju na žalost, vidím dno sklenice dostal jsem kopačky tak už to chodívá však i ten největší král popu dozpívá zbyla jen vzpomínka bolestná na věky chybí mi Janinko, Tvé horké doteky Kraťoučká básnička pro Moniku, kterou jsem od prvního setkání moc chtěl. Opravdu byla krásná a já jí to mnohokrát řekl. Snažil jsem se, ale výsledek byl neurčitý. Půl roku jsme se scházeli, ale dva dny po svých narozeninách jsem dostal "dárek" v podobě kopaček. Sám nevím, kde byl zakopaný pes, ale odpověď na otázku zní "NE". Když jsem básničku Monice šeptal do ouška, připadal jsem si jako dobyvatel. Chtěl jsem zvítězit, ale nakonec vyhrál nekdo jiný. Chci Chci Tě dobýt, ne však mečem můj cíl není talíř s lečem v posteli už čekám svlečen jak uspěju se svým skečem? Michaela byla hezká holka, bohužel zadaná a já nenašel odvahu, abych se vyslovil. A tak zůstala jenom básnička, která mi čas od času připomene, co mohlo být a nebylo. S odstupem času už vím jednu důležitou věc. Mlčením se dá mnoho pokazit. Vyznání problém je asi v tom že neumím ti říct: "teď burácím jak hrom a chtěl bych toho víc" pohledy kradmé jen, když potkáme se ráno kdy splní se můj sen? snad ve hvězách je psáno tohle není jen tak se mnou teď cloumá stesk potácím se jak vrak když do něj uhodí blesk čekám jen na tu chvíli kdy odhalíš své tělo a je nádherně bílý má krásná Michaelo Proč jsem Monice psal veršíky, když jsem od začátku tušil, že se snažím zbytečně? Monika byla krásná a neměla chybu. Snad jen jedinou a to, že jsem u ní byl až na druhém místě. V lásce se druhá místa bohužel nepočítají. Proč? proč píšu veršíky pro jednu krásku na kterou myslívám každičkou chvíli? chci, ale nesmím ji vyznávat lásku neměl bych odejít? vím, že se mýlím! zahrál jsem na city a to se nesluší zbyl jenom smutek a ten zůstává v nás bolí mě srdíčko, pálí šrám na duši a všechno jistě vyléčí jen čas Sen byl kraťoučký, ale nádherný. Někdy nám pocit, že se mi to opravdu jen zdálo. Držet svoji jedinou za ruku, objímat ji a tušit, že tahle noc bude nekonečná. O čem sním? Sním sen o dívce pohledné jenž horká je jak letní noc a od půlnoci do jedné v rozkoši volám o pomoc Po noci přijde svítání já ležím vedle tebe do postele chceš snídani já Ti dám modré z nebe Co k takovému problému napsat? Aby vše vyšlo na sto procent, musí být splněno mnoho podmínek. Základním předpokladem je jiskření. Pokud se tak nestane, je dobré odejít středem ještě dříve, než by nastalo problematické chování výkonného orgánu. Vojenskou terminologíi řečeno, "bajonett auf" je základním předpokladem úspěšného boje. A jedna prohraná bitva může znamenat i prohranou válku. Příležitost neklepe dvakrát na jedny dveře. Selhání Když měsíc svůj jas zeslabí dívka své tělo odhalí a v téhle ranní hodině se budem chovat nevinně? Teď myslím na tu záhadu a zkoumám svoji násadu a stále se nic neděje v háji jsou všechny naděje Dvacetkrát může jenom bůh a já jsem pro ni asi vzduch I když je touha veliká ona se ihned oblíká a zmizí jako pápěří zbyl jenom parfém u dveří Mé tělo není z gumy kdo neumí tak čumí Obdržel jsem pracovní obuv fotbalisty a vznikla tato báseň. Jako bych tušil, že se stane něco smutného a ono se to i stalo. Poslední sloka už jen naznačuje, že to na co jsem se moc a moc těšil, se už nikdy nesplní. Bez názvu tuším, že zítra ráno mi bude všechno jasné teď je vše dokonáno kdysi to bylo krásné nečekám odpovědi chci jenom zmizet světu uteču od zpovědi a troubím na trumpetu píšu ta smutná slova která se derou ze rtů včera, dnes, zítra znova už můžu táhnout k čertu možná, že poznám jednou jak chutná síla lásky a až se mraky zvednou odpovím na otázky tak zpívej lásko moje nečekej na ofertu pojď se mnou do pokoje a růž ti slíbám ze rtů |
| |