Zpět
na Ivaňské rozcestníkHistorie obce Ivaň
Území Moravy bylo v pradávné době osídlené galskými kmeny. V prvém století před Kristem byly tyto galské kmeny od nás vytlačeny k jihu vpády germánských Kvádů a Markomanů, kteří v našich vlastech založily až po Dunaj rozsáhlé říše.
Slované se na Moravě objevují teprve během 6. století po Kristu, zprvu jako kočovníci. Záhy však byly nuceni ve své vlasti moravské zřizovati opevněná útočiště, kam utíkaly se svým movitým jměním a dobytkem v dobách nebezpečí a kde se za hliněnými náspy a dřevěnými palisádami, ploty a záseky houževnatě bránívali. Na těchto opevněních vznikaly „Hradiska“, základ pozdějších osad, tvrzí, hradů, vesnic a měst. I poloha naší vesnice na úrodné Hané byla již v dávné minulosti osídleným místem. Dokumentují to četné starožitnické nálezy (jako popelnice různých tvarů, misky, přesleny, bronzové spony a náramky), které se na území obce byly vyorány a vykopány.
Obec Ivaň se rozkládá na velmi mírně kopcovitém terénu v rozloze 731 ha. Patřila vždy mezi menší osady a vesnice počtem domů, který nepřesáhl číslici 200. Obyvatelé, co do počtu, čítali od 400 do 700 osob. Roku 1668 bylo ve vsi osídlených 17 1/2láníků (polo láníků), 11 1/4láníků (čtvrt láníků), 3 zahradníci, chalupník, 8 lhotníků, pustých 9 1/2láníků a 9 chalup. R. 1793 bylo ve vsi 75 domů, 572 obyvatel. R. 1834 88 domů a 647 obyvatel. R. 1900 již 123 domů a 666 českých katolických obyvatel. V roce 1921 134 domů a 679 obyvatel. V současné době má obec 200 domů a budov a 500 obyvatel.
Vesnice se dělí podle názvosloví do čtyř částí. Dolní část se nazývá Vrbí, střední část v kopci je Dědina a horní část se dělí na Zábraní a Uličky. Název obce je odvozen stejně jako názvy okolních vesnic ponejvíce od staročeských osobních jmen. Život lidu byl čistě hanácký. Jeho základními prvky byla vrozená nábožnost a péče o hanácké nivy a chlouba hanáckým dobytkem. Řemesla byla omezená na města. Obyvatelstvo se živilo hlavně polním hospodářstvím.
V nejstarších dobách patřila část Ivaně k zeměpanskému tovačovskému zboží a část byla samostatným zpupným zbožím. Roku 1351 držel zdejší dvůr s příslušenstvím olomoucký měštěnín Zdeněk. K roku 1376 je několik deskových zápisů o Ivani a vladykách po ní pojmenovaných. R. 1375 až 1385 čtou se po Ivani Přibeň, Lidéř a Arnošt. Koncem 13. století náležel díl osady Janovi Svachovy z Ivaně.
Vesnice byla vždy vázána k tovačovskému panství. Od r. 1365 do r. 1385 pan Ctibor z Cimburka, jinak z Tovačova, koupil po kouscích Ivaň celou. V těch dobách byly neustálé spory o pastviska na Blatech poblíž Ivaně. Ivaňští měli slavnou bojovnou tradici nevolníků s vrchností a panskými dráby.
Obecní pečeť je z r. 1623: na zoraném poli kráčí Hanák jako rozsevač (seje z rozsívky). Před ním vlevo na mezi keř, ve vzducu nad jeho hlavou dva skřivánci, vzadu pytel obilí a na něm sedí pták.
„Dne 10. října r. 1754 žaluje obec u císařské representace a komory, že obecní pečeť byla vždy v obecních rukou, až před 3 nedělemi zemská komise přišla na Tovačov a obci ivaňské nařídila, aby pečeť a originály privilegií donesli na zámek a odevzdali komisi. Obec vypravila ke komisi poselství žádat aby se od tohoto požadavku upustilo, ale přece učinila pánům komisařům po vůli a vydala jim, co chtěli, leč dosud se obci nic nevrátilo, ba někteří z vyslaných byli i 8 dní zavřeni bez teplého jídla, ba dokonce ani chleba se jim nedostalo do areštu dostatek. Nad to purkmistr a dva sousedé byli citelně zmrskáni („mit empfindlichen schlagen belegt“) a dne 7. října odvedeni k trestanecké práci na šance do Olomouce. „V ten čas třikráte na zvon šturmováno a Ejvanští brali se na zámek do Tovačova proti oficírům chtíce své ejvaňské sousedy z arestu vymoci.“
Císařská representace rozodla dne 12. října téhož roku, že rektifikační komise překročila svou instrukci, a nařídila, aby trestaní byli z Olomouce ihned propuštěni, a komisi dala důtku za takové jednání ukvapené. Zdá se, že již dříve byla obci pečeť odebrána, neboť dne 31. ledna r. 1752 nařídila táž císařská representace, že obec ivaňská má mít obecní pečeť ve svých rukou jako ostatní osady poddanské, ježto ji obec k různým věcem potřebuje a měla by snad značnou škodu kdyby pečeť neměla.“
Již ve stol. 18. byla v obci škola. Učilo se v caloupce (č. 8) až do r. 1799, kdy na školu upravena obecní kovárna (č. 4), v níž vyučováno 100 let. R. 1883 rozšířena škola na dvojtřídní, místnost pro ni upravena z bývalého důstojnického bytu. V září r. 1899 byla otevřena nynější dvojtřídní škola nákladem 21821 zl. Roku 1908 bylo 136 dětí, ale v roce 1927 jen 69 dětí. Školní kroniku založil nadučitel Jan Rada r. 1872.
Duchovní správou patřila vesnice pod farnost tovačovskou. V roce 1898 bala postavena na kopci v dědině kaple. Snad nějaká souvislost se založením hasičského sboru dva roky před tímto datem a časté požáry které vesnici sužovaly, že kaple byla zasvěcena právě sv. Floriánu, patronu hasičů a ochránci před ohněm. Také v horní části obce je na dvoumetrovém podstavci socha sv. Floriána. Na čelní straně je nápis „Svatý Floriáne, oroduj za nás.“ Na zadní straně je vryto do kamene „Josefem Činochem jsem byla zbudována r. 1907. V roce 1945 zničena válkou, jeho synem Františkem v r. 1946 znovu zřízena.“
Pohromy které v minulosti postihly obec:
27. července 1824 - krupobití
říjen 1831 - cholera 40 mrtvých
1834 - veliké mrazy, sucho a pád dobytka
1835 a 1842 - veliké sucho a cholera
1851 - cholera
1. a 28. července 1902 - krupobití (škoda 140 298 K)
Požáry v obci:
1806 a 1807 - tři požáry
10. února 1817 - požár devíti stodol
1. července 1844 - požár od blesku, 14 domů
1. září 1847 - oheň, 22 domů
červenec 1866 - za bitvy u Dubu zapálil v obci vystřelený
rakouský granát
1867 - oheň, 37 domů
29. dubna 1869 - shořelo 9 stodol
1871 - tři ohně
11. dubna 1876 - vyhořelo 6 domů
20. srpna 1892 - shořelo 7 domů
28. srpna 1893 - hořela stodola pana Křenovského
19. října 1893 - stodola paní Olšanské
21. listopadu 1896 - oheň v domě č. 18
Tento text byl převzán z publikace „100 let sboru dobrovolných hasičů v Ivani“ vydané v roce 1996