České země

Císařská kapela z rudolfinské Prahy přesídlila za císaře Matyáše do Vídně a přicházela do českých zemí jen při velkých dvorských slavnostech. Důležitými hudebními centry se v 2. pol. 17. stol. staly šlechtické kapely. Zvláště vynikaji kapely olomouckého biskupa Karla Lichtensteina Kastelkorna (1664 - 1695) a biskupa Schrattenbacha (1711 - 1738). Obě tyto kapely pusobily v Kroměříži a Olomouci. Hudební skladatel Pavel Vejvanovský (1633 - 1693) byl členem a později od r. 1760 vedoucím kapely biskupa Kastelkorna v Kroměříži a virtuozní hráč na trubku. Vytvořil obsáhlé, převážně orchestrální dílo, nejčastěji s vévodící dvojicí trubek a vůbec bohatým dechovým obsazením. Napsal i řadu skladeb chrámových, jež souvisí s jeho činností ředitele kůru.

Opera se dostala poprve do Čech v roce 1627 při korunovaci Ferdinanda II. a od té doby se opětně provozovala při cestách panovnického dvora. V Praze a v Brně od počátku 18. stol. se odehrávaly četná vystoupení italských operních společností, žádná z nich se však u nás neusídlila natrvalo. V roce 1723 u příležitosti korunovace byla provedena Fuxova opera "Constanza e fortezza" s neobyčejne okázalou a nádhernou výpravou, za účasti nejpřednějších hudebníků z celé Evropy. Pod dojmem této opery povolal hrabě Sporck na své sídlo na zámku Kuks u Jaroměře v roce 1724 operní společnost A. Denzia a svěřil mu vedení opery ve svém pražském paláci.

Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou, který patří k nejmohutnějším architekturám 1. pol. 18. stol. u nás i v Evropě, byl ve své nejslavnější době centrem kulturního života, který zde organizoval Jan Adam Questenberk (1678 - 1752). Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu. Hrabě Questenberk pěstoval italskou operní hudbu neapolské školy. Hudebníkem, tenoristou a nakonec kapelníkem zámecké kapely byl také český skladatel František Václav Míča (1694 - 1744), který je autorem vůbec první české opery "O založení města Jaroměřic". Opera byla složena na italský text a později přeložena do češtiy. Kromě oper skládal i kantáty a krátké oratorní skladby.

Rovněž v klášterech se pěstovala světská hudba. Četné doklady se zachovaly z 2. pol. 17. stol. z cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova.

Nejvýraznější osobností raného českého baroku je skladatel a basník Adam Michna z Otradovic (1600 - 1676). Od r. 1645 působil jako varhaník v Jindřichově Hradci, odkud podnikl jen několik cest do Prahy, Vídně a patrně Štýrského Hradce. Dovedl svou tvůrčí silou zaujmout významné místo v čele tehdejší hudební produkce. Díky jeho stykům s jezuitskými kolejemi mu vyšla většina díla tiskem v Akademické tiskárně jezuitské koleje v Klementinu v Praze. Ve dvou sbírkách, nazvaných "Česká mariánská muzika" a "Svatoročni muzika", vydal ctyřhlasé a pětihlasé duchovní zpěvy, mnohdy přejaté z lidové tradice. Řada Michnových písní byla převzata pozdějšími vydavateli kancionálů a jeho píseň "Chtíc, aby spal" žije v lidové tradici dodnes. Poněkud umělejší byla "Loutna česká", soubor duchovních skladeb pro dva soprány, s doprovodem 2-3 viol a basu. Oproti tomu latinskou chrámovou tvorbu Michna komponoval v benátském slohu.

Vrcholným skladatelem českého baroka je bezpochyby Jan Dismas Zelenka (1679 - 1745), který studoval hudbu ve Vídni a v Itálii. V jeho melodické invenci, zejména v rytmice, jsou patrny rysy české hudebnosti, které jej výrazně odlišují od jeho italských i německých současníků. Většinu tvůrčího života působil jako kontrabasista a později jako dvorní kapelník v Drážďanech, kde byl Zelenka konfrontován s velkým rozkvětem italské operní hudby. Její vliv se promítal do Zelenkova slohu vrcholného baroka, obohaceného pozoruhodnými melodickými i harmonickými postupy, značně rozšiřujícími dobovou tonální představivost. V Drážďanech vznikla většina jeho chrámových děl. Obsáhlá je i jeho tvorba instrumenální (sonáty pro různé nástroje, jezdecké intrády, koncertantní sinfonie ad.). I během svého působení v cizině udržoval styky s Čechami. Ještě za jeho života oceňovali Zelenkovo skladebné umění jeho současníci G. P. Telemann a J. S. Bach.

Bohuslav Matěj Černohorský (1684 - 1742) se narodil v Nymburce. Jeho životopis známe jen přibližně. Podobně je tomu i s jeho skladbami, jichž se přes skladatelův věhlas dochovalo jen velmi málo. Známe jeho vynikající "Laudetur Jesus Christus" (velkolepá fuga s varhanním doprovodem), a dále "Regina coeli" mající formu koncertní kantaty, dále několik skladeb varhanních, fugy a toccaty. S jeho jménem je spjata celá skladatelská škola, do které patří zejména Seger, Zach a Tůma.

Josef Ferdinand Seger (1716 - 1782) byl pražský varhaník, skladatel a pedagog. Ve své době byl považován za vynikajícího varhanního virtuóza. Jeho tokáty, preludia, fugy a fughetty slučují barokní polyfonní velkorysost s předklasickou prostotou. Byly ve velkém množství rozšířeny v opisech v Čechách i Německu a už od 90. let 18. století i tištěny. Komponoval i vokální chrámové skladby (mše, litanie, žalmy).

Jan Zach (1699 - 1773) byl houslista a varhaník v Praze, později odešel do ciziny, putoval po Evropě a prodával klášterům a šlechticům své skladby. Měl vášnivou a prudkou povahu, z níž leccos přešlo do jeho výrazově vypjatých a barokně patetických varhanních a vokálně instrumentálních skladeb. Jinde, zejména v komorní a orchestrální tvorbě má jeho hudba slohovou podobu raně klasickou. Napsal varhanní preludia fugy, množství komorní hudby, 28 symfonií, 14 koncertů pro různé nástroje, kolem 30 mší, 3 rekviem, Stabat Mater a jiné duchovní skladby.

František Ignác Tůma (1704 - 1774) byl nejprve skladatelem a kapelníkem u svého příznivce hraběte F. Kinského ve Vídni a poté u císařovny Alžběty. V Praze působil i jako pěvec a ve Vídni vynikl jako virtuóz na violu da gamba. Ve svých dílech spojuje barokně důkladnou polyfonní práci s raně klasickou plynulostí a lehkostí výrazu. Převládají díla duchovní (Mše, Rekquiem, Magnificat, Responsoria, moteta, žalmy, Stabat Mater, Loretánské litanie), napsal však i 10 symfonií, triové sonáty a orchestrální partity.