Georg Friedrich
    Händel

   *1685 Halle
   +1759 Londýn

Život Georga Friedricha Händela lze velmi snadno rozčlenit na čtyři základní období podle jeho hlavních působišť. To, že opustil své rodiště a odešel do Itálie, aby se naučil italskému koncertantnímu stylu, nebylo v jeho době nic neobvyklého. Zde se seznámil s řadou vynikajících skladatelů, hlavně však s italskou operou a její zálibou pro bel canto, krásnou melodickou kantilénu. Nezůstalo mu cizí ani francouzské umění s jeho příslovečnou lehkostí a šarmem, například v operách, baletech, suitách a jiných hudebně tanečních žánrech. Jako většina ostatních se pak i Händel vrátil zpět do vlasti, kde získal u hannoverského kurfiřta skvělé podmínky pro svou tvorbu. Zde však všechny paralely s jeho současníky končí. Podle běžného postupu měl zůstat v Hannoveru, nebo vystřídat několik dalších německých dvorů. Händel se rozhodl jinak. Pobyty v Itálii a Německu byly pro něho jen epizodami, než trvale zakotvil v Anglii. Zde také vytvořil největší část svého hudebního díla.

Anglie jej začala lákat hned po první návštěvě Londýna, a tak zde nakonec zakotvil na plných sedmačtyřicet let. V podmínkách anglického prostředí, které postrádalo kontinuitu hudební tradice a národní hudební styl, se mu podařilo uskutečnit to, o čem zřejmě snil, když do Anglie přicházel: prorazit na poli velkých forem - opery a oratoria. Navíc dokázal citlivě navázat na místní sborovou tradici a vytvořit tak osobitou hudbu. V neposlední řadě pak vycítil potřebu slyšet oratoria zhudebňující anglické texty a anglická témata. Tímto jednoduchým receptem získal zakrátko celý národ na svou stranu. Za vším stál v prvé řadě jeho hudební talent a originální skladatelský rukopis, který v sobě sdružil všechny dosavadní rysy barokní hudby a dovedl je k dokonalosti. Pouhý hudební talent by však k dosažení úspěchu zřejmě nestačil. Händel byl zároveň člověk nesmírně energický, činorodý a podnikavý. Ovládal čtyři jazyky (němčinu, italštinu, angličtinu a francouzštinu) a ve své tvorbě spojoval charakteristické hudební styly těchto národů.

G. F. Händel byl všestranným, nesmírně pracovitým autorem: zkomponoval 46 oper na antické a barokní náměty a na 32 oratorií, která se s postupně přibývajícími zkušenostmi stala hlavním oborem jeho tvůrčí činnosti. Oratorní díla, jež svou dramatičností i silou uměleckého účinku mu zajistila trvalé místo v hudebních dějinách i na koncertních pódiích, patří k tomu nejcennějšímu, co vzniklo v údobí vrcholného baroka. Vedle toho vytvořil i mnoho skladeb ryze instrumentálních: concerti grossi, varhanní koncerty, cembalové a jiné sonáty, ale též suity Vodní hudba a Hudba k ohňostroji. Händel byl rovněž nepřekonatelným improvizátorem na varhanách. Tuto schopnost uchvátit posluchače svou hrou si uchoval až do posledního roku svého života, kdy už byl slepý.

Dochovalo se mnoho svědectví o triumfálních úspěších jeho děl a objednávkách od vlivných osob králem počínaje. Jindy se ocital v nepřízni aristokratických mecenášů a tonul v dluzích. Jeho dominantní povaha ho často přiváděla do konfliktů, když chtěl dosáhnout svého. Na pohled mohutný a hřmotný Händel byl uvnitř nesmírně citlivým člověkem. Miloval rovněž literaturu a výtvarné umění - výtvarné vnímání světa se výrazně promítalo do jeho hudby.

Osobnost Georga Friedricha Händela nebylo možné v jeho době přehlédnout ani fyzicky, ani umělecky. Byl nazýván tvůrcem anglické národní opery a oratoria a byl pohřben na prominentní místo mezi slavné Angličany do Westminsterského opatství. Byl mistrem, schopným syntézy všeho hodnotného co se předtím objevilo, a který přitom neztrácí na osobitosti svého hudebního projevu. Zapsal se nesmazatelně do hudební historie a jeho díla, zejména oratorium Mesiáš, jsou provozována po celém světě až do současnosti.

Zpět