Španělsko

Maurský vliv do 16. stol. dával španělské hudbě hodně charakteristický zvuk: dědictví arabských rytmů, oblibu typických nástrojům jako např. kytara. Když císař Karel V spojil Nizozemí, Burgundy, Neapol a Španělsko pod jednou korunou, Španělsko se snaží otevřít celému evropskému hudebnímu světu. Koncem 16. stol. dosahuje španělská hudba svého vrcholu. Během tohoto období se budují nové kostely a pro ně se rozvíjí stavba varhan. Významný hudební vývoj v období baroka nicméně, se odehrával v jiných oblastech Evropy.

Vůdčí postava španělského baroka byl Domenico Scarlatti (1685 - 1757) původem italský skladatel a cembalista. Teprve v prostředí španělského královského dvora se rozvinulo jeho osobité nadání. Téměř všech jeho 555 dochovaných cembalových sonát vzniklo až po jeho padesátce a najdeme zde bohatost, melodickou a rytmickou paletu tradičního Španělska. Z hlediska stylu představují jedinečnou oblast hudební produkce 18. století, pro niž neměl předchůdců. Při této jednoduchosti prostředků spočívá účinek skladeb především v originalitě témat, jejichž inspirační zdroje lze často hledat ve španělském a italském lidovém prostředí, v bohaté harmonii a výrazové škále.