Kalendář Francouzské revoluce v českých zemích
(Otištěno v: CrP č. 11/1996)

Navštívíte-li slavkovské bojiště, můžete si všimnout i dvou pozoruhodných zajímavostí, týkajících se vědy zvané chronologie čili kalendářnictví. Tyto nenápadné dokumenty, které možná ani mnohý návštěvník nezaznamená, v sobě mají cosi symbolického: připomínají totiž, že proslulá napoleonská bitva nebyla jen "bitvou tří císařů", jak ji nazvaly dějiny, ale i "bitvou tří kalendářů", nebo, chcete-li, tří kultur...

První z nich najdeme přímo na známé Mohyle míru, postavené na místě velitelského stanoviště spojených rakouských a ruských armád, tedy tam, odkud Kutuzov řídil svou tragickou porážku. Po stranách vedle vchodu do kaple vidíme čtyři oválné kovové desky, připomínající ve čtyřech jazycích památku vojáků padlých v osudný den. A zvláštnost je právě v datu – zatímco česká, francouzská i německá deska uvádějí 2. prosinec1805, jak jsme se všichni učili v dějepise, ruská deska nese datum 20. listopadu! Rusové zde ovšem nesvedli bitvu o 12 dní dříve než Rakušané a Francouzi (ač jinak, jak je známo z propagandy nedávno minulých let, předstihli západní Evropu skoro ve všem). Jde samozřejmě o datování v juliánském kalendáři, který se v Rusku používal nejen za Alexandra I., ale ještě i v době postavení mohyly. A rozdíl v datech juliánského a gregoriánského kalendáře činil v 19. století skutečně 12 dnů. Jde tu vlastně o týž jev, díky němuž byla Říjnová revoluce v listopadu; to už se ale psalo 20. století a Rusko se od Evropy vzdálilo o další den. (Mimochodem, tato deska má ještě jednu zvláštnost, takřka symbolickou: zatímco ostatní tři připomínají poctivě vojáky ruské, francouzské i rakouské, ruská pamatuje výlučně na Rusy…)

Vraťme se ale ke kalendáři. Uvedená památka, totiž datum psané podle pravoslavných tradic, nebude asi na našem území takovou výjimkou. Určitě se bude vyskytovat na pomnících ruských vojáků z I. světové války, kterých je u nás poměrně velké množství. Tam však asi nebude současně datum podle gregoriánského kalendáře, takže může vzniknout nejistota, který systém byl vlastně použit. Slavkovská mohyla, nesoucí obě data, patří tedy přece jen asi k unikátům svého druhu.

A kde je druhá kalendářní zajímavost? Přirozeně na opačné straně bojiště, na velitelském stanovišti francouzských vojsk. Několik kilometrů od Mohyly míru najdeme vrch Žuráň, odkud bitvu řídil císař Napoleon se svým štábem. Jeho stanoviště tu označuje asi půl metru vysoký kamenný kvádr, nesoucí kovovou desku s plánem bojiště. Francouzský nápis připomíná rozmístění vojsk a zaujetí pozic den před bitvou, tedy 1. prosince1805. A najdeme zde (a to asi jako na jediném místě v naší zemi) i datum podle revolučního kalendáře Francouzské republiky – 10. frimaire roku XIV. Výskyt této datace je ještě o to zvláštnější, že v době, k níž se vztahuje, se již revoluční kalendář ve Francii oficiálně nepoužíval, byl opět nahrazen kalendářem řehořským, a to 31. října 1805, tedy zhruba měsíc před bitvou. To ale samozřejmě neznamená, že by hned upadl v zapomenutí – nějakou dobu jistě v praxi přežíval. Stručně řečeno, Rakušané bojovali 2. prosince, Rusové 20. listopadu a Francouzi 11. frimairu. A protože se tak stalo na našem území, máme dobrý důvod se s tímto osobitým chronologickým projektem blíže seznámit.

Jaký vlastně byl kalendář Francouzské revoluce? V podstatě velmi jednoduchý. Především odstranil tradiční měsíce o 28 – 31 dnech, zděděné po starých Římanech, a zavedl nové měsíce jednotné délky – 30 dnů. Měsíce se jmenovaly: vendémiaire, brumaire, frimaire, nivôse, pluviôse, ventôse, germinal, floréal, prairial, messidor, thermidor a fructidor (vždy tři stejně končící jména vyznačovala jedno roční období). Dvanáct měsíců bylo pak doplněno pěti (v přestupných letech šesti) dny, zvanými sansculottidy. Struktura roku byla tedy vlastně převzata z kalendáře egyptských Koptů. Výchozím bodem se stal den nastolení Republiky - 22. září 1792, symbolický okamžik podzimní rovnodennosti, kdy Slunce spravedlivě osvětluje obě polokoule Země. To byl 1. vendémiaire roku I. Co zde však chybělo, bylo pevné pravidlo pro zařazování přestupného dne (6. sansculottidy). Mělo se naopak určovat přímým pozorováním a výpočtem okamžiku rovnodennosti. Za dobu krátkého života tohoto kalendáře (1792 – 1805) byly celkem tři přestupné roky, totiž rok III, VII a XI. K pokusu o jeho renesanci prý došlo ještě za Pařížské komuny (1871), z tohoto období však nemám k dispozici žádné korelované datum.

Na ukázku si proveďme kontrolní převod našeho kritického data, 10. frimairu XIV. roku:

frimaire

10

dnů

předchozí měsíce (2 ´ 30)

60

dnů

předchozí roky (13 ´ 365)

4745

dnů

přestupné

3

dny

od počátku éry uplynulo

4818

dnů

Gregoriánský kalendář měl v tomto období jen dva přestupné roky, totiž 1796 a 1804. Období 13 let (od 22. září 1792 do 21. září 1805) mělo proto délku 13 ´ 365 + 2 = 4747 dnů. Zbytek (71 dnů) ukazuje k 1. prosinci 1805. Kdo je zvyklý pracovat s juliánským datem, použije výpočet:

předvečer éry (21. 9. 1792)

2375839

interval

4818

kritický den (1. 12. 1805)

2380657

Proveďte si cvičně přepočty jiných významných dnů francouzských dějin, např. pád Robespierra (9. thermidor r. II) nebo Napoleonův státní převrat (18. brumaire r. VIII)!

[Řešení: 27. 7. 1794, 9. 11. 1799]