Horka   17.2. 2001

     Po zimním spánku - čtyřměsíční odmlce, jsme jako expedice Pohoda opět vnikli do bezbřehého, vše obklopujícího éteru. Stalo se tak z pátku 16. na sobotu 17. února roku 2001 z místa zvaného Horka (lokátor JN 89 UR , 4Km od města Vítkova. Po přepečlivém rozboru výsledků loňské celostátní soutěže „Pohár ČAK CB 2000“, jsme si do prvního roku nového století a tisíciletí stanovili nové, jak jinak než vyšší cíle:  

Protože se bereme vážně, protože je už únor a protože je Syčák náš ideový vůdce, museli jsme vyrazit do terénu sbírat body. Lokátor vybral, místo upřesnil a nádobíčko sbalil Syčák-Dubina. Vše zkontrolovala, přepočítala a odsouhlasila Hanče-Dubina.Vynikající krutí guláš navařila a na týlovém zabezpečení domácnosti i expedice zapracovala Marta-Dubina. Svou maličkostí se zátěž do auta (aby nevyletělo při jízdě v zatáčkách z cesty), postaral Mácha - Poruba. Všichni jsme zkrátka měli specifikované úkoly. Po příjezdu namísto jsem byl brutálním způsobem (...nedostaneš guláš!) donucen i já obhájit svou účast v týmu. Prací, jak jinak. Připravit stožár, anténu, vše řádně ukotvit, šířit dobrou náladu nejen do éteru, ale i okolo auta, postavit stan, ohřát jídlo to vše naložil na má bedra a sledoval se stopkama v ruce ideový vůdce. Vše bylo řádně připraveno a tak jsem si vysloužil od zbývajících členů pochvalu. To vám byl hřejivý pocit v té kose. Syčák opět překvapil. Vyrukoval s novým prvkem pro dokumentaci expedic. Totiž hodlá se je digitalizovat prostřednictvím úžasné kamery, ke které měli ostatní členové přístup jen na vzdálenost 1,5m ( proto vám ji nemohu podrobněji popsat, ale fotky můžete spatřit na internetové adrese www.volny.cz/jurasys. Prý na tu krabičku od Sonyho šetřil celou zimu. Nevytáhl paty z domu, kromě cesty do práce a zpět. Tedy zná jeji cenu nejen finanční,ale též morální, a proto ta bezpečnostní opatření. Lze na tento argument něco namítnout? Vysílat začal Syčák v 18.30hod. a Hanče zapisovala. Spojení šlo jedno za druhým a tak druhá půlka týmu šla odpočívat do stanu. Vždy jsem obdivoval u sledování televize polárníky a horolezce, při jejich bivacích na sněhu v krutých zimních podmínkách. Nyní jsme to všichni prožívali na vlastní kůži. Venku -2C. Zalezli jsme do spacáků , slyšeli, jak si Syčák vesele přitápí v autě pár hřejivých a pohodových slov a pak už se mnou Hanče lomcovala : vstávej, je půl druhé v noci, střídáme se! Tož jsme se vystřídali. Marta sedla k vysílačce , já k expedičnímu deníku a .... a nic! Čtyři nebo pět spojení za půl hodiny. Rozhodli jsme se pokračovat ve spánku v autě. Ve čtyři ráno jsme se do vysílání opřeli jak se patří fest, ale spojení nešla. Marta dokonce vymyslela honorovanou soutěž, ale nikdo neznal odpovědi, nebo ji zkrátka nevěřil. Okolo páté nám začala blbnou baterka. Upozornil nás na to Pepa a Josef Duha. Díky chlapi! Problémy se stupňovaly, vypadalo spojení , že by všechno na stožáru zamrzlo? Nabral jsem odvahu a vzbudil ideového vůdce a technického experta. Nech ať nám poradí, kde se stala chyba. Sedl za "majk" a první spojení měl do 90 km vzdálené Čadce!!!!!! Věřili byste tomu? Já snad ani ne, kdybych v tu chvíli neseděl vedle na sedadle. Ale později se nedařilo ani jemu. No a nad ránem nás totálně převálcovali Rusové obrovským rušením, kterým jsme nemohli proniknout. Co naplat. Snědli jsme, co se dalo, též vypili a expedici ukončili na 158 spojeních. To nejdelší bylo na volačku Mirek-Hodonín.Cesta zpátky už byla rutinou. Domů jsme dojeli s hřejivým pocitem započatého vykročení po trnité cestě za úspěchem a slávou v dalším ročníku celostátní soutěže „ O pohár ČAK CB 2001“.  Za expedici POHODA

Seznam expedic                                                                                         Mácha Poruba