Solárka - květen 2001
očima expedice "Pohoda"
Zase jednou pěkný slunečný den a pravidelné klubové setkání přátel CB v Dakotě. I já jsem tentokrát zatoužil vidět na "video" hlasy, které se ozývají z té kouzelné černé krabičky, kterou orgány nazývají občanskou radiostanicí.
Účast bude zajisté hojná a svou přítomnost přislíbili i přátelé z Frýdku Místku. Nezklamali. Po delší době se mohu setkat s Frantou Hokej, Lumírem Místek, Naďou Frýdek a poprvé s Jardou 892. A právě poslední dva jmenovaní se dali do družného hovoru s mou maličkostí. Po krátkém více méně formálním hovoru, začal Jarda 892 naznačovat, že by mi chtěl něco důležitého sdělit. A je to venku. " Víš Syčáku, chceme s Naďou uspořádat setkání přátel CB na Solárce a vy s Martou jste takový osvědčený expediční tým. Co kdyby jste nám odmoderovali expediční vysílání právě na tomto setkání? ". No musím přiznat, že mi to polichotilo, že to byla ta pověstná trefená hlavička hřebíčku . Samozřejmě jsem nadšeně souhlasil, ale trochu mě nahlodávala myšlenka, že budeme vysílat pod jiným názvem než expedice Pohoda. Ale vše se šmahem vyřešilo a po krátké poradě s Martou padlo rozhodnutí: budeme vysílat druhou noc setkání ze Skalky opět pod naším názvem - Pohoda.
A je tu 11. května a my vyrážíme s plnou polní na Solárku. Počasí je sice chladnější ale slunečné. Na chatě již byli všichni pořadatelé. Po krátkém přivítání a seznámení se s chatou vybalujeme nádobíčko. Nejprve Franta Hokej a pak i naše osádka. Franta sice chvíli zapochyboval o významu stavby dvou stožárů a dvou antén, ale po mém vysvětlení, že to tu musí vypadat jak v Ostankinu ( bývalé největší TV vysílací středisko někdejšího SSSR ), aby všichni příchozí poznali, že jsou na správném místě, pochopil. Přidal se taky Romi Příbor se svou anténou, velice vtipně připevněnou na svou Škodověnku Favorit. Jako vysílací místo, nám byla propůjčena chatka, kterou pravděpodobně naposled obýval někdo v době ledové. Harampádí a úctyhodná vrstva prachu. Ale to už nastoupila Marta Dubina s hadrou a kbelíkem vody (cestou k chatce ji potkala právě příchozí Věra Bez, kterou Marta samozřejmě pozdravila a Věra udiveně hleděla, že ji zná kdejaká uklizečka - vše se později vysvětlilo a zapilo ) a hned tu bylo útulněji. Je 2000 hodin a my začínáme vysílat. Pravda, Solárka není zrovna ideální poratblové místo. Nevadí i tak jde spojení jedno za druhým. Po 21. hodině mě u majku střídá Eda a Iva Vsetín. Běžíme s Martou na poradu organizačního týmu, kterému velí ( jak jinak - ženská ) Naďa Frýdek. Ale je to příjemná porada. Rychle probíráme poslední organizační záležitosti, jsou rozdány poslední úkoly a je to tu. Zvedáme číši na zdar naší akce, pak lehká večeře, popřejeme k narozeninám Nadi Frýdek a Jardy 892 a už zase běžíme k vysílačce. A opět pokračujeme ve vysílání. Martu posléze láme únava a tak ji zaskočil u tužky Venca Pískáč. Svou činnost končíme před druhou hodinou ráno. S myšlenkou, že všichni již spí se pomalu vkrádáme do chaty. Ale opak je pravdou. V chatě je veselo až do 400 hodin. A tady nastává zdánlivý problém. Chata je beznadějně uzamčená a kamarádi ze Vsetína mají svůj nocleh venku v autě. Ale když je dobrá vůle, problémy se rozpouštějí a tak všichni, včetně Ivy lezou ven oknem. Byl to celkem výkon :-).
Je sobotní ráno. V hlavním sále je od brzkých ranních hodin cvrkot jak u Forda. Allamati chystají prodejní pulty, měřící středisko pro kontrolu stanic, Jarda 892 s Petrem Frýdek ukázku digitálního provozu na CB, ovládání CB radiostanic přes počítač - CB REMOTE, Sisa Frýdek, Věra Bez a Jirka Argentina "přijímací kancelář" pro uvítání a evidenci příchozích, Karel Ondřejník ukončil označení příjezdových cest a už rozjíždí navádění mobilních účastníků, Franta Hokej a já dáváme do pořádku vysílací techniku a ostaní jsou při ruce veliteli akce Nadi Frýdek ( především dohlíželi na pohodu všech zainteresovaných a dodržování pitného režimu :-) ). V sále je to pomalu jako v úle. Každý účastník má svou vizitku, což umožňuje orientaci a hlavně ulehčuje seznamování se s kamarády na "video". Atmosféra je úžasná. Venku vyrostl les antén, takže zasvěceným je jasné, že jsou na správném místě. Kolem jdoucí turisté postávají s otevřenými ústy. Sraz vrcholí a nastává očekávaná tombola ( je třeba poděkovat všem, kteří svým dílem do této tomboly jakkoliv přispěli ). V osudí bylo všech 141 registrovaných volaček a jen hrstka byla těch, na které se ceny nedostalo.
A jak bylo naplánováno, odpoledne vyráží expediční tým ve složení Syčák Dubina, Marta Dubina a Mácha Poruba na necelých 5 km vzdálenou Skalku. S batohy na zádech, anténou a stožárem přes rameno a odhodláním v srdci po více než hodině, zdoláváme vrchol. Po probdělé předchozí noci myslíme spíše na horkou lázeň a postel než na noční vysílání. Ale vůle zvítězí, stavíme stan, stožár i anténu, vybalujeme stanici a akumulátory. Prní brejk, pak další a další. Téměř všichni účastníci, tak jak postupně přijížděli do svých domovů, si chtěli s námi udělat spojení. Vysíláme do druhé hodiny raní a pak nás zmáhá spánek. Ale usínáme spokojeni. Máme spojení až do Vrchlabí ( cca 260 km ).
Je pět ráno a vyhlašuji budíček. Mikrofon beru do ruky já a Mácha se chopil tužky. Po trochu váhavém rozjezdu frčí jedna dálka za druhou. Pozor! V malé pauze na kafe slyšíme Frantu Blansko, jak se baví s někým z Kašperských hor ( Šumava ). Nastává boj o spojení, který by svou urputností mohl neznalým připomínat boj o holé přežití. Nepovedlo se. Ani přes pomoc Franty Blansko. S vráskou na čele pokračujeme dále v běžném vysílání. Uběhlo asi 15 minut a brejkuje se na nás nějaká slabá stanice. Hurá je to ON, Kašperské hory (373 km). V řadách expedientů nastává opravdové vzrušení a ... Spojení je naše. Radost je taková, že zapomínáme na nevyspání i strasti plnou cestu na Skalku.
V 900 hodin končíme a sestupujeme na Solárku, kde bychom rádi ještě potkali zbytek organizačního týmu. Nevydrželi a odjeli chvíli před naším příchodem. Nevadí. Poslední rozloučení s okolím a taky hurá domů.Sraz na Solárce a následné expediční vysílání ze Skalky, se dá označit jen jako úžasně prožitý víkend.
Syčák Dubina, Marta Dubina a Mácha
Poruba