Něco o čase

(napsáno 22. září 2006)

Jak jsem už psal v předcházejících článcích, jedním z mých mnoha zájmů je i zájem o hodiny. Dříve spíš o hodiny mechanické, později o hodiny elektromechanické i elektronické, řízené krystalem, a v poslední době o hodiny sluneční.

Kapesní hodinky, natahování a posouvání ručiček se provádělo ještě klíčkem. Daroval mi je někdy před 35 lety soused mé prababičky, pan Chaloupka z Libiny.

S hodinami úzce souvisí i čas. Vždyť hodiny jsou přístrojem na měření času. Prvními hodinami tzv. elementárními, využívajících přírodních živlů, byly hodiny sluneční. Sluneční hodiny se používalyjiž dlouhá staletí před naším letopočtem a ještě dlouho po zavedení hodin mechanických a to dokonce na jejich seřizování. Ještě v devatenáctém století tak hodiny na věžích kostelů ukazovaly rozdílný čas, protože na každém poledníku je pravé poledne v jiný okamžik. Teprve železnice si vynutila sjednocení času na celém území, nejdříve v Anglii, potom v ostatních státech Evropy a nakonec bylo vytvořeno 24 časových pásem pro celou zeměkouli.

Sluneční hodiny měřily čas po tisíciletí, teď už slouží spíše jako dekorace.

Vždy se velice rozčílím, když ve zprávách o počasí hlásí, že slunce vyjde přesně v 5.45 a zapadne v 18.05, protože v Olomouci vychází slunce v 5.34 a zapadá v 17.54 a to je o celých 11 minut dříve. Rozdíl mez Aší a Jablůnkovem činí dokonce 26 minut.

Hodně se hovoří o posouvání času, takzvaný přechod a letní a zpět na středoevropský čas. Nemohu se smířit s názory, že toto posouvání času je nepřirozené, stresující a dokonce pro organismus škodlivé. Stačí se podívat kolem sebe, tím myslím kolem sebe v přirozeném prostředí, v přírodě. Vše se probouzí za ranního úsvitu, ať to je flóra či fauna. Vše se řídí podle slunce, nikoli podle toho, kolik je hodin. A proto se naopak domnívám, že pozdní vstávání v letních měsících je naprosto nepřirozené a možná pro organismus i škodlivé.

Vše se probouzí s dotekem prvních slunečních paprsků.

Delšími úseky času jak hodiny, minuty a sekundy jsou dny a roky. Ke sledování těchto časových úseků nám slouží kalendáře. V lidské historii jich bylo několik desítek, možná i stovek, více či méně složitých. Základem všech těchto kalendářů byly přírodní a astronomické jevy.

Kalendáře je možné rozdělit do dvou základních skupin. Kalendáře sluneční, vztahující se k vzájemnému pohybu Země a Slunce, a kalendáře měsíční odvozené od pohybu Měsíce. Ne všichni vědí, že měsíčního (lunárního) kalendáře v současné době používá celý muslimský svět. Lunární rok je zhruba o jedenáct a půl dne kratší než rok sluneční, proto se u muslimů začátek roku posouvá. Za 32 let u muslimů uplyne let 33. Navíc počátek muslimského kalendáře je až v roce 623.

Ostatní svět se řídí kalendářem slunečním, tzv. juliánským, jehož zrod je v roce 46 před naším letopočtem. Na podnět vojevůdce Gaia Julia Caesara alexandrijští astronomové a matematici sestavili nový kalendář o 12 měsících, ale s jiným počtem dní v některých měsících. Do současné podoby byly počty dnů v měsíci stanoveny reformou za císaře Augusta o 38 let později.

Nepřesnost juliánského kalendáře, která činila 11 minut a 14 sekund za rok, odstranil až v roce 1582 papež Řehoř XIII. Za 16 století vznikl rozdíl deseti dnů, které byly z kalendáře vypuštěny. Po 4. říjnu následoval 15. říjen. V některých katolických zemích byl gregoriánský kalendář zaveden okamžitě, např. ve Francii, Španělsku a Portugalsku, někde to trvalo trochu déle, v Čechách byl zaveden až Rudolfem II. v lednu roku 1584. V Rusku to bylo dokonce až v roce 1918, proto byla Velká říjnová revoluce 7. listopadu. To už byl rozdíl 13 dní. Nejpozději přistoupilo na gregoriánský kalendář v roce 1923 Řecko. Důvodem byly neshody mezi pravoslavnou a katolickou církví v určení velikonočních svátků.

A jak to vlastně bylo s počátkem letopočtu? To je zamotané ještě víc. Za počátek letopočtu se bere den narození Krista. Víme ale, kdy se vůbec narodil? Zjištěním data narození Krista byl pověřen roku 487 mnich Dionysius Exiguus. Ten se ale pořádně seknul. Údajný rok Kristova narození byl označen jako 1 A. D. (Léta Páně) – počátek označen nulou (rok 0) nebylo možno ani použít, protože pro nulu v římských číslicích není symbol, nulu prostě neznali. A navíc, v té době už byl Kristus několik let naživu. (Král Herodes nechal v Betlémě vyvraždit všechny novorozence, aby se zbavil židovského proroka a příštího krále Ježíše. Kdy to bylo, nevíme. Zemřel však 4 roky před jeho údajným narozením. To znamená, že 4 roky před naším letopočtem už musel být Kristus naživu.)

Stanovení data Kristova narození na rok 1 způsobilo, že nám začalo nové tisíciletí místo 1. ledna roku 2000 až 1. ledna 2001, protože v ten den uplynulo 2000 let od údajného Kristova narození.