Druhá cesta za slunečními hodinami

(napsáno 14. září 2006)

Včerejší výlet za slunečními hodinami na prostějovsko i za parní lokomotivou do Litovle se vydařil. Ale co dnes? Počasí jak vymalované. Musíme zajet na chalupu do Libiny a posklízet úrodu rajčat a salátových okurků, nakopat něco málo brambor a posekat trávu na zahradě. V poledne máme plánovaný návrat domů. A po obědě bych mohl někam vyrazit na kole. Včera jsem si dal celkem 137 kilometrů, 90 dopoledne, 47 odpoledne. Asi nikam daleko nepojedu.

Na zpáteční cestě přemýšlím, kam si zajedu, ale nic mě nenapadá. Tam jsem byl nedávno, tam se mi nechce, tam je to zase moc daleko. Na mysl přijde i trasa, která mě napadla, když jsem se minulý týden vracel z Pradědu. Cestu z  Rýmařova přes Bruntál jsem podnikl nedávno. Ale na druhou stranu, na Šumperk, tudy jsem ještě nejel.

A tato trasa z Rýmařova do Šumperka nebo ještě lépe naopak mě nadchla natolik, že jsem dostal chuť ji zrealizovat, i když na prví pohled se jednalo o jednu z nejdelších. Hned jsem začal počítat, do Šumperka 55, z Rýmařova 45, to je rovná stovka. Tyto vzdálenosti si pamatuji naprosto přesně, ale jak je to daleko ze Šumperka do Rýmařova? Dvacet třicet kilometrů, víc to být nemůže, celkem 130. Děleno dvaceti je to 6 a půl hodiny čisté jízdy – jsou tam kopce! a nevím jaké. Když vyjedu v jednu, v osm bych měl být doma. Asi to po včerejšku nepřežiju, ale jedu!

Ve dvanáct jsme z chalupy doma. Manželka připravuje oběd, je už hotov, stačí jen přihřát. Ja si zatím chystám svačinku – tři rohlíky s paprikášem a paprikou. Už se těším na svačinku. Dvě láhve pití a obvyklou trojkombinaci – perník, tatranku a margotku. Přibaluji triko s dlouhým rukávem, kdyby se večer příliš ochladilo, mapu, ale tu určitě potřebovat nebudu a to je snad všechno. Ještě pohled na internet a upřesňuji sluneční hodiny. V Šumperku na Fialově a Bezručově a potom ještě v Sobotíně. Podle mapy je to mimo trasu, ale jen kousíček. Jestli bude čas, tak se tam podívám. Je to na zámku, to bych měl najít během chvilky.

Je po obědě. Už se nezdržuji a utíkám do sklepa pro kolo, nasedám a vyrážím. Jedu stejnou cestou jakou jsem před chvílí přijel autem z chalupy. Příkazy, Litovel, Uničov, Libina. Vítr mi fouká do zad, na tachometru přes třicet a to to jen tak lechtám. Musím šetřit síly, cesta je daleká a kopce předemnou. Obyčejně si vybírám trasy tak, aby mi při návratu, kdy mě začínají opouštět síly, foukal vítr do zad. Tentokrát jsem předpokládal, že k večeru vítr přestane nebo bude velmi slabý.

Koně podél cesty ve Střelicích

Cesta do Libiny uběhla jako voda. Samá rovina. Teprve za libinskou návsí se cesta začíná zvedat. Ještě před několika dny byla přes Libinu rozkopaná, dělala se tu kanalizace. Teď je tu nový koberec, zkrátka paráda. Do mírného kopečka s větrem v zádech jedu téměř jako po rovině. Konec vesnice dlouhé jak týden před vejplatou, skoro osm kiláků. Teď teprve začíná stoupání. Teď bude serpentina a za ní už to bude dobré. Ještě kousek a Hrabišiňák bude za mnou. Už jedu po mostě přes trať do Šumperka, zrovna projíždí motorák. Za mostem je prudký sešup do Hrabišína. Silnice se spravená, žádná díra, tak to pouštím, ale pozor na tu levou zatáčku. Vesnici projíždím čtyřicítkou, teprve na konci mírné stoupání, rychlost klesá, přehazuji. Do Malína budou kopečky, dále do Šumperka už jen rovinka.

Za necelé dvě hodinky jsem v Šumperku - chvilku jsem se zdržel ve Střelicích focením hříbat. Rychlostní průměr 29 km/h. Skvělé! Přijíždím na blikající přejezd. Vlak stojí ve stanici. Raději zastavuji. Dva – tři doušky na osvěžení. Ptám se druhého cyklisty, jestli neví, kde je Fialova ulice. Neví. Zatočím k nádraží, tam by měl být plán města. Mapa Šumperska, plán nikde, otáčím se, támhle je! přímo proti nádraží. Fialova vede podél parku. A ta druhá, vzpomínám, jo Bezručova. D-5. To je tady za tím ruským kostelem. To je taky kousek. Oba dva domy se slunečními hodinami mají číslo 4, tedy na začátku ulice. Nemusím nic hledat, jako bych jel domů. Vytahuji foťák a fotím. Pro jistotu dvakrát, ale je to v podstatě zbytečné. V plném slunci není co zkazit. Ještě objíždím město, ve kterém jsem v dětství několik let pobýval a o půl čtvrté vyrážím na východ – Vikýřovice, Rapotín, Sobotín.

Sluneční hodiny v Šumperku na Fialově ulici č. 4

Sluneční hodiny v Šumperku na Bezručově ulici č. 4

V Sobotíně jsou další sluneční hodiny. Nejdříve se nechci zdržovat. Sem si zajedu někdy jindy a vezmu to i do Velkých Losin. Pokračuji po silnici na Bruntál a Ostravu. Po chvíli vidím odbočku na hotel Zámek. Vždyť to je hned tady. Ta chvilka mě nezabije. Odbočuji k zámku. Už mám hlad. Současně s foťákem vytahuji i jeden rohlík. Pořizuji několik snímků, naskakuji na kolo a pokračuji v cestě. Rohlík dojídám za jízdy. Už jsem na silnici a šlapu do kopečka. Ještě netuším, že ten kopeček bude dlouhý 14 kiláků. Naštěstí nebyl příliš prudký, ideální na sjezd, ručička tachometru se zasekla na sedumnáctce – blbost, digitální budík nemá ručičku, zato ta sedumnáctka tam svítila skoro celou tu dobu, než jsem vyjel nahoru.

Sluneční hodiny v Sobotíně na bývalém zámku

Už jsem dostal pořádný hlad. Osmdesát kiláků mám už dávno za sebou a mimo jeden rohlík jsem nic nejedl. Občas se osvěžím z láhve. Celkem pohoda. Lehký protivítr, ale při té pomalé rychlosti to není skoro poznat. Ani se moc nepotím. Je pozdní odpoledne a tady v lese předpokládám teplotu kolem dvaceti.

Z ničeho nic se přede mnou objevuje Skřítek. Jsem nahoře. Konečně! Jsem na nejvyšším bodě své cesty. Teď už by to mělo být stále – skoro stále – z kopce. Opírám kolo o obrubník, usedám na kraj parkoviště a svačím. Ještě tatranku místo zákusku, zapít a pokračuji v cestě. Teď to bude chvíli z kopce, tak si odpočinu na kole. Protivítr poměrně hodně brzdí. Na chvíli sice překračuji čtyřicítku, ale jinak to běhá kolem třiceti sedmi. Zlehka zabírám do pedálů. Stále šetřím síly. Před sebou mám víc jak 50 km.

Konečně jsem v Rýmařově! Ze Šumperka to teda je mnohem dál, jak jsem z mapy odhadoval. Předpokládal jsem okolo 125 km, teď mám rovnou stovku a před sebou ještě 45. Cestu z Rýmařova přes Ondřejov do Dlouhé Loučky mám nedávno několikrát projetou. Krásná silnice s novým povrchem, z mírného kopce. Rychle to ubíhá. Valšovský Důl. Tady se přes dědinu dělá nová silnice, raději bych jel po poli. Ale je to jen kousek. Dva kilometry do Dlouhé Loučky, potom do Újezdu, Žerotína a přes Štěpánov a Chomoutov domů. Jsem už unaven. Ještě že ta cesta tak rychle ubíhá. Dnes jsem si utrhl trochu velké sousto. Předpokládaných 125 km by mi úplně stačilo. S výletem jsem přesto velice spokojen. Poznal jsem nový úsek cesty, který jsem na kole ještě nejel, a podařilo se mi vyfotit troje překrásné sluneční hodiny.