Okolí Olomouce
Hrady, zámky a tvrze
Bílá Lhota
Písemné zprávy se o ní zmiňují již r. 1356, tvrz se uvádí v r. 1437. Počátkem 18. století koupil panství Markvart
Hochberg z Hennersdorfu, který pravděpodobně přestavěl tvrz na zámek. Kolem r. 1792 byl u zámku založen anglický
park. Od r. 1869 byla Bílá Lhota majetkem rodiny Riedelů. Quido Riedel v r. 1926 začal sbírat cizokrajné dřeviny
a pěstovat je v zámeckém parku. Zámek se statkem patřil Riedelům až do r. 1945. Poté byl upraven a zpřístupněn
veřejnosti jako arboretum. Je v něm řada vzácných cizokrajných dřevin jak jehličnatých tak listnatých. Bohatě jsou
zastoupeny cypřišovité (zeravy), borovice, smrky a tisy. Z listnatých pak javory, duby letní, jasany a řada dalších
keřovitých dřevin.
Bouzov
Hrad vystavěl někdy počátkem 14. století rytíř Buz (odtud jméno), který jej držel mezi lety 1317 - 1339. Od r.
1397 byl v majetku pánů z Kunštátu, k nimž patřil i český král Jiří z Poděbrad (sídlil tu jeho otec Viktorin).
Potom patřil hrad Podstatským z Prusínovic a dalším rodům. R. 1696 jej páni z Hodic prodali řádu německých rytířů,
jemuž byl Němci r. 1939 zkonfiskován a posléze přidělen říšskému vedoucímu SS Heinrichu Himmlerovi.
V letech 1896 - 1912 dal tehdejší velmistr německého řádu arcivévoda Evžen Habsburský hrad od základů přebudovat
podle plánů mnichovského architekta Georga von Hauberissera ve slohu německé romantické novogotiky. Z původního
hradu zůstalo jen renesanční předhradí z doby po roce 1588, Pro malířskou výzdobu bylo použito znaků někdejších
držitelů panství v tzv. erbovním sále, který sloužil jako zasedací místnost. Řada místností je zařízena
pozdněbarokním nábytkem. Je zde řada pozoruhodných řezbářských prací, včetně kazetových stropů, hodnotných prací
zámečnických i kovářských. Významná je též novogotická hradní kaple z doby po r. 1900. Dále je možno připomenout
rytířský sál, velmistrovu jídelnu, ložnici a přijímací sál (sloupovou síň). Na nádvoří stojí novorenesanční kašna
nad studnou vytesanou ve skále 52 m hlubokou. Celému hradu dominuje věž, která je zdaleka viditelná a dodává mu
charakter pohádkového středověkého sídla. Ne náhodou si Bouzov často vybírají filmaři k natáčení pohádkových filmů.
Hrad patří u nás k těm nejnavštěvovanějším.
Čechy pod Kosířem
Obec se zámkem leží pod vrchem Velkým Kosířem, nejvyšším na celé Hané (442 m). Na místě starší (pravděpodobně
renesanční) tvrze byl v letech 1708 - 1716 postaven barokní zámek se čtyřkřídlovou dispozicí. V 18. století jej
spolu s panstvím zakoupil portugalský šlechtický rod Sylva - Tarroucců, který jej držel až do r. 1945. V letech
1839 - 1843 byl původní zámek přestavěn do dnešní podoby hrabětem Ervinem Sylva - Tarrouccem podle plánů
architekta M. E. Zernecka. Původní dispozice je zachována a získala zčásti empírový charakter. V letech 1845 -
1870 býval častým hostem hrabat Sylva - Taroucců malíř Josef Mánes, který tu vytvořil některá známá díla: Líbánky
na Hané, Ukolébavka nebo Život na panském sídle. Ve velkém sále jižního křídla je dnes umístěn Památník Josefa
Mánesa, který je spojen širokým schodištěm s parkem.
V rozsáhlém anglickém parku (20 ha), známém také vzácnými dřevinami, je pozdněempírový zahradní pavilon, který
Mánesovi sloužil jako letní ateliér.
Chudobín
Panství náleželo v 15. století zemanům z Chudobína. Původní tvrz vznikla r. 1448. Dnešní zámecká budova pochází
z doby posledních majitelů Fries - Terschů, kteří zde vystavěli čtyřkřídlový empírový zámek se zakulacenými věžemi
v nárožích, které jen mírně převyšují zámeckou budovu. Dnes zámek slouží jako hotel hlavně pro konferenční účely.
V obci jsou tři kostely: katolický barokní z r. 1716, kostel církve pravoslavné a kostel církve československé
husitské, oba z 20. a 30. let 20. století.
Náměšť na Hané
V Náměsti, která se poprvé připomíná v letech 1104 - 1107, byla postupně zbudována tři panská sídla: hrad z první
poloviny 13. století, jehož zbytky byly nedávno archeologicky odkryty, renesanční dolní zámek, později přeměněný
na hospodářské stavení, a rokokový horní zámek, jehož stavebníkem byl kolem r. 1760 Ferdinand Bonaventura hrabě
Harrach. Průčelí zámeckého objektu je jednoposchoďové, ostatní části jsou přízemní. Kolem zámku byl vybudován
okrouhlý francouzský park, na jehož obvodu je komunikace, z níž se do čtyř stran rozbíhají lipové aleje. V zadní
části půlkruhu byly postaveny domky pro tkalce manufaktury, která byla r. 1765 zřízena v dolním zámku. Zámek přešel
r. 1780 sňatkem na rod Kinských, kteří jej vlastnili až do r. 1916, kdy jej koupil olomoucký velkoobchodník železem
F. Ottahal. Ottahalova rodina vlastnila náměšťský zámek až do r. 1945. Interiéry jsou vybaveny rokokovým mobiliářem
a obrazy českých umělců. V zámku jsou také uloženy tři pověstné zlaté kočáry olomouckých biskupů a arcibiskupů ze
17. a 18. století.
Sovinec
Hrad a obec stejného jména leží na skalnatém výběžku. Hrad z konce 13. století původně náležel olomouckým biskupům,
od 14. století pánům ze Sovince. V období husitských válek se stal zásluhou Pavla ze Sovince jednou z husitských
pevností na Moravě. V r. 1429 se tu sešel Prokop Veliký s polským pretendentem českého trůnu Zikmundem Korybutovičem.
V 16. století za Boskoviců se hrad postupně měnil v renesanční zámek. Významnou částí této přestavby je brána z r.
1583 se lví hlavou. Za třicetileté války byl r. 1626 hrad dobyt Dány, v r. 1642 bylo panství zpustošeno švédskými
vojsky generála Torstensona, která dobyla Bruntál, Uničov i Olomouc. R. 1643 Švédové dobyli i Sovinec. Po Bílé Hoře
byl hrad konfiskován a posléze ho získal řád německých rytířů, který ho vlastnil až do r. 1939. Řád německých rytířů
sice hrad po třicetileté válce obnovil, panství však spravoval z Bruntálu. K další opravě hradu došlo až r. 1837.
Za druhé světové války sloužil jako vězení pro polské a francouzské důstojníky. Koncem války tu byly ubytovány
německé jednotky SS, které jej při odchodu vypálily. Hrad byl do té doby v dobrém stavu. V současné době postupně
probíhá jeho rekonstrukce. Sovinec je znám široké kulturní veřejnosti řadou výstavních aktivit, jejichž
organizátorem je sovinecký fotograf Jindřich Štreit.
Poblíž hradu je empírový kostel sv. Augustina z r. 1845 - jedna z významných empírových památek na Moravě. Před
kostelem stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od J. A. Heinze z let 1728 - 1729.
Šternberk
Gotický hrad byl založen ve 40. letech 13. století Zdislavem ze Šternberka jako hlavní moravské sídlo tohoto
slavného rodu. První zpráva o hradu pochází z r. 1269. Z této doby jsou pravděpodobně nejstarší zbytky opevnění,
zdi hlavního paláce a okrouhlá věž z lomového kamene. Gotická kaple v dnešní podobě pochází ze 14. století, část
byla rekonstruována v 19. století. V období husitských válek patřil hrad Elišce z Kravař. R. 1430 byl dobyt vojsky
Prokopa Holého.
Během 16. století za pánů Berků z Dubé a pánů z Lipé došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě. Zároveň došlo k
výstavbě hospodářských stavení v podhradí. Město i hrad byly těžce poškozeny za třicetileté války, hlavně za
švédské okupace 1643 - 1650. R. 1687 byl hrad a hlavně gotická věž zničena požárem po úderu blesku. Roku 1700
získal hrad Jan Adam z Lichtenštejna. Jeho plány na přestavbu však nebyly realizovány. Teprve r. 1886 dal Jan
II. z Lichtenštejna hrad podle plánů vídeňského architekta Karla Kaysera romanticky přestavět a zčásti regotizovat.
V téže době byl doplněn mobiliář z jiných objektů, případně koupí. Jedná se hlavně o nábytek, obrazy a majoliková
kachlová kamna. V gotické hradní kapli, v níž jsou zbytky původních nástěnných maleb, instalovalo Vlastivědné
muzeum v Olomouci dosti početný soubor gotických maleb a plastik, pocházejících většinou z Olomouce.
Pod hradem stojí barokní kostel Zvěstování P. Marie z let 1775 - 1783, postavený podle návrhu F. Grimma, nástropní
malby jsou od F. A. Sebastiniho - Šebesty. V gotické křížové chodbě, pocházející z bývalého augustiniánského
kláštera, založeného r. 1389 magdeburským arcibiskupem Albertem ze Šternberka, je umístěn obraz Klanění Tří králů
od J. K. Handka. Klášter sám byl barokně upraven v letech 1720 - 1737. Ve městě se nachází řada domů klasicistně
a empírově upravených včetně portálů.
V tomto městě s hodinářskou tradicí je v prostorách hradu umístěno Muzeum hodin, vystavující hodiny a měřicí
přístroje od nejstarších dob do dneška.
Tovačov
První zprávu o něm máme dochovanou ze 13. století, kdy Vok z Tovačova je uveden jako svědek na listině z r. 1232.
Jan Lucemburský zastavil městečko s hradem a okolními vesnicemi Jindřichovi ml. z Lipé. Od r. 1359 byli zástavními
držiteli Tovačovští z Cimburka. Za Jana Tovačovského se hrad stal hlavním opěrným bodem husitů na Moravě.
Ctiboru Tovačovskému byl r. 1470 hrad s panstvím propuštěn do dědičného držení. Za něj byl v 80. a 90. letech 15.
století hrad přestavěn na pohodlnější sídlo s renesančními prvky. Z té doby pochází dostavba vysoké věže, původně
gotické, s krásným renesančním oknem ve třetím patře a renesančním pískovcovým portálem, datovaným rokem 1492. Věž
zvaná Formosa (Spanilá) je nejstarší renesanční památka severně od Alp. Ctibor Tovačovský si k její výstavbě pozval
italské umělce, působící na dvoře uherského krále Matyáše Korvína v Budíně. Ctibor Tovačovský z Cimburka byl
nejproslulejším majitelem Tovačova, byl moravským zemským hejtmanem, nejvyšším kancléřem království českého a
autorem proslulé Knihy tovačovské, prvního sepsání moravského zemského práva.
Od r. 1503 byl Tovačov majetkem pánů z Pernštejna, kteří tu postavili východní zámecké křídlo a dobudovali obranný
systém s vnitřním a vnějším příkopem, které byly napájeny vodou z bažiny severně od zámku. Pernštejny připomíná
výzdoba jižního křídla, železné dveře a erb se zubří hlavou nad oknem v prvním patře. Za Salmů byla v letech 1659 -
1673 postavena barokní kaple. R. 1887 koupil zámek uhlobaron Guttmann. Guttmannové dali zámek generálně opravit a
r. 1890 přistavěli podle projektu vídeňského architekta Maxe Fleischera nové křídlo a schodiště. Guttmannům byl
zámek vyvlastněn r. 1939.
Ve farním kostele z r. 1703 je umístěna známá Tovačovská madona ze 14. století.
Tovačov je znám také z hudební historie: pocházejí odtud dvě hanácké národní písně "V tovačovském zámko, hrajó na
cembálko" a "Tovačov, Tovačov, tovačovské zámek". Narodil se tu autor zlidovělé písně "Přijde jaro, přijde" Arnošt
Förchgott - Tovačovský. V r. 1866 byla v blízkosti Tovačova svedena bitva mezi rakouským a pruským vojskem, pro
Rakušany nešťastná. Kolem Tovačova je řada rybníků, které jsou také stanovišti vodních ptáků.
V nedalekém Dubu nad Moravou je barokní poutní kostel Očišťování P. Marie s rezidencí z let 1734 - 1750.
Unčovice
První historická zpráva pochází z r. 1349, tvrz se uvádí k r. 1390. R. 1407 byla zpustošena za bojů mezi Jiřím z
Poděbrad a Matyášem Korvínem. Svůj obranný charakter ztratila, když byla městem Olomoucí jako držitelem po r. 1571
přestavěna do dnešní podoby. Tehdy byl na jejím jihozápadním průčelí zbudován kruhový arkýř. Po opravě v 80. letech
17. století sloužila jako šenk správě olomouckých městských statků, potom jako škola a od té doby mnoha jiným
účelům. Dodnes je v podélné stavební dispozici dvoupodlažní budovy patrný i půlkruhový nárožní arkýř.
Úsov
Prvním doloženým držitelem byl Jiljí ze Švábenic, který jej pravděpodobně dostal před r. 1260 od Přemysla Otakara
II. Švábenicové pak kolonizovali celou oblast. Za Jana Lucemburského byl hrad zastaven Janovi a Albertovi ze
Šternberka. V roce 1406 dostali hrad od Václava IV. páni z Vlašimě. Za nich se Úsov stal střediskem těžby rud a
hradem střežícím obchodní cestu do Kladska. R. 1527 byl Úsov zapsán do zemských desek pánům z Boskovic. R. 1597
jej získal Karel z Lichtenštejna ženitbou s Annou, dcerou posledního mužského potomka rodu Boskoviců Jana Šembery
z Boskovic a Černé Hory. Lichtenštejni jej pak drželi nepřetržitě až do r. 1945.
Hrad měl původně podobu kastelu s hradbami a kulatými baštami, z nichž se dochovalo pět. Rozsáhlý třípatrový barokní
zámek byl vestavěn do prostoru bývalého hradního areálu po r. 1691 podle plánů známého italského architekta Domenika
Martinelliho. V r. 1900 tu založil Jan II. z Lichtenštejna přírodovědecko - lesnické muzeum. Obsahuje řadu loveckých
trofejí, dřevin, místní i exotické fauny, hmyzu a jiných přírodnin.
Městečko Úsov je rozloženo pod hradem a připomíná se poprvé r. 1344. Barokní kostel sv. Jiljí je z r. 1741. V Úsově
byla velká židovská obec, vzniklá po vypovězení židů z Olomouce a Uničova. Měla vlastní synagogu z r. 1782,
samosprávu, školu a hřbitov. Synagoga byla vypálena nacisty. Na hřbitově je víc než tisíc náhrobků.
|