POHŘEBIŠTĚ U OBCE ŽELKOVICE

Severozápadně od středu Želkovic v poloze Na Vinici a Pod Chlumem při rozkopávání zalesněného podélného hřbetu parc.č. 187 vystupujícího z pole parc.č. 189, za účelem získání další orné půdy, bylo v letech 1899-1900 narušeno kostrové pohřebiště patrně z mladšího eneolitu (2000 let př.n.l.), mohylové pohřebiště z pozdní doby halštatské (5. století př.n.l.) a kostrové pohřebiště z mladší doby hradištní (10. stol.), rozkládající se na vrcholu hřbetu a jeho svahu obráceném k Želkovicím. Lokalita patří mezi nejvýznamnější objevy české "keltologie" a je zapsána ve Státním archeologickém seznamu.

 

 

Zkraje hřbetu se nalézalo raně středověké slovanské pohřebiště obsahující 19 hrobů. Hroby byly uspořádány od západu k východu v nepravidelných řadách 1 až 1,5 m od sebe. Kostry nacházející se asi 70 cm pod povrchem byly obloženy pískovcovými a vápencovými kameny. Pohřbení leželi na zádech v rovné poloze a bez milodarů. Na okraji pohřebiště byla nalezena kostra ženy ve skrčené poloze a s uměle deformovanou lebkou.

Ve vzdálenosti asi 50 až 60 m na straně opačné podélného hřbetu se nacházely další kostrové hroby, pocházející patrně z mladšího eneolitu, uložené ve skrčené poloze. Na vrcholu hřbetu se nacházela skupina pozdně halštatských mohyl, z nichž nejméně dvě zřejmě obsahovaly "knížecí" žárové hroby velmožů pohřbených původně na dvoukolových vozech, s množstvím cenných bronzových předmětů uložených asi ve velké nádobě, a dalšími bronzovými předměty a zlomky keramiky roztroušenými po okolí. K náhodnému odkrytí dalších hrobů došlo v roce 1921, ale již bez jakékoliv dokumentace, a neodborné výkopy pokračovaly ještě v roce 1925.

V odborné literatuře se uvádí, že do roku 1951 byla postupně celá lokalita zničena. Avšak při současném ohledání lokality lze konstatovat, že se tak možná v úplnosti nestalo. Západní úsek hřbetu byl sice téměř rozvezen, stejně tak horní partie hřbetu středního úseku, ale zdá se, že větší část středního úseku a téměř celý úsek východní nebyly výrazněji poškozeny. Zřejmě původní záměr na zcelení pozemků se ukázal příliš náročný vzhledem k nevelkému efektu celé rozkopávací akce a nebyl dokončen. Narušený avšak nepokořený hřbet dodnes okolní polnosti rozděluje... Paradoxně v nedávné době byla kdysi rozvezená část hřbetu opět navršována, bohužel však odpadem a stavební sutí... Korunu tomu všemu ničení nasadilo v roce 2002 natáčení jakéhosi válečného filmu, kdy na severním úpatí hřbetu filmaři vybagrovali zákopy, dokonce v jednom místě odlámali i skalní výchoz (!) a získanou zeminou prodloužili východní úsek hřbetu... Samozřejmě se nikdo nenamáhal zajistit archeologický dozor natož uvést lokalitu do původního stavu. Bylo by proto velmi žádoucí provést nový revizní archeologický průzkum, který by vyvrátil či potvrdil možnost dalších nálezů.

Literatura:

Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Academia

Felcman, J. 1900: Archaeologický nález v Želkovicích. Památky archeologické 19

Jíra, J.A. 1902: Archaeologický nález v Želkovicích. Časopis Společnosti přátel starožitností českých 10

Sklenář, K. 1998: Spor o "nález želkovický". Časopis Společnosti přátel starožitností 106/4

Sklenář, K. - Sklenářová, Z. - Slabina, M. 2002: Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri

Sláma, J. 1977: Katalog nálezů... (v němčině). Praehistorica 5

Soudská, E. 1976: Hrob z Manětína-Hrádku a další hroby s dvoukolovými vozy v Čechách. Archeologické rozhledy 28

Stocký, A. 1928: Studie o hallstattské kultuře v Čechách. Památky archeologické 36

Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Libri

Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze - mapa stabilního katastru 1840