Deníky z Lotra
- Tajné deníky: Boromir
- Tajné deníky: Gimli
- Tajné deníky: Aragorn
- Tajné deníky: Gandalf
- Tajné deníky: Frodo
- Tajné deníky: Sam
- Tajné deníky: Legolas
- Tajné deníky: Pipin
- Tajné deníky: Smíšek
- Tajné deníky: Arwen
- Tajné deníky: Elrond
- Tajné deníky: Glum
- Tajné deníky: Samova přikrývka
- Velmi tajný deník Prstenového Přízraku č. 5
- Tajné deníky: Saruman
1.Tajné deníky:
Boromir |
Popisek:
Tento článek je plný humoru stylu Deník Brigit Jonesové. Takže pokud si
nechcete zkazit iluze o jednotlivých členech Společenstva, určitě to
nečtěte! Originál napsala Cassandra Claire z Nového Zélandu. |
|
Den první: Zúčastnil
jsem se Elrondovy rady. Aragorn se naparoval jako obvykle. Myslí si, že
je tak úžasný jen proto, že spí s támhletou elfí kočičkou. Jenom proto,
že má širokou hruď, pevné a vypracované svaly, tváře ošlehané větrem a
zarostlé mužným strniskem, tak to neznamená….cože? Trošku jsem se
zapomněl. Zdá se, že jsem odsouhlasil zúčastnit se jakési Výpravy
zatímco jsem se nechal unést Aragornovým drsným zjevem. Sakra.
Den třetí: Blbej prsten. Blbá výprava. Blbý
Společenstvo.
Den čtvrtý: Frodo dneska upustil Prsten. Zvedl jsem
ho, ale Aragorn mě přinutil vrátit ho zpátky. Arogantní zmetek. Zajímalo
by mě, jak by se tvářil, kdybych mu svůj Gondorský Roh vrazil přímo do….blbej
Prsten!!
Den pátý: Je nad slunce jasné, že Aragorn má zájem o
Froda. Hahaha, Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí.
Den šestý: Aragorn pořád jede po Frodovi. „Boromire
vrať zpátky Frodíkovi ten Prsten!“ „Boromire, JÁ ponesu Froda na
Caradhras!“ „Boromire, přestaň se snažit useknout Frodovi ve spánku
hlavu, aby ses dostal k Prstenu!“ Do očí bijící protekce. Už mě to fakt
štve.
Den desátý: Proč nejede Aragorn po mně?
Den jedenáctý: Nesl jsem Froda z Morie. Docela
se mi to líbilo. Doufám, že se ze mě nestává perverzní hobitofil, jako
strýček Windermir. Ne potom, co se mu stalo. Smíšek a Pipin jsou taky
mazílci….mimo jiné, Gandalf zemřel.
Den třicátý: V Lorienu. Galadriel je docela kus.
Jsem si docela jistej, že ji přitahoval můj zanedbaný mužný zevnějšek.
Legolas se vykoupal v její fontánce. Průůůser !! Hahaha. Přerostlý elfí
pako. Vsadím se, že si barví vlasy. A taky má na nose beďara. Aragorn mi
navrhl, že bychom se taky mohli vykoupat. Potom jsem pochopil, že
nemyslí společně. Blbej Aragorn!
Den třicátý třetí: Frodo vyšiluje kvůli prstenu.
Nenechá mě se na něj ani podívat. Přiznávám, že jsem se kvůli tomu s ním
porval. Váleli jsme se po zemi, dokud najednou nezmizel. Odolal
jsem touze se s ním trochu pomazlit (usnadnil mi to, když mě nakopl do
obličeje). Aragorn by žárlil. Ha!
Den třicátý pátý: Zabili mě skřeti.
Blbí skřeti. |
|
2.Tajné deníky: Gimli |
Popisek:
Tento článek je plný humoru stylu Deník Brigit Jonesové. Takže pokud si
nechcete zkazit iluze o jednotlivých členech Společenstva, určitě to
nečtěte! Originál napsala Cassandra Claire z Nového Zélandu. |
|
Den první: Grrrr! Vrrrr!
Den druhý: Poflakuju se po Roklince s nafoukanýma
Elfama. Neprospívá to mému trávení. Požádal jsem Elronda, aby mě
přestěhoval do druhého patra, jelikož jsem se nemohl dostat do koupelny,
aniž bych se musel dívat na koupající se hobity v záři aromatických
svíček. Je to absurdní. Včera mě postříkali jahodovou pěnou do koupele.
Na druhé straně, můj vous je teď jemný a necuchá se.
Den třetí: Elrond mě odmítl přestěhovat. Dnes ráno
jsem opět narazil na hobity. Co asi dělali s tou mrkví?? Horda blbců od
přírody. Žádný div, že si ani nenechají narůst pořádné vousy.
Den sedmý: Mám podezření, že Aragorn, syn Arathornův,
je perverzní hobitofil. Úplně ignoruje nažhavenou Elfí snoubenku a místo
toho se tahá s těmi chluponohými skřítky v kožených šortkách. Naštěstí
já, Gimli, syn Glóinův, jsem tu od toho, abych vyplnil její samotu.
Později:
Elfky jsou akorát tak vysoké, aby mi zahřívaly moje uši. Ať žiju!
Den devátý: Souhlasil jsem, že se zúčastním Výpravy.
Arwen je čím dál víc majetnická. Gimli, syn Glóinův, se nenechá nikým
ochočit. To raději strávím čas s hobitíma citlivkama, než abych se tu
poflakoval po Roklince s Elfima fintilama a mluvil s nima o „našem
vztahu“.
Den třináctý: Docela kosa na Caradhrasu. Velký boj o
to, kdo ponese hobity nahoru. Nezúčastnil jsem se, protože jsem ukazoval
Legolasovi, jak si zaplétat vlasy. Boj skončil tak, že si Aragorn nacpal
Toho, co nese prsten do kalhot. Tak je to správně, Isildurův potomku.
Klidně si udus Toho, co nese prsten. Já nevím, ty lidi….
Den čtrnáctý: Doly Morie. Zdá se, že jsem se
přepočítal, jelikož bratránek Balin je pod drnem už nejméně šedesát let.
No mohlo mě to napadnout, když už mi nějakou dobu nedošla vánoční
pohlednice z Morie. Ačkoliv nemůžu myslet na všechno.
Den patnáctý: Gandalf spadl do Stínu. Hobiti toho
samozřejmě využili jako omluvu pro to, aby se mohli pomazlit na skalách.
Utrpěl jsem chlapácké objetí od Boromira. I když mě neustále tlačil svým
Gordorským Rohem do žeber. Alespoň doufám, že to byl Roh. Ani se
neodvažuji pomýšlet na to, že ne.
Den šestnáctý: Legolas mi řekl, že Aragorn jede po
Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Navrhl jsem Legolasovi,
že bychom si možná měli zvolit vůdce, který není takové prase. Legolas
mě navrhl, jestli se s ním nechci vykoupat. Začínám mít podezření, že
všechna ta slavná Elfí poezie o přátelských poutech mezi válečníky je
jen zástěrkou nelegálních sexuálních hrátek.
Den dvacátý: V Lorienu. Galadriel je docela kočka.
Zatímco se hobiti někde vojíždí a Boromir honí Aragorna, měl jsem
čas jí předvést pár trpasličích triků. Nic velkýho, jenom něco ze
„Schovej helmu“ a „Vrtej se v dolu“. Všeobecná spokojenost, až na
Celeborna. Ale když nad tím tak přemýšlím, nebyl to náhodou Celeborn??U
Elfů jeden nikdy neví.
Dne dvacátý druhý: Opustili jsme Lothlorien,
pádlujeme v loďkách už věčnost. Začínám se cítit velmi osamělý. Ti
hobiti nevypadají zas tak špatně. Ve skutečnosti jsou docela roztomilí.I
přes ty jejich blbý účesy. Nemůžu se přiblížit k Frodovi, aniž by mě Sam
nepokousal. Pipin to táhne s Boromirem, takže snad Smíšek by mohl
souhlasit s pěknou procházkou za svitu Luny. Ať žijí přátelská pouta
mezi válečníky!!! |
|
3.Tajné deníky:
Aragorn |
Popisek:
Tento článek je plný humoru stylu Deník Brigit Jonesové. Takže pokud si
nechcete zkazit iluze o jednotlivých členech Společenstva, určitě to
nečtěte! Originál napsala Cassandra Claire z Nového Zélandu. |
|
Den první: Počet
zabitých Prstenových přízraků: 4. Velmi dobře. Setkal jsem se s hobity,
ušel 40 mílí, stáhl z kůže veverku, snědl ji. Pořád nejsem král.
Den čtvrtý: Zůstal jsem s hobity trčet v horách.
Boromir je vážně otravnej. Pořád nejsem král.
Den šestý: Počet zabitých skřetů: 0. Velké zklamání.
Aktuality v oblasti mého vzhledu: Vypadám drsně, zanedbaně a mužně. Jóó!
Mám chuť nakopnout Gimliho, ale ovládám se. Pořád nejsem král.
Den desátý: Nic zajímavého se zatím neděje. V Morii
je velká tma. Obrovský Balrog. Ani dneska nejsem král.
Den jedenáctý: Počet zabitých skřetů: 7. Velmi
dobře. Aktuality v oblasti mého vzhledu: Legolas je asi přitažlivější
než já. Zajímalo by mě, jestli by mě chtěl, kdybych byl král.
Den dvacátý osmý: Frodo mě začíná silně přitahovat.
Mám pocit, že kdybych se o něco pokusil, Sam mě zabije. Chlupatý nohy mě
rajcujou. Pořád nejsem král.
Den třicátý: V Lothlorienu. Galadriel mě sváděla.
Přisprostlá děvka. Dobře jsme pokecali s Boromirem. Není zase tak
špatnej. Osprchoval jsem se. JO! Ale pořád nejsem král.
Den třicátý druhý: Počet zabitých skřetů: 0
Aktuality v oblasti mého vzhledu: Mírně zarostlý. Legolas mi řekl, že mu
v mysli roste stín a hrozba. Mám takový dojem, že Legolas je trochu
buznička. Ne, nejsem král.
Den třicátý třetí: Počet zabitých skřetů: nespočet.
Velmi dobře! Boromir zabit skřety. Taková smůla! I když zemřel statečně
v mém náručí, teď jsem si stoprocentně jist, že byl homosexuál. Mám taky
své pochybnosti o Gimlim. Odpočívej v pokoji Boromire. Pořád nejsem
král, ale aspoň Boromir si myslel, že jsem. Nicméně to mohlo být tím, že
ztratil hodně krve.
Den třicátý čtvrtý: Frodo šel do Mordoru. Řekl, že
jde sám, ale přitom vzal s sebou Sama. Proč? Můj Bože, copak je každý v
tomhle filmu homosexuál kromě mě? Ani sám sebou už si nejsem jistý.
Sakra, pořád nejsem král.
|
|
4.Tajné deníky:
Gandalf |
Popisek:
Tento článek je plný humoru stylu Deník Brigit Jonesové. Takže pokud si
nechcete zkazit iluze o jednotlivých členech Společenstva, určitě to
nečtěte! Originál napsala Cassandra Claire z Nového Zélandu. |
|
Den první: V Kraji.
Ohromující obraz čisté a duchovní krásy. Zdálo se mi to, nebo opravdu
Frodo masturboval támhle v polích předtím než jsem dojel?
Den druhý: S přispěním hobití trávy se Bilbova
narozeninová oslava výrazně zlepšila. Šichni sou tááák milí, i Bilbo je
milý. Světlíčka jsou tak krásná. A Frodík taky není tak špatnej,škyt.
Hobiti šou tak roztomilí. Jejda! Přepadl jsem!
Den třetí: Drsná kocovina. Jsem na cestě do Minas
Tirith pro nějaký ten aspirin.
Den dvanáctý: Navštívil jsem Sarumana, aby mi
poradil co s Prstenem, ale propadl Zlu. Nikdo mi nic neřekne! Možná mi
přece nechali vzkaz, ale Radagast Hnědý mi zřejmě krade moji přijatou
poštu.
Den třináctý: Trčím na vrcholku věže. Úžasný výhled,
ale vytrvalý déšť nesvědčí mému špičatému klobouku. Bavím se tím, že
plivu dolů na skřety.
Den čtrnáctý: Opět mě navštívil Saruman.
Den šestnáctý: Cítím se osamělý. Saruman není zase
tak neatraktivní. Kdyby ale neměl ty jeho obrovské nozdry a zahnuté
pařáty…..dobrá dobrá, mohlo mě už dřív napadnout že je zlý.
Den devatenáctý: Podařilo se mi uniknout. Jsem v
Roklince. Sam je trošku neovladatelný, neustále Froda koupe. Elfům došly
zásoby mýdla s jahodovou vůní a Elrond začíná být podrážděný.
Den dvacátý: Elrond se rozhodl poslat Froda pryč,
jelikož už ho přestává bavit neustále obsazená koupelna v prvním patře.
Velký poprask kvůli Prstenu. Souhlasil jsem, že půjdu se Společenstvem v
případě, že se Sam rozhodne dát mi koupel. Myslím, že jednu bych
potřeboval.
Den dvacátý první: Je jasné, že Aragorn jede po
Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Zeptal jsem se Sama,
jestli by mi nedal koupel. Řekl jen: Haha pane Gandalfe, to nemyslíte
vážně!!? Neužitečný hňup!
Den dvacátý třetí: Na Caradhrasu je veliká zima.
Aragorn vyhrál právo nést Froda nahoru. Boromir trucuje. Jestli Legolas
nepřestane poskakovat po sněhu, praštím ho holí.
Den dvacátý pátý: Nechce se mi jít skrze Doly Morie.
Mám dojem, že Balrog se pořád zlobí, kvůli nevydařené schůzce v Druhém
věku.
Den dvacátý šestý: V Dolech Morie. Tak jo. Balrog se
pořád zlobí.
Den dvacátý sedmý: Spadl jsem do Stínu. Balrog je
pěknej hajzlík. Musel jsem provádět věci, které bych tu raději
neopakoval, než mě nechal jít. Rozhodl jsem se, že to raději neřeknu
zbytku Společenstva. Vymyslím si něco o velkém boji na život a na smrt.
Jsem na cestě za Elrondem, aby mi ošetřil popáleniny třetího stupně a to
na velmi choulostivých místech. Doufám, že se mi nebude posmívat. Jestli
bude, řeknu všem o jeho nechutném víkendu se Sauronem. Ha! |
|
5.Tajné deníky: Frodo |
Popisek:
Opět další tajný deník jednoho ze členů Společenstva. Pokud se vám zdá,
že jsou stále o tom samém, nenechte se mýlit. Každý má něco do sebe. |
|
Den první: Po dlouhém
ozdravném spánku v domě Elrondově se cítím mnohem lépe. Sam mi dal
úžasnou bublinkovou koupel a dokonale mi vydrbal záda. Platonická,
bratrská láska je tak nádherná. Nejsem si tak zcela jistý,proč mi musel
cucat prsty u nohou, ale zřejmě to má co dělat s elfím způsobem léčby.
Den třetí: Souhlasil jsem nést Prsten do Mordoru.
Když nad tím tak přemýšlím, pravděpodobně to byl špatný tah.
Den čtvrtý: Aragorn s Boromirem se drsně pohádali o
to, kdo mě ponese na Caradhras. Aragorn Boromira hodil do sněhové
závěje. Boromir na oplátku kousl Aragorna do ucha. Prsten na ně musí
působit víc, než jsem myslel.
Den šestý: Když jsem se probudil, Aragorn si hrál s
knoflíky od mé košile. Určitě jde po Prstenu. To jeho zatracené vábení.
No, když se Aragorn o něco pokusí, Sam ho zabije.
Den desátý: Dneska Legolas hladil vnitřní stranu
mého stehna svým lukem. Byl jsem ohromen. Neměl jsem tušení, že také ON
chce Prsten. Musí to být předmět ohromné moci.
Den jedenáctý: Gandalf mi předvedl zvláštní kouzlo.
Očividně, špičaté čarodějnické klobouky nejsou jen na parádu. Zajímalo
by mě, jestli ho Prsten také ovlivňuje. Nebo je možná jen velmi divný.
Den dvacátý čtvrtý: Konečně se po dlouhé době cítím
odpočatý. V Morii je naštěstí taková tma, že mě Aragorn nemůže
ochmatávat. Gandalf spadl do Stínu. Oplakal jsem špičatý klobouk.
Den dvacátý sedmý: Lothlorien je tak krásný. A
Galadriel taky. Nabídl jsem jí Prsten, ale ona pořád říkala: „Ne, chtěla
bych od tebe něco jiného, Frodo Pytlíku.“ A přitom se mi snažila
zajíždět nohou do šortek. Tak jsem jí jedny šortky daroval, jelikož se
zdálo, že by je vážně chtěla. Možná mají v Lothlorienu nedostatek
šortek.
Den třicátý: Celý den jsme pádlovali. Jsem velmi
unaven. Smíšek a Pipin navrhli skupinovou masáž. Je opravdu milé mít tak
starostlivé přátele. Jsem rád, že nejsou v moci Prstenu. Ačkoliv tak
důkladnou masáž zad, ani jiných částí těla, jsem zase nepotřeboval.
Pipin si doufám uvědomuje, že jsme bratranci. Ne?
Ne?
Den třicátý třetí: Boromir se mi pokusil vzít
Prsten. Nejsem si zcela jistý, ale mám dost silný pocit, že si se mnou
také chtěl zašpásovat. Značně vysilující, jelikož je dosti
mohutný.
Den třicátý šestý: Každý se o něco pokouší.
Nezvládám se s tím vyrovnávat. Odcházím do Mordoru. Sam jde se mnou.
Vyhovuje mi to, neboť budeme mít více času na čistě bratrsky-platonické
masáže nohou, které Sam tak ovládá. Na druhé straně mě mrzí, že opouštím
Společenstvo,jelikož jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si mohl užít
s Gimlim. Silné copy a jeho obrovská helma mě docela rozpalovaly. Ále,
vždyť je to jedno. Stejně bych se mu nelíbil. |
|
6.Tajné deníky: Sam |
Popisek:
Opět další tajný deník jednoho ze členů Společenstva. Pokud se vám
zdá, že jsou stále o tom samém, nenechte se mýlit. Každý má něco do
sebe. |
|
Den první: Frodo
zasažen morgulskou čepelí. Ach ne! Pipin na nejvyšší míru rozrušen.
Řekl jsem mu, že vše bude v pořádku, protože pan Frodo je příliš horký
na to, aby zemřel. Opravdu jsem to řekl nahlas?
Den třetí: Doprovázím pana Froda do Roklinky, kde
ho Elfové vyléčí. Gandalf mi řekl, ať pomohu nebohému Frodovi, jenž
byl v bezvědomí, ze špinavých šatů. Tak jsem ho vysvlékl a dal mu
koupel. A další. A pak ještě jednu. Nakonec přišel Gandalf a upozornil
mě, že šest koupelí je až dost, Same Křepelko.
Ten nafoukanej starej páprda se snad koupal naposledy v Druhém
věku.
Den čtvrtý: Přemýšlím, jestli už náhodou není čas
dát panu Frodovi další koupel.
Den pátý: Elfí bublinková koupel je moc pěkná a
poučná. S Gandalfem není žádná legrace.
Den šestý: Pan Frodo se probral. Zdá se, že se
cítí dobře. Také se diví, proč má na prstech varhánky.
Den sedmý: Vplížil jsem se na Elrondovu radu.
Frodo se nabídl, že odnese Prsten do Mordoru. On je tak statečný, tak
pohledný, tak vysoký a úžasný. Dobrá, tak možná není tak vysoký.
Den osmý: Na cestě do Mordoru. Pokud to chcete
vědět, ostatní členové Společenstva jsou pěkně prohnaní. Hlavně
Boromir. „Učí Smíška a Pipina bojovat s mečem“. Ha ha. Beztak je to
jen perverzní hobitofil, který se rád válí s malými hošíky v šortkách.
Den devátý: Aragorn je stejně perverzní jako
Boromir. Očividně jede po Frodovi. Zabiju ho, jestli se o něco pokusí.
Den desátý: V Morii je velká tma. Pleskal jsem
Aragorna na plocho mečem vždycky, když se pokusil sáhnout na Froda.
Gandalf spadl do bezedné jámy. Pan Frodo se později zmínil o špičatém
čarodějnickém klobouku, ale docela jsem tomu nerozuměl, jelikož jsem
mladý nevinný hobit z Kraje, ne zcela zběhlý ve slovních hříčkách.
Pipin tvrdí, že Legolas spí s Gimlim.Fuj.
Den patnáctý: Lothlorien je velmi krásný. Blonďatá
elfí paní definitivně jela po Frodovi. Pipin to schvaluje. Řekl jsem
mu, že výškový rozdíl je pro vztah nemyslitelnou překážkou. Pipin
odvětil, že pan Frodo může stát na chůdách. Nenávidím Pipina.
Den dvacátý druhý: Opouštíme Lothlorien.
Nazdárek, majetnická elfí paničko. Nejsem si zcela jistý, kam vlastně
jedeme. Ale zřejmě to bude mít něco společného s vodou, jelikož nám
dali loďky. V podstatě je mi to celkem jedno, hlavně když budu sedět s
panem Frodem.
Den dvacátý třetí: Boromir dal konečně najevo své
dlouho ukrývané sexuální touhy k panu Frodovi. Ale dřív než jej
zastřelili (hurááá!), tak se stačil projevit. Prohlašoval, že se
snažil ukrást Prsten, aby mohl vládnout světu a porazit Zlo, my však
dobře víme, že to bylo jen divadýlko, není-liž pravda.
Den dvacátý čtvrtý: Boromir zabit skřety. Věděl
jsem, že jsou přece jen k něčemu dobří. Frodo odešel do Mordoru. Vzal
mě s sebou. Hurááá! Je však také nevýslovně zarmoucen, neboť se musel
rozloučit s Gimlim. Zároveň je v hluboké depresi a prohlašuje, že
zemře jako panic v neutěšeném království Temného pána. To se ještě
uvidí! |
|
7.Tajné deníky:
Legolas |
Popisek:
Nejočekávanější tajný deník je konečně tady. Jaký je? Liší se od těch
ostatních opravdu hodně! |
|
Den první: Zúčastnil
jsem se Elrodnovy Rady. Byl jsem tam ze všech nejkrásnější. Souhlasil
jsem, že doprovodím nějaký malý lidičky do Mordoru, kde budou házet
Prsten do sopky. Velmi důležitý úkol – ten Prsten je nějaká
cetka.
Den čtvrtý: Boromir je tak otravný. Proč s sebou
musí pořád tahat ten štít, velký jak kolo od vozu? Vylezli jsme na
Caradhras, ale ti neschopní lidé, kteří neumí chodit po sněhu, trvali
na tom, abychom se vrátili zpátky. Stoprocentně jsem nejkrásnější člen
Společenstva. Ať žiju!
Den šestý: V Morii je taková tma, že si ani nemůžu
pořádně rozčesat vlasy. Mám hrozný strach, že se mi zacuchají. Skřeti
jsou tak hloupí. Pořád jsem nejkrásnější.
Den desátý: Gandalf spadl do Stínu. A mě se dělá
na nose beďar. Je to velmi vážná situace, neboť elfí beďary vydrží
obvykle 500 a více let. I navzdory tomu jsem pořád nejkrásnější.
Den jedenáctý: V Lothlorienu. Mám podezření, že
Galadriel by mohla být hezčí než já. Navíc jsem si naprosto jistý, že
kopíruje můj účes. Já už jsem to tak nosil před tisícem let. Hloupá
coura. Byla dost naštvaná, když jsem si z její fontány udělal
bublinkovou koupel. Rozhodl jsem se ignorovat její řeči, že mé vlasy
ucpaly odpad. Ani jediný vlásek mi nevypadl už 800 let, proč by mi
měly vlasy začít padat zrovna teď? Zatím jsem pořád nejkrásnější.
Den třicátý: Všechno tohle pádlování v loďkách je
mor na mou pleť. Aragorn začíná pokukovat po Frodovi. Sam ho zabije,
jestli se o něco pokusí. Pořád jsem nejkrásnější.
Den třicátý třetí: Boromir v moci Prstenu. Je to
tak únavné. Já rozhodně nemohu podlehnout vůli Prstenu, protože mám
všechno co potřebuji. To jest perfektní vlasy a pevný zadeček.
Poslední dobou dostávám velmi podivné dopisy od někoho jménem Martina,
která chce se mnou provádět obscénní věci. Naštěstí mám super elfí
zrak, takže jí uteču, když ji uvidím přicházet.
Den třicátý pátý: Boromir je mrtvý. Smrt byla dost
ošklivá, což nebylo nutné. Aragorn jej políbil, když vydechl
naposledy. Copak se člověk musí nechat probodat šípy skrz naskrz, aby
si ho vůbec někdo všiml? Boromir rozhodně není krásnější než já.
Nedokážu to pochopit. Asi budu trucovat. Frodo se Samem na cestě do
Mordoru. Malinkatí človíčkové starající se jeden o druhého – vlastně
docela roztomilé. Jsem si jistý, že Gimli má o mě zájem. Je to tak
nespravedlivé, je mi jen do pasu, což může být výhoda, ale silné copy
a velká helma mě spíše odrazují. Myslím, že nás ještě čekají krušné
chvíle. Velmi krušné. |
|
8.Tajné deníky:
Pipin |
Deník Šaška Bralovského - je zase trošku jiný než ty
předcházející a opět s jistým nádechem... |
|
Den první: Když jsem
byl venku nakrást si něco zeleniny, vrazil jsem do Sama a Froda. Sotva
jsem se s Frodíkem trochu vyválel, už mě Sam násilně odtahoval. Musím
dát řeč s Frodem o tom, že nechává sluhy chovat se příliš majetnicky a
familiárně. Spadli jsme s kopce dolů. Smíšek byl dost zklamaný,
protože si zlomil mrkev. A zrovna tak dobrý tvar.
Den druhý: V Roklince je moc hezky. I když
už mám plné zuby bydlení se Samem na pokoji. V jednom kuse je
promáčený na kůži a páchne po jahodách. Taky už mě unavuje to, že mě
Elfové považují za neobvykle pohyblivý živý plot.
Den třetí: Z legrace jsem se připojil ke
Společenstvu Prstenu. Všichni jsou moc milí, až na Legolase, který je
trošku nedůtklivý. Včera mě držel hlavou dolů nad propastí tak dlouho,
dokud jsem neřekl, že je nejkrásnější Elf ze Společenstva. Vůbec jsem
neměl chuť poukázat na to, že je jediný Elf ve Společenstvu, jelikož
ta propast byla opravdu hluboká.
Den sedmý: Už je to 27 dnů co jsme potkali
Aragorna a ještě si od té doby neumyl vlasy. Už mě to začíná
obtěžovat.
Den devátý: Sam se v Boromirovi úplně mýlí. Je to
opravdu hodný člověk. Včera v noci mě pozval na procházku a řekl, že
mě nechá zafoukat na Gondorský Roh. Už se nemůžu dočkat.
Později: Vždycky jsem si myslel, že foukání na Roh má přivolat armády
Západu. Očividně ne.
Tak jako tak, bylo to velmi poučné.
Den třináctý: Načapal jsem Legolase jak voskuje
Aragornovi podrážky. Tím se vysvětluje to, proč Aragorn věčně padá
Legolasovi do náruče. Vyčůraný Elf.
Aragorn si pořád ještě neumyl vlasy.
Den čtrnáctý: Gandalf je mrtev. Všichni jsou
nevrlí. Legolas se je pokusil rozveselit, a tak se vysvlékl do naha a
předváděl scény z muzikálu Silmarillion. Všichni jsou stále nevrlí. A
tak teď ten tři tisíce let starý elfí princ trucuje jako malé dítě.
Den patnáctý: Lothlorien je moc pěkný. Náhodou
jsem narazil na Gimliho, jak se koupe. Teď už chápu, co Gandalf myslel
tím, že jsou na světě strašlivější věci než skřeti. Že by to byl
Aragorn, kdo se schovával mezi bublinkami? Z toho budu mít noční
můry.
Den šestnáctý: Aragorn si konečně umyl vlasy.
Hurááá! Možná to byl přece jen on pod těmi bublinkami.
Den dvacátý: Boromir mi napsal báseň. Smíšek říká,
že ho svádím. Ale Smíšek taky říká, že křičím jako holka. Stává se z
něj čím dál větší hajzlík. Báseň není moc dobrá. Nerýmuje se. Cítím se
podvedený.
Den třicátý: Řekl jsem Boromirovi, že se ještě
nechci vázat, a on šel a nechal se zastřelit skřety. Čestně, lidi jsou
někdy přecitlivělí.
Zajali nás Uruk – hai. Nejsou to moc přátelský týpky. Smíšek říká, že
si budeme muset vysouložit cestu ven ze zajetí. Mám takový dojem, že
se na to docela těší. Bezcennej zmetek! Skřeti hrozně smrdí. Najednou
mi chybí Boromir. |
|
9. Tajné deníky:
Smíšek |
Popisek: Tento deník se pokouší shrnout události
Společenstva trošku podrobněji než ostatní a díky tomu je plný
překvapivých pasáží, kdy si vlastně uvědomíme, jak to doopravdy bylo! |
|
Den první: Dostal jsem
se do problémů, protože jsem vystřelil rachejtle na narozeninovém
dýchánku. Podezřívám Gandalfa, že vůbec nebyl tak otrávený a že to
použil jen jako omluvu, abychom se my mladí hobiti celí zmáčeli a udřeli
k smrti. Mé podezření se ještě prohloubilo, když se umývání nádobí
proměnilo v leštění Gandalfovy hole a masírování Gandalfových nohou a na
skákání v záhonu zelí bez šatů. Nechápu, koho se snaží oblbnout, zvlášť
s tím masírováním.
Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev,
která měla ten správný tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin
šlohnul šest hlávek zelí, dva pytle brambor a tři kukuřičné klasy i když
si myslím, že Pipin je víc než optimistický. Myslím že bychom dvě
kukuřice zvládli, ale rozhodně ne před snídaní. Všechno šlo nakonec dolů
z kopce, když jsme vrazili v kukuřičném poli do Froda a jeho
věrného, byť trošku jednoduššího..........totiž oddaného sluhy Sama. Ten
zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že jej v okamžiku překvapení
shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem velmi smutný.
Den třetí: Na cestě divočinou s Frodem, Samem
a Pipinem. Pronásleduje nás skupina jezdců v předpotopních černých
hadrech. Jak řekl Gandalf „Šedý“ dříve, černobílý vzhled je tak
staromódní. Rád bych věděl, jestli se Frodo vyhýbá ošklivému rozchodu a
nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké promiskuitě mezi hobity v
Hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.
Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se
zastavili v Hůrce, přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného
člověka, který je očividně perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo
poslouchal. Trval na tom, abychom všichni spali v jedné posteli v jeho
ložnici namísto abychom se vrátili do svých perfektních pokojů. Pak se
tam celou noc poflakoval. Beztak čekal na nějaký šílený hobití grupáč
pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal, akorát jsem musel pořád Pipina
přidržovat za pás, aby se nevrhl přes Sama na Froda. Copak chce Pipin za
každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné šimrání perverzního
hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to: Včera v noci jsi mluvil
jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že jsem Pipin. Vysvětlil
jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy „jednou stejně budu král“ se
vypařil. Určitě bude. V tom případě já jsem elfí královna z Temného
hvozdu.
Den sedmý: V Roklince. Šoupli mě do pokoje
hned vedle koupelny. Celou noc se ozývá šplouchání. Podlaha je celá
kluzká od jahodového mýdla. Minulou noc mě vzbudil Elrond, když se
snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu pěkně trapně, když zjistil, že
hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není Pipin. Rozhodl jsem se, že si
koupím jmenovku.
Den devátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím
lepidlem. Ať žiju!!
Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na Výpravu,
ale jen proto, abych dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s
Frodem, protože Aragorn po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije,
jestli se o něco pokusí. Doufám, že se o něco pokusí.
Den patnáctý: Boromir nás učí bojovat s mečem.
Typický člověk. Opravdu neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce
po nás abychom mu ho vytáhli. Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn
mu málem ukousnul hlavu. Lidé jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina jak
šmíruje Elfa při jeho ranní rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na
baklažán. Nevím, co budu dělat, až nám dojde zelenina.
Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na
procházku. Nenechám se nachytat na ten starý trik s Gondorským Rohem. A
nenechám a nenechám a nenechám. Sakra, aspoň jednou.
Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi
říkal Pipine v těch nejméně vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že
nejsem Pipin, ale Smíšek a že už po tři týdny udržujeme fungující vztah.
Ale on se jen zasmál a poplácal mě po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě
vlastně od Pipina nemůže rozeznat. Jsem odsouzen k tomu, abych byl
navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v záležitostech romantiky.
Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě třeba číro.
Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si ho nevšiml,
protože v Morii je velká tma. Je docela problematické dohlížet na
Pipina. Vytržen ze spánku, když se Legolas snažil vplížit pod moji
přikrývku. Upozornil jsem ho na to, že nejsem Pipin. Legolas jen
odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V následném souboji mrkev opět
zlomena. Dal jsem ji Gandalfovi na opravu a on jen řekl: Ty blázne
Bralovská! Mám lepší věci na práci než spravovat tvoji zeleninu!!
Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého klobouku.
Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do Stínu. Mrkev
vzal s sebou. Jsem z toho smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho
spíše rozveselilo Legolasovo nudistické zpracování muzikálu
Silmarillion. Já jsem se nedíval. Na mě tam bylo příliš mnoho vysokých
kopů.
Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě
minimálně padesát Elfů a jeden lesní svišť. Všichni přesvědčení o tom,
že jsem Pipin. Pipin samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně
byl někde s Boromirem. Něco se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý.
Asi……určitě ne.
Den třicátý: Zajali nás skřeti. Vše jde podle plánu.
Řekl jsem Pipinovi, že si budeme muset vysouložit cestu ze zajetí. Pipin
viditelně potěšen. Počkejte až si uvědomí, že jsem myslel že bude muset
osouložit mě, abychom utekli ze zajetí. Navíc, skřeti mi dali úplně
novou mrkev, jako odměnu za to, že jsem na Boromira maloval velké žluté
terče zatímco se nedíval. Když se to tak vezme, byl to velmi vydařený
den. |
|
10.
Tajné deníky: Arwen |
Popisek:
Pokračování tajných deníků přeci jen bude! Dnes si Cassandra Claire
vezme na paškál Arwen Undomiel. |
|
Den první: Dnes jsem se
rozešla s Aragornem. Chtěl mi dát k Valentýnovi hliněnou dýmku a pár
šípů. I když jsem mu jasně řekla, že chci noční košilku. Poslala jsem ho
pryč z Roklinky.
Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna
posílat pryč. Co na tom, že chtěl, abych si v intimních chvilkách
nasadila kudrnatou paruku a chodila po kolenou? Jiní lidé mají určitě
taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň zajímali elfové, ale od toho
debaklu s Glorfindelem tehdy ve Druhém Věku, když mě obvinil, že
napodobuju jeho účes, mě přestali bavit.
Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou
všechny úplně vytahané. Hlavně ty fialové.
Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nadhodila,
že si zkoušel moje šaty. Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost.
Mužnost? O čem to mluví?
Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že
si z něho ostatní elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují.
Říká, že ho neberou vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka
posledně na Radě řekl, že je ten „nejteplejší teplý elf, co si to kdy
hasil kolem“. Nebo to nepochopil, je sice zatraceně hezký, ale chytrý už
míň.
Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi
si vyjedu někam pryč z Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.
Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u
Máselníka, jestli viděl Aragorna. Máselník řekl: „Co, toho perverzního
hobitofila?“ Řekla jsem mu, že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna
Arathorna. On řekl: „Je to ten chlápek ‚Ještě Nejsem Král!, ne?“ Na to
jsem neodpověděla. Někteří lidi nestojí za to, abych se nima bavila.
Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy
jsem vlastně neviděla hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou
parukou a umělýma nohama začíná dávat smysl. Velice se zlobím.
Den dvacátý: Myje si vůbec někdy vlasy, když není se
mnou?
Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je
perverzní hobitofil. Jede po tom malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije,
jestli si něco zkusí.
Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal
nějaké bylinky. Vysvětlila jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa
jenom vidličkou a kusem gumy. Nasměrovala jsem ho k Aragornovi … a nic.
„Ale my ho potřebujeme, aby ochránil Froda, elfí paní.“
Tupý hobit. Na to nemám nervy.
Den dvacátý šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o
Aragorna postarám sama. Zrovna jsem se chystala mu podříznout ten jeho
proradný krk, když mě vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo
mě, že Aragorna naštvu, když toho mrňavého hrdinu trochu povozím na
koni.
Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem!
Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: „Drž se
zpátky, nedostupná elfí princezno, drž se zpátky, nedostupná elfí
princezno“ Zvlášť nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého
polomrtvého hobita.
Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové Přízraky. Nuda.
Vyrazím do Roklinky.
Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo
nese Prsten. Sam se pořád motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak
slídí v křoví kolem hobitích pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu,
který někam založil.
Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni
– došla mrkev. Problémy v koupelně – došla jahodová pěna do koupele.
Problémy s Legolasem – nenechá mě jít na Radu, protože by tam potom
nebyl nejhezčí. Taťka začíná být nějaký přetažený. Včera se mě celý
přešlý ptal, jestli mu sluší fialová. Řekla jsem mu, že určitě ne, je
přece podzimní typ.
Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po
mostě, abych jako náhodou potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že
je hobitofil. Řekl mi, že Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom
chce svoji kariéru vybudovat podobným způsobem. Řekla jsem mu: „Jsi
Isildurův dědic, ne Isildur sám.“ Na to řekl: „Kdybys jenom byla o
trochu menší a měla větší nohy.“
Den čtyřicátý: To byla noc s Gimlim! Ty jeho copy!
Ta jeho sekyra! Jsem do něho zblázněná. Už žádní hobiti, teď miluju
trpaslíky. No, možná se ještě půjdu naposledy kouknout, jak Sam koupe
Froda. Nakonec, ten klíč od koupelny jsem Aragornovi nečajzla z kapsy
jen tak pro nic za nic. |
|
11.
Tajné deníky: Elrond |
Popisek:
Další z tajných deníků - tentokráte hostitele Společenstva v Roklince
-Elronda! |
|
Den 1: Nepříjemná
roztržka s Isildurem Jako by nestačila ta jeho perverzní hobitofilie,
ještě si nedá říct a nosí ty křiklavé zlaté šperky. Potvrzuje moje
podezření, že lidé jsou nejenom nejslabší rasa Středozemně, ale taky
nemají vůbec cit pro doplňky.
Mmch: Velká bitva, vyhráli jsme. Sauron poražen. Rabovali jsme v
Barad-dur, ale nebylo tam nic pěkného, co by stálo za to vzít si domů.
Sauron rozhodně ujíždí na černé a oškubaném vzhledu. To nemusím.
Den 3: Isildura přepadli skřeti. Říkal jsem mu, že
jeho špatný vkus přitáhne jen samé mizery.
Den 200045: V Roklince je taková nuda. Rozhodl jsem
se, že uspořádám radu a pojmenuju ji po sobě. Pozvu všechny vhodné muže
ve Středozemi, co nemají na víkend lepší program. Jsem dobrý!
Doufám, že nepřijede Legolas. Ještě jsem nezapomněl na ten večírek ve
Druhém Věku, kdy se tak záhadně ztratil s pěti litry mé oblíbené pěny do
koupele, lahví olivového oleje a třemi z těch drobných hobitů, pro které
měl takovou zvláštní slabost Isildur.
Den 200048: Do háje. Legolas první potvrdil, že
přijede. Kdyby aspoň nepsal na tom navoněném růžovém papíru, ze kterého
dostávám rýmu. Nicméně se nabídl, že přiveze Dostihy a sázky. Když
vezmu ještě tu diskotékovou kouli, co jsem si půjčil od Saurona tehdy v
Prvním Věku, mohl by to být docela dobrý mejdan.
Den 200050: Nemilé překvapení. Gandalf se zastavil,
evidentně aby si postěžoval na rvačku, co měl se Sarumanem. Neposlouchal
jsem ho – copak jsem nějaká linka důvěry? Proč se svými problémy všichni
chodí zrovna za mnou?
Den 200051: Gandalf nechce hrát Dostihy a sázky a
nechce ani, aby se během Rady hrála polka. Trvá na tom, abychom jenom
seděli a mluvili o osudu Středozemě, porážce zla, bla bla bla. Nechápu
proč to máme všichni odnášet za Isildurovu posedlost šperky.
Den 200059: Gandalf mě donutil vrátit Sauronovi tu
disko kouli. Řekl mi, že si mám ujasnit priority. On má co mluvit – on
přece oblboval všechny tím svým oblíbeným trikem s kloboukem.
Glorfindela to hrozně vyděsilo, pořád vzlykal a nebylo možné ho utišit,
až pak pořádnou dávkou hobitího koření. Ti mladí elfové houby vydrží.
Den 200061: Konečně se sjeli všichni na můj večírek
– no dobře, myslím na Tajnou Radu. Poflakoval jsem se kolem, abych se
nějak zabavil a narazil jsem na toho nejmenšího hobita. Napřed jsem si
myslel, že je to nějaká dekorace do trávníku, ale brzo se ukázalo, že na
to je moc živý. Říká, že se jmenuje Pipin. Možná Isildur s těmi hobity
nebyl tak úplně vedle.
Den 200068: Tak a kdo vypotřeboval všechnu moji
jahodovou pěnu do koupele?
Určitě to nebyl Aragorn, když se podívám, v jakém stavu má vlasy.
Den 200071: Hlasité hihňání a cákání z koupelny v
prvním patře. Nikdo se tam nemůže dostat. Legolas v hale nacvičuje ty
svoje teploušské triky, Boromir se fláká kolem zlomeného Narsilu a
doufá, že se objeví Aragorn, a Gandalf ještě pořád brejkuje v novém
špičatém klobouku. Zkusil jsem se zašít do zahrady, ale někdo vyryl
všechnu mrkev. Copak tady nebude nikdy klid?
Den 200072: Nedovolil jsem Arwen přijít na Radu,
protože by si určitě všimla, že jsem si půjčil její čelenku. Stejně mi
sluší víc.
Den 200075: Rada velice nudná. Musel jsem několikrát
velice dramaticky říct „OSUD“, ale obávám se, že na Toho, kdo nese
Prsten, to moc dojem neudělalo. Měl plno práce, aby se vyvlíkl z
Aragornových narážek. A. pořád předhazoval ten svůj meč. Měl by si dát
bacha. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Chtěl jsem si udělat radost a vyzkoušet si ty krásné Arweniny fialové
šaty, ale asi mě někdo špehoval, protože jsem zaslechl nějaké hihňání ze
skříně na smetáky. Nevím, co je tu tak směšného – v těch fialových
šatech vypadám skvěle!
Den 200076: Společenstvo zítra odchází. Rozhodl jsem
se, že se na rozloučenou trochu projdu s Pipinem po Roklince. Mezitím se
ty fialové šaty úplně vytahaly. Doufám, že si toho Arwen nevšimne – je
na svoje věci hrozně háklivá a od té doby, co zavřeli Rohanskou Bránu se
takové šaty asi nedají sehnat.
Pipin mi řekl, že mi fialová sluší. Jsem dobrý! |
|
12: Tajné deníky:
Glum |
Popisek:
Můj milášššek! Ano, představte si, že i Glum, to odporné slizské
stvoření, si psal tajný deník! A že se tam dočtete fakt zajímavé věci... |
|
Den první: Zašel jsem
na setkání Anonymních Perverzních Hobitofilů v Mlžných horách. Ukázalo
se, že to na mě Sauron narafičil. Blbý Sauron.
Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě
dívat se na ‚Delfína Filipa‘ pořád dokola, abych jim prozradil, kde je
Prsten. Hnusné metody mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu
silný.
Den šestý: Skřeti změnili taktiku – pouštějí mi
pořád dokola ‚Fakultu‘. To se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je
Prsten.
Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do
Kraje. Velice zklamaný, že se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl
na můj inzerát v Týdeníku Kraj. „Bezzubé, smrduté stvoření hl.
modrookého kudrnatého hobita. Musí mít rád tmu, mazlení se šperky a
oslovování sebe sama ve třetí osobě. Nekuřák.“
Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho,
kdo nese Prsten, ale nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený
ve vaně s takovým udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel
třistakrát dívat na ten film o delfínech, se bojím vody.
Fuj, jahody. Nesnáším jahody.
Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu
zamaskovaný jako živý plot nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do
skříně a tam jsem musel trčet kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem
vyzkoušel všechny Arweniny šaty. Mumlal přitom něco o tom, že Legolas
vůbec není nejhezčí ze všech. Kde jsou ty doby, kdy chlapi byli chlapi,
trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili kalhoty. I když Legolasova
kombinace vysokých bot a sukně má něco do sebe.
Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za
Společenstvem. Poslal jsem Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde
k pleti. Nejspíš uslyším jeho vzteklý řev až k Rohanské bráně.
Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě
používají tu starou hlášku o ‚Gondorském rohu‘. Pamatuju, jak Správce
zrušil původní plán na Gondorský xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá
divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak
nezaujalo jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho
zabije, jestli si něco zkusí.
Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni
chtějí nést Froda nahoru. Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k
Legolasovi do batohu, ale nedělalo mi to dobře na žaludek. Je mi zle ze
všech těch elfích vodiček na vlasy. Doufám, že si ničeho nevšimne.
Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si
pořád stěžuje na svůj batoh a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť.
Gandalf mu dal do vlasů žvýkačku, když se nedíval. Typický Gandalf.
Vždycky má u sebe žvýkačku.
Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho
útulném podzemním mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený.
Pořád mu na Gandalfovi záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to
vyříkat, vysvětlit Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají
jiné hodnoty a jiný životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený.
Balrog řekl, že mu to zní jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu,
ať nechá být Druhý Věk a začne žít teď.
Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a
Balrogem nedopadl dobře, nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám
talent na dohazovače.
Pozoroval jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout
nechce, jenom proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli
taky nevypadá nic moc a Boromir ho mačká jak pominutý.
Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty
ostatní hobity, co vypadají jeden jako druhý, odlákat od Toho, kdo
nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem mrkve, ale všechno pokazil Legolas.
Posbíral je a udělal si z nich pleťovou masku. Aragorn mu řekl, že je mu
trapné, když je spolu vidí a Legolas má na obličeji vrstvu strouhané
mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne. Aragorn podotkl, že
koneckonců ani nestárne.
Den třicátý devátý: Nikdo si mě nevšímá. To
nevydržím. Vyrazím za Tím, kdo nese Prsten do Mordoru. Možná až mu
ukousnu prst a seberu Prsten, dá si konečně říct a půjde se mnou na
večeři.
Musím ale napřed vymyslet, co se Samem. |
|
13.Tajný deník
Samovy přikrývky |
Popisek: Věřte nebo ne, i také
věci jako přikrývky, mohou mít svůj deník. Nevěřili byste, jak peprně
popisují svůj, rádoby, nudný život! |
|
Den první: Opustila
jsem Kraj. Asi bych se měla představit, jsem přikrývka pana Samvěda
Křepelky. Odešel s Frodem Pytlíkem na nějakou výpravu kvůli nějakému
prstenu.
Den druhý: Potkala jsem se se dvěma mladšími hobity.
Ten Pipin už má mezi ostatními přikrývkami reputaci, ale jména
ostatních hobitů si nemůžu zapamatovat.
Den čtvrtý: minulou noc jsem jen taktak vyvázla od
probodení mečem. Nebyla jsem vybrána, abych zakrývala ty falešné hobity.
Mé ubohé spolupřikrývky byly roztrhány na kousky.
Další novinky – hobiti se dali do spolku se zapáchajícími a oplzlými
lidmi. Doufám, že se k nim nedostanu příliš blízko, myslím, že by mohli
mít vši.
Den pátý: Ubohý pan Frodo byl zraněn. Pan Sam mi
řekl: „Udržuj teplého pana Froda v pohodlí“. Žádný strach Same,
nevykřikl jsi to nahlas. Budu se snažit být přítulná k Frodovi jak
jen to bude možné, myslím si totiž, že je velmi atraktivní.
Den šestý: V Roklince. Cestou sem mě při honičce s
černými jezdci namočili v řece. To ti jezdci neví, že jednobarevné úbory
už se nenosí? Jsem velmi šťastná přikrývka – na posteli pana Froda.
Den sedmý: Celou dobu navlhlá a jdu cítit po
jahodách. Myslím, že pan Sam to s těmi všemi koupelemi přehání. Jinak
ten elfovský šéf jede po Pipinovi. Ten hobit je jistě někde kolem.
Den desátý: Jdu na výpravu s hobity, abychom
zničili prsten v ohni. Jdu já ! Byla vybrána přikrývka, se kterou se
nejlépe mazlí. Jsem velmi vděčná za tuto čest.
Den jedenáctý: Odešli jsme na výpravu. Čtyři hobiti
doprovázení malým trpaslíkem, velmi bledým elfem, čarodějem s velmi
zajímavým špičatým kloboukem a dvěma lidmi, jeden je oplzlý hastroš. Myl
se vůbec někdy?
Den dvanáctý: Legolas, ten velmi chlípný elf,
mě vybral, abych do doprovázela do koupele. Použil mě, aby se osušil po
koupeli a pak se na mě nahý opaloval. Je velmi dobré být přikrývkou.
Den třináctý: Byla jsem použita Pipinem, hrál hru
„schovej hobita“ s jedním z mužů. Začínám si myslet, že Pipin je trošku
divnej. Aaach. Chci se zase koupat s elfem!
Den čtrnáctý: Zhoršuje se to. Byla jsem použita
Aragornem, který mne pořád ve spánku žmoulal. „Pořád nejsem král“,
vzdychal. Poznala jsem, že ho silně přitahuje pan Frodo. Sam ho zabije,
jestli se o něco pokusí.
Později – Chytila jsem od Aragorna vši. Nesnáším je! A jé – úžasná Arwen
se mazlila s tím trpasíkem. Všechno mě velmi svědí.
Den patnáctý: Chvála panu Samovi, dokázal mě zbavit
vší mlácením o skálu. Bohužel se obávám, že se mi zvětšuje díra. Ach.
Chci se zase koupat s elfem!
Den šestnáctý: Boromir ve mně našel díru a velmi ho
to potěšilo. Au – byla jsem použita Pipinem v nechutné hře“ zahraj na
Gondorský roh“. Nebo to byl ten hobit s mrkví? Nemůžu ty dva hobity
rozlišit.
Později – díra opět užita kouzelníkem pro prasárnu se špičatým
kloboukem. Pan Frodo byl velmi dojat, ale díra se mi fakt zvětšuje.
Začínám se obávat o svou existenci. Chci se koupat s elfem!
Den sedmnáctý: Jsem na velkém zasněženém kopci. Pan
Sam mnou přikryl pana Froda, který se moc třásl poté, co mu Aragorn
stáhl dolů kalhoty. Neobviňuji ho. Byla jsem tam, dělala jsem to. Hmm.
Budu dnes v noci velmi mazlivá.
Později – stala jsem se kvůli té díře nejoblíbenější přikrývkou. Ten
druhý Hobit (ne Pipin) zase použil tu mrkev. Násilnická mrkev. Trhaná
díra. Chci se koupat s elfem!!!
Den osmnáctý: V dolech Morie. Trpaslík vypadal
velmi dobře, to musí být tou helmou. Byla jsem velmi šťastná, že jsem
byla vybrána na pokračování cesty, místo toho, aby mě poslali pryč s
poníkem. Snažím se jak můžu, abych udržela velmi přitažlivého pana Froda
v pohodlí. Můžu i něco zkusit. Sam mne nemůže zabít, protože nejsem
živá. Jdu na to!
Den devatenáctý: Stále v Morii. Byla jsem
použita tím hobitem s mrkví. Legolas se s ním pod přikrývkou potěšil,
myslel si, že to byl Pipin. Jsem tak rád, že jsem zase v blízkosti elfa!
Oh! Zapomněla jsem říct ostatním přikrývkám, že ten drb je pravdivý –
Legolas má opravdu pevný zadek. Musím si na to zítra vzpomenout a
říct jim to. Je to jediný drb mezi přikrývkami.
Den dvacátý: Čaroděj spadl do stínu. Velká škoda, že
i se špičatým kloboukem. Rozhodně byl lepší než Gondorský roh. Každý je
z toho rozmrzelý. Legolas mě vybral, abych mu pomáhala při jeho
předvádění muzikálu Silmarilion. Byl u toho nahý. Nádherně vysoké kopy.
Ubohý Legolas byl sklíčený, když jeho výkon nikdo neocenil, tak mě vzal
s sebou, když šel pryč, aby se vytrucoval. Slíbila jsem, že o tom jeho
výbuchu vzteku nikomu neřeknu. Ubohý nepochopený elfský princ – udělám
pro něj cokoliv, jestli zůstane nahý…
Den jednadvacátý: V Lorienu. Byla jsem vyprána a
spravena. Ještě, že tak, Boromir si ze mne chtěl totiž udělat JEHO
přikrývku.( Klepu se hrůzou, když na to pomyslím) Měla jsem tu čest
doprovázet Legolase do koupele v zrcadlové fontánce. Musela jsem slíbit,
že nikomu neřeknu o těch blonďatých vlasech, co mu vypadly. Můj
ubohý elf – udělám pro něj cokoliv, jestliže zůstane nahý!!!
Den dvaadvacátý: Nový drb od ostatních
přikrývek – Boromir souloží zároveň s Pipinem i s tím druhým malým
hobitem. Je to vytížený muž. Jinak ten trpaslík má něco s tou šéfovou
elfkou. Ten trpaslík snad dostane všechny elfy. Aspoň se nepřiblíží ke
mně.
Den třiadvacátý: Jedu lodí s Legolasem a trpaslíkem.
Elf je mi velmi oddán, když spí, tře si mnou pod nosem a všude mne bere
s sebou. Udělám pro něj cokoliv, jestli se zase vysvlíkne. Začínám se
trochu obávat vzrůstajícího přátelství mezi elfem a trpaslíkem,
protože tento trpaslík vypadá, že všechny nadržené elfy dostane.
Den čtyřiadvacátý: Mám jméno. Legolas mi říká
Zlatíčko, není to hezké? Stále se přátelí s trpaslíkem. Trpaslík se na
mne škaredě dívá. Drž se zpátky, malý tvore, elf je můj! Udělá taky
cokoliv aby se zase svlékl? Radši nechci znát odpověď.
Den pětadvacátý: Velká bitva. Boromir byl zabit.
Bylo mi to trochu líto, když chlípní muži odcházeli. Pipina a toho
druhého hobita chytili Skurut – Hai. Pipin bude v pohodě, cestu ze
zajetí si vysouloží. Drb od ostatních přikrývek – ten hobit s mrkví
definitivně zaprodal společenstvo. Asi už ho unavovalo být jen „ten
druhý hobit.“
Pan Sam odešel s panem Frodem do Mordoru. Ubohý pan Frodo nemohl
unést, že má na něj každý spadeno. Loučím se s vámi, dávejte pozor na tu
věc, co vás sleduje….
Později – Ten rádoby král přiměl Legolase, aby šli honit skřety a mne
tady nechal. Můj ubohý a nepochopený elfí princi s pevným zadkem – budu
ti navždy vděčná. Ale stejně to byl trpaslíkův nápad.Chtěl totiž, aby si
třel pod nosem jím samotným. Pitomý trpaslík.
Jsem teď velmi osamělá. |
|
14.Velmi tajný deník
Prstenového Přízraku č. 5 |
Popisek: Pohled na perverzní hobitofily z druhé
strany... |
|
Den 1: Zrovna jsem otevřel dáreček k vánocům od
Saurona. Krasný, krásný, krásný, krásný prstýnek!
Den 1,000,967: Zase jsem dostal krabici čokoládových
bonbónů jako vánoční přilepšení od Temného pána. Jako obvykle Sauron
snědl všechny toffee a nechal bonbóny s jahodovým krémem. Jak nenávidím
tenhle život v potupném otroctví.
Pořád nemám tělo.
Den 1,001,056: V Barad Dúr děs. nuda. Dá se tu hrát
akorát scrabble se skřetama. Děsná otrava, protože skřeti znají jenom
Temnou Řeč Mordoru.
Den 1,001,102: Mám podezření, že Sauron se na něco
chystá. Překvapil jsem ho, jak se maluje obřadní třpytivou řasenkou.
Mám dojem, že bude vel. šťastnej, až bude mít tělo zpátky a bude se moct
opravdu slušně oblíknout.
Den 1,001,105: Jo, Sauron se určitě na něco chystá.
Dal nám rozkaz vyrazit a chytit hobity, taky nějakýho blízkýho hobitího
přítele, co se mu nějak dostal do rukou Vládnoucí Prsten.
Přešel bez povšimnutí návrh černokněžnického krále Angmaru, abychom
vytiskli obrázek Vládnoucího Prstenu na krabice s mlíkem a čekali, až
lidi budou volat.
Den 1,001,106: Dostal jsem úžasného koně, jen ho
plácnout.
Ale samozřejmě ten kůň není na plácání po zadečku.
Hurá!
Je tu jedno mínus, pořád nemám tělo.
Den 1,001,107: Dnes v noci jsme téměř dopadli Toho,
který nese Prsten, ale hlavní Nazgúl utrpěl záchvat hihňání, když
pozoroval nadměrnou mazlivost Toho, který nese Prsten, a jeho tří
"společníků".
Mám dojem, že Gandalf vybral Toho, který nese Prsten, pro jeho
velké modré oči a našpulený dolní ret, spíš než pro postoje hrdinského
typu.
Hezoučkýho hobitího hošíka a jeho harém přátel jak malý piva doženeme
v Hůrce. Vel. se těším, až se po masakru ožerem.
Den 1,001,109: Do prdele s tím Aragornem. Do prdele
s Isildurem a všema jeho dědicema. Generace perverzních hobitofilů,
nejsou nikomu k ničemu dobrý. Syn Arathorna uhobitil, totiž unesl, Toho,
který nese Prsten. Za účelem potlačení rozčarování nad selháním v
dosažení cílů vytyčených Sauronem jsem celou noc chlastal v Hůrce.
Hůrečtí jsou vel. informativní.
Vypito: 10 Mai-Tai (pak jsem narazil hospodského na kůl, totiž na špejli
na míchání drinků)
Zabito: 17 lidských mužů. Do toho!
Den 1,001,115: Šest dní sledujeme Isildurova dědice
a smečku hobitů.
Aragorn očividně jede po Tom, který nese Prsten. Sam ho zabije, jestli
si něco zkusí.
Den 1,001,116: Na Větrově jsem mírně přehnal
skotačení s Tím, který nese Prsten. Aragorn z toho byl nějakej
rozechvělej a začal se chovat majetnicky a zapálil mě. A skutečně, Sam
se pokusil mě zabít. I když úder do kolen pánví na smažení jsem si
uvědomil až později.
Den 1,001,119: Dneska jsem poznal elfí přítelkyni
Isildurova dědice. Tak jsem se řehtal tomu, že hobitofil Aragorn má
"přítelkyni", až mě odnesla voda, což mi přišlo nevhod.
Kůň je mrtvej, zbroj celá zrezavělá. Musím se vrátit do Mordoru, aby mě
promazali.
Ne, nemyslím takhle promazali. Jste nějakej perverzní přízrakofil, nebo
co? |
|
15. Tajný
deník Saruman |
Popisek: Poslední deník Cassandry
Claire - tentokráte čaroděje Sarumana. |
|
DEN JEDNA: Nudím se. V
Železném pasu není kabelová televize. Není tu co dělat, leda psát urážlivé
dopisy Radagastu Hnědému a Manfredu Světle Béžovému.
Možná se kouknu na ten palantír.
DEN DVA: Přes palantír jsem se seznámil s moc milým
chlápkem. Vypadá, že mě má opravdu rád, a ne proto, že jsem nejmocnější
čaroděj ve Středozemi. Rád bych věděl, jak vypadá.
DEN TŘI: Už jsem trochu míň okouzlenej tím chlápkem z
palantíru. Odmítá mi poslat fotku, akorát jednu s hodně velkým okem. Říká,
že se stydí, ale já si spíš myslím, že je tlustej, nebo třeba chlupatej. O
vztazích navázaných přes palantír jsem slyšel moc ošklivé historky. Asi bych
to měl chvíli nechat vychladnout.
DEN SEDM: No, co byste řekli, ukázalo se, že ten chlápek
z palantíru je Temný pán Mordoru. To je moje typický štěstí. Ale mohlo to
být i horší, řekl bych. Sauron není tlustej ani chlupatej, jenom odtělesněná
síla zla. Teď musím jít, musím postavit ohromnou armádu démonů, aby
zplundrovali zem. A taky jsem objednanej na manikúru. Udržet nehty do špičky
není vůbec lehký.
DEN DEVĚT: To je typický. Zrovna si sem jen tak
přitančil Gandalf, a to ví, že nesnáším nečekaný návštěvy. Byl by mlel a
mlel pořád o tom prstýnku, co dal svýmu novýmu příteli. Starej Gandalf je
hrozně pervezní hobitofil. Je hanbou našeho Řádu. Chtěl se jen vytahovat a
připomenout mi, že on má hobita a já mám poměr jen s oční bulvou. No,
Saruman Bílý takovéhle jednání nespláchne. Předvedl jsem mu moje hmaty z
Čarodějnické federace zápasu. Provedl jsem úspěšné sražení. Jsem borec.
DEN TŘINÁCT: Jsem unavenej jak pořád lezu nahoru a dolů
osm miliónů schodů jenom kvůli škádlení Gandalfa. Měl jsem ho uvrhnout
do kobky se snadným přístupem, tam bych ho mohl zesměšňovat efektivněji a
nemusel bych čekat až po snídani.
DEN ČTRNÁCT: No tak, kdo plival žvejkačku dolů na
skřety? Upřímně.
DEN PATNÁCT: Zrovna uprostřed opravdu povedenýho kousku
mi Gandalf unikl. Ale co. Ušetří mi to každodenní šplhání po schodech.
DEN ŠESTNÁCT: Koukal jsem na palantír. Gandalf odjuchal
na delší dovolenou pod stanem se čtyřmi hobity, vel. hezounkým elfem, a dost
přitažlivým člověkem - ale sakra, to je Aragorn syn Arathornův. Jednou jsem
ho vyhodil z Železného pasu, protože hrozně kvílel, že pořád není král. Pak
je tam nějakej pochybně vypadající charakter a něco jako zarostlej mlok.
Nebo možná je to trpaslík.
To je ale banda.
DEN DVACET: V jeskyních pod Železným pasem jsem zkřížil
skřety s venkovními šotouši. Úmorná práce, protože skřeti a šotouši se
neradi rozmnožují, ani když je povzbudíte večeří v lepším podniku a
květinami. Příště zkusím něco lehčího, třeba zkřížit skřety s
roztleskávačkami ze sportovních turnajů, a vytvořím tak super nadupanou
armádu, která bude moct pochodovat za dne a nebude remcat kvůli růžovým
uniformám.
DEN DVACET DVA: To jsem nevěděl, když jsem se rozhodl
vytvořit armádu démonů pro Saurona, že to bude takovej humus. Proklínám své
rozhodnutí být Saruman Bílý. Měl jsem se rozhodnout být Saruman Blátivě
Hnědý nebo Saruman Lehce Nazelenalý.
DEN DVACET ČTYŘI: Když vydržím koukat na palantír, možná
uvidím, jak Gandalf dělá svůj kousek se špičatým kloboukem?
DEN DVACET PĚT: Gandalf udělal kousek se špičatým
kloboukem! Ten, který nese Prsten, byl úplně uchvácenej.
Aragorn zjevně svlíká očima Toho, který nese prsten. Jestli si něco
zkusí, Sam ho zabije.
DEN DVACET ŠEST: Chlupatej mlok je naprosto určitě
trpaslík. Přistihl jsem ho, jak s jedním z těch hobitů hraje "schovej
helmu". Vypadá to, že ten další člověk je Boromir z Gondoru. Copak
jsem jedinej, kdo už dlouho chce jet do Minas Tirith a říct Služebníku
králů, že "Gondor" zní jako "koulov" a že by měli najít míň pitomý jméno?
Možná se mi to jen zdá.
DEN DVACET OSM: Skurut-hai jsou skoro připraveni
vyrazit. Dnes jsem se chvíli koukal na Společenstvo. Boromir přesvědčil
nejmenšího hobita, aby "zadul na roh Gondoru". Tak jsem se nenasmál od té
doby, co jsem v Druhém Věku dal dohromady Balroga s Gandalfem a Gandalf
zdrhnul z hospody a nechal Balroga zaplatit účet. Palantír je bezva. Lepší
než kabelovka. |
[ předchozí ] [ o úroveň výše ] [ následující ]
|