Deníky z Lotra

Den třetí:  Blbej prsten. Blbá výprava. Blbý Společenstvo.

Den čtvrtý: Frodo dneska upustil Prsten. Zvedl jsem ho, ale Aragorn mě přinutil vrátit ho zpátky. Arogantní zmetek. Zajímalo by mě, jak by se tvářil, kdybych mu svůj Gondorský Roh vrazil přímo do….blbej Prsten!!

Den pátý: Je nad slunce jasné, že Aragorn má zájem o  Froda. Hahaha, Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí.

Den šestý:  Aragorn pořád jede po Frodovi. „Boromire vrať zpátky Frodíkovi ten Prsten!“  „Boromire, JÁ ponesu Froda na Caradhras!“ „Boromire, přestaň se snažit useknout Frodovi ve spánku hlavu, aby ses dostal k Prstenu!“ Do očí bijící protekce. Už mě to fakt štve.

Den desátý: Proč nejede Aragorn po mně?

Den jedenáctý:  Nesl jsem Froda z Morie. Docela se mi to líbilo. Doufám, že se ze mě nestává perverzní hobitofil, jako strýček Windermir. Ne potom, co se mu stalo. Smíšek a Pipin jsou taky mazílci….mimo jiné, Gandalf zemřel.

Den třicátý: V Lorienu. Galadriel je docela kus. Jsem si docela jistej, že ji přitahoval můj zanedbaný mužný zevnějšek. Legolas se vykoupal v její fontánce. Průůůser !! Hahaha. Přerostlý elfí pako. Vsadím se, že si barví vlasy. A taky má na nose beďara. Aragorn mi navrhl, že bychom se taky mohli vykoupat. Potom jsem pochopil, že nemyslí společně. Blbej Aragorn!

Den třicátý třetí: Frodo vyšiluje kvůli prstenu. Nenechá mě se na něj ani podívat. Přiznávám, že jsem se kvůli tomu s ním porval. Váleli jsme se po zemi, dokud  najednou nezmizel. Odolal jsem touze se s ním trochu pomazlit (usnadnil mi to, když mě nakopl do obličeje). Aragorn by žárlil. Ha!

Den třicátý pátý: Zabili mě skřeti.

Den druhý: Poflakuju se po Roklince s nafoukanýma Elfama. Neprospívá to mému trávení. Požádal jsem Elronda, aby mě přestěhoval do druhého patra, jelikož jsem se nemohl dostat do koupelny, aniž bych se musel dívat na koupající se hobity v záři aromatických svíček. Je to absurdní. Včera mě postříkali jahodovou pěnou do koupele. Na druhé straně, můj vous je teď jemný a necuchá se.

Den třetí: Elrond mě odmítl přestěhovat. Dnes ráno jsem opět narazil na hobity. Co asi dělali s tou mrkví?? Horda blbců od přírody. Žádný div, že si ani nenechají narůst pořádné vousy.

Den sedmý: Mám podezření, že Aragorn, syn Arathornův, je perverzní hobitofil. Úplně ignoruje nažhavenou Elfí snoubenku a místo toho se tahá s těmi chluponohými skřítky v kožených šortkách. Naštěstí já, Gimli, syn Glóinův, jsem tu od toho, abych vyplnil její samotu.
Později:
Elfky jsou akorát tak vysoké, aby mi zahřívaly moje uši. Ať žiju!

Den devátý: Souhlasil jsem, že se zúčastním Výpravy. Arwen je čím dál víc majetnická. Gimli, syn Glóinův, se nenechá nikým ochočit. To raději strávím čas s hobitíma citlivkama, než abych se tu poflakoval po Roklince s Elfima fintilama a mluvil s nima o „našem vztahu“.

Den třináctý: Docela kosa na Caradhrasu. Velký boj o to, kdo ponese hobity nahoru. Nezúčastnil jsem se, protože jsem ukazoval Legolasovi, jak si zaplétat vlasy. Boj skončil tak, že si Aragorn nacpal Toho, co nese prsten do kalhot. Tak je to správně, Isildurův potomku. Klidně si udus Toho, co nese prsten. Já nevím, ty lidi….

Den čtrnáctý: Doly Morie. Zdá se, že jsem se přepočítal, jelikož bratránek Balin je pod drnem už nejméně šedesát let. No mohlo mě to napadnout, když už mi nějakou dobu nedošla vánoční pohlednice z Morie. Ačkoliv nemůžu myslet na všechno.

Den patnáctý: Gandalf spadl do Stínu. Hobiti toho samozřejmě využili jako omluvu pro to, aby se mohli pomazlit na skalách. Utrpěl jsem chlapácké objetí od Boromira. I když mě neustále tlačil svým Gordorským Rohem do žeber. Alespoň doufám, že to byl Roh. Ani se neodvažuji pomýšlet na to, že ne.

Den šestnáctý: Legolas mi řekl, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Navrhl jsem Legolasovi, že bychom si možná měli zvolit vůdce, který není takové prase. Legolas mě navrhl, jestli se s ním nechci vykoupat. Začínám mít podezření, že všechna ta slavná Elfí poezie o přátelských poutech mezi válečníky je jen zástěrkou nelegálních sexuálních hrátek.

Den dvacátý: V Lorienu. Galadriel je docela kočka. Zatímco se hobiti  někde vojíždí a Boromir honí Aragorna, měl jsem čas jí předvést pár trpasličích triků. Nic velkýho, jenom něco ze „Schovej helmu“ a „Vrtej se v dolu“. Všeobecná spokojenost, až na Celeborna. Ale když nad tím tak přemýšlím, nebyl to náhodou Celeborn??U Elfů jeden nikdy neví.

Den čtvrtý: Zůstal jsem s hobity trčet v horách. Boromir je vážně otravnej. Pořád nejsem král.

Den šestý: Počet zabitých skřetů: 0. Velké zklamání. Aktuality v oblasti mého vzhledu: Vypadám drsně, zanedbaně a mužně. Jóó! Mám chuť nakopnout Gimliho, ale ovládám se. Pořád nejsem král.

Den desátý: Nic zajímavého se zatím neděje. V Morii je velká tma. Obrovský Balrog. Ani dneska nejsem král.

Den jedenáctý: Počet zabitých skřetů: 7. Velmi dobře. Aktuality v oblasti mého vzhledu: Legolas je asi přitažlivější než já. Zajímalo by mě, jestli by mě chtěl, kdybych byl král.

Den dvacátý osmý: Frodo mě začíná silně přitahovat. Mám pocit, že kdybych se o něco pokusil, Sam mě zabije. Chlupatý nohy mě rajcujou. Pořád nejsem král.

Den třicátý: V Lothlorienu. Galadriel mě sváděla. Přisprostlá děvka. Dobře jsme pokecali s Boromirem. Není zase tak špatnej. Osprchoval jsem se. JO! Ale pořád nejsem král.

Den třicátý druhý: Počet zabitých skřetů: 0  Aktuality v oblasti mého vzhledu: Mírně zarostlý. Legolas mi řekl, že mu v mysli roste stín a hrozba. Mám takový dojem, že Legolas je trochu buznička. Ne, nejsem král.

Den třicátý třetí: Počet zabitých skřetů: nespočet. Velmi dobře! Boromir zabit skřety. Taková smůla! I když zemřel statečně v mém náručí, teď jsem si stoprocentně jist, že byl homosexuál. Mám taky své pochybnosti o Gimlim. Odpočívej v pokoji Boromire. Pořád nejsem král, ale aspoň Boromir si myslel, že jsem. Nicméně to mohlo být tím, že ztratil hodně krve.

Den druhý: S přispěním hobití trávy se Bilbova narozeninová oslava výrazně zlepšila. Šichni sou tááák milí, i Bilbo je milý. Světlíčka jsou tak krásná. A Frodík taky není tak špatnej,škyt. Hobiti šou tak roztomilí. Jejda! Přepadl jsem!

Den třetí: Drsná kocovina. Jsem na cestě do Minas Tirith pro nějaký ten aspirin.

Den dvanáctý: Navštívil jsem Sarumana, aby mi poradil co s Prstenem, ale propadl Zlu. Nikdo mi nic neřekne! Možná mi přece nechali vzkaz, ale Radagast Hnědý mi zřejmě krade moji přijatou poštu.

Den třináctý: Trčím na vrcholku věže. Úžasný výhled, ale vytrvalý déšť nesvědčí mému špičatému klobouku. Bavím se tím, že plivu dolů na skřety.

Den čtrnáctý: Opět mě navštívil Saruman.

Den šestnáctý: Cítím se osamělý. Saruman není zase tak neatraktivní. Kdyby ale neměl ty jeho obrovské nozdry a zahnuté pařáty…..dobrá dobrá, mohlo mě už dřív napadnout že je zlý.

Den devatenáctý: Podařilo se mi uniknout. Jsem v Roklince. Sam je trošku neovladatelný, neustále Froda koupe. Elfům došly zásoby mýdla s jahodovou vůní a Elrond začíná být podrážděný.

Den dvacátý: Elrond se rozhodl poslat Froda pryč, jelikož už ho přestává bavit neustále obsazená koupelna v prvním patře. Velký poprask kvůli Prstenu. Souhlasil jsem, že půjdu se Společenstvem v případě, že se Sam rozhodne dát mi koupel. Myslím, že jednu bych potřeboval.

Den dvacátý první: Je jasné, že Aragorn jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí. Zeptal jsem se Sama, jestli by mi nedal koupel. Řekl jen: Haha pane Gandalfe, to nemyslíte vážně!!? Neužitečný hňup!

Den dvacátý třetí: Na Caradhrasu je veliká zima. Aragorn vyhrál právo nést Froda nahoru. Boromir trucuje. Jestli Legolas nepřestane poskakovat po sněhu, praštím ho holí.

Den dvacátý pátý: Nechce se mi jít skrze Doly Morie. Mám dojem, že Balrog se pořád zlobí, kvůli nevydařené schůzce v Druhém věku.

Den dvacátý šestý: V Dolech Morie. Tak jo. Balrog se pořád  zlobí.

Den třetí: Souhlasil jsem nést Prsten do Mordoru. Když nad tím tak přemýšlím, pravděpodobně to byl špatný tah.

Den čtvrtý: Aragorn s Boromirem se drsně pohádali o to, kdo mě ponese na Caradhras. Aragorn Boromira hodil do sněhové závěje. Boromir na oplátku kousl Aragorna do ucha. Prsten na ně musí působit víc, než jsem myslel.

Den šestý: Když jsem se probudil, Aragorn si hrál s knoflíky od mé košile. Určitě jde po Prstenu. To jeho zatracené vábení. No, když se Aragorn o něco pokusí, Sam ho zabije.

Den desátý: Dneska Legolas hladil vnitřní stranu mého stehna svým lukem. Byl jsem ohromen. Neměl jsem tušení, že také ON chce Prsten. Musí to být předmět ohromné moci.

Den jedenáctý: Gandalf mi předvedl zvláštní kouzlo. Očividně, špičaté čarodějnické klobouky nejsou jen na parádu. Zajímalo by mě, jestli ho Prsten také ovlivňuje. Nebo je možná jen velmi divný.

Den dvacátý čtvrtý: Konečně se po dlouhé době cítím odpočatý. V Morii je naštěstí taková tma, že mě Aragorn nemůže ochmatávat. Gandalf spadl do Stínu. Oplakal jsem špičatý klobouk.

Den dvacátý sedmý: Lothlorien je tak krásný. A Galadriel taky. Nabídl jsem jí Prsten, ale ona pořád říkala: „Ne, chtěla bych od tebe něco jiného, Frodo Pytlíku.“ A přitom se mi snažila zajíždět nohou do šortek. Tak jsem jí jedny šortky daroval, jelikož se zdálo, že by je vážně chtěla. Možná mají v Lothlorienu nedostatek šortek.

Den třicátý: Celý den jsme pádlovali. Jsem velmi unaven. Smíšek a Pipin navrhli skupinovou masáž. Je opravdu milé mít tak starostlivé přátele. Jsem rád, že nejsou v moci Prstenu. Ačkoliv tak důkladnou masáž zad, ani jiných částí těla, jsem zase nepotřeboval. Pipin si doufám uvědomuje, že jsme bratranci. Ne?

Ne?

Den třicátý třetí: Boromir se mi pokusil vzít Prsten. Nejsem si zcela jistý, ale mám dost silný pocit, že si se mnou také chtěl zašpásovat.  Značně vysilující, jelikož je dosti mohutný.

Den druhý: Den začal slibně, když jsem našel mrkev, která měla ten správný tvar. Ještě slibněji to vypadalo, když Pipin šlohnul šest hlávek zelí, dva pytle brambor a tři kukuřičné klasy i když si myslím, že Pipin je víc než optimistický. Myslím že bychom dvě kukuřice zvládli, ale rozhodně ne před snídaní. Všechno šlo nakonec dolů z kopce, když jsme vrazili v kukuřičném poli  do Froda a jeho věrného, byť trošku jednoduššího..........totiž oddaného sluhy Sama. Ten zabránil Pipinovi muchlování s Frodem tak, že jej v okamžiku překvapení shodil dolů z kopce. Při pádu mrkev zlomena. Jsem velmi smutný.

Den třetí:  Na cestě divočinou s Frodem, Samem a Pipinem. Pronásleduje nás skupina jezdců v předpotopních černých hadrech. Jak řekl Gandalf „Šedý“ dříve, černobílý vzhled je tak staromódní. Rád bych věděl, jestli se Frodo vyhýbá ošklivému rozchodu a nebo žárlivým scénám. Slyšel jsem o velké promiskuitě mezi hobity v Hobitíně. Já osobně bych do toho nešel.

Den pátý: Všechno jde od devíti k pěti. Když jsme se zastavili v Hůrce, přibrali jsme k sobě rebelantského a neupraveného člověka, který je očividně perverzní hobitofil. Ne že by mě někdo poslouchal. Trval na tom, abychom všichni spali v jedné posteli v jeho ložnici namísto abychom se vrátili do svých perfektních pokojů. Pak se tam celou noc poflakoval. Beztak čekal na nějaký šílený hobití grupáč pod peřinami. Samozřejmě se nedočkal, akorát jsem musel pořád Pipina přidržovat za pás, aby se nevrhl přes Sama na Froda. Copak chce Pipin za každou cenu umřít? Vzbudilo mě nanejvýš nepříjemné šimrání perverzního hobitofila. Řekl jsem mu ať táhne a on na to: Včera v noci jsi mluvil jinak. Po chvilce zmatku mi došlo, že si myslí, že jsem Pipin. Vysvětlil jsem mu to. Bylo mu trapně. Se slovy „jednou stejně budu král“ se vypařil. Určitě bude. V tom případě já jsem elfí královna z Temného hvozdu.

Den sedmý:  V Roklince. Šoupli mě do pokoje hned vedle koupelny. Celou noc se ozývá šplouchání. Podlaha je celá kluzká od jahodového mýdla. Minulou noc mě vzbudil Elrond, když se snažil vlézt za mnou do postele. Bylo mu pěkně trapně, když zjistil, že hobit, kterýho vojíždí pod peřinami není Pipin. Rozhodl jsem se, že si koupím jmenovku.

Den devátý: Slepil jsem mrkev speciálním elfím lepidlem. Ať žiju!!

Den jedenáctý: Souhlasil jsem, že půjdu na Výpravu, ale jen proto, abych dohlédl na Pipina. Také jsem zvědavý, jak to bude s Frodem, protože Aragorn po něm očividně jede. Sam ho samozřejmě zabije, jestli se o něco pokusí. Doufám, že se o něco pokusí.

Den patnáctý: Boromir nás učí bojovat s mečem. Typický člověk. Opravdu neprůhledné, když si háže meč do kalhot a chce po nás abychom mu ho vytáhli. Dneska pohladil Froda po vlasech a Aragorn mu málem ukousnul hlavu. Lidé jsou tak zábavní. Načapal jsem Pipina jak šmíruje Elfa při jeho ranní rozcvičce, ale podařilo se mi jej nalákat na baklažán. Nevím, co budu dělat, až nám dojde zelenina.

Den šestnáctý: Boromir mě dneska pozval na procházku. Nenechám se nachytat na ten starý trik s Gondorským Rohem. A nenechám a nenechám a nenechám. Sakra, aspoň jednou.

Den devatenáctý: Mám špatnou náladu. Boromir mi říkal Pipine v těch nejméně vhodných chvílích. Poukázal jsem na to, že nejsem Pipin, ale Smíšek a že už po tři týdny udržujeme fungující vztah. Ale on se jen zasmál a poplácal mě po hlavě. Uvědomil jsem si, že mě vlastně od Pipina nemůže rozeznat. Jsem odsouzen k tomu, abych byl navždy Neodlišitelný hobití přívěšek. I v záležitostech romantiky. Uvažuji o radikální změně účesu. Napadá mě třeba číro.

Den dvacátý: Tak mám číro, ale nikdo si ho nevšiml, protože v Morii je velká tma. Je docela problematické dohlížet na Pipina. Vytržen ze spánku, když se Legolas snažil vplížit pod moji přikrývku. Upozornil jsem ho na to, že nejsem Pipin. Legolas jen odvětil: To zase není takovej rozdíl, že? V následném souboji mrkev opět zlomena. Dal jsem ji Gandalfovi na opravu a on jen řekl: Ty blázne Bralovská! Mám lepší věci na práci než spravovat tvoji zeleninu!!   Raději jsem ho neopravoval, protože mám strach ze špičatého klobouku.

Den dvacátý druhý: Gandalf spadl do Stínu. Mrkev vzal s sebou. Jsem z toho smutný. Snažil jsem se utěšit Pipina, ale toho spíše rozveselilo Legolasovo nudistické zpracování muzikálu Silmarillion. Já jsem se nedíval. Na mě tam bylo příliš mnoho vysokých kopů.

Den dvacátý osmý: V Lothlorienu. Navštívilo mě minimálně padesát Elfů a jeden lesní svišť. Všichni přesvědčení o tom, že jsem Pipin. Pipin samozřejmě nebyl nikde k nalezení. Pravděpodobně byl někde s Boromirem. Něco se musí udělat. Svišť byl neúnavně vlezlý. Asi……určitě ne.

Den druhý: Sama a nudím se. Neměla jsem Aragorna posílat pryč. Co na tom, že chtěl, abych si v intimních chvilkách nasadila kudrnatou paruku a chodila po kolenou? Jiní lidé mají určitě taky tak divné úlety. Kdyby mě aspoň zajímali elfové, ale od toho debaklu s Glorfindelem tehdy ve Druhém Věku, když mě obvinil, že napodobuju jeho účes, mě přestali bavit.

Den třetí: Někdo si zase zkoušel moje šaty. Jsou všechny úplně vytahané. Hlavně ty fialové.

Den šestý: Legolas se naštval, když jsem nadhodila, že si zkoušel moje šaty. Říká, že jsem zpochybnila jeho mužnost. Mužnost? O čem to mluví?

Den jedenáctý: Legolas se pořád ještě čuří. Říká, že si z něho ostatní elfové od toho incidentu se zkoušením šatů utahují. Říká, že ho neberou vážně jako muže. Asi neslyšel, jak o něm taťka posledně na Radě řekl, že je ten „nejteplejší teplý elf, co si to kdy hasil kolem“. Nebo to nepochopil, je sice zatraceně hezký, ale chytrý už míň.

Den třináctý: Hrozně, hrozně, hrozně se nudím. Asi si vyjedu někam pryč z Roklinky za dobrodružstvím, nebo na nákupy.
      
Den sedmnáctý: Jela jsem do Hůrky. Ptala jsem se u Máselníka, jestli viděl Aragorna. Máselník řekl: „Co, toho perverzního hobitofila?“ Řekla jsem mu, že asi myslí nějakého jiného Aragorna, syna Arathorna. On řekl: „Je to ten chlápek ‚Ještě Nejsem Král!, ne?“ Na to jsem neodpověděla. Někteří lidi nestojí za to, abych se nima bavila.

Den osmnáctý: Sleduju Aragorna už dva dny. Nikdy jsem vlastně neviděla hobity zblízka. Celá ta záležitost s kudrnatou parukou a umělýma nohama začíná dávat smysl. Velice se zlobím.

Den dvacátý: Myje si vůbec někdy vlasy, když není se mnou?

Den dvacátý čtvrtý: Je to jasné. Aragorn je perverzní hobitofil. Jede po tom malém modrookém Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den dvacátý pátý: Odlovila jsem Sama, když hledal nějaké bylinky. Vysvětlila jsem mu přesně, jak je možné zabít chlapa jenom vidličkou a kusem gumy. Nasměrovala jsem ho k Aragornovi … a nic. „Ale my ho potřebujeme, aby ochránil Froda, elfí paní.“
Tupý hobit. Na to nemám nervy.

Den dvacátý šestý: Nakonec jsem se rozhodla, že se o Aragorna postarám sama. Zrovna jsem se chystala mu podříznout ten jeho proradný krk, když mě vyrušilo sténání Toho, kdo nese Prsten. Napadlo mě, že Aragorna naštvu, když toho mrňavého hrdinu trochu povozím na koni.
Ten malý hobitek je fakt docela roztomilý, čert ho vem!
Nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z hobita. Pořád si opakuju: „Drž se zpátky, nedostupná elfí princezno, drž se zpátky, nedostupná elfí princezno“ Zvlášť nemůžu uvěřit, že jsem tak vedle z nazelenalého polomrtvého hobita.

Den dvacátý sedmý: Honí mě Prstenové Přízraky. Nuda. Vyrazím do Roklinky.

Den dvacátý devátý: Nemůžu se dostat k Tomu, kdo nese Prsten. Sam se pořád motá okolo, plus načapala jsem Aragorna, jak slídí v křoví kolem hobitích pokojů. Tvrdil, že hledá kousek Narsilu, který někam založil.

Den třicátý: Hobiti jsou otravní. Problémy v kuchyni – došla mrkev. Problémy v koupelně – došla jahodová pěna do koupele. Problémy s Legolasem – nenechá mě jít na Radu, protože by tam potom nebyl nejhezčí. Taťka začíná být nějaký přetažený. Včera se mě celý přešlý ptal, jestli mu sluší fialová. Řekla jsem mu, že určitě ne, je přece podzimní typ.

Den třicátý druhý: Celý den jsem se procházela po mostě, abych jako náhodou potkala Aragorna. Bez obalu jsem mu řekla, že je hobitofil. Řekl mi, že Isildur byl perverzní hobitofil a on jenom chce svoji kariéru vybudovat podobným způsobem. Řekla jsem mu: „Jsi Isildurův dědic, ne Isildur sám.“ Na to řekl: „Kdybys jenom byla o trochu menší a měla větší nohy.“

Den 3: Isildura přepadli skřeti. Říkal jsem mu, že jeho špatný vkus přitáhne jen samé mizery.

Den 200045: V Roklince je taková nuda. Rozhodl jsem se, že uspořádám radu a pojmenuju ji po sobě. Pozvu všechny vhodné muže ve Středozemi, co nemají na víkend lepší program. Jsem dobrý!
Doufám, že nepřijede Legolas. Ještě jsem nezapomněl na ten večírek ve Druhém Věku, kdy se tak záhadně ztratil s pěti litry mé oblíbené pěny do koupele, lahví olivového oleje a třemi z těch drobných hobitů, pro které měl takovou zvláštní slabost Isildur.

Den 200048: Do háje. Legolas první potvrdil, že přijede. Kdyby aspoň nepsal na tom navoněném růžovém papíru, ze kterého dostávám rýmu. Nicméně se nabídl, že přiveze  Dostihy a sázky. Když vezmu ještě tu diskotékovou kouli, co jsem si půjčil od Saurona tehdy v Prvním Věku, mohl by to být docela dobrý mejdan.

Den 200050: Nemilé překvapení. Gandalf se zastavil, evidentně aby si postěžoval na rvačku, co měl se Sarumanem. Neposlouchal jsem ho – copak jsem nějaká linka důvěry? Proč se svými problémy všichni chodí zrovna za mnou?

Den 200051: Gandalf nechce hrát Dostihy a sázky a nechce ani, aby se během Rady hrála polka. Trvá na tom, abychom jenom seděli a mluvili o osudu Středozemě, porážce zla, bla bla bla. Nechápu proč to máme všichni odnášet za Isildurovu posedlost šperky.

Den 200059: Gandalf mě donutil vrátit Sauronovi tu disko kouli. Řekl mi, že si mám ujasnit priority. On má co mluvit – on přece oblboval všechny tím svým oblíbeným trikem s kloboukem. Glorfindela to hrozně vyděsilo, pořád vzlykal a nebylo možné ho utišit, až pak pořádnou dávkou hobitího koření. Ti mladí elfové houby vydrží.

Den 200061: Konečně se sjeli všichni na můj večírek – no dobře, myslím na Tajnou Radu. Poflakoval jsem se kolem, abych se nějak zabavil a narazil jsem na toho nejmenšího hobita. Napřed jsem si myslel, že je to nějaká dekorace do trávníku, ale brzo se ukázalo, že na to je moc živý. Říká, že se jmenuje Pipin. Možná Isildur s těmi hobity nebyl tak úplně vedle.

Den 200068: Tak a kdo vypotřeboval všechnu moji jahodovou pěnu do koupele?
Určitě to nebyl Aragorn, když se podívám, v jakém stavu má vlasy.

Den 200071: Hlasité hihňání a cákání z koupelny v prvním patře. Nikdo se tam nemůže dostat. Legolas v hale nacvičuje ty svoje teploušské triky, Boromir se fláká kolem zlomeného Narsilu a doufá, že se objeví Aragorn, a Gandalf ještě pořád brejkuje v novém špičatém klobouku. Zkusil jsem se zašít do zahrady, ale někdo vyryl všechnu mrkev. Copak tady nebude nikdy klid?

Den 200072: Nedovolil jsem Arwen přijít na Radu, protože by si určitě všimla, že jsem si půjčil její čelenku. Stejně mi sluší víc.

Den 200075: Rada velice nudná. Musel jsem několikrát velice dramaticky říct „OSUD“, ale obávám se, že na Toho, kdo nese Prsten, to moc dojem neudělalo. Měl plno práce, aby se vyvlíkl z Aragornových narážek. A. pořád předhazoval ten svůj meč. Měl by si dát bacha. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.
Chtěl jsem si udělat radost a vyzkoušet si ty krásné Arweniny fialové šaty, ale asi mě někdo špehoval, protože jsem zaslechl nějaké hihňání ze skříně na smetáky. Nevím, co je tu tak směšného – v těch fialových šatech vypadám skvěle!

Den pátý: Skřeti mě drží v Barad Dur. Donutili mě dívat se na ‚Delfína Filipa‘ pořád dokola, abych jim prozradil, kde je Prsten. Hnusné metody mučení, za ty roky vymakané. Nevzdám se. Zůstanu silný.

Den šestý: Skřeti změnili taktiku – pouštějí mi pořád dokola ‚Fakultu‘. To se nedá vydržet. Řekl jsem jim, kde je Prsten.

Den osmý: Utekl jsem z Mordoru. Vyrazil jsem do Kraje. Velice zklamaný, že se za posledních pár týdnů nikdo neodpověděl na můj inzerát v Týdeníku Kraj. „Bezzubé, smrduté stvoření hl. modrookého kudrnatého hobita. Musí mít rád tmu, mazlení se šperky a oslovování sebe sama ve třetí osobě. Nekuřák.“

Den desátý: Konečně jsem v Roklince narazil na Toho, kdo nese Prsten, ale nemůžu se k němu dostat, protože je pořád naložený ve vaně s takovým udělaným chlápkem a od té doby, co jsem se musel třistakrát dívat na ten film o delfínech, se bojím vody.
Fuj, jahody. Nesnáším jahody.

Den jedenáctý: Pokus dostat se na Elrondovu Radu zamaskovaný jako živý plot nevyšel. Ten protivný Glorfindel mě zavřel do skříně a tam jsem musel trčet kolik hodin, než si Elrond před zrcadlem vyzkoušel všechny Arweniny šaty. Mumlal přitom něco o tom, že Legolas vůbec není nejhezčí ze všech. Kde jsou ty doby, kdy chlapi byli chlapi, trpaslíci byli trpaslíci a elfové nosili kalhoty. I když Legolasova kombinace vysokých bot a sukně má něco do sebe.

Den třináctý: Odešel jsem z Roklinky, jdu za Společenstvem. Poslal jsem Elrondovi anonymní dopis, že mu fialová nejde k pleti. Nejspíš uslyším jeho vzteklý řev až k Rohanské bráně.

Den patnáctý: To je neuvěřitelné, že pořád ještě používají tu starou hlášku o ‚Gondorském rohu‘. Pamatuju, jak Správce zrušil původní plán na Gondorský xylofon kvůli rohu, který stejně vypadá divně. Nevím proč.
Isildurův dědic má smůlu, že nemá Gondorský roh (a hobity nijak nezaujalo jeho strniště), protože evidentně jede po Frodovi. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den třicátý: Děsná zima na Caradhrasu. Všichni chtějí nést Froda nahoru. Nikdo nechce nést mě. Zašil jsem se k Legolasovi do batohu, ale nedělalo mi to dobře na žaludek. Je mi zle ze všech těch elfích vodiček na vlasy. Doufám, že si ničeho nevšimne.

Den třicátý první: Děsná tma v Morii. Legolas si pořád stěžuje na svůj batoh a na vlhký vzduch, že mu škodí na pleť. Gandalf mu dal do vlasů žvýkačku, když se nedíval. Typický Gandalf. Vždycky má u sebe žvýkačku.

Den třicátý třetí: Setkal jsem se s Balrogem v jeho útulném podzemním mládeneckém hnízdečku. Balrog byl velice sklíčený. Pořád mu na Gandalfovi záleží. Řekl jsem mu, že nejlepší by bylo si to vyříkat, vysvětlit Gandalfovi, že i když jsou každý úplně jiný, mají jiné hodnoty a jiný životní styl, jejich vztah není úplně vyloučený. Balrog řekl, že mu to zní jako prázdné kecy Nového Věku. Řekl jsem mu, ať nechá být Druhý Věk a začne žít teď.

Den třicátý čtvrtý: Rozhovor mezi Gandalfem a Balrogem nedopadl dobře, nakonec oba zahynuli. Asi přece jen nemám talent na dohazovače.
Pozoroval jsem hobity, jak se objímají na skále. Mě nikdo obejmout nechce, jenom proto, že jsem znetvořený a slizký, to není fér. Gimli taky nevypadá nic moc a Boromir ho mačká jak pominutý.

Den třicátý šestý: V Lothlorienu. Zkusil jsem ty ostatní hobity, co vypadají jeden jako druhý,  odlákat od Toho, kdo nese Prsten. Rozstrkal jsem kolem mrkve, ale všechno pokazil Legolas. Posbíral je a udělal si z nich pleťovou masku. Aragorn mu řekl, že je mu trapné, když je spolu vidí a Legolas má na obličeji vrstvu strouhané mrkve. Legolas namítal, že nikterak nemládne. Aragorn podotkl, že koneckonců ani nestárne.

Den druhý: Potkala jsem se se dvěma mladšími hobity. Ten Pipin  už má mezi ostatními přikrývkami reputaci, ale jména ostatních hobitů si nemůžu zapamatovat.

Den čtvrtý: minulou noc jsem jen taktak vyvázla od probodení mečem. Nebyla jsem vybrána, abych zakrývala ty falešné hobity. Mé ubohé spolupřikrývky byly roztrhány na kousky.
Další novinky – hobiti se dali do spolku se zapáchajícími a oplzlými lidmi. Doufám, že se k nim nedostanu příliš blízko, myslím, že by mohli mít vši.

Den pátý: Ubohý pan Frodo byl zraněn. Pan Sam mi řekl: „Udržuj teplého pana Froda  v pohodlí“. Žádný strach Same, nevykřikl  jsi to nahlas. Budu se snažit být přítulná k Frodovi jak jen to bude možné, myslím si totiž, že je velmi atraktivní.

Den šestý: V Roklince. Cestou sem mě při honičce s černými jezdci namočili v řece. To ti jezdci neví, že jednobarevné úbory už se nenosí? Jsem velmi šťastná přikrývka – na posteli pana Froda.

Den sedmý: Celou dobu navlhlá a jdu cítit po jahodách. Myslím, že pan Sam to s těmi všemi koupelemi přehání. Jinak ten elfovský šéf jede po Pipinovi. Ten hobit je jistě někde kolem.

Den desátý:  Jdu na výpravu s hobity, abychom zničili prsten v ohni. Jdu já ! Byla vybrána přikrývka, se kterou se nejlépe mazlí. Jsem velmi vděčná za tuto čest.

Den jedenáctý: Odešli jsme na výpravu. Čtyři hobiti doprovázení malým trpaslíkem, velmi bledým elfem, čarodějem s velmi zajímavým špičatým kloboukem a dvěma lidmi, jeden je oplzlý hastroš. Myl se vůbec někdy?

Den dvanáctý:  Legolas, ten velmi chlípný elf, mě vybral, abych do doprovázela do koupele. Použil mě, aby se osušil po koupeli a pak se na mě nahý opaloval. Je velmi dobré být přikrývkou.

Den třináctý: Byla jsem použita Pipinem, hrál hru „schovej hobita“ s jedním z mužů. Začínám si myslet, že Pipin je trošku divnej. Aaach. Chci se zase koupat s elfem!

Den čtrnáctý: Zhoršuje se to. Byla jsem použita Aragornem, který mne pořád ve spánku žmoulal. „Pořád nejsem král“, vzdychal. Poznala jsem, že ho silně přitahuje pan Frodo. Sam ho zabije, jestli se o něco pokusí.
Později – Chytila jsem od Aragorna vši. Nesnáším je! A jé – úžasná Arwen se mazlila s tím trpasíkem. Všechno mě velmi svědí.

Den patnáctý: Chvála panu Samovi, dokázal mě zbavit vší mlácením o skálu. Bohužel se obávám, že se mi zvětšuje díra. Ach. Chci se zase koupat s elfem!

Den šestnáctý: Boromir ve mně našel díru a velmi ho to potěšilo. Au – byla jsem použita Pipinem v nechutné hře“ zahraj na Gondorský roh“. Nebo to byl ten hobit s mrkví? Nemůžu ty dva hobity rozlišit.
Později – díra opět užita kouzelníkem pro prasárnu se špičatým kloboukem. Pan Frodo byl velmi dojat, ale díra se mi fakt zvětšuje. Začínám se obávat o svou existenci. Chci se koupat s elfem!

Den sedmnáctý: Jsem na velkém zasněženém kopci. Pan Sam mnou přikryl pana Froda, který se moc třásl poté, co mu Aragorn stáhl dolů kalhoty. Neobviňuji ho. Byla jsem tam, dělala jsem to. Hmm. Budu dnes v noci velmi mazlivá.
Později – stala jsem se kvůli té díře nejoblíbenější přikrývkou. Ten druhý Hobit (ne Pipin) zase použil tu mrkev. Násilnická mrkev. Trhaná díra. Chci se koupat s elfem!!!

Den osmnáctý:  V dolech Morie. Trpaslík vypadal velmi dobře, to musí být tou helmou. Byla jsem velmi šťastná, že jsem byla vybrána na pokračování cesty, místo toho, aby mě poslali pryč s poníkem. Snažím se jak můžu, abych udržela velmi přitažlivého pana Froda v pohodlí. Můžu i něco zkusit. Sam mne nemůže zabít, protože nejsem živá. Jdu na to!

Den devatenáctý:  Stále v Morii. Byla jsem použita tím hobitem s mrkví. Legolas se s ním pod přikrývkou potěšil, myslel si, že to byl Pipin. Jsem tak rád, že jsem zase v blízkosti elfa! Oh! Zapomněla jsem říct ostatním přikrývkám, že ten drb je pravdivý – Legolas má opravdu  pevný zadek. Musím si na to zítra vzpomenout a říct jim to. Je to jediný drb mezi přikrývkami.

Den dvacátý: Čaroděj spadl do stínu. Velká škoda, že i se špičatým kloboukem. Rozhodně byl lepší než Gondorský roh. Každý je  z toho rozmrzelý. Legolas mě vybral, abych mu pomáhala při jeho předvádění muzikálu Silmarilion. Byl u toho nahý. Nádherně vysoké kopy. Ubohý Legolas byl sklíčený, když jeho výkon nikdo neocenil, tak mě vzal s sebou, když šel pryč, aby se vytrucoval. Slíbila jsem, že o tom jeho výbuchu vzteku nikomu neřeknu. Ubohý nepochopený elfský princ – udělám pro něj cokoliv, jestli zůstane nahý…

Den jednadvacátý: V Lorienu. Byla jsem vyprána a spravena. Ještě, že tak, Boromir si ze mne chtěl totiž udělat JEHO přikrývku.( Klepu se hrůzou, když na to pomyslím) Měla jsem tu čest doprovázet Legolase do koupele v zrcadlové fontánce. Musela jsem slíbit, že nikomu neřeknu o těch  blonďatých vlasech, co mu vypadly. Můj ubohý elf – udělám pro něj cokoliv, jestliže zůstane nahý!!!

Den dvaadvacátý: Nový drb od  ostatních přikrývek – Boromir souloží zároveň s Pipinem i s tím druhým malým hobitem. Je to vytížený muž. Jinak ten trpaslík má něco s tou šéfovou elfkou. Ten trpaslík snad dostane všechny elfy. Aspoň se nepřiblíží ke mně.

Den třiadvacátý: Jedu lodí s Legolasem a trpaslíkem. Elf je mi velmi oddán, když spí, tře si mnou pod nosem a všude mne bere s sebou. Udělám pro něj cokoliv, jestli se zase vysvlíkne. Začínám se trochu obávat vzrůstajícího přátelství mezi elfem a  trpaslíkem, protože tento trpaslík vypadá, že všechny nadržené elfy dostane.

Den čtyřiadvacátý: Mám jméno. Legolas mi říká Zlatíčko, není to hezké? Stále se přátelí s trpaslíkem. Trpaslík se na mne škaredě dívá. Drž se zpátky, malý tvore, elf je můj! Udělá taky cokoliv aby se zase svlékl? Radši nechci znát odpověď.

Den 1: Zrovna jsem otevřel dáreček k vánocům od Saurona. Krasný, krásný, krásný, krásný prstýnek!

Den 1,000,967: Zase jsem dostal krabici čokoládových bonbónů jako vánoční přilepšení od Temného pána. Jako obvykle Sauron snědl všechny toffee a nechal bonbóny s jahodovým krémem. Jak nenávidím tenhle život v potupném otroctví.

Pořád nemám tělo.

Den 1,001,056: V Barad Dúr děs. nuda. Dá se tu hrát akorát scrabble se skřetama. Děsná otrava, protože skřeti znají jenom Temnou Řeč Mordoru.

Den 1,001,102: Mám podezření, že Sauron se na něco chystá. Překvapil jsem ho, jak se maluje obřadní třpytivou řasenkou.  Mám dojem, že bude vel. šťastnej, až bude mít tělo zpátky a bude se moct opravdu slušně oblíknout.

Den 1,001,105: Jo, Sauron se určitě na něco chystá. Dal nám rozkaz vyrazit a chytit hobity, taky nějakýho blízkýho hobitího přítele, co se mu nějak dostal do rukou Vládnoucí Prsten.

Přešel bez povšimnutí návrh černokněžnického krále Angmaru, abychom vytiskli obrázek Vládnoucího Prstenu na krabice s mlíkem a čekali, až lidi budou volat.

Den 1,001,106: Dostal jsem úžasného koně, jen ho plácnout.
Ale samozřejmě ten kůň není na plácání po zadečku.
Hurá!
Je tu jedno mínus, pořád nemám tělo.

Den 1,001,107: Dnes v noci jsme téměř dopadli Toho, který nese Prsten, ale hlavní Nazgúl utrpěl záchvat hihňání, když pozoroval nadměrnou mazlivost Toho, který nese Prsten, a jeho tří "společníků".

Mám dojem, že Gandalf vybral Toho, který nese Prsten,  pro jeho velké modré oči a našpulený dolní ret, spíš než pro postoje hrdinského typu.

Hezoučkýho hobitího hošíka a jeho harém přátel jak malý piva doženeme v Hůrce. Vel. se těším, až se po masakru ožerem.

Den 1,001,109: Do prdele s tím Aragornem. Do prdele s Isildurem a všema jeho dědicema. Generace perverzních hobitofilů, nejsou nikomu k ničemu dobrý. Syn Arathorna uhobitil, totiž unesl, Toho, který nese Prsten. Za účelem potlačení rozčarování nad selháním v dosažení cílů vytyčených Sauronem jsem celou noc chlastal v Hůrce. Hůrečtí jsou vel. informativní.
Vypito: 10 Mai-Tai (pak jsem narazil hospodského na kůl, totiž na špejli na míchání drinků)
Zabito: 17 lidských mužů. Do toho!

Den 1,001,115: Šest dní sledujeme Isildurova dědice a smečku hobitů.
Aragorn očividně jede po Tom, který nese Prsten. Sam ho zabije, jestli si něco zkusí.

Den 1,001,116: Na Větrově jsem mírně přehnal skotačení s Tím, který nese Prsten. Aragorn z toho byl nějakej  rozechvělej a začal se chovat majetnicky a zapálil mě. A skutečně, Sam se pokusil mě zabít. I když úder do kolen pánví na smažení jsem si uvědomil až později.