O Červené Karkulce

Karkulína byla takové podařené vodlitek, už né uplné kindoš, ale koc tak akorát zralá na vodsponění. A červená sejí hókalo, že už vod mala potajmu glgala červa.Jednó jí mutr píská: "Tvá oldmutra, co bévá na pastóšce za hvozdem, má výročí. Kolikátý to neví, protože má tak proglganó budku, že negóme, čí je. Sbal pár lahváčů do kabele, mázni k tomu rumunsko, červa a ňáký čódy, a hod' jí to tam, at' jako ví, že nám néni volnoběh. A né, aby ses zase sama zmazala, jako posledně. Šochtla zas bude póštět kydy, že na ňu hážem bobek". Karkule sbalila cajky a vodklapala. Štreka to byla dlóhá a hvozd byl řádná hustota. Najednó ju vyšpizuje vlčisko, staré flignař. Jak ju tak merčí, je z ní celé jelen a už by chtěl smáčet paroh. Vytlačí se z hóští a začne póštět sladký sliny: "Čauec, madam": A kam že jako klape, co to s sebó vláčí a jaká že je kocanda a že by se rád podíval na bábovku. Takový to byly klíny, že z toho měla slimejša jak nikdá předtím. Karkule to ještě negómala a tak prolátla všecko, že má oldmutra narozky, bábovku že nemá, protože bába jenom glgá a kelcny má už komplet vylágrovaný a co néhorší, kde bába kempuje. Vlk to zgómnul a hodil myslivnu. Dal Karkulíně mávanec a už si to mazal k bábině na kér, že ufachčí těžký šmé. To co zmerčil v betli mu vobrátilo kufr. Lihový výpary z ksichtu, keré se podobal snad jen seschlýmu skafandru a vevnitř takové štyngec, jako kdyby tam kuchli óbr-fišlu. Baba má asi blato na hřišti, gómal. "Pojd' blíž, hajnej", hóká to stvoření. Vlkanec už chtěl hodit cóváka, ale dot'apalo mu, že jinak asi Karkulínu do betle nedostane. Udělal dva, tři kroky dopředu a bábina po něm hópla jak zamlada.Vlk se tak vyděsil, že vysadil gapě buchec rovnó na karfiól. S tó to škráblo a v momentě byla tuhá jak fetyngr v zimě. Vlkanec babu vodklidil, natáhl její jégrhózny, na dóznu si narazil její dekl a na fifák švigry. Za chvílu doklapala Karkule. "Zdrávas, oldmutr, tak jak décháš? No máš tady deku jak sviňa, skoro tě skrz ňu nešpiznu". Vlkanec jel šmé, že durchčí a potajmu ju sjížděl auglama. "Džus blús, debrecínko, nevometé se tady, shod' vrbek a vyful se ke mně ňa dečmena. Tak co neseš? Už su tak vyšt'avená, vysmahnem to do holpeca". A už házel radovanec jak šópne kocóra do tróby. Karkule čula nějakej levingston. Bába není žádná přítula. "Ty, oldmutr, co že máš dneska takový voteklý ovary?" Že měla vytřeštěný angoráky ju nepřekvapilo, bába paří jak staré Dán a figa vypadá taky podle toho. "To abych líp vstřebala tvý války, dojed' ke mně a dé mně čóda. A sem s tó glgačkó, seš ňáká nedomrlá, šópnem něco za vohryzek, at' máš origoš barvu". Karkulína doklapala až k betli a vlkanec nelenil. Hópl na ňu a už se ju chystal vokusovat. Tó dobó se kolem vometal hajné, které chodil k babě na glgačku a měl zrovna echt abst'ák. Byla to sice stará vražda, ale bíló baldu vařila néjvygómanější z celýho polesí. Vlezl dovnitř a zmerčil babu, jak se v betli šmajchluje s mladým masem. Chvílu dumal, že by se přidal, ale když baba začala shazovat vršky, domákl se že je to fligna. Čapl vlčisko za flígr a už s ním poklízel v pastóšce. Za pár minut nebylo co řešit. Karkulína byla tak dohukaná, že mu z placu dala. Pak to spolu zacucli červem a lahváčema, hajnej si do mantlu zašil rumunsko na zlý časy a lépl Karkulíně finišové hubanec. Když doklapala Karkule do domášova, zatlókla že je oldmutra na ledu, jenom aby mohla zase za rok klapat s hajným na štrych. A to je úplný finýto.

[ předchozí ] [ o úroveň výše ] [ následující ]