B. Marek: Řekni nám, Miladko, něco o svém dosavadním životě.

M. Hrušková: Své mládí jsem prožila s rodiči a sourozenci v Horní Cerkvi. Během studia osmiletého reálného gymnasia v Pelhřimově jsem cvičila v Sokole, hodně sportovala i hrála ochotnické divadlo. Následovala maturita a administrativní práce ve Škodových závodech v Praze. Vdala jsem se, s manželem vychovala dva syny. Po 38 letech práce ve Spojích jsem se stala na 13 roků vedoucí peněžního a převodového oddělení pošty Jihlava 1. I po odchodu do důchodu jsem dlouho vypomáhala na různých pracovištích pošty.

B. M.: Jak bylo již zmíněno na jiném místě, jsi vedoucí klubu. Co to pro Tebe znamená a co Tě v této souvislosti těší nebo mrzí?

M. H.: Jako vedoucí klubu se necítím, spíše jsem zprostředkovatel mezi SONS a členy klubu. Těší mě, když se sejde hodně členů, jsou veselí a dobře se baví. Co mě mrzí? Neukázněnost členů klubu při čtení programu na nadcházející dny a týdny a jejich následné otázky, jejichž odpovědi již byly řečeny.

B. M.: Zúčastnila jsi se mnoha zájezdů nebo akcí. Je něco, co Ti nezapomenutelně zůstalo v paměti?

M. H.: Být vedoucím zájezdu pro zrakově postižené je velmi náročné, ale na všechna úskalí se zapomene, když slyšíš vřelé díky za pěkné prožití celého dne či týdne a jak se těší na další zájezd či rekondici. Co mně zůstalo v paměti? V roce 1998 se rekondice v Bělči zúčastnil pan Denner (SONS Třebíč), který při následném náhodném setkání s mým synem o mně prohlásil, že jsem "žena se zlatým srdcem v těle" . To je pro mě nezapomenutelné.

B. M.: Vím o Tobě, že vedeš také kroniku. Co vše do ní zapisuješ a od kdy ji vlastně vedeš?

M. H.: Kroniku píši od 1. 1. 1997, to znamená, že letos začínám šestý rok. Zapisuji vše, co se děje v klubu i v naší organizaci SONS. Vše doplňuji kresbou, výstřižky z novin a fotografiemi.