Poznávací zájezd do Znojma a okolí

25. květen přinesl pro nás, členy Jihlavské organizace SONS, zajímavou turistickou lahůdku. Přestože mnozí z nás jsou již protřelí cestovatelé a mnohá zákoutí naší vlasti již důvěrně poznali, oblast při česko-rakouských hranicích nebývala v minulosti příliš navštěvovaná. Napravit tento rest měl právě zde popisovaný výlet.

Je obecně známo, že při vyslovení města Znojma se každému vybaví zejména pěstování vína či okurek nebo sportovně založeným jedincům extraligový hokej, ale náš zájem se soustředil přece jenom jiným směrem. Tentokrát jsme se zaměřili na historické památky a od nich se odvíjející sláva nebo útrapy, tak jak je známe z mnoha filmů a románů historického charakteru.

Plně zaplněný autobus s poněkud netypickým řidičem (říkal že je ze Slovenska, ale byl pravděpodobně Ukrajinec) nás rychle přivezl do místa zvaného Bítov, kde se nalézá velmi pěkný a vhodně rekonstruovaný hrad. Prohlídka nás doslova nadchla a velmi vstřícná průvodkyně (mladá studentka) nám o historii i současnosti hradu pověděla mnoho zajímavého. Velmi obsáhlý výklad kvitovali především ti z nás, jejichž zrak neumožňuje plně ocenit veškerou výzdobu či vystavované exponáty.

Návštěva Bítova ovšem nebyla poslední památkou, kterou jsme hodlali navštívit. Vydali jsme se do samotného Znojma a dalším předmětem zájmu se stal přímo Znojemský zámek. Památka je to jistě velmi zajímavá a významná, ale nekvalitní a doslova odbitý výklad ostře kontrastoval s předcházející zkušeností. Naše nespokojenost byla vyjádřena i stížností v pokladně zámku a některým z nás poněkud otrávil tuto část dne.

Závěrečnou částí zájezdu byla návštěva národního parku Podyjí a protože se vydařilo i v celku počasí, mohli jsme bez obav vyrazit do přírody. Krkolomná cesta, především prudké klesání úzké silničky, měla i dobrodružný charakter. Větve stromů šlehali do boků i střechy autobusu a otáčení na malém prostoru vyžadovalo velké řidičské umění. Šofér vše zvládl, ale mnozí z nás se již viděli převráceni do strmého příkopu. Výklad našeho průvodce byl tentokrát zasvěcený a bylo znát, že svůj kraj dobře zná a má ho rád. Zážitkem byl i přechod řeky Dyje po mostě zavěšeném na ocelových lanech. Značně se houpající a divně vrzající most zavěšený vysoko nad řekou nás odrazoval od vstupu na nejisté zařízení. Po částečném přemlouvání ale absolvovali tuto slast všichni a byl to pro ně nezapomenutelný zážitek.