Chýnovská jeskyně

V Čechách je množství unikátních přírodních objektů. Chýnovská jeskyně mezi ně bezesporu patří. Vznikla v jihočeských krystalických vápencích a objevena byla při jejich těžbě v roce 1863. Referovala o tom tehdy Živa: "V měsíci červenci roznesla se novinami zpráva, že na Pacově hoře u Chejnova v kraji Táborském odkryta jest jeskyně obrovských rozměrů a jmenován Riedl co první skoumatel této podzemní novinky." Muzeum království českého uspořádalo výzkumnou výpravu (byla vlastně první zabývající se průzkumem české jeskyně, a je tak dokladem počátků moderních speleologických výzkumů u nás). K průzkumu došlo jen měsíc po objevu, v srpnu 1863. Odborníky byli geologové profesor Jan Krejčí a doktor Antonín Frič, s sebou měli inženýra Wetta jako kartografa a učitele Riedla z Budějovic, který podal o jeskyni první informace. Zprávu o průzkumu publikovanou později v Živě doplnil třemi obrázky právě on. Na jeden z nich znázorňující sestup hlavní propasťovitou chodbou, nazvanou Schwarzenberská, se můžete podívat.

Protáhlý hřbet Pacovy hory, se vchodem do jeskyně ve výšce 534 metrů nad mořem, je součástí nejzápadnějšího výběžku Českomoravské vrchoviny, Chýnovské pahorkatiny. Nalézá se východně od Tábora, 3 kilometry severovýchodně od Chýnova (od této obce je také pěší přístup po modré turistické značce).

Chýnovská jeskyně je vytvořena v čočce krystalického vápence obklopené rulami. Vápence se střídají s polohami amfibolitů, a to způsobuje charakteristické barevné páskování stěn jeskyně. Celá jeskyně je dlouhá 400 metrů a výškový rozdíl od vchodu k nejnižšímu místu je 37 metrů. Jeskyni vytvořil podzemní potok, který jí stále protéká v nejnižších partiích v délce asi 100 metrů. Stěny jeskyně jsou modelovány výmolovou činností prudkého podzemního toku. Není zde sice krápníková výzdoba, ale tu bohatě vynahradí modelace a barevnost stěn. Jeskyně byla zpřístupněna jako první v Čechách v roce 1868 pro veřejnost. Bylo zde také jako první vybudováno elektrické osvětlení. Zásluha patří osvíceným majitelům pozemku, sedlákům Rothbauerům. Pan František Rothbauer, poslední mužský potomek, pracoval dlouhá léta jako konzervátor státní ochrany přírody. Když jsme v roce 1960, jako mladí jeskyňáři Krasové sekce, mapovali nově objevené prostory (později odtěžené lomem) a připravovali projekt úprav turistické trasy, pomáhal nám.

V publikaci Jeskyně a propasti v Československu, vydané v roce 1981 nakladatelstvím Academia, popisují autoři jeskyni: "Cestu jeskyní zahajujeme Vstupní chodbou, kde se poprvé setkáváme se zelenými a šedými pruhy amfibolitů na stěnách. Šikmou ukloněnou Schwarzenberskou chodbou, která byla vytvořena jako přítokový komín, vede další cesta. Jejím pokračováním jsou Čertovy schody, kde se eroze a evorze uplatnily zvlášť silně. Otočením se dostaneme do Slavníkovy chodby a dále k Žižkově střelbě a zajímavému obřímu hrnci, nazvanému Purkyňovo oko. Maloveckou a Spojovací chodbou se pak po schodech vracíme k východu."

Železný kříž do spodní části jeskyně přinesli členové první průzkumné výpravy v roce 1863. Prohlídku jeskyně, která trvá něco přes 30 minut, ale i okolní krajiny, lze doporučit všem zájemcům o tuzemské přírodní krásy. Jde totiž svým způsobem o raritu, barevné páskování jeskynních stěn je totiž v celém světě velmi vzácné.

Ivan Turnovec

(vybráno z www.novinky.cz)