Je pes opravdu prase?

Znáte to všichni. Každý z nás občas potřebuje vypnout. Všechno hodit za hlavu, na všechno zapomenout a jen tak se jít někam projít. Brno je na tyhle věci jako stavěné. Je spousta míst, kam si můžete zajít a hodiny se bezcílně potulovat, všímat si věcí, na které byste jindy neměli čas. Prostě si odpočinout. Ideálním bývá v takovém případě lesík či park, prostě místo, kde je spousta zeleně, kde není tolik pachu z města, ale hlavně - kde není tolik lidí. Většinou jsou to právě posledně zmiňovaní, kteří vás doženou k tomu, abyste na chvilku utekli od civilizace.

Nakonec se vám to přeci jenom povede, utečete někam, kde není ani živáčka, kde je klid a pohoda. V klidu se procházíte, starosti z vás pomalu proudí pryč a vy cítíte příliv nové energie. Dokonalá, těžká pohoda. A jedno neopatrné šlápnutí vám v okamžiku vše zkazí. Trošku se sklouznete, div že neupadnete, ale nakonec přece jen chytíte znovu balanc. V mžiku je vám jasné, že tady už někdo byl a nebyl sám. Ano, měl s sebou svého nejlepšího přítele - psa, který je taky jenom člověk a občas si taky potřebuje odskočit. Jenže... zrovinka si s sebou nevzal záchod a potřeba byla vskutku akutní, tak co teď s tím? Přece se nenechá roztrhat. Tlak v dutinách rostl, a tak se jej zbavil okamžitě, hned, na místě. Aby nedošlo k nedorozumění, zatím jsem mluvil o psu, od pejskaře bychom tak podlý čin samozřejmě nečekali. Ti totiž dokáží horší věci, jak si za chvilku ukážeme. Normálně by se každý rozumný člověk snažil odklidit, co natropil jeho přítel, kde jeho práce skončila a s čím už si sám neporadí. Bohužel ne všichni z nás jsou tak rozumní, jak bychom si leckdy přáli, takže se nabízí jednodušší a bezproblémovější řešení, a sice: nechat to ležet.

Vnímavější z vás již jistě pochopili, o čem je tady řeč. Ano, je to psí exkrement, neboli výkal. Po revoluci u nás začala taková móda nazývat věci pravými jmény. A protože třeba mně osobně se slovo exkrement vyloženě protiví, tak proč nepoužít jiné, které nám čeština přímo podsouvá. Ano, všichni to známe a všichni také znají význam tohoto slova. Je to "hovno". To už je panečku jiná. Nevím, kdo tohle slovo vymyslel, každopádně odvedl dobrou práci, protože přirozená vaznost dvou samohlásek "o" způsobuje, že se ono slůvko jen tak sveze z úst a už je venku. Každopádně ale zanechme morfologie, ortoepie a ortografie a vraťme se k podstatě, která bohužel zůstala ležet na místě a nikdo se k ní (kromě všudypřítomného hmyzu) nehlásí.

Je to problém, se kterým se setkal již každý z nás. Nejsmutnější na této skutečnosti je to, že se tak neděje pouze v parcích a podobných místech odpočinku, ale stále častěji se s tímto fenoménem můžeme setkat i ve městě. Setkáním myslím ten nepříjemný kontakt. Někteří si toho všimnou okamžitě a vší silou se snaží zvrátit neblahý vliv posledního (a ne zrovna nejšťastnějšího) šlápnutí. Ostatní pokračují v chůzi dál a po několika metrech se začnou očichávat a zjišťovat „kde se stala chyba“. Bohužel, ne všichni mají tak dobrý čich, takže se často stává, že s tímto stigmatem nastoupí do veřejného dopravního prostředku. To potom nastává ta pravá švanda, protože se většinou ohlížejí na všechny kolem a neustále se sami sebe ptají, proč „všichni kolem“ tak smrdí. Ti největší nešťastníci si toho bohužel všimnou až doma při umývání obuvi. Ať jedni nebo druzí, každopádně všichni častují nevybíravými výrazy psy, ti důvtipnější z nich pak jejich majitele, kteří za to nesou věcnou zodpovědnost.

Pravděpodobně je velice složité danou situaci nějak chytře řešit. O to bych se ani nepokoušel, od toho jsou tady jiní. Nicméně si nedokážu představit policistu, jak napomíná občana ukliďte si to h... A jistě stejně jako já cítíte, že ani věta pana Burnse ze seriálu Simpsonovi Psi jsou troubové, nám nijak danou situaci nepomůže řešit. Nedoporučoval bych ani řešení stylem oko za oko, zub za zub, kdy byste oplatili pejskaři situaci tím, že byste mu provedli to, co udělal jeho pes venku vám. Popravdě řečeno: nevím. A ani nezávidím lidem, kteří jsou donuceni tento problém nějak řešit, protože musí. Jak se zdá, speciální pytlíky ani koše se nějak moc neosvědčily. A cedulím s výhružným textem o zaplacení pokuty stejně nikdo nevěnuje pozornost. Dokonce se nabízí brigáda pro studenty, pracovně nazvaná kolo-hovno (a to nekecám), kdy dostanete kolo s vysavačem, a když uvidíte to, oč tu běží, předáte celou záležitost vysavači. Ale, je to to pravé? Co tedy skutečně pomůže?

Je to pouze na lidech. Stejně jako můžou nezodpovědní lidé přivést na svět dítě, tak stejným způsobem si dnes může kdokoliv pořídit psa (či jakékoliv jiné zvíře). Začíná pak hrozný kolotoč, uzavřený kruh, který končí až smrtí zvířete, které si většinou za svůj krátký život vytrpí své. Nechci si hrát na Martu Kubišovou, ale za tohle ta zvířátka opravdu nemůžou. Nebo dobře, můžou, ale nic s tím nenadělají. Ti lepší z nás naučí psa chodit na záchod, ti, kteří nejsou tak dobří drezéři, to aspoň uklidí. Ale podle toho, co vidím na ulici, se zdá, že drtivá většina to nechá prostě jen tak ležet.

Když už jsem u těch lidí, tak bych se ještě rád zastavil u důchodců. Věnuji jim pouze odstavec, ale daly by se o nich psát knihy. Bydlím v Brně na Purkyňových kolejích. Brňáci znají. Všechny přístupové stezky, chodníčky a cestičky (stejně jako příjezdové cesty) jsou označeny cedulí ZÁKAZ VENČENÍ PSŮ. Myslíte, že si toho někdo všímá? Drtivá většina lidí, co tento zákaz porušuje, jsou důchodci. A co s nimi? Párkrát jsem se snažil je jemně upozornit na onen zákaz. Buď se na mě dívali, jako bych byl zloduch, nebo to vzali šupem a začali nadávat na celou mladou generaci chuligánů...

Kdyby si každý z těch, kteří nic nedělají, uvědomil, co tím způsobují, jak znečišťují město, jak znechucují ostatní a že uklouznutí je horší než po banánové slupce... Článek jsem nenapsal proto, že bych si snad nedobře mířenými šlápnutími každodenně znehodnocoval svou obuv. Osobně se mi takové nedopatření stane málokdy, ale to na celé věci nic nemění. Stačilo by jen o trošinku více tolerance k druhým. Prostě: pokud bych sám něco nerad zažil, tak se budu snažit, abych svou činností nezpůsobil stejně nepříjemný zážitek někomu jinému. Ale možná to není jen o psech a pejskařích. Možná je to tak trochu o všem...

Marek Konečný

Autor je studentem VUT FEI.

(vybráno z www.novinky.cz)