Mladé Švédky požadují, aby jejich muži používali záchody výhradně vsedě - je to, bylo mi řečeno, částečně z hygienických důvodů, ale především proto, že muž, který při močení stojí, dává najevo převahu svého mužství, čímž zvětšuje míru degradace žen. Na močení vstoje nahlížejí pokrokovější Švédové už jako na projev největšího sprosťáctví, dokonce jako na něco, co může vyvolávat dojem násilí.

0" ALIGN="RIGHT" WIDTH="300"> Odporný chlapský zvyk

Jessika z Uppsaly říká: "Všechny moje přítelkyně vyžadují, aby si jejich manželé nebo partneři, s nimiž žijí, při používání záchodu sedali." A tato jedenatřicetiletá bioložka dodává: "Myslím, že se tím projevuje úcta k ženám, které záchod uklízejí. Například mého bratra by ani ve snu nenapadlo, aby stál. Mezi mladými levicově smýšlejícími lidmi převládá názor, že stát při použití záchodu je odporný chlapský zvyk."

Jessika však zároveň připouští, že její anglický manžel si to odmítá nechat vnutit, že "to zasahuje do jeho mužských práv". Co je mu odměnou za tak hrdinský postoj? Má nastálo na starosti uklízení záchodu. Pětadvacetiletá studentka psychiatrie Yola je ještě přísnější. Zbavila se muže, s nímž žila, mimo jiné proto, že se odmítl přizpůsobit jejímu požadavku. Muž, který ho nahradil, je vycvičený líp. "Co mám dělat?" ptá se Ingvar, nový životní partner, a jeví rozpaky: "Yola je neuvěřitelně půvabná." Ta říká: "Buď mne chtějí a budou dělat, co jim řeknu, nebo mohou jít."

"Způsob, jak používají záchod, je jen jiná ukázka toho, proč jsou muži tak špatní. Dívají se na fotbal a nemají dobré způsoby. A ženy už toho mají dost," dodává rezolutně Yola.

Možná bychom si mohli dovolit nebrat na tuto záležitost ohled, kdyby Švédsko nebylo pokusnou laboratoří mravů, které s největší pravděpodobností ovládnou zbytek Evropy jako je Kalifornie pro Spojené státy. A skupina feministek na Stockholmské univerzitě již vede kampaň za vyřazení záchodových mušlí z provozu, protože jejich smysl a účel je ryze sexistický, když je může používat jen mužské pohlaví.

Yola říká, že se u mladých mužů v této věci nesetkala s žádným odporem. Nejméně jedna švédská škola už vyrobila na stěně pevně umístěný žlábek z porcelánu, aby se Švédové mužského pohlaví mohli kulturně asimilovat do nového řádu. Očekává se, že ostatní ji budou následovat. Švédský způsob močení se už rozšířil do hlavního města Německa a od jeho obyvatel, kteří nemají v lásce bakterie, lze čekat, že mu budou nakloněni. Britský velvyslanec se dokonce nechal přimět, aby ve své rezidenci zlikvidoval záchodové mušle; i když od sira Paula Levera se to koneckonců dalo čekat. Tento muž se totiž natolik odcizil domovu, že si neváhá udělat čas, aby před německou veřejností ostouzel britské noviny za to, co píšou o evropských záležitostech.

Pikle u záchodových mušlí?

Švédsko je však stále epicentrem utváření obyčejů, a tak se kvůli Švédům pokusíme jako bychom nebyli zcela při smyslech z toho vyvodit závěry. Za prvé takové chápání věci redukuje Švéda mužského pohlaví na červa s mužností, jaká se skrývala pod baretem Johanky z Arku. A co je podstatnější, ukazuje se, že politická korektnost může být naprosto zavádějící. Politický zpátečník většinou lamentuje nad absurdností "pokrokářských idejí", při racionální úvaze však bere často politickou korektnost jako nenápadný projev zdvořilosti. Návrh, aby muži čurali stejně jako ženy, však nemá nic společného s parodií. Jaké je jeho racionální zdůvodnění? Jedním z příkladů paranoického vidění feministek je představa, že muži stojící u záchodové mušle provádějí něco nepřijatelného a zaměřeného proti ženám. Podle této spiklenecké teorie se muži uchylují na toaletu, aby tam kuli pikle. Feministky si představují, že tam dochází k setkáním na nejvyšší úrovni a plány na převzetí moci se píší na toaletní papír. Každý muž však ví, že pravý opak je pravdou. Muž zde stojí v táhlém tichu a s předstíraným zájmem zírá do stěny před sebou. A snaží se, aby za žádných okolností neuhnul pohledem jinam (pokud ovšem není vyhlášený voyeur). Zdaleka to není místo setkání, kde by docházelo k projevům mužskosti, člověk upadá do rozpaků už proto, že se tam ocitl. Diskuse o taktických postupech jsou u záchodových mušlí vítány asi tolik, jako když se farář v kostele ptá, zda někdo z přítomných nesouhlasí se sňatkem (proto také časopis Time mrhal penězi, když pověřil reportéra, aby při letošním udělování Oscarů strávil celý večer na pánském záchodku). Pokud jde o to, že se na záchodcích naskýtají příležitosti k postupu v kariéře, dovolte, abych uvedl svůj příklad. Když jsem pracoval první den v novinách Daily Telegraph, poctil mne na oné místnosti svou velkolepou přítomností tehdejší šéfredaktor Max Hastings. To mě tak znervóznilo, že jsem vůbec nedokázal udělat to, proč jsem na záchod přišel. Vteřiny ubíhaly a nic se nedělo a já se cítil stále více trapněji. A pan Hastings čím dál víc pokašlával. A nikdy mě nepovýšil.

V Touha po absolutní rovnosti

Podle Jessičina anglického manžela, který si odmítá sednout, je odpověď složitější. Nejde ani tak o podezíravost žen jako spíše o jejich touhu po absolutní rovnosti. Hlasování, přístup do společnosti, účast v bojích a na vzdělání i skutečná touha po něčem nedosažitelném, to vše bylo ženám v minulosti upíráno. A tak aby dosáhly absolutní rovnosti, obraly švédské ženy muže o zbytky důstojnosti a postavily je do role, v níž jsou k ničemu. Švédští mladí muži se tomu podle Angličana poddali, "aby dostáli pocitu spravedlnosti". Jinými slovy: pociťují, že není v pořádku, aby výhradně oni měli fyzickou výhodu, umožňující žít podle principu "užij si a zapomeň". Pokládáli se však močení vstoje za znak sexismu, jak potom naložit se sexem samým, který také předpokládá výlučně mužskou a ženskou roli? Některé poslední průzkumy naznačují, a to je zajímavé, že Švédové už nemilují milování. Dokazuje to zkušenost mého přítele, který v newyorském nočním klubu nemotorně vyjel po půvabné Švédce. Žena s ním koketovala, špulila na něj rty a dělala narážky, zmiňovala se o víkendu provázeném mnohem rozkošnějšími nemravnostmi, než jaké doma zažije za celý rok. Můj přítel přijel podle domluvy do Stockholmu a žena ho doprovodila do hotelu, kde mu zamluvila pokoj. Oznámila mu, že má moc práce: nejlepší by bylo, kdyby spolu šli v neděli na oběd. Přítel prožil nejnudnější víkend v životě zíral z okna na děti dole, díval se na pornofilmy a uspořádal nájezd na vodku v minibaru.

Není divu, že muži z hudební skupiny ABBA vypadali tak schlíple. Ale dřív než se britští muži pyšně vypnou nad svou hojností pohlavního vyžití a dřív než zapískají sladkou píseň svobody, mám pro ně neblahou zprávu: Londýn už může být hrdý na první záchodovou mušli pro ženy.

Jasper Gerard
zvláštní dopisovatel britského listu The Times
Článek vyšel v britském týdeníku The Spectator.


Zdrojem zpráv jsou LIDOVÉ NOVINY. © Copyright Lidové noviny, a.s. 2000