Umíme vypalovat vlastní cédéčka

Přestože média CD-ROM byla od začátku prezentována jako pevná - tj. nepřepisovatelná, je dnes naprosto normální, že si uživatelé svoje CD vypalují. Ceny zapisovacích mechanik klesly na úroveň přijatelnou pro široké skupiny uživatelů, médium CD-R seženete za půl sta a vypálení celého CD je otázka čtvrthodinky.

Příprava dat pro pálení

Před samotným vypalováním je důležité si připravit data. Na standardní vypalované CD se vám vejde 650 MB dat. Pokud si připravujete hudební CD, nemusíte složitě měřit čas souborů WAV, ale stačí je zkopírovat do jednoho adresáře a podívat se na jejich celkovou velikost - musí se vejít do tohoto limitu. I když souborové formáty pro CD-R jsou v některých ohledech benevolentní, stejně jako vypalovací programy, snažte se nemít více jak osm úrovní vnořených adresářů a názvy souborů delší jak 32 znaků včetně přípony.

Použití CD-R jako diskety?

Pokud máte v práci vypalovací mechaniku a často si nosíte domů soubory větší, než je kapacita disket a mechaniku Zip nevlastníte, zkuste namísto diskety používat médium CD-R. Vždy jen připálíte aktuální soubory a doma je zpracujete. (Nevýhodou je, že pokud nemáte i doma vypalovací mechaniku, doma zpracované soubory těžko přemístíte zpět.) Pokud totiž vypálíte médium CD-R tak, aby zůstalo otevřené, můžete k němu příště přidávat data. Ve vypalovacím programu zvolte Import session. Pokud tuto operaci neprovedete, vypálíte sice aktuální data, ale nebudete vidět ta stará. Počítačové mechaniky CD-ROM totiž automaticky čtou poslední sekci CD disku (session). Při operaci import session jsou vytvářeny především zaváděcí blok sekce (Lead-in) a po dopálení ukončovací blok (Lead-out). Tyto bloky jsou důležité, obsahují informace o tom, kde se co na cédéčku nachází. Ovšem pozor - mají přibližně 13 MB, takže postupným připalováním dalších dat se připravujete pokaždé o tuto kapacitu.

Při vypalování je vhodné ponechat CD otevřené - budete mít možnost provádět v jeho obsahu později úpravy. S otevřenými CD si ale někdy neporadí starší mechaniky. A už vůbec si s nimi neporadí hudební přehrávače, které ani nedokážou pracovat s disky obsahujícími více sekcí (tzv. disky multi-session). Nemá však smysl nechávat CD otevřená, pokud zbývá jen třeba 50 MB.

Souborové formáty CD-R

Pro vypalování CD-R se ustálily v podstatě dva souborové formáty. Joliet a ISO 9660. Pokud chcete přenášet vypálené CD i na jiné operační systémy než je Microsoft Windows, použijte ISO 9660. Tento formát nepodporuje příliš dobře nestandardní znakové sady (tam patří i čeština), mezery v názvech souborů a adresářů a pro dlouhá jména umožňuje použít jen 32 znaků. Joliet je rozšíření tohoto formátu Microsoftem - umožňuje až 64 znaků dlouhá jména souborů a adresářů, nevadí mu mezery v těchto jménech a dobře se vyrovná i s českými znaky. Nevýhodou je, že tato CD nepřečtete v jiných operačních systémech než od Microsoftu.

Oba tyto souborové formáty zobrazují v operačních systémech, které to podporují, dlouhá jména souborů. V těch operačních systémech, které podporují jen krátké názvy souborů (např. MS-DOS) zobrazí krátká jména.

ATAPI nebo SCSI?

Pokud máte ve svém počítači řadič SCSI, rozhodně si pořiďte mechaniku pro toto rozhraní. Přestože mechaniky pro rozhraní ATAPI IDE už jsou dnes na podobné úrovni jako SCSI, stabilitu danou definicí rozhraní SCSI nemají a jsou náchylnější na problémy zatížené sběrnice. Na druhou stranu jsou zase levnější a jejich konfigurace je snadnější - v poslední době nebývá s vypalováním přes rozhraní ATAPI problém, takže kupovat jen kvůli vypalovačce SCSI řadič nemá smysl.

Čím popisovat vypálená média?

Nejčastějším problémem u čerstvě vypálených médií bývá nemožnost je popsat. Propisovací tužky nepíší vůbec a různé zvýrazňovače nebo fixy se zase rozmazávají. Pokud si tedy budete pořizovat popisovač CD, chtějte přímo popisovač CD-R, nebo požádejte o lihový popisovač. Tyto popisovače velmi dobře drží na většině médií.

Jakou barvu média si zvolit?

Nejčastěji používané barvy médií CD-R - tedy vrstvy, do které se zapisuje - jsou tmavě zelená, světle modrá a zlatavá. Liší se především dobou, po kterou vydrží médium čitelné a tím pádem i cenou. Nejdéle vydrží zlatá média. Ty jsou ale také nejdražší a rozhodně nejsou příliš obvyklá. V současnosti nejrozšířenější jsou média se světle modrým podkladem a měla by vám vydržet mezi 20 až 30 lety. Těm ustupují ze slávy nejstarší média zelená, která mají trvanlivost přibližně 10 let.

Pokud chcete laickou radu, jak poznat dobré médium od špatného, zkuste tento postup: podívejte se skrz médium datovou, tj. zapisovací stranou proti přímému zdroji světla (zářivce, žárovce). Pokud uvidíte potisk média na druhé straně, nebude zřejmě příliš kvalitní. A pokud přes něj vidíte i v běžném denním světle, asi něco nebude v pořádku. Ta nejlepší média totiž mají největší odrazivost - chovají se spíše jako zrcadlo než jako barevný filtr. Ovšem ani média, která jsou téměř průhledná, nemusí být k ničemu. Budete mít sice problém je přečíst především ve starších mechanikách CD-ROM, ale můžou být vyrobena z kvalitních povrchů a vydržet velmi dlouho.

Na co si dát pozor při vypalování hudebních CD?

Nejčastějším problémem při vypalování hudebních CD je přítomnost praskání nebo dvousekundové mezery mezi skladbami.

Dvousekundovým mezerám se vyhnete velmi snadno - v nastavení svého vypalovacího programu zatrhněte volbu Disk-at-once. Tím donutíte vypalovací mechaniku zapsat celé CD najednou. Sice je při tomto způsobu vypalování delší přípravná fáze, ale samotný zápis proběhne rychleji. Pokud budete vypalovat klasickým způsobem (Track-at-once), budou mezi skladbami dvousekundové mezery způsobené postupným vypalováním jednotlivých hudebních stop.

Praskání na začátku skladeb je způsobeno tím, že soubory WAV, ze kterých hudební CD vypalujete, obsahují na začátku hlavičku - informace o souboru, užitečné pro počítačové přehrávače. Proto musíte tuto hlavičku odstranit. To provedete uložením souborů WAV do tzv. formátu RAW, nebo použitím vypalovacího programu, který tyto hlavičky sám odstraní.

Který operační systém se hodí pro počítač s vypalovací mechanikou?

Při vypalování záleží samozřejmě na stabilitě operačního systému. V průběhu procesu vypalování by neměl být aktivně spuštěný žádný jiný program s výjimkou toho vypalovacího. Čím méně programů je spuštěno, tím menší pravděpodobnost, že některý z nich vyvolá systémový konflikt a zablokuje vypalovací proces. Pozor si dejte především na programy využívající síťového prostředí nebo prostředí Internetu.

Nejideálnějším operačním systémem Microsoftu pro vypalování CD jsou samozřejmě Windows NT (obecně: vhodný je i Linux nebo jiný mikrokernelový systém), na druhé místo bych zařadil čistou instalaci Windows 95. Když totiž nějaká aplikace pod Windows 95/98 vyvolá systémovou chybu, zaneprázdní se celý systém a je pravděpodobné, že se zastaví i vypalování. Ve Windows NT jsou však aplikace od sebe lépe odděleny a pád jedné nevyvolá pád celého systému. To ovšem neznamená, že nemůžou spadnout i Windows NT - děje se to také, jen ne tak často a s méně tragickými následky. Problémem Windows NT však bývá to, že není jednoduché s tímto operačním systémem rozchodit vypalovací mechaniku - tento problém se vyskytuje většinou u starších mechanik. Nové vypalovací mechaniky jsou dodávány s ovladači pro Windows NT a z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že pokud se nevyskytnou při zapojování a instalaci problémy, zvládne tuto činnost i naprostý laik.

Nejvhodnější je, když pro vypalování CD vyhradíte samostatný počítač. Nemusí být příliš vybaven pamětí a procesorem, stačí jen dostatečně velký pevný disk. Na tento počítač nainstalujte základní operační systém a vypalovací mechaniku. Nakonfigurujte jej jako souborový server - tj. dejte přednost rychlému pevnému disku a nastavte pro něj maximální vyrovnávací paměť (cache). Uvedené můžete nastavit na ovládacím panelu Systém.

Jaké jsou úskalí při vypalování z počítače
připojeného do počítačové sítě nebo Internetu?

Obecně neohrozí vypalování to, že počítač je připojený k počítačové síti nebo Internetu. Ale rozhodně je lepší se od počítačové sítě před započetím vypalování odhlásit. Pokud jste totiž připojení k počítačové síti, operační systém neustále kontroluje, jestli je spojení aktivní. Současně také může mít otevřeny některé soubory na síťových discích. Pokud se ale na síti vyskytne chyba (je nedostupná déle, než je považováno za normální), zobrazí operační systém a síťový klient chybové hlášení. Pokud je jen informativní, nic se neděje, ale pokud je vyhodnoceno jako chyba (nebo síť sama pošle informaci o chybě), dojde v případě Windows 95/98 k vyvolání systémové chyby (známá modrá obrazovka s oznámením, že systém je nestabilní) a vypalování bude pravděpodobně přerušeno. Stejně tak komunikace s počítačovou sítí má v systému vyšší prioritu než vaše vypalování a pokud bude tato komunikace vyžadovat více systémových prostředků, tak si je prostě vezme na úkor ostatních aplikací. Navíc pokud váš počítač není připojen síti nebo Internetu, nemůže se k němu nikdo zvenčí pokusit přistoupit a zatížit jej.

Není ani příliš dobré vypalovat data rovnou ze sítě. Vypalování vyžaduje stálý tok dat a pokud je přerušen, je vypalování neúspěšné. A nestálý tok dat je v rozsáhlejších počítačových sítích postavených na technologii Ethernetu (více než 95 % počítačových sítí) bohužel normální.

Pokud už se přece jenom rozhodnete vypalovat data přímo ze sítě, nechte vypalovací program nejdříve na pevném disku vytvořit image vypalovaného CD - tato operace zajistí, že vypalování bude úspěšné.

Rosťa Kocman

Zdroj: Computer

(vybráno z www.zive.cz)