Na fotkách vidíte seskupení vozů Tatra 803/804, tak jak se setkali na Zlomené Poloose 2005
Bylo to v třiapadesátém, takhle na sklonku léta. Houbaři vláčeli z beskydských lesů košiky plné hřibů
a s netajeným údivem zírali na šedozelené vozidlo, které hopsalo přes brázdy pravě podmítnutého strniště
a pak se ponořilo do řeky. Copak? Přeskočilo jim kolečko, nebo jedou z flámu - říkaly ty pohledy.
Mají tu docela slušnou silnici a jezdi si po polích a v řece.
Ve smrkových hvozdech nad Rožnovem už u toho svědci nebyli. Jenom laně se na chvíli zastavily na mýtině,
jako z kamene vytesány, a pak skokem zmizely v mlazí, to jak jsme vtrhli do jejich zdánlivě nedotknutelného království.
Hrnuli jsme se krokem do nepříčetného kopce, kameny odstřelovaly od kol, určitě tou úvozovou cestou automobil
nikdy předtím neprojel.
Byla to zkouška stroje, ale taky nervů. A nač zapírat - tu druhou jsme nevydrželi.
Řidič osmsettrojky, zkušený montér vývojového oddělení Tatry, přeřadil na redukovanou jedničku a odbočil
z cesty do svahu. Darmo mluvit, hotova střecha! Málem jsme leželi na zadech. Teď, teď se to musí
převrhnout a pokutalíme se až někam na dno ráztoky. To raději vyskočit za jízdy z vozu...
Soudruzi z Tatry se nejdřiv smáli, ale pak se přiznali, ze takhle už vyděsili víc lidi.
"Něco takového byste potřebovali na přiští cestu," řekli, když jsme se vrátili na silnici.
"Ale něco většiho, na podvozek poradnou karosérii, abyste v tom mohli bydlet a nemuseli na
noc tahat všechny krámy ven, jako když jste byli v Africe... Prostě terénní vozidlo, pořádného dříče!"
"Dvě specialně karosované osmsetpětky."
Opět tedy tatry s motorem chlazeným vzduchem.
