NW - parní vůz - Omnibus
Rozmach parní silniční dopravy v letech 1895 až 1905
nalezl odezvu i v našich zemích. Poměrně málo známou skutečností je snaha
Kopřivnické vozovky zajistit si podíl na stavbě parních silničních vozidel.
Snažila se získat licenční právo od firmy de Dion - Bouton na stavbu parních
omnibusů pro 15 osob. Jeden z nich předvedla v roce 1900 na vídeňské
automobilové výstavě. Tehdy to byl již poměrně dokonalý stroj, který ovšem
ještě neměl na kolech pneumatiky, ale železné ráfy, takže při celkové
hmotnosti 8500 kg a rychlosti 20 km/h po nerovné městské dlažbě byl obávaným
"kostitřasem". Omnibus poháněl dvouválcový sdružený parní stroj o výkonu
17,7 kW (24 k), umístěný na podvozku před zadní nápravou. Válce měly vrtání
100 a 190 mm a zdvih pístu 160 mm. Stojatý parní kotel konstrukce Trépardoux,
umístěný vpředu měl výhřevnou plochu 6,45 m2 a pracovní tlak 14
atp. Topilo se v něm koksem, vodu do kotle dodávala dvě pístová čerpadla a
Giffardův injektor. Ke zvýšení tlaku sloužil větrák. Omnibus s sebou vozil
zásobu 120 kg koksu a 400 litrů vody, aby mohl bez zastávky ujet 35
kilometrů. Byl dostavěn 23. května 1900. Podle vzpomínek pamětníků se jízdní
zkoušky s omnibusem dělaly už na Prvního máje téhož roku. Omnibus byl
rozdělen na dvě samostatná oddělení - do prvního se nastupovalo postranními
dvířky, do zadního zezadu. Na každé straně měl šest obdélníkových okének, na
střeše zahrádku pro zavazadla. K osvětlení vozu sloužily dvě postranní
kočárové svítilny. Vůz byl postaven v jediném exempláři. V roce 1901 okresní
hejtmanství v Novém Jičíně vydalo místní "silniční řád" vzhledem k jízdním
zkouškám Kopřivnické vozovky, který se stal základem celé řady příslušných
nařízení a opatření. Říká se v něm mimo jiné: " Na mnohé stížnosti,
týkajících se rušení silniční dopravy automobily Kopřivnické továrny, vidí
se mi představenstva vyzvati, aby majitelé koňských povozů vhodným způsobem
poukázali, že mají za blížení se automobilů své koně zkrátka držeti,
popřípadě opratě pevně přitáhnouti. Jsou-li koně příliš plaší, jeví se
nutnost, aby se nahodilým neštěstím předešlo, sestoupiti z vozu a koně tak
dlouho držeti, až automobil přejede. Zároveň vydávám ředitelství shora
uvedené továrny následující nařízení ohledně opatření, jež se musí při jízdě
automobilů v uzavřených místech, jakož i na otevřených silnicích přísně
zachovávati: 1. Řidič nesmí automobil nebo motor svého kola dříve opustiti, dokud stroj nezastavil a brzdu nepřitáhl. Též ať se postará, by někdo nepovolaný stroje do pohybu přivésti nemohl. 2. Rychlost jízdy na uzavřených místech nesmí být větší koně mírně klusajícího. Rychlost jízdy vně uzavřených míst může stupˇnována býti, avšak pouze na rovných, širokých, příčných a nepříliš živých silnicích. 3. Rychlost jízdy musí být zmírněna, když blížící se stroj koně nebo zvířata děsí a příčinu nepořádku nebo neštěstí zavdati může, po případě stroj musí zastaven býti. 4. Při trzích, v úzkých ulicích, kde dva vozy vedle sebe jeti nemohou, při zábradlí cest, při silném zakřivení silnice, při křižovatkách, na mostech, při náhlém sklonu silnice at. nesmí rychlost jízdy býti větší chůze pěšáka." Podepsán c. k. místodržitelský rada Rosner v. r. |
Zpět |