NW typ J
Vůz poháněl zážehový stojatý čtyřválec Kronfeld umístěný
vpředu pod kapotou, s rozvodem SV. Se čtyřstupňovou převodovkou, doplněnou
zpátečkou, vyvinul na poslední rychlostní stupeň nejvyšší rychlost 80 km/h.
Pneumatiky měly rozměry 920 x 90 mm vpředu a 920 x 120 mm vzadu. Rozvor
náprav činil 3100 mm, rozchod kol vpředu i vzadu 1380 mm. Kapalinové
chlazení se vyznačovalo chladičem o velké ploše. Klasický obdélníkový rám
nesl dvě tuhé nápravy zavěšené na listových pérech, z nichž zadní poháněly
nejprve řetězy, později kloubový hřídel. Kola byla loukoťová. Na podvozek se
montovaly rozličné karosérie podle přání zákazníka, oblíbený v té době byl
landaulet pro čtyři až pět osob s luxusním čalouněním a s acetylénovým
osvětlením. Vůz se vybavoval americkou střechou, v roce 1911 se některé
modely upravily pro speciální sanitní vozy. Situace v závodě v té době
nebyla pro další rozvoj výroby automobilů příliš příznivá. Prodej vozů
v roce 1904 klesl na pouhých 12 kusů a továrnou se stále nesl ještě
stín tragické havárie vrchního mistra Leopolda Svitáka v roce 1900 i odchodu
nadějného konstruktéra Ledwinky v roce 1902. V Kopřivnici proto
zkoušeli štěstí zahájením výroby důlních lokomotiv, ale nijak úspěšně, a tak
v roce 1905 se pokoušejí nezávisle na sobě inženýři Kronfeld a Lang
vyřešit nové stojaté motory pro chystané typy J, K a L. Všechny tři
připravované verze však zklamaly, oba konstruktéři ze závodu odešli a
ředitel přivolal z Vídně nazpět ing. Ledwinku. Proč neměly navrhované typy
úspěch? Čtyřválcový motor typu K o objemu 5000 cm3 byl
příliš těžký, rozměrný, nevyvážený a přitom ne příliš výkonný. Měl
samostatně odlité stojaté válce s proti sobě umístěnými ventily v T - hlavě.
Pokrokové bylo magnetoelektrické zapalování, u něhož poprvé v Kopřivnici
použily zapalovací svíčky. U tohoto typu s mechanickou převodovkou přenos
hnací síly na každé zadní kolo zvlášť obstarával řetěz. Hmotnost vozu 1800
kg nedávala předpoklad jeho prodejnosti, a tak se brzy s jeho montáží
přestalo, do prodeje se automobil dostal až o pět let později. Poněkud
úspěšnější bylo řešení Langovo (typ L). Z těchto tří verzí byla řada J se
stojatým motorem uloženým vpředu mezi koly. Dodávala se v několika
modifikacích, a to o výkonu od 25,7 kW až do 33 kW, a tvořila vlastně po
první kopřivnické stávce v roce 1906 hlavní náplň výroby. Těmito neúspěšnými
typy skončilo jedno výrobní období konstrukčního bádání, způsobené zřejmě
nedostatkem zkušeností. Největším tehdejším problémem bylo nesnadné vyřešení
oběhu chladící kapaliny kolem stojatých válců. Použití samostatných, nebo
dvojitých plášťů se nepříznivě odrazilo ve vyšší hmotnosti i chvění
motoru.Vozů typu J se vyrobilo celkem 11 kusů.
|
Technické parametry vozu NW typ J |