NW Wien
Další z řady prvních kopřivnických výrobků dostal jméno
Wien. Stal se čtvrtým typem vyrobeným na našem území, a tedy jedním z
prvních automobilů, jezdících na našich silnicích. Zasloužila se o to u nás
Kopřivnická vozovka. Současně ve Vídni začala stavět automobily dosavadní
výrobna kočárů a koňských povozů Lohner. Obě dílny měly tehdy dostatek
kvalifikovaných pracovníků na výrobu podvozků a kvalitních kočárových
karosérií, za to automobilový motor si zatím ještě vyrobit nedovedly, a
proto do svých prvních vozů montovaly motory zakoupené jinde. V Kopřivnici
to byly motory značky Benz, čtyřdobé ploché ležaté dvouválce, nezývané taky
jako boxer - motory o objemu 2,7 litru, které dávaly optimální výkon při 600
ot/min. Motor se uváděl do chodu roztočením setrvačníku. Na voze tohoto typu
s upraveným motorem získal své sportovní úspěchy Liebig, který stejně
proslavil i typy Nesselsdorf a Spitzbub. Největšího úspěchu dosáhl v březnu
roku 1900 při závodech z Nice do Draguignanu, kde při jízdě oběma směry
vybojoval druhé místo průměrnou rychlostí 40 km/h a o tři dny později v
horském závodě Nice - La Turbie stanul na stupních nejvyšším. Přitom jezdil
na kopřivnických vozech s karosérií kočárového typu s motorem vzadu a s
řidítky, zatímco jeho konkurenti už startovali na vozech ortodoxní koncepce
s obdélníkovým nosným rámem, s ležatým nebo stojatým motorem vpředu pod
motorovou kapotou, s roztáčecí klikou vpředu a s volantovým řízením na
šikmém sloupku. Tyto nižší a stabilnější vozy obouvané již do pneumatik,
dosahovaly vyšší rychlosti. Přesto kopřivnické automobily ještě několik let
zachovávaly svou původní koncepci s motorem vzadu (která později Tatru tak
proslavila) a přes některé nevýhody ve všech významných závodech vítězily.
Vůz typu Wien s černou karosérií a olivově zelenými sedadly měl jako
předchozí typy zážehový plochý dvouválec umístěný vzadu, rozvod SV,
odpařovací karburátor, zapalování odtrhovacím magnetem Bosch a obě nápravy
tuhé. Dobré odpérování zajišťovala vpředu eliptická listová péra, vzadu
půleliptická listová péra. Vůz s karosérií phaeton pro čtyři osoby měl
hmotnost 905 kg, rozvor náprav 1850 mm a rozchod kol vpředu i vadu stejný -
1250 mm. Čtyřstupňová převodovka umožňovala vozu dosáhnout na první
rychlostní stupeň pětikilometrovou rychlost, na dvojku 14 km/h, na třetí
rychlostní stupeň 23 km/h a na čtvrtý stupeň nejvyšší dosažitelnou rychlost
- 32 km/h. Podle záznamů byl tento vůz vyroben dne 10. srpna 1899 v jediném
exempláři. Jako zajímavost snad stojí za to uvést, že kopřivnická vozidla
budila na startu automobilových závodů u konkurenčních jezdců posměch svým
neforemným tvarem a krátkými nápravami. Francouzi je hanlivě nazývali
koňskými povozy či "kraksnami", a dokonce v tisku se objevila báseň o
sedmnácti slokách , nazvaná Kopřivnické kraksny, v tomto připadě šlo ovšem
šlo o báseň slavící vítězství kopřivnických vozů. Popisovala boj o
prvenství, který byl velmi tvrdý, a tehdy největší Liebigův konkurent,
jedoucí na voze Daimler, se v jedné zatáčce závodu zabil.
|
Technické parametry vozu NW Wien |