Tatra 11 Targa Florio
Při konstrukci tohoto závodního vozu v Kopřivnici použily
řadu dílů ze sériové Tatry 11 a výrobu speciálních dílů značně urychlila
dílenská zkušenost z předchozího závodního automobilu. Navíc se při
konstrukci muselo počítat zejména se specifickými zvláštnostmi profilu tratě
sicilského okruhu. Celková koncepce vozu se však nikterak nelišila od jeho
sériového provedení. Nosnou část podvozku tvořila páteřová ocelová trouba o
průměru 110 mm a tloušťce 3 mm, na níž byl v přední části přišroubován motor
s převodovkou, v zadní části pak skříň rozvodovky a diferenciálu s výkyvnými
polonápravami. Přední náprava kotvila na vaně z lehké slitiny, přišroubované
k přední části motorové skříně. Zatímco všechny předcházející tatrovácké
typy měly tuhé přední nápravy, Targa Florio měla všechna kola nezávisle
odpérovaná výkyvnými polonápravami. Pérování vpředu i vzadu pracovalo s
příčnými půleliptickými péry. Mechanické bubnové brzdy působily na všechna
čtyři kola. Jako pohonná jednotka sloužil osvědčený motor z "jedenáctky",
tedy čtyřdobý plochý dvouválec vzduchem chlazený, ovšem upravený. Motor
Targa Florio měl dvě tříventilové hlavy válců. Vzduch nahánělo dmychadlo,
spojené se setrvačníkem. Nejvyšší výkon dával motor při 5000 ot/min, kdy
dosahoval rychlosti 120 km/h při průměrné spotřebě 13 - 14 litrů na 100
km.Výkon motoru se přenášel prostřednictvím suché spojky na čtyřstupňovou
převodovku a z ní spojovacím hřídelem, procházejícím páteřnicí k rozvodovce
a zadní nápravě. Konstrukce přední nápravy byla převzata z Tatry 17. Prostá
karosérie závodního vozu byla dvousedadlová, z hliníkového plechu a z
letecké překližky a měla hmotnost pouze 25 kg. Sedadlo spolujezdce
asymetricky posunuté poněkud dozadu umožňovalo řidiči z vozu lepší výhled na
trať. Za karosérií spočívala nádrž na 60 litrů paliva a za ní řemen
přidržoval dvě náhradní kola. Dvě proto, že vůz měl rozměr předních
pneumatik jiný (715 x 110 mm) než zadních (715 x 115 mm). Závodní vůz byl
dlouhý 3150 mm, široký 1480 mm, světlost nad zemí 200 mm, rozvor náprav 2345
mm a rozchod kol 1200 mm. Byl vyroben pouze ve čtyřech exemplářích, poněkud
se navzájem lišících, bohužel ani jediný se nedochoval!!! Nejcennější úspěch
získala Tatra v roce 1925 na sicilském okruhu o štít hraběte Floria, kde dvě
malé Tatry obsadily prvá dvě místa, porazily slavné značky Salmson a Amilcar
a vítězný vůz překonal dosavadní rekord o plných 26 minut. Kamenitý okruh
dlouhý 56,5 km, měl stoupání od 10 do 900 metrů nad mořem, sta úzkých
zatáček, příkrých stoupání i strmých sjezdů, z vozovky byly vyrvány kameny a
zatáčky hluboce rozbrázděny těžkými vozy. Před závodem se konkurenti
vysmívali našim dvouválcům a chlazení vzduchem, o to větší bylo nedšení a
obdiv po vítězství. Tatrováci ještě před závodem vyzkoušeli oba vozy
ježděním přes železniční pražce a jejich odolnost a výborné "sezení" na
rozbitém okruhu Targa Florio se osvědčily. Vůz měl drátová kola typu Rudge
Whithworth s centrálními maticemi a v předu lehké blatníky, speciálně pro
Targu vyrobené. Přední i zadní brzdy měly nejen vyrovnávač napětí ovládacích
lanek, ale i ruční seřizování za jízdy. Před jezdci umístěné drátěné síto
zachycovalo odletující kamení. Naši jezdci jeli závod nonstop, neboť
nemuseli během jízdy doplňovat chladící kapalinu ani benzín jako jejich
soupeři. Na dochovaných historických fotografiích jsou zachyceny vždy jen
nanejvýš tři vozy vedle sebe, čtvrtý byl údajně vyroben jen na náhradní
díly. Škoda jen, že se do dnešní doby nedochoval ani jediný kus, a tak
se můžeme setkat na různých veteránských akcích, jako je například Ecce Homo
ve Šternberku s replikami těchto jistě bezesporu výjimečných mezníků
historie vozů Tatra.
Tatra 11 Targa Florio
|
Technické parametry vozu Tatra 11 Targa florio |