Tatra 12
V roce 1923 se zrodil v kopřivnické Tatře
nejzdařilejší výrobek této automobilky, vůz Tatra 11, který se vyráběl až do
roku 1926.Potom jej nahradil typ Tatra 12. Zatímco typ Tatra 11 neměl ještě
brzdy na předních kolech, u dalšího modelu Tatra 12 se již objevily. Vzadu
se montovaly jednoduché čelisti pro nožní i ruční brzdu. Revolučním řešením
byla volba troubové páteře místo rámu. Při její malé hmotnosti se dosáhlo
velké tuhosti, zejména na kroucení, a také karosérie přichycená na tuto
páteř příčnými nosníky, netrpěla na rozbitých cestách kroucením. Karosérie
tak získala vysokou životnost i v těch nejhorších podmínkách. Tuto
Ledwinkovu konstrukci později použily některé naše i zahraniční automobilky.
K nenáročné obsluze přispěl i jednoduchý vzduchem chlazený dvouválcový
motor. V tehdejší době většina automobilů používala chlazení kapalinou a k
přímému chlazení vzduchem se jevila značná nedůvěra, pochopitelně
podporovaná tiskovou kampaní konkurenčních automobilek. Jakmile však první
zákazníci poznali výhody vzduchového chlazení, ledy byly prolomeny. Odpadly
starosti se zamrzáním a doplňováním chladící kapaliny, vůz se stal
nezávislým na klimatických podmínkách a motor byl lehký, neboť odpadl na
otřesy choulostivý chladič. Propagační jízdy malých tatrovek cestovatele dr.
Bauma i vítězství kopřivnického závodníka Veřmiřovského v závodě Moskva-Tiflis-Moskva
na trati dlouhé 5300 km nad početnou konkurencí nejlepších zahraničních
značek, z nichž polovina odpadla v těžko sjízdném terénu, potvrdilo dobré
konstrukční řešení tohoto vozu. Plochý dvouválcový motor s protilehlými
válci se ukázal jako dobře vyvážený a umožnil správné rozdělení chladícího
vzduchu z chladícího ventilátoru u setrvačníku. Klikový hřídel spočíval na
valivých ložiskách, mazání pístu a rozvodu stále čerstvým olejem obstarávalo
Friedmannovo čerpadlo. Magneto - elektrické zapalování bylo dobře přístupné
zepředu, spojka se osvědčila suchá čtyřlamelová. Při vší důkladnosti, se
kterou se tento vůz stavěl hodil se i pro sportovní účely. Ventily v hlavě
válců umožňovaly dobré plnění a při poměrně malých úpravách se snadno daly
zvýšit výkon i počet otáček motoru. Při srovnání s dnešními vozy vynikne,
jak byla Tatra 12 při své důkladnosti lehká. Při rozchodu 1200 mm měla
poměrně značně velký rozvor náprav 2646 mm a hmotnost pouze 700 - 800 kg
(hmotnost podvozku 520 kg). Při spotřebě 9 - 10 litrů na 100 km dosahovala
rychlosti až 70 km/h. Palivová nádrž na 32 litrů umístěná pod kapotou
umožňovala dopravu benzínu ke karburátoru samospádem. Pod kapotou se rovněž
nacházela olejová nádrž s obsahem 5 litrů. Kola byly disková snímatelná.
Řízení samosvorné, přičemž jeho šroub byl opatřen pravým a levým závitem.
Dvě proti otáčení pojištěné polomatice, jedna s pravým a jedna s levým
závitem, přenášely pohyb na řídící páky. Toto uspořádání umožňovalo snadné
vyrovnání mrtvého chodu. Vůz se vyráběl jako kabriolet, pevná limuzína
dvoudveřový standardní typ s nákladním nádstavkem a jako šestisedadlový
automobil rovněž s nástavkem. V takovém provedení měl užitečnou hmotnost 300
kg a ložná plocha dodávkového vozu měřila na délku 1360 mm a na šířku 1100
mm. Tento automobil, vyrobený v celkovém počtu 7525 kusů, se ukázal jako
téměř nezničitelný a osvědčil se zejména při dopravě nákladů do horských
chat, kam musel dojíždět za každého počasí po téměř nasjízdných
cestách.Tehdy to bylo zvykem, že když se karosérie rozpadla, předělal se vůz
na dodávku. Koncepce staré "dvanáctky" se osvědčila také u dalších modelů
této značky, i u nejtěžších nákladních.
|
Zpět |