Tatra 57
Úspěšná koncepce dvouválce podnítila kopřivnické
konstruktéry k odvozování celé řady dalších typů osobních i lehkých
nákladních automobilů, jen s tím rozdílem, že původní motor nahradily
plochým čtyřválcem různého objemu.Typová řada vyvrcholila typem 57, lidově
nazývaným "Hadimrška", který se pak v několikrát modernizované podobě s
několika druhy karosérií vyráběl od roku 1931 až do roku 1948. Vůz poháněl
plochý čtyřválec OHV s protilehlými válci, chlazený vzduchem pomocí větráku
na předním konci klikového hřídele. K přípravě směsi vzduchu s benzínem
sloužil karburátor Zenith 30T. Palivo přicházelo ke karburátorům samospádem
z 35litrové nádrže umístěné vpředu. Zapalování bylo šestivoltové
dynamo-bateriové, mazání tlakové oběžné. Převod hnací síly obstarávala
jednokotoučová suchá spojka s vnějším průměrem obložení 181 mm a
čtyřstupňová převodovka se zpětným chodem. Karosérie "seděla" na
páteřovém nástavném rámu s dělenou přední nápravou, se dvěma příčnými
listovými péry a dvěma pákovými olejovými tlumiči výkyvů. Zadní nápravu
charakterizovali výkyvné polonápravy s jedním příčným půleliptickým pérem.
Hřebenové řízení umožňovalo zatáčku o nejmenším průměru 12 metrů. Disková
kola s ráfky 3,25 x 16" se obouvala pneumatiky o rozměrech 5,25 x 16. Nožní
provozní mechanická brzda brzdila všechna čtyři kola, ruční parkovací
působila jen na zadní kola. Vůz dosahoval nejvyšší rychlosti 85 km/h při
spotřebě 8 - 10 litrů paliva na 100 km při vlastní hmotnosti 780 kg
(podvozek vážil 410 kg). Hadimrška měřila na délku 3400 - 3500 mm, na šířku
1450 mm, vysoká byla 1520 mm. Měla rozvor náprav 2550 mm, rozchod kol vpředu
i vzadu 1200mm a světlou výšku 210 mm. Vozy prvního typu později nahradily
modernější označené písmeny A a B a vůz se vyráběl rovněž v luxusním
provedení s koženým čalouněním a kryty náhradních kol. Neobvyklé disky
kol typu Bibendum s nesymetrickým ráfkem si vyžadovaly odlišný způsob
montáže plášťů. Velmi oblíbená stahovací střecha se u tohoto typu mohla
stáhnout celá a nebo jen částečně pouze nad předními sedadly. Hadimrška se
stala první ze série tatrovek označovaných "šťastnou sedmičkou" a tato
tradice se pak dlouho udržovala ve značení dalších typů (například Tatra
77,87,97,107), až skončila u závodního monopostu Tatra 607. Tatra 57A se
zrodila v roce 1935 a vyráběla se čtyři roky. Podvozek zůstal téměř beze
změny, došlo jen k některým karosářským úpravám a při stejném objemu motoru
dosahovala většího výkonu 14,7 kW (20 k). Následující model Tatra 57B se
vyráběl ještě 4 roky po válce. Celkem opustilo výrobní závod 22000 kusů typu
57. Poslední model z roku 1938 dostal již motor s větším objemem 1256
(vrtání 73 mm, zdvih 75 mm) a přiměřeně vyšším výkonem 18,4 kW (25 k).
Všechny vozy poháněly vzduchem chlazené motory, neboť kopřivničtí
konstruktéři si od počátku uvědomovali mimořádné přednosti tohoto způsobu
chlazení pro provoz automobilů. Intenzívně pokračovali v soustavném vývoji
chlazení vzduchem, i když se nadále nevyhýbali tradičnímu řešení kapalinou
chlazených motorů.
|
Technické
parametry vozu Tatra 57
|
Zpět |