Když se r. 1997 v SMČR opět po letech oprášila myšlenka modulových kolejišť, vznikl tento modul, jako ověření teorie z papírů. Druhý modul stejného rozhraní postavil Pavel Štěpánek a oba moduly se setkaly až po pěti letech v Zababově. Jednou byl zapojen v layoutu kolejiště Praha 3 a v roce 2004 jej získal tým Zababovských TT.
Takto vypadá první rozkreslení nápadu. Perspektivní pohled, půdorys, konstrukce rámu modulu.
Kořen poslouží na kmeny stromů.
Koberce nestříhám, ale trhám, aby se do sebe lépe navázaly roztřepené okraje. Papír na spárách kousků koberce zapichuji pinzetou do podkladního polystyrénu
Písek, štěrk, roz plavený jíl, suché křídy, drobné kousky suchých trav, třísky apod. splavuji tekoucí vodou budoucím řečištěm. Vše se usazuje velmi realisticky kolem a mezi rušně pokládané větší kameny, podle potřeby něčemu pomohu mokrým štětcem.
V olejničce z NDR je disperzní lepidlo Herkules. Ve skleničce s mechanickým rozprašovačem je voda s detergentem.
Železniční propustek stojí u zastávky Cihelny na trati K. Vary - M. Lázně. Je transplantován z rozebraného dioramatu. Silniční propustek stojí nad Zbraslaví v lese, přesně v této podobě. Použil jsem fialový koberec později přesypaný tmavou travou Woodland Scenics.
Pěnový polystyrén překližkovou konstrukci velmi zpevnil, poskytl hmotu pro zapichování stromů. Tvar terénu je opracován plochým očkem do trafopáječky.
Tvar náspu je opracován horkým drátem.
Poměrně plasticky dopadlo přesypání fialového koberce travou. Kolejivo TT je nepřesvědčivé, dvojpražec divný. Kazí to mohutné upevňovací šrouby a napříště bych měl lépe pracovat s barvou dřeva pražců.
Dno jezírka je potokem naplavená sádra se splavenými kořínky atp. Sozplavením sádry ve větším množství vody to moc nedrží, ale na dno rybníčku bohatě stačí. Probarveno práškovými barvami Fronton.
Cestička je z více natíraných vrstev sádry, což umožnilo některé poškodit a získat plastický reliéf oježdění. Vyšší tráva Heki.
Strom podle knížky. Padl na něj celý pytlík Woodland Scenics foliáže.
Skalní stěna je kaše sádry, lepicí cementové hmoty pod dlaždice a bílé spárovací hmoty mezi obkladačky. Tuhne to déle než sádra a v období schnoucí zavadlosti jsem jehlou a špičkou skalpelu odlamoval bloky kamenů.
Stejný postup. ale protože se nejedná o zářez, mohl jsem se pustit do plastičtějších tvarů.
Do stejné hmoty, ale záměrem byla vrstevná odlučnost opuky. Žiletkou provedené zářezy, nepravidelně odloupané vytvořily ty správné tvary.
Možná je ten zářez moc široký, měl jsem jej konzultovat s více fotografiemi.