Letím ve svém Mustangu a před sebou na dvanácti hodinách vidím dva Mezky. Jsou o něco níže, tak vysunu klapky a jdu na ně. Jsem ve slunci, tak o mě zatím nevědí. Do zaměřovače si posadím toho levého a pomalu se k němu blížím. Už jsem za ním na jeho letové hladině, zasunu klapky a přiblížení se zrychluje. Teď musím odhadnout, kdy zahájím palbu. Když už jsem na 70%, stisknu spoušť a držím. Šest hlavní chrlí do protivníka horkou ocel. Vyvalí se z něho bílý dým. Ještě to nestačí. Zareagoval a točí vpravo. Musím ho dorazit. Točím za ním, ale říznul to fest. Už jsem se otočil o 360 stupňů a on nikde. Začínám točit druhé kolo. Už jsem ho zahlédl a rovnám si ho do zaměřovače. Manévruje jako o život. Potřebuji ho ustálit. Teď se srovnal a letí rovně. Zaujmul jsem pozici a dvě tři vteřiny letím rovně. Už se chystám zahájit palbu, ale druhý z dvojice mi sedí za ocasem a chce mi můj úmysl rozmluvit. Na střelbu už není čas. Knipl od sebe, udělám zvrat a snažím se zmizet z dosahu jeho kanónů. Točit pořád dokola. Už ho vidím. Je sice ještě daleko, ale vystřelím na něho. Jasně, to nikam nevede. Ten první je trochu dál, ale hned se vrátí, takže rychle. První kolo, druhé kolo, pořád mi utíká. Zatím se ten první vrátí. Už ho vidím, opustím kruh a začnu střílet. Jedna dávka a on uhne. Dorovnám. Už to sedí. Zamířím trochu před jeho žlutý čumák a pálím. Už to chci mít z krku. Odhadl jsem to dobře. Vletěl do mé palby. Zapálil jsem ho. Ještě vidím, jak vyskočil, ale to už točím zase levou zatáčku, abych se vyhnul tomu, který mi sedí za ocasem. Mířil dobře a něco jsem chytil. Pořád točím levou a teď už z toho kruhu nesmím pryč, jinak by mě sundal jako kytku na střelnici. Výška klesá a to se mi moc nelíbí. Při zatáčce se snažím čumák trochu zvednout nad horizont, abych nabral výšku alespoň na dva tisíce stop. Ale nesmím ty zatáčky tak kroutit, jinak se mi zatmí před očima. A takhle se točíme asi tři minuty, aniž by někdo měl zjevnou výhodu. Když výška stoupne na tři tisíce, začnu zatáčku zkracovat. To funguje. Už ho vidím, ale hned mi zase foukne. Musím točit víc. Mám ho a vypálím. Zase vedle, stačil uhnout. A tak udělám zvrat, abych to už rozseknul. Výšku mám, tak se uvidí. Vidím ho a rovnám si ho do zaměřovače. Je zhruba na stejné výšce a točí slabě levou zatáčku. Pálím na kabinu. Zásah a bílý kouř. Uhne, ale už je to jen slabá zatáčka na druhou stranu, kterou zvládnu vyrovnat, aniž bych ho pustil ze zaměřovače. Pálím a tentokrát jsem se trefil do černého. Už to je. Černý kouř a začne hořet. Odhodil kabinu a vyskočil. Ještě se podívám na otevírající se padák a točím směrem k letišti. Udělám ještě jedno kolečko, abych se podíval, jestli neměli třetího, který by mě poslal do věcných lovišť. Je to dobré, nikde nikdo. Letím domů a kontroluju si zadní polosféru, aby se mohl včas bránit. Dvanáct minut jsme tam tančili valčík smrti a já jsem dnes vyhrál. Letiště je už v dohledu, snížím rychlost, vyhodím podvozek a klapky. Rovnám se na dráhu a je to. Vypnout motor a brzdit. Jsem doma, hurááá.