Francie

Pro Francii za vlády krále Ludvíka XIV představovalo baroko období okázalé elegance a bohatství. Po skončení třicetileté války bylo postavení Francie upevněno natolik, že se stala nejmocnějším státem v Evropě. Rovněž hospodářská politika ministra financí Colberta zlepšila výrazně stav státních financí. V roce 1669 se král rozhodl vystavět na místě loveckého zámečku u Versailles palác nebývalé velkoleposti. Po jeho dokončení v roce 1682 v celé Evropě nebyl královský dvůr, který by se mohl rovnat s Versailles pro bohatství jeho pozlacených interiérů se zrcadly a lustry, a s odpovídající okázalostí elegantní dvorní ceremonie. Nákladné stavby a marnotratný přepych měly především dodat lesku královskému majestátu.

Příspěvek Francie k barokní hudbě, zvláště v jeho časnějším období, 1650-1700, byl poměrně malý. Toto období bylo zcela pod vlivem jediného hudebníka. Jean-Baptiste Lully (1632-1687), původem ital, který v mládí cestoval do Francie a byl přijat do smyčcového orchestru Ludvíka XIV. Král si Lullyho oblíbil a už po roce ho jmenoval dvorním skladatelem. Díky svému vlivu u krále Lully získal privilegium k převzetí Královské hudební akademie, jíž bylo svěřeno provádění oper v Paříži a tím si fakticky zajistil monopol na francouzskou hudbu. Stal se jakýmsi hudebním diktátorem Francie až do své smrti. Jako skladatel se prosadil nejprve baletními skladbami, v nichž se zpočátku sám uplatňoval jako výborný tanečník. Ve spolupráci s Molierem vytvořil typ baletní komedie, spojující prvky činohry s baletem. Spolu s básníkem a libretistou Quinaultem položil základ k francouzské národní opeře. Jeho opery byly pořádány s nákladnou a okázalou výpravností, operní texty chválily krále, zobrazovaly bohatství a majestát.

Ačkoli všechna evropská šlechta stále jezdila obdivovat Versailles, Francie byla přetížená dluhy. Kromě výdajů na armádu, spotřeboval značnou část státních příjmů nákladný život dvora ve Versailles. Vzrůstající náklady se řešily zvyšováním daní. Navíc Francie koncem 17. stol. utrpěla hladomory a sérii katastrofálních vojenských porážek. Králova smrt v roce 1715 ukončila okázalé slavnosti ve Versailles. Za vlády Ludvíka XV byl již obraz Francie zcela jiný - vleklá hospodářská krize provázená dlouhými a neúspěšnými válkami. Rozvoj národní hudby v této době probíhal již v jiných formách.