Na CD se vyskytují emulátory ZX Spectra a tzv. MAME. A samozřejmě také hry, na každý počítač okolo stovky. Nyní se podíváme, o co se vlastně jedná...

Mulatky, mulati, mulátorky, mulátoři?
Emulátory!
Co to je?
Je to... ani koza, ani kočka... koza s kočičíma nohama?

Emulátor z Vašeho PC udělá ZX-81, Spectrum, Amigu nebo Playstation!

Nejprve pohled do prehistorie...

O Na CD příloze Excaliburu jsme umístili i několik emulátorů osmibitových počítačů. Následující řádky by vám měly pomoci v rozhodování, který emulátor si pro svou oblíbenou platformu (Spectrum, PMD 85...) vybrat. Obzvláště pro legendární Z80 jich máme hned několik, a to jak pro Windows 95, tak i jeden pro MS-DOS.

Již několik pátků je tomu od doby, kdy padla železná opona a my jsme si pozvolna mohli začít kupovat téměř vše, co nás napadlo (pokud na to máme). Od té doby vývoj v oblasti výpočetní techniky v naší malé zemičce značně pokročil. Máme tu Pentia, Pentia II, laserové tiskárny, špičkové softwarové vybavení. Je pryč doba, kdy byl majitel ZX Spectra, Atari nebo Commodore králem. (Ale Amiga se stále drží! - pozn. ml) Přenesme se na chvíli do doby před sametovou revolucí a těsně po ní a popřemýšlejme o tom, jak to u nás vlastně s tou výpočetní technikou bylo. Poodhrňme roušku tajemství a nahlédněme minulosti přímo do tváře...

Bylo to v době, kdy jsem navštěvoval šestý ročník základní školy. Psal se rok 1987. Tehdy jsem se poprvé začal zajímat o počítače. Živě si pamatuji, jak jsem byl vykulený, když nám ve školním kabinetu učitel matematiky ukazoval první počítač, jaký jsem kdy viděl. Byla jím zvláštně vypadající, až nevzhledná krabice světle šedé barvy s nápisem PMD 85. Tento počítač měl jednu svou zvláštnost. Disponoval totiž vyjímatelnou pamětí v podobě zasouvajícího modulu, který se nasazoval ze zadní horní části klávesnice. Příliš dlouho jsme ho však nepoužívali, a tak později sloužil spíše jako muzejní exponát. Na mne ale udělal zvláštní dojem. Najednou jsem si pomyslel, jaké by to asi bylo, kdybych také já uměl ovládat takovou skvělou techniku. A tak jsem se přihlásil do kroužku počítačů. Zde jsem také poprvé potkal již známějšího a legendárního nástupce posledně jmenovaného PMD. Byl jím počítač ZX Spectrum 48 kB. Kdo by tento fenomén neznal. Vidím to, jako by to bylo dnes. Jeden jediný počítač Spectrum byl utiskován tlupou asi deseti nenasytných dobrodruhů, jež by si na něj chtěli sáhnout, blíže se podívat a alespoň zmáčknout jediný čudlík, jedinou klávesu. Jaké bylo později naše překvapení, když jsme zjistili, že na onom zázračném přístroji se dají hrát i hry. Úplně první hrou, jakou jsme my dobrodruzi v počítačovém kroužku viděli, byl podzemní lupič jménem Gotcha. Byl to panáček s punčochou na hlavě, který se prodíral podzemními chodbami a různými labyrinty ve snaze uloupit vše, co není přibité či přilepené. Ale vezměme to všechno pěkně po sobě.

Prvním osmibitovým počítačem byl ZX 81, avšak jeho známějším kolegou se stal bezesporu ZX Spectrum s gumovou klávesnicí. Právě kvůli této vlastnosti byl obdařen přezdívkou „gumák“. Byla to vlastně klávesnice černé barvy obdélníkového tvaru o rozměrech asi 30 x 20 cm a přes dolní pravý roh měla tři pruhy modré, zelené a červené barvy. S tímto počítačem se setkala i celá řada počítačových fandů u nás a nemohou si ho vynachválit. A proč by taky ne, vždyť právě ON tvořil páteř výzbroje počítačových fandů a hráčů té doby. Sloužil také za základ pozdějších verzí ZX Spectra a v té době ještě tuzemského (vyráběl se na Slovensku) Didaktika.

Dalším důstojným nástupcem „gumáka“ byl klasický ZX Spectrum 48 kB. Přesně takový, jaký jsme používali ve škole na počítačovém kroužku. A co teprve ve spojení s tiskárnou. To bylo něco. Na počítači se dal tisknout text i obrázky! To byla pro nás novina. Tedy ne, že by to na gumákovi nešlo, ale já jsem to poprvé viděl až u jeho nástupce a gumáka jsem neznal (za což se omlouvám příznivcům těchto mašinek). Zvláštní byl způsob, jakým se programy nahrávaly do paměti počítače. Vždyť k tomu stačila obyčejná kazeta, jaká se používala do kazetových magnetofonů a nějaký ten přehrávač! Jenom při nahrávání to loudilo podivné zvuky. No nic, když se to jinak bez toho rámusu nenahraje...

Léta šla dál. A já si také pořídil onen zázračný přístroj. Tehdy jím byl Didaktik M. Ještě ho mám někde ve skříni. Když mne přepadne nostalgická nálada, vyndám „emko“ ven, sfouknu prach a dlouze se na něj zahledím. To je on, mého srdce šampión. On byl první a jediný. On, ta světle šedá klávesnice se spoustou kláves. Vzpomínám si, jako by to bylo dnes na den, kdy jsem si Didaktika koupil od svého kamaráda a přinesl ho domů. Bylo to odpoledne po škole. A ten den jsem se ani neučil, ani nejedl, ani nepil, ani nechodil na záchod. Zapojil jsem MÉ počítadlo a hrál a hrál a hrál. Až do pěti hodin do rána. Taková to byla rána. Pak jsem si šel na dvě hodinky odpočinout. Příští den jsem šel do školy téměř přímo od počítače. Celý ospalý, s kruhy pod očima, rozcuchaný, bez snídaně (nestihl jsem se ráno ani najíst) a s volně naházenými učebnicemi v batohu, o nichž jsem ani nevěděl, zda je vůbec ten den budu potřebovat. A jaká to byla později novinka, když jsem se dozvěděl, že existují pro tyto počítače také disketové jednotky. Musel jsem ji mít. Ale nic nebylo zadarmo. Nejprve si na to člověk musel ušetřit - což v mém případě nepřipadalo v úvahu, nebo vydělat. A tak jsem o prázdninách doslova „makal jako šroub“ s představou, že si ji nakonec stejně koupím. A koupil. Byla to disketová jednotka s označením D40 na 5,25“ diskety. Disponovala přenosovou rychlostí 24 kB za sekundu, což byl vzhledem k přenosu z kazety značný pokrok. A navíc odpadlo to protivné ječení doprovázející nahrávání z kazety. Pomlaskával jsem si, jak je můj počítač rychlý a co všechno dovede. Za pár týdnů se do mé výbavy přidala i jednojehličková tiskárnička TESLA BT-100. K důstojnému tisku na této tiskárně byl zapotřebí také důstojný textový prográmek. A ten na našem trhu naštěstí byl. Asi nejlepší textový program na osmibity, jaký jsem kdy viděl - DESKTOP. Bylo až s podivem, co všechno se dalo vměstnat do oněch přibližně 26 kB. Tento program uměl vkládat obrázky, disponoval proporcionálním písmem, uměl různě zarovnávat text, míchat několik druhů písma v jediném textu a měl volnou paměť na 22 kB textu, což bylo při kapacitě paměti počítače se 48 kB úctyhodné. Navíc byl program český a umožňoval tedy spoustu výhod pro „našince“, porozuměním nápovědy počínaje a pravidelnými updaty konče. A navíc oplýval vlastností, kterou později měly až stroje PC. Totiž text, který byl viděl na obrazovce vypadal přesně tak, jako to, co se vytisklo na tiskárně. Na Spectrum vůbec existovala celá řada velmi schopných prográmků. Namátkou vzpomenu alespoň ty domácí. Tak například tabulkový procesor Calculus. Byl obdobou C602 nebo Excelu na PC a strčil by je hravě do kapsy. Na svou dobu měl příjemné uživatelské prostředí a poskytoval silný potenciál pro tvorbu různých tabulek. Dokonce se z něj dalo tisknout na 24 jehličkové tiskárně. Dalším programem byla slovníková databáze Tolstoj, která rovněž byla na velmi vysoké úrovni a umožňovala libovolně do slovníku přidávat nebo ze slovníku vyřazovat slova.

Po čase se objevil nástupce mého oblíbeného „emka“. Jmenoval se Didaktik Kompakt. Byl to luxusní osmibitový počítač podobný Didaktiku M a měl vestavěnou 3,5“ disketovou mechaniku. Odpadlo tedy všemožné propojování kabelů mezi disketovou mechanikou a počítačem a zároveň výrobci ušetřili počítačovému fandovi i něco málo místa na stole. Také malé 3,5“ diskety byly lépe k sehnání než ty větší 5,25“, snadněji se skladovaly, lépe se vešly do kapsy a vůbec. O Didaktiku Kompakt nemá cenu se příliš rozepisovat, protože je ve své podstatě totožný s Didaktikem M a domnívám se, je dosud v prodeji.

Pro úplné dokreslení situace musím ještě uvést další mutace ZX Specter a jejich doplňků. Tak tedy: existovaly také ZX Spectra se 128 kB paměti, lepšími zvuky a samozřejmě také grafikou, ZX Spectrum +, ZX Spectrum +2, +2A, +3 a spousta dalších, o kterých nemám až takový přehled. Také se pro počítače kategorie ZX Spectrum a spol. (Didaktiky a nevím co ještě) prodávaly různá rozhraní. Ať už běžně užívaný interface UR-4 používaný pro komunikaci s joystickem nebo tiskárnou nebo speciální zvukový interface Melodik, který z vašeho osmibiťáku udělal hotové hudební studio.

Důležitá jsou také některá technická data. Počítače řady ZX Spectrum a Didaktik pracovaly na bázi procesoru Z80 s taktovací frekvencí 7 MHz. Uvedu technická data počítačů, které se vyráběly na našem území. Didaktik M byl programově téměř 100% kompatibilní s počítači ZX Spectrum 48 kB, byl vybaven procesorem Z80, 16 kB ROM (obsazeno Basicem), 48 kB RAM, video i TV výstupem 256 x 192 bodů, 15 barvami na obrazovce, měl 45 kláves, vstupy pro 2 joysticky, vstup a výstup pro magnetofon, sběrnici pro připojení periferií (tiskárny, joysticky...).

Pro ucelený výčet řady didaktiků je nutno doplnit ještě Didaktik Gama. Tento počítač byl, na rozdíl od svých předchůdců, vybaven 85 kB paměti, což byla ve své době prostě bomba (doposud se ve většině případů totiž užívaly Spectra se 48 kB paměti).

Nakonec o Spectrech a spol. uvádím ještě několik postřehů:

1. Speciálně pro Didaktik M a Kompakt se prodávaly RGB výstupy, jež umožňovaly připojení EGA nebo Herkules monitorů.

2. V roce 1996 se dal koupit Didaktik M za 3 200 Kč a Didaktik Kompakt za 6.600 Kč, disketová jednotka D80 (3,5“, 720 kB) stála 4 700 Kč. Všechny ceny uvádím s DPH.

Ale dost bylo již bylo napsáno o Spectrech a Didaktikách. Dáme nyní něco málo prostoru také jiným platformám v oblasti osmibitových počítačů na našem tehdejším trhu. Mezi další hojně užívané konkurenty Spectra patřily bezesporu počítače Atari. Byly vyráběny v několika typech a modifikacích. Ať už Atari 800 XE/XL, Atari 130 XE, Atari 600 XL. Do dalšího výčtu nutno zahrnout další platformy, např. Sam Coupé, Commodore 64 - dodnes velmi populární, Sharp, Apple II atd.

...Nakonec něco o emulátorech

ZX Spectrum

ZX 32
Do skupiny emulátorů pro Windows 95 patří ZX 32. Jedná se o velmi schopný prográmek emulující snad všechna Spectra od 48 kB až po Spectrum +3. Navíc využívá pro zvuky zvukové karty Adlib, Soundblaster a kompatibilní. Dá se zvětšit na celou obrazovku, lze v něm upravovat rychlost emulace, emulování, joysticky a další, velikost okna v případě, že jej spouštíte pouze v okně. Z emulátorů Spectra pro Windows 95 patří mezi nejzdařilejší a navíc lze získat jeho nové verze nebo updaty přímo na internetu a to zdarma na adrese http://www.geocities.com/SiliconValley/Bay/9932/.

WinXZX
Dalším emulátorem Spectra pro Win 95 je unixovský WinXZX jež je nápadně podoben ZX 32. Avšak některé hry pro Spectrum nezvládá, zasekává se a občas jsou problémy s nastavením velikosti okna. V zásadě se však také jedná o docela dobrý kousek. Opět jej lze zdarma stáhnout z internetu, a to na adrese http://www.ics.uci.edu/~savoiu/win/xzx/.

WSpecEm
A do třetice zmiňuji emulátor WSpecEm. Ten, na rozdíl od předchozích, umí pracovat s několika různými typy souborů. Umí také převádět soubory s příponou .tap (programy překonvertované z kazety) do formátů souborů s příponou .Z80. Lze ho bezplatně stáhnout z internetu na adrese http://www.idt.ipp. pt/~rff-ribe/wspecem.html.

ZX 80 v3.05
Mezi emulátory Spectra pro DOS patří pouze jediný, zato však velmi dobrý emulátor Z80 verze 3.05, který je pouze jakousi demoverzí. Plná verze je totiž k sehnání i na našem trhu (firma JIMAZ) za poměrně příznivou cenu 500 Kč. Tento emulátor může směle soupeřit se svými soky pro Win 95 a asi by na celé čáře i vyhrál. Umí opět přepínat rychlost emulace v procentech, emuluje různá výstupní zařízení, umí načítat ROM jiných počítačů kompatibilních se Spectrem. Když například nahrajete ROMku z Didaktika a spustíte emulátor s patřičným parametrem (mimochodem je jich několik desítek), spustí se vám de facto vaše EMKO.

Ostatní

Dále na CD číslo 68 najdete emulátory na první český klon Spectra, PMD 85 určený pro DOS. Emulátor Apple II, předchůdce dnešních Maců, emulátor Commodore 64 - C64 - slavného a poměrně dlouho používaného počítače a nakonec přikládáme ještě emulátor Game Boye. K tomu všemu přikládáme na otestování několik her.

Speciálně ke Spectrům v adresáři E:\Emulator\Spectrum\Hry se nachází jako bonus více než 200 her volně stažitelných z internetu. V ostatních případech, bylo-li to možné, jsme zahrnuli v adresářích k jedlotlivým emulátorům také hry, které v nich lze spustit.

A proto: „Zkoušejte ten svůj emulátor a zavzpomínejte si nostalgicky na doby, kdy byl majitel osmibiťáku králem. Oprašte svoje vzpomínky a nechte se vtáhnout atmosférou svého mládí stráveného u osmibiťáků. Přejeme vám, abyste se dobře bavili...“

—M. Čampulka, úvodní titulky -ml-

Minimum: Windows 95/98

Odkazy v češtině:
http://www.emulators.cz - všechno o emulátorech, nejnovější downloady, odkazy...

Odkazy v angličtině:
není třeba