| 1) Období
1988-90
(první nával - dochované zlomky) (23.4.1988) |
| Hej, kolemjdoucí
příteli Můj potomku, moje svědomí V černém klobouku V ranní mlze chceš se rozplynout U výkladních skříní Plných zeleně zářících plísní Tíhou každodenní škváry Nemůžeš se hnout U šedých kvádrů železničního mostu S úsměškem pozoruješ Jak smilně se kroutí v bahně Černé hadice a ostré dráty Máš v očích ryzí šílenství Příteli, příteli! A v očích druhých usadil se prach povrchových dolů Příteli, volám tě Ty nejsi temná jáma Tak upamatuj se Když v ruce kostnaté křečovitě svírám cár tvého černého pláště Jak za ranní vichřice Na vyvrácených dveřích do nového světa Pod azurovým nebem Jak v operačním sálu Stříleli jsme na slunce z blyštících se kulometů Modravého jasu Stříbrné traverzy v šílených vibracích Frenetickým zrněním rozprskly se A byli z nich pištiví motýlci televizních obrazovek Na hromadách šedého štěrku a dlažebních kostek Stály syntezátory modravé V modravém větru hrály pořád o tom samém A ve žluté budce na křižovatce stál starý fíkus Třpytivý mikrofon s temnou hlavou a v několika řadách samé modravé uniformy A vysílačka s červeným světýlkem A radiátor s termostatem S tím vším v kruhu šedých popelnic barikád Byli jsme tak izolovaní Když zvonila hrana té zvláštní době Těch věčně oblých automobilů, nažhavených spirál Žlutavých psů ze samých žárovek jiskřících Co v rytmu hafají |