| Doneslo se jednoho dne
do Říma Cézarovi, že se v Betlémě narodil nějaký
Ježíš Kristus, který říká všelijaké moudrosti, dělá
zázraky a je velice slavný. Cézar se začal bát, že
Ježíš bude jednou slavnější než on. I rozhodl se
svérázným způsobem zlikvidovat zárodky křesťanské
víry v zemi judské. Za tím účelem svolal v Římě
veliké shromáždění lidu a zeptal se: Kdo chce být
slavnej? Přihlásilo se tisíc lidí, dokonce i jeden
pes, ale toho nevzali. A Cézar jim pak řekl: Chtěli
jste být slavní a proto budete slavnější než Ježíš.
Tady si každý vemte takovej prospekt, vytištěný
právě pro vás. Jmenuje se to "Jak se stát Ježíšem"
a je tam napsaný, jak se stát opravdovým Ježíšem.
Je tam o Ježíšovi napsaný úplně všechno, že má
laskavý úsměv, dobrotivé oči, prostý šat.
Povinnosti Ježíše jsou: dělat zázraky, léčit
nemocné, mít rád děti a tak dále. Byla rozjeta
tajná akce Ježíš. Všem Ježíšům byly dány falešné
pasy a občanské průkazy na jméno Ježíš. Flotila
lodí naplněných po okraj samými Ježíši nabrala
kurs na Izrael. On Ježíš, to je takovej podvratnej
živel, říkal jim Cézar, to je takovej chartista,
droguje, poslouchá bigbít a tak. A vy ho zlikvidujete
tím, že vás bude moc, takže nastane inflace Ježíšů.
Ježíšovy akcie půjdou dolů. Ježíš už nebude
vůbec slavnej. Jedinej slavnej tady budu já, Cézar,
já, já, já, jenom já, dobře se znám, já se mám.
Ježíši na přeplněných lodích si mezitím drmolili
svoje projevy k zástupům, biflovali se, jak správně
dělat zázraky a léčit nemocné. Cvičili si před zrcátky
své laskavé úsměvy a dobrotivost svých očí. Jak přistála
flotila u břehů Izraele, zástupy Ježíšů se ihned
rozeběhly po celé zemi judské s laskavými úsměvy a
dobrotivýma očima a hnedka za všema začly chodit zástupy.
Jeden z těch Ježíšů se třeba na chvíli zapomněl a
zamračil se. A tu mu někdo řekl: Ale pravý Ježíš
by měl mít laskavý úsměv, jak jsem slyšel.
Promiňte, hned to napravím, řekl Ježíš, vzal zrcátko
a za půl hodiny měl seřízený perfektní dobrotivý
úsměv. Jiný Ježíš si třeba zapomněl na nohách
hedvábné papuče, i když Ježíš by měl být prostě
oblečen. Promiňte, hned to napravím, zareagoval Ježíš
na nesouhlasné výkřiky z davu. Zahozené papuče
způsobily otřes mozku dvěma opodál stojícím capartům.
Ale, ale, my jsme slyšeli, že máte děti rád! Na
smetaně nebo na víně, že jsem tak smělý? Aby to Ježíš
nějak zachránil, snažil se oběma dětem vrátit opět
vědomí nějakým zázrakem, jenže si nějak spletl
kouzla a přičaroval zástupům spoustu chlebů a ryb.
Děti najednou vstaly a ptaly se Ježíše: To jste ani
nevěděl, že si jenom hrajeme na mrtvý brouky, když
jste ten vševědoucí Ježíš? Aú, zlomil jsem si
žub, ty ryby jsou gumový a ty chleby jsou z
polystyrénu. To není mesiáš, to je amatér, ozvalo se
odněkud. Ježíš zhodnotil situaci a rychle zmizel.
Všichni další Ježíši, měli pak u tohoto zástupu
veliké problémy a když tam potom přišel opravdový
Ježíš, zahájili po něm palbu z kulometu. Někde po
něm jenom házeli kamení, nebo mu řekli: Hele, máme
tady devětset devadesát devět znásilněných žen a
hromady zkažených ryb a chlebů. Naše děti se od Ježíšů
naučily fetovat a opojné nápoje všech druhů píti.
Takže my těmhletěm mesiášům už nějak nevěříme.
Takto byl Ježíš odevšad vykopnut a nevěda co dělat,
začal se flinkat po poušti a tam ho pokoušel ďábel.
Ale z té pouště se stalo mezitím úplné korzo. Všude
samý Ježíš. Všichni se navzájem zdravili a volali
na sebe: Tak co ďábel, pokouší, pokouší? Ale jó,
zrovna včera se mě jeden ptal, jestli by mi nemohl z
těch kamenů vyčarovat pár chlebů no a já na to: No
konečně, že tě to napadlo, vždyť já tady už padám
hlady. Jinej ďábel mi zase přičaroval pěknou
ženštinu a něco mumlal, jako, že, jestli jsi boží
syn, je pravda, že nezatoužíš po ženě této. No a
já na to: Kdopak by nezatoužil po týhle něžný kočičce?
a hnedka jsem si ji začal namlouvat. Pojďte za mnou
Ježíšové, pomozte mně sníst ten chleba, přece to
tu nenecháme zkazit. A když budeme ďábla pěkně
prosit, třeba i vám sešle nějakou tu pěknou
ženštinu. I řekl si opravdový Ježíš, že jedině
tak dokáže svou pravost, že vykoná cestu do
Jeruzaléma a nechá se tam ukřižovat. To přece nikoho
jinýho nemůže napadnout, vláčet se až do Jeruzaléma
jenom proto, aby se tam nechal ukřižovat. I jak se Ježíš
blížil k Jeruzalému, vidí, jak ze všech stran do
města proudí nedohledné zástupy Ježíšů. Jeruzalém
byl přeplněn samými Ježíši a všichni čekali
frontu na poslední večeři. Opravdového Ježíše do
Jeruzaléma ani nevpustili a řekli mu: Ještě nejsi na
řadě. Já snad z toho podepisování rozsudků smrti sám
umřu, řekl si Pilát pontský. Jeden vyhladovělý Ježíš
mezitím vymyslel inovaci poslední večeře: Hele, když
může být třináct těch učedníků, tak proč s nima
nemůže sedět třináct Ježíšů? Stačí přece
jenom trochu zvětšit stůl. A tak třináct Ježíšů
večeřelo u jednoho stolu. Jidáš je zrazoval všechny
vespolek a Ježíši to zdržovali, schválně si vymýšleli
ještě třetí chod, čtvrtý chod a ještě zákusek a
ještě pudink a ještě čajíček a ještě kafíčko,
jenom aby nemuseli být ukřižovaní. V Římě se mezitím
stala velká móda, být Ježíšem, mít laskavý úsměv
a dělat zázraky. Synáčkové z těch nejlepších římských
rodin opouštěli své příbuzné, aby se jednou ve
svém životě stali Ježíšem. Cestovní kancelář
Ježíš organizovala miliónové zájezdy Ježíšů z
celého světa do Izraele. Všechny světové televizní
společnosti sledovaly neustále v přímém přenosu
poslední večeře všech Ježíšů a jejich křižování,
novináři nejprosnulejších agentur natačeli s Ježíšem
interview, na téma, jaké to je, chodit po poušti,
jestli Ježíše netlačí písek do nohou, nebo
nasycení zástupů rybami a chlebem, aneb jednostrannost
výživy obyvatelstva v zemích třetího světa. Ve volných
chvílích spřádali rozhlasoví reportéři s Ježíši
duchaplné rozhovory na téma, jaký ročník japonského
kaviáru se lépe hodí na poslední večeři, nebo jaké
to je, být ukřižovaný. Po celou tuto dobu musel
opravdový Ježíš čekat ve frontě na míle vzdálený
ode bran Jeruzaléma. Když pak po stu letech na Ježíše
přišla řada, bylo město liduprázdné, zdevastováno
celým tím ježíšovským šoubyznysem. Na omláceném
stole, na střepině od talíře zbyla pravému Ježíši
k poslední večeři jediná oschlá rybí ploutev.
Unavený Jidáš zapomněl Ježíše zradit a Pilát
pontský dostal křeč do ruky a umřel, takže už
nemohl pravému Ježíši rozsudek smrti podepsat. Když
Ježíš snědl svoji rybí ploutev, ptal se stráží:
Kde máte pro mne ten kříž? Ale stráže spaly hlubokým
spánkem. Tak vzal Ježíš volkmena a pustil jim do uší
na plný pecky tvrdej black metal. Asi po půlhodince se
jeden ze strážců probral a řekl Ježíšovi: Ten
tvůj kříž, támhle leží. A zase usnul. Ježíš
došel k tomu kříži a hodil si ho na záda. I řekl svým
učedníkům: Pomozte mi nést můj kříž. Ježíšovi
učedníci se probrali a řekli: No ale vždyť ani není
co nést, vždyť máš jenom plný záda třísek,
rychle to setřepej, kdoví v čem jsi se zase válel. Ježíš
poznal, že kříž byl obdivuhodně shnilý a tak odešel
Ježíš do lesů, aby si vyřezal nový. Když měl Ježíš
svůj kříž hotov, odešel na Golgotu a chtěl se tam
ukřižovat. Zjistil ale, že nemá hřebíky. Chodil pak
Ježíš po celé zemi judské a sháněl hřebíky. Všude
ale měli vyprodáno. To víte, když se teď tolik
křižovalo. Nakonec se mu podařilo sehnat nějaké hřebíky
u jednoho židovského vetešníka za dvě láhve rumu.
Když však došel na Golgotu, zjistil, že mu někdo
ukradl kříž. Taky zjistil, že ty hřebíky, které
tak pracně sehnal, mají hlavičky na obou stranách.
Víš Ježíši, byl tu jeden takový zloděj a chtěl ti
ukrást tvůj kříž, řekli mu jeho učedníci, tak
jsme toho zloděje za trest na tom tvém kříži
ukřižovali. Ježíš si šel do lesa vyřezat pro sebe
další kříž. Když se na něm chtěl ukřižovat,
opět zjistil, že nemá hřebíky. Nechal tedy i druhý
kříž na Golgotě a šel shánět hřebíky. Opět
sehnal Ježíš hřebíky u toho stejného vetešníka za
dvě láhve rumu. Jaké však bylo jeho překvapení, když
zjistil, že i tyto hřebíky mají hlavičky na obou
stranách. Když se Ježíš vrátil na Golgotu, zjistil,
že mu druhý kříž také někdo ukradl. Víš Ježíši,
byl tu zase nějaký zloděj a chtěl ti ukrást tvůj
kříž, řekli mu učedníci, tak jsme toho zloděje na
tom tvém kříži ukřižovali. A tak šel Ježíš do
lesa, vyřezat si pro sebe třetí kříž. Když se vrátil
na Golgotu, řekl si Ježíš: To už nemá cenu, shánět
nějaký hřebíky, stejně by mě ten vetešník dal nějaký
s hlavičkama na obou stranách a ještě abych mu sháněl
dvě láhve rumu, tůdle. Tak si dal Ježíš ten svůj
kříž mezi ty dva zloděje, takže měl jednoho po
pravici a druhého po levici. Jednomu zloději vytrhl
Ježíš hřebíky z nohou, takže pak jenom tak plandal
ve vzduchu. Druhému zloději pak Ježíš vytrhl hřebíky
z rukou, takže se ten zloděj celý převrátil vzhůru
nohama. Nevadí, prohlásil Ježíš, ještě dnes bude
jeden z vás se mnou v nebi, to máte ode mě jako
odškodnění. A pak Ježíš sám sebe ukřižoval.
Tolik námahy musel Ježíš vynaložit na to, aby se
naplnil jeho osud. A přesto, když se pak někdo šel
podívat na ukřižovaného Ježíše, vždy se nejdříve
zastavil u těch prvních, nepravých Ježíšů. U toho
prvního Ježíše každý hříšník zbledl a kál se
ze svých hříchů, u toho desátého ještě slzu
uronil, u devadesátého se ještě trochu zasmušil, u
stopadesátého šel dál, u třístého se smál a pětistému
gratuloval. Takto smutná, ale pravdivá je příhoda o
Ježíšovi. + + + |