"Éter bez hranic" - květen 2002
společné vysílání expedičních týmů
POHODA a ODYSSEUS
Je pátek odpoledne. Před sebou mám vidinu dalšího víkendu v Ostravě. Původně jsme měli jet na soutěž „Éter bez hranic“ , ale Syčáka Dubinu (velitele našeho expedičního týmu „Pohoda“) již několik týdnů trápí nějaký virus, tak z toho nic nebude. Je to škoda, neboť to měla být zároveň první společná akce expedice Pohoda a Odysseus. Tak jsem se těšila.
Zvoní telefon. Zase někdo otravuje. Pomalu jdu zjistit, kdo je na druhém
konci linky. Avšak předběhl mě Syčák a už se vesele vybavuje. Jen z útržků
hned chápu, že volá Staroch Zábřeh (velitel expedice Odysseus) a že má
pro Syčáka nějakou dobrou zprávu. Syčák pokládá telefon a je to tady.
„Ty Hanče, Odysseus přece jen vyráží a mají v autě jedno místo.
Nechceš jet bránit naše barvy?“. Samozřejmě nadšeně souhlasím. Mám
hodinu čas. Skočím do obchodu pro jídlo, sbalím spacák a karimatku,
vyslechnu poslední rady a pokyny Syčáka a s batohem na zádech si to šinu
na smluvené místo, kam si pro mne přijede Staroch Zábřeh.
No, začíná to hezky. Je pět minut po smluveném čase a po Starochově
bílé Fábii ani stopy. Co se děje? Že bych popletla místo setkání? Po chvíli
se mé obavy rozplývají. Auto je tu a já se dovídám, že hlavní problém
byl v tom, že Adam Zábřeh usnul tak tvrdě, že ho nebylo možno
vzbudit. Nevadí, hlavně že už konečně vyrážíme. Ještě cestou připojujeme
karavan a hurá za Jordánem Nový Jičín. V polovině cesty nás brzdí
dlouhá kolona aut. Je tam havárie. Snad se nikomu nic nestalo.
Po hodině jízdy jsme ve Véřovicích,
kde přepřaháme karavan za Jordánova terénního „micáka“ (MITSUBISHI) a
vyrážíme vzhůru na Velký Javorník – JN99BM – 908 mnm. Staroch se o svůj
karavan přece jen trochu bojí a tak stále nabádá Jordána, aby jel pomalu a
opatrně. Jordán však ví co dělá a karavan bezpečně parkuje na vrcholku.
Větší problémy má Starochova Fábie. Na posledním nezpevněném úseku
cesty zůstáváme viset na kameni, jako když loď najede na mělčinu. Inu kde
nestačilo řidičské umění, musí nastoupit hrubá síla osádky – Venci Pískáče
a Adama Zábřeh. „Raz, dva a zaberte“, povzbuzuje Staroch za volantem.
Povedlo se a poslední překážka je překonána.
Konečně zdoláváme vrchol a začínáme vybalovat. Chlapi mě ke stavbě
stožáru a antény nepustí ( nechápu co proti mně mají, se Syčákem to
stavím běžně). Tak alespoň beru stan a vybírám to nejlepší místečko
pro jeho postavení. Jsem úspěšná, kus trávníku, na který ho hodlám
postavit je schválen odbornou komisí – Starochem J.
Přesto, že tento typ stanu neznám ( je Vencův), jeho stavba se vcelku
daří. V závěru budu však přece jen potřebovat pomoc se vztyčením
laminátových tyčí do půlkruhu. Pomocnou ruku mi nabídl Venca a společně
stan dostavíme. teď přichází na řadu se svým stanem Adam. Jeho obydlí je
opravdový hlavolam. Vzpěry jsou pevně všity z vnitřní strany. Chvíli
bezradně stojí a pak mu vlídným hlasem domlouvá. Zabralo to a stan během
chvilky stojí.
Začínáme vysílat. Je pátek, tak že dnešní spojení si započítá
Odysseus do celoroční soutěže „O pohár ČAK“. Bohužel štěstí nám příliš
nepřeje. Od Ostravy směrem k nám postupuje silná bouřka. Příští
chvíle trávíme neustálým bouráním a opětovným stavěním anténního
systému. Už nás to ani moc nebaví. Sedíme v karavanu a krátíme si
chvíli pozorováním meteorologické situace. Hurá, podle Starocha bouřka
definitivně ustoupila a my i přes nechuť Adama a Venci opět stavíme stožár
s anténou. Moc úspěchů ale nemáme. Bouřka zřejmě neotrávila jen nás,
ale i síbíčkáře v širokém okolí. Ve 200 jdeme definitivně
na kutě.
Ráno mě a Starocha s vyhřátých pelechů vyhání Starochův
mobilní telefon. Volá Syčák. „Co tam nahoře děláte, tady je nulové rušení
a nic neslyším!“. No co, prostě jsme zaspali. A naše reakce ? Budíme
Adama a Vencu. U Venci je to bezvýsledné a tak začínáme vysílat bez něho.
Přidává se, až je ho opravdu potřeba, když nastaly problémy s netebookem.
Vysíláme do desíti hodin a pak dáváme technickou pauzu. Musíme se připravit
morálně i fyzicky na start „Éteru bez hranic“, který začne bez mála za
dvě hodiny.
„Expedice Pohodový Odysseus, soutěžní tým alfa tango 51 na kótě
Velký Javorník ve čtverci JN99BM, kdo má zájem o spojení?“. Startujeme
na našem oblíbeném třináctém kanále. Pověrčiví by však asi měli dnes
pravdu. Rušení dosahuje úrovně 7 – 9 es. Hrůza. Je to opravdu vyčerpávající.
Bojujeme však až do večerních hodin, kdy čekáme posilu. A je to tady. Ve
chvíli, kdy už nemáme sílu ani chuť pokračovat, přijíždí Jordán Nový
Jičín, Petr Dlouhá Nový Jičín, Medůza Přívoz s manželem Ernym a
hlavně Syčák Dubina s Martou Dubina. To je najednou zájemců o majk. Začíná
vysílat Syčák. Konečně je u staničky tradiční sehraná dvojice – Hanče
a Syčák Dubina. Hned spoustu nových sil a táhnem to spolu až 23 hodiny. Pak
mě střídá Marta dubina a já jdu spát. Ve tři hodiny ráno přebírá štafetu
Medůza Přívoz , Jordán a Petr Dlouhá Nový Jičín. Syčák nasedá s Martou
do auta a musí opět domů.
Ráno
v sedm hodin nás budí Staroch: „Spíte ?“. Místo odpovědi vylézáme
ze stanu a protahujeme své údy. Sotva se proberu, dostáváme pokyn k balení.
Bohužel pro nás, se dovídáme, že tu budou nějaké běžecké závody a
cesta dolů bude uzavřena. Opět smůla. Uděláme jen několik spojení, bouráme
stožár, anténu, balíme stany, zapřaháme karavan.
Je devět hodin. S Medůzou a Ernym jdeme počkat na začátek zpevněné
cesty, aby se auta odlehčila a tak se nemohlo opakovat páteční uvíznutí na
mělčině. Ale co to. Čekáme dobrou půlhodinu, ale nikde nikdo. Vysíláme
Ernyho na zvědy. Ten přináší zajímavou zprávu. Je to jako u Bermudského
trojúhelníku. Auta stojí na místě, ale osádka nikde.
Již je to v pořádku, zaburácely motory a kolona se dala do
pohybu. Ptáte se kde zmizela posádka. Je to jednoduché. Pořadatelé zmíněného
běhu měli v úmyslu postavit svou anténu se stožárem, ale asi jim chyběly
zkušenosti. A to bylo jako přilití oleje do ohně pro ostřílené
expedienty. Než bys řekl švec, anténa stála jako voják na stráži.
Hanče Dubina