HROB

První písemné, dodnes dochované privilegium udělil Hrobu, významnému středisku těžby stříbrné rudy v Čechách, roku 1458 Jiří z Poděbrad. Jednalo se o povolení, kdy se každou středu ve městě konal trh. Touto výsadou získal Hrob městský charakter. V pergamenu psaném latinsky se poprvé objevuje český název Hrob. Právo tržní není prvním privilegiem. 8.září 1594 potvrzuje písemně  kníže arcibiskup Berka z Dubé, majitel oseckého panství, Hrobským předcházející privikegia.

Roku 1594 povýšil Rudolf II. Hrob na horní město. První horní knížka byla vedena od roku 1547. V hrobském hornictví platil jáchymovský horní řád, kdy byl vytvořen samostatný báňský revír, spravovaný horním úřadem. Měl na starosti těžbu stříbrných rud, dále rudy olověné, kamence, mědi a zinku. Nejstarší dochovaný doklad o dobývání uhlí v okolí Hrobu pochází z roku 1566.

Počátkem 17.století bylo město součástí panství pražské diecéze, kdy bylo pro hrobské občany velmi přitažlivým luteránské náboženství. Proto se na území nacházeli pouze čtyři katolické rodiny.

Roku 1611-1614 využili hrobští Rudolfova Majestátu a postavili první evangelistický. Spor s pražským arcibiskupem o postavenou modlitebnu skončil násilným zbořením stavby v roce 1617. Hrob doplatil na pomoc odboji českých stavů proti Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře ztratil veškerý majetek a na čas mu byla odejmuta všechna privilegia, právo horní, právo knihy a pečeti. Mnoho horníků, kteří se nechtěli vrátit ke katolické víře, se muselo vystěhovat. Dolování stříbra upadlo. Pozdější snahy po obonovení původního rozvoje pokračují až do 19.století. Hrob se stal nevýznamným zemědělským městečkem.

Bouřlivý rozvoj průmyslu v 19.století se odrazil i ve změně charakteru obce. Začal se vytvářet průmysl, byly zakládány továrny, které využívaly lacinou sílu potoků a energie z uhlí. Vznikají mlýny, pily, sklárna, textilka, pánvárna, papírna a další. Otevíraly se doly a nastal příliv českého obyvatelstva.

Po první světové válce je Hrob průmyslovým městem, obyvatelé pracují v továrnách a na blízkých dolech. Přestože žijí vedle sebe Češi a Němci, nedochází k nepokojům. Toto soužití je narušeno koncem třicátých let 20.století agresivní politikou Henleina. Po obsazení Sudet německou armádou je vytlačováno české obyvatelstvo do středních Čech a počátkem čtyřicátých let se stává městem čistě německým.

Prvních okamžiků svobody po druhé světové válce využívají bývalý obyvatelé k návratu. Dochází k předání  městského úřadu do českých rukou.

Počátkem padesátých let dvacátého století byly k Hrobu připojeny osady Verneřice a Křižanov.

Roku 1968 dochází k okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a v Hrobě se tento okamžik projevil značnou polarizací. Následuje dvacet let tz. násilné normalizace.

Listopadové dny a revoluce roku 1989 potvrzují novou situaci po opět prvních svobodných volbách. Končí více jak čtyřicet let totální diktatury. Nastává období zásadních přeměn.

Protestantský kostel

Jedná se o první protestantský chrám v Čechách, který postavili hrobští protestanté z peněz, získaných od saských souvěrců. V  prosinci roku 1617 na příkaz arcibiskupa Lohelia byl kostel zbořen. Tato událost se stala jedním z bezprostředních podnětů stavovského povstání v Čechách, které stálo na počátku třicetileté války.

Kostel sv. Barbory

Kostel zasvěcený sv. Barboře stojí na Tržním náměstí v Hrobu. Původní raně gotický kostel byl založen v roce 1282 přestavován kolem roku 1600. V 19. Století dostal exteriér lodi novorománskou podobu. Poblíž kostela stojí barokní kašna z roku 1740.

Evangelistický kostel

Ve výroční den zboření protestantského kostela 12.prosince 1900 byl položen základní kámen k novému evangelistickému kostelu. Secesní stavba kostela Vzkříšení byla dokončena v roce 1902.

Nádraží

Bylo uvedeno do provozu 18.května 1885. Dříve rozsáhlé nádraží s točnou o průměru 14,65m, devíti paprsky a výtopnou o čtyřech stání dokládají dnes jen větší nádražní budova a výtopna.  Do Hrobu přijížděli nákladní vlaky, které byly děleny před náročným stoupáním do Moldavy na dvě až tři části. Každou část si převzali dvě parní lokomotivy. Po roce 1948 byla zbourána část výtopny napojená z točny. Dále byla zasypána točna a na místě nekrytých stání byl postavena budova traťového okrsku. Celé nádraží je součástí železniční tratě Most – Dubí – Moldava, která je od 15.července 1998 v úseku Louka u Litvínova – Moldava vyhlášena za kulturní památku ČR.