TEST INTELIGENCE

Starý Pythagoras se vracel od svých příbuzných na venkově. Vykračoval si po prašné cestě, slunce mu pálilo do zátylku. Zpočátku se mu šlo dobře, ale za nějakou dobu se mu nohy začly plést, padla na něj únava. Zmohlo ho to víno od strýčka. A teď k tomu to nepříjemné slunce. Keře u cesty neposkytovaly dostatek stínu, aby do něj mohl ulehnout, a tak pokračoval se sebezapřením v cestě.

Takhle si tedy starý Pythagoras vyšlapoval, dávaje pozor víc na své nohy a na to, kam šlape, než na to, co je na cestě před ním. V tomto stavu narazil na něco velkého, studeného, na něco, co nemělo na spořádané cestě do Krotonu vůbec být. Pythagoras odstoupil několik kroků zpět, aby si tu věc prohlédl. Bylo to obrovské a kulaté, z neznámého stříbrolesklého materiálu. Také si myslel, že to stříbro je. Kde by se ale na téhle cestě objevil tak velký a tak dobře opracovaný kus stříbra? Z lesklé koule se vynořily z ničehož nic schůdky. Pythagoras zděšeně odskočil. Určitě je to vůz Diův!

Z nitra alfabeťanské kosmické lodi vystoupil Kropak ve své černé kombinéze. Bylo mu jasné, že to zarostlé individuum moc inteligence nepobralo. Přesto se rozhodl, že to s ním zkusí. Pythagoras se bál, ale byl i zvědavý. Že by s ním sám Zeus chtěl mluvit? Opravdu, kývá na něj a mává. Jde tedy blíž k té podivné věci.

Kropak vystoupil. Verbálně to nepůjde, ale zkusí mu něco nakreslit. Začal čmárat do písku jednoduché rovnice. Žádná reakce kromě údivu ve vousaté tváři. Kružnice. Zase nic. Nakreslil čtverec a vedle něj trojúhelník. Vousáč nechápal. Kropaka napadlo při pohledu na trojúhelník něco jiného. Všechno smazal. Nakreslil pravoúhlý trojúhelník a nad jeho stranami tři čtverce, které označil třemi různými symboly. Vedle náčrtku napsal k tomu náležející vztah rovnosti čtverců nad odvěsnami se čtvercem nad přeponou. Reakce opět nulová. Nemá to cenu, řekl si Kropak. Vlezl do své lodi a byl pryč. Zbyl po něm jen obrázek.

Pythagoras tam chvíli zaraženě stál, civěl do písku u svých nohou, kde před chvílí Kropak kreslil. Pak opět vykročil s námahou k domovu.

Druhého dne ráno se probral z alkoholické otupělosti. Vyšel před dům a začal si malovat do písku.

OTÁZKA ČASU

Kromě toho, že sloužil v armádě Jeho Veličenstva Alfa-Bety, byl Kropak uznávaným vědcem. Vyřešil snad všechny problémy světa, jen jedno se mu nepodařilo: Prolomit bariéru času. Dovedl se přemisťovat libovolně prostorem, ale čas překonat nedokázal.

Požádal tedy krále o uvolnění financí a svůj nový projekt a vydal se na cestu vesmírem. Jestliže to nedokáže sám, vezme to tajemství jiným. A tak bloudil po všech galaxiích ve své kosmické lodi, které ten ohromný prostor nečinil problémy.

Dostal se i na oběžnou dráhu jedné modré planety. Když zjistil, že je tam jistá forma inteligentního života, rozhodl se sestoupit na povrch. Vystoupil v jednom městě položeném na severním cípu třetího největšího kontinentu. Ale neměl štěstí. Zrovna tu zuřila válka a stav techniky nenasvědčoval, že by se tu mohl něčemu přiučit. Alespoň se tu porozhlédne, se silovým polem se mu nemůže nic stát. Svou černočernou kombinézou budil údiv kolem utíkajících lidí. Vydal se proti směru jejich útěku a dostal se do klidných míst úzkých a křivolakých uliček.

V jedné se mu naskytl zajímavý pohled. Jakýsi polonahý zarostlý muž seděl před domem, plně zahloubán do své činnosti. Cosi kreslil klacíkem do prachu na ulici. Kropak k němu přistoupil. Muž se teprve po chvíli nechal vyrušit a pohlédl na Kropaka. Ve vousaté tváři se zračila zloba. "Neruš mé kruhy!", řekl klidně, ale důrazně Kropakovi. Ten mu ovšem nerozuměl, neboť neovládal starou řečtinu. Zato ho zaujaly kresby v prachu. Nejprve nechápal, o co jde, ale potom si to uvědomil. To je to, co hledá po celém vesmíru! Řešení otázky časové bariéry!

Kropak vytáhl z jedné z četných kapes své kombinézy snímací přístroj. Byl mnohem účinnější než klasický fotoaparát. Emitoval gama-paprsky a teprve jimi osvětlený obraz zaznamenával. Takový obraz byl velmi kvalitní a přímo se hodil pro dokumentaci. Kropak ovšem nemohl tušit, že tak mírné záření, jako gama-paprsky, může někomu uškodit. Ten muž však nejevil známky života. Kropak se polekal. Rychle ukončil dokumentaci a vrátil se do své lodi. Modrá planeta se otočila kolem své osy a už přistával na Alfa-Betě.

Ve své laboratoři dokončil vousáčovu myšlenku a ještě dřív, než zarostlého muže pohřbili, hlásil Jeho Veličenstvu svůj velký úspěch.