První "počítač" jsem začal používat na střední škole. Bylo to logaritmické pravítko. Tato pravítka byla malá do kapsy (13cm - vidíte na obrázku) nebo 30cm. Na těch delších byly mimo jiné funkce odmocnina, logaritmus, sinus, tangens a další. Logaritmická pravítka používali také konstruktéři a vžil se pro ně název "šíbr".

Na dalším obrázku vidíte nastavení výpočtu 1,1 x 2 = 2,2

Na vysoké škole jsem ve 4.ročníku dělal zkoušku z programování. Přednášky jsme měli z programovacího jazyka ALGOL a ze strojového kódu počítače MINSK 21. Vše bylo teoretické. Samozřejmě pan profesor mě vyhodil a dodal: "Nikomu neříkejte, že jsem Vás učil programování". To mně správně nabudilo, za čtrnáct dní byla zkouška za 1 a učinil jsem rozhodnutí věnovat se programování profesionálně. V roce 1970 jsem nastoupil do výpočetního střediska podniku řekněme "Z". V té době vévodily světu rodiny počítačů 3.generace a sice IBM 360 (USA) a ICL 4-50 (Anglie). V podniku "Z" byl instalován ICL 4-50. Počítač byl nainstalován do velkého sálu a všichni zvědavě nahlíželi přes skleněné dveře na ten zázrak. Programoval jsem tzv. hromadná data, což byly mzdy, skladové zásoby a podobné agendy. Programovali jsme v jazyce COBOL o kterém se prohlašovalo, že mu porozumí i ten nejpitomější důstojník v Pentagonu. Nyní Vám popíši jaký byl postup při kompletním napsání a odladění programu. Po obdržení zadání od analytika jste museli vytvořit algoritmus a napsat program v instrukcích jazyka COBOL do formulářů. Instrukce byly zaneseny do děrných štítků. Potom jste si objednali strojový čas a když nastal onen okamžik, odevzdali jste krabici se  štítky operátorce. Od této chvíle bylo vše v  jejích rukou. Štítky byly načteny ve snímači děrných štítků, proběhla kompilace programu. Museli jste opravit případné chyby, pak následovala tzv. kompozice neboli sestavení (vlastně linking) a program bylo možné odlaďovat. Každý programátor byl zavalen haldou výpisů z tiskárny. Odladění programu byl vskutku heroický výkon. Naučil jsem se rovněž assembler, což bylo pro mně ohromným vkladem do budoucnosti. Ještě se musím zmínit o soupeření tábora socialismu a kapitalismu na poli počítačů. Zatímco kapitalisté počítače vyvíjeli a vkládali velké investice do výzkumu, vývoje a výroby, soudruzi se snažili jejich produkty pajcovat. Každá země ze socialistického tábora pajcovala nějaký model počítače. Nejenže jsme kapitalisty nemohli dostihnout, ale čím dál tím více jsme za nimi zaostávali. V té době koloval vtip: "Víte proč nemůžeme kapitalisty předběhnout? Protože by viděli jak máme holé prdele!".

Obvyklá konfigurace počítačů 3.generace: Centrální jednotka, operační paměť, diskové jednotky, magnetopáskové jednotky, snímač a děrovač děrných štítků, snímač a děrovač děrné pásky. Jako konzola posloužil elektrický psací stroj s kulovou hlavou od firmy IBM, později obrovský alfanumerický displej (tehdy se nepoužíval výraz terminál). Operační systém byl diskově orientovaný. Klimatizace celého sálu byla nutností.

Měl jsem ještě jedno obrovské štěstí. S námi programátory seděl v jedné místnosti pan O'Brien - konzultant firmy ICL. Tento pán chodíval do práce dopoledne kolem 11.hodiny a každý den nám zadal příklad na vytvoření nějakého algoritmu. Začínali jsme jednoduchými příklady, např. nalezení maximálního čísla ze sta čísel, apod. Poté s námi probral řešení programu, který jsme právě měli vytvořit. Navíc jsme se zdokonalovali v angličtině. Mladým informatikům říkám: "Bez znalosti angličtiny jste informatici na baterky!"

Programování "hromadných dat" se stalo pro mně jednotvárné a dost nezáživné, proto jsem se rozhodl v roce 1972 změnit zaměstnání. Z podniku "Z" jsem přešel do vývojového oddělení podniku "T". Mým úkolem bylo sehnat vhodný minipočítač, propojit jej se spektrometrem, vytvořit software pro spektrální analýzu a spolupracovat s ČSAV, kde se prováděl základní výzkum. Bylo jasné, že jsou zapotřebí další programátoři. Situace v oblasti minipočítačů byla následující: Světu vévodily minipočítače firem Hewlett-Packard (HP), famózní řada HP 1000, modely M, E, F a Digital Equipment Corporation (DEC) s řadou PDP 11 s několika modely. Minipočítače těchto firem byly nesmírně kvalitní a výkonné. ČSSR se pokoušela kopírovat minipočítače PDP a vše bylo soustředěno na Slovensko do VVL Žilina. Nejhorší bylo, že v Praze existoval Výzkumný ústav matematických strojů (VÚMS), který měl tradici a odborníky na výpočetní techniku, avšak byl na "indexu", poněvadž z tohoto ústavu v roce 1961 emigroval profesor Svoboda a několik jeho spolupracovníků do USA. Firma HP navíc u řady HP 1000 přišla s mikroprogramovatelným řadičem! Tehdy to byl trhák. Kromě operační paměti byla v počítači umístěna tzv. řídící paměť (paměť ROM). Ta obsahovala 4 moduly, z nichž každý měl kapacitu 1k 24bitových slov. První modul obsahoval standardní instrukční repertoár, druhý pak instrukce DMS (Dynamický Mapovací Systém), což umožňovalo používat operační paměť velikosti 1M 16ti bitových slov. Standard činil 32k slov (64kB). Zbývající dva moduly byly určeny pro uživatele, kteří si mohli vytvářet své vlastní instrukce. Abyste mohli odladit mikroprogram, potřebovali jste tzv. WCS (Writable Control Store) a samozřejně mikroassembler. Jakmile byl mikroprogram odladěn mohli jste jej "vypálit" do pamětí ROM (později EPROM), osadit jimi desku s plošnými spoji, která se vložila do třetího nebo čtvrtého modulu. V roce 1973 to byla pro nás utopie. Vše bylo zastřešeno diskově orintovaným operačním systémem pro řízení v reálném čase (RTE 6).

Minipočítač, který vidíte na obrázku nejde použít do nějakého systému. Cena celého komplexu by vyšla neúměrně vysoká a neprodali byste vůbec nic. Minipočítač jsme museli "očesat" a přidat některé periferní jednotky nezbytné pro fungování systému. Takže bylo zapotřebí: Centrální jednotka s operační pamětí a procesorem, konzola (dálnopis, psací stroj nebo displej), snímač a děrovač děrné pásky, A/D převodník pro snímání signálu, D/A převodníky a upravený osciloskop pro zobrazení dat, dále pak xy zapisovač pro archivaci spekter. O kazetové diskové paměti jsme si mohli nechat zdát. Měli jsme dvě možnosti jak sehnat takový počítač. První na Slovensku a zcela teoretickou v ZPA Trutnov či v ZPA Čakovice. Samozřejmě naše cesta byla nařízena do VVL Žilina, kde končil vývoj počítače RPP 16. Tento počítač nebyl s ničím kompatibilní a slovenští soudruzi nám dokonce nabídli miniverzi tohoto počítače. Odjeli jsme na týdenní školení, jehož náplní byl assembler a tvorba jednoduchých programů. Za dva měsíce jsme jeli opět do Žiliny na závěrečnou oponenturu a tam jsme spolkli hořkou pilulku: Vývoj RPP 16 bude ještě pokračovat a žádná miniverze nebude! Byl nám nabídnut model miniverze ve formě osazených desek rozložených na stole a pospojovaných kabely. Prý si to lehce doma doděláme!!!

Po fiasku na Slovensku nám zbývala poslední možnost jak sehnat počítač pro řešení našeho problému. Ale jak se dostat na jednání do VÚMS? Jednání zprostředkovala ČSAV. Tak jsme čtyři pracovníci přijeli na jedno z pracovišť VÚMS do Prahy. To bylo situováno ve starém pavlačáku na Žižkově. Byly nám připnuty štítky návštěvníků a každý náš krok byl hlídán jejich pracovníkem, dokonce i když jsme si odskočili na toaletu. Po úporném jednání nám byl přislíben nákup počítače ADT 4100 ze ZPA Trutnov, což byl okopírovaný počítač firmy HP a sice předchůdce modelu HP 1000/M. Dále nám VÚMS přislíbil vývoj vstup/výstupní jednotky, která by sloužila jako interfejs mezi spektrometrem a počítačem a mimo jiné obsahovala tolik nezbytné převodníky A/D a D/A. Aby toho nebylo málo, dohodli jsme se na nákupu originálního počítače HP s kazetovou diskovou pamětí pro vývoj uživatelského software. Devízy na tento počítač se podařilo sehnat a v roce 1973 byl tento počítač zakoupen a byl nainstalován v ČSAV. Téměř ve stejné době byl v podniku "T" instalován počítač ADT 4100 v konfiguraci: Centrální jednotka s procesorem a operační pamětí 16k 16ti bitových slov (32kB), psací stroj, snímač a děrovač děrné pásky. Vývoj software pro spektrální analýzu začal. Důležitá poznámka: ADT 4100 a všechny další modely se nesměly nazývat počítač, nýbrž Měřící ústředna pro sběr dat!

Software pro spektrální analýzu tvořily dva balíky programů: Programy pro snímání signálu a programy pro zpracování signálu. Pro snímání signálu byl zapotřebí A/D převodník a další hardware, takže jsme začali zpracováním signálu. Základním stavebním kamenem pro spektrální analýzu je FFT (rychlá Fourierova transformace). V několika časopisech byl publikován listing programu FFT většinou v jazyce Fortran či Algol. Na naší děrnopáskové mašince však bylo nutné všechny programy napsat v assembleru Data byla celá čísla (typ integer). Dnes se vše o FFT dozvíte v encyklopedii Wikipedia. Počítač ADT 4100 měl feritovou operační paměť 16k 16ti bitových slov. Tato paměť byla rozdělena do čtyř krychlí. Strana každé krychle měřila zhruba 15cm. K zápisu a čtení informace sloužily zápisové a čtecí zesilovače a složitá elektronika. Feritové kroužky a část feritové paměti vidíte na dvou následujících obrázcích.

Feritová paměť byla velmi poruchová, dost často jsme museli volat servis, který měl v kompetenci n.p. Kancelářské stroje. Po nějakém čase se nás pracovníci servisu zeptali, zda naše programy nezpůsobují poruchy paměti! Vysvětlili jsme jim princip zobrazování bloku dat dle následujícího blokového schéma a světe div se, obvinili nás z neúměrného zatěžování části paměti, což je příčinou častých poruch. O naší vině přesvědčili i soudruhy z vedení podniku.

Pomohlo teprve odborné vysvětlení pracovníků VÚMS. Zjistilo se totiž, že vina je na straně výrobce a to špatným výběrem součástek a nedodržováním výrobního postupu. V mém životě to byla první srážka s blbcem.

Nyní Vám přiblížím trpělivost programátora při odlaďování programu v prostředí děrnopáskového operačního systému. Nejprve bylo zapotřebí pořídit zdrojový program. Do snímače děrné pásky jste vložili pásku s programem Konverze psací stroj - děrovač děrné pásky a tento jste zavedli do počítače. K zavedení jakéhokoliv programu do počítače sloužil program Loader. Ten byl uložen v posledních 64 chráněných buňkách operační paměti a manuálně z předního panelu počítače bylo nutné nastavit zařízení, ze kterého se program zavádí. Pozn.: Tak se rovněž zaváděl diskový operační systém do počítače (lze to srovnat s bootováním počítače). Teď jste se posadili k psacímu stroji, začali jste psát a každý znak se děroval do děrné pásky. Následující obrázek ukazuje zvětšeně část děrné pásky a několik vyděrovaných znaků v ASCII kódu. Dírky v pásce jsou tmavěmodré. Rovněž se děrovala vodící stopa, což jsou na obrázku nejmenší dírky. Povšimněte si, že pro každý znak je vyděrován sudý počet dírek. Pro znak, který je definován lichým počtem bitů, je nastaven na jedničku osmý bit a to je dírka v bitu b8. Je to tzv. sudá parita, která se kontrolovala při čtení děrné pásky. Bylo možné také nastavit lichou paritu.

Chyby se opravovaly až na závěr na malém ručním děrovači. Úsek děrné pásky (asi 6 znaků se vložil na kovovou matrici, špatná dírka se zalepila a dírka na patřičné místo se vytlačila kovovým kolíčkem. Byla to děsná "piplačka".

Další úkony které jste museli provést:
•  
• Nahrání děrné pásky s programem Assembler do počítače.
• Vložit pásku se zdrojovým programem do snímače děrné pásky
  a spustit assembler od dané adresy.
• Proběhne kompilace a pokud je bez chyb, je možné vyděrovat tzv. relativní pásku.
  Relativní páska neobsahuje absolutní adresu umístění programu v paměti počítače.
• Nahrání děrné pásky s programem Linker do počítače
  a spustit linker od dané adresy.
• Nahrání relativní děrné pásky do počítače.
• Nahrání děrné pásky s knihovnou funkcí do počítače.
• Odstranění případných chyb při sestavování programu.
• Děrování tzv. absolutní binární pásky.
  Tato páska obsahuje bloky s instrukcemi programu.
  Každý blok instrukcí začíná adresou paměti, od které
  jsou instrukce uloženy a končí kontrolním součtem.
• Nahrání absolutní děrné pásky do počítače
  a odladění programu z předního panelu počítače.
• Pro odstranění chyb bylo nezbytné opravit zdrojovou
  pásku a opakovat shora uvedený postup.
•  
• Během shora uvedených úkonů na Vás číhalo několik nástrah. Snímač děrné pásky
  četl pásku rychlostí 1500 znaků/s a když se páska nějakým způsobem "zakousla"
  ve snímači, mohli jste ji zahodit.
•  
• Ještě horší situace nastávala při navíjení přečtené pásky assembleru či knihovních
  programů. Přečtená páska se povalovala na zemi a stačilo ji nepatrně natáhnout
  nebo přišlápnout a bylo vymalováno, zvláště když jste neměli v zásobě kopii pásky.
  Potom jediným řešením bylo zajít do výpočetního střediska, které vlastnilo stejný
  počítač a tamní pracovníci byli ochotni Vám pořídit kopii příslušné děrné pásky.
  Obvykle Vás to stálo 18,-Kčs (tehdy nebyly Kč) za litr vína ze socialistického
  obchodu. Pozn.: Navinutý kotouč děrné pásky s assemblerem měl průměr 12cm.
•  
• S děrnou páskou jsme také zažili spoustu radostí, např. se z ní daly dělat
  ozdoby na vánoční stromky. Děti měly radost a tatínci programátoři byli hrdi
  na to, že jejich nefunkční program našel nějaké uplatnění.
  
•  
• Další radostí byl rituál při oslavě narozenin. Na tuto událost se všichni těšili.
  Při děrování děrné pásky vznikal odpad v podobě malých koleček po dírkách. Když
  např. jeden znak měl v jednom bajtu 4 jedničky, měli jste 4 malá kolečka. Tato kolečka
  padala do krabičky umístěné pod perforátorem děrovače. Říkali jsme jim pucinky.
  Rituál spočíval v tom, že oslavence uchopilo několik spolupracovníků za ruce a nohy,
  pod jeho zadnici se umístila židle, na ní se nalilo trochu vody a v ní se rozmíchala
  téměř celá krabička pucinek. Spolupracovníci držící oslavence nyní naráželi jeho
  jeho pozadím do židle tak dlouho, až se rozmáčené pucinky přilepily na část kalhot
  kryjící jeho zadnici (lidově prdel). Poté všichni popřáli oslavenci pevné zdraví
  a zbytek suchých pucinek mu vysypali do vlasů. Podotýkám, že také já jsem byl
  oslavencem a tudíž obětí tohoto rituálu.
  

V roce 1975 vstoupil na scénu významný hráč v podpoře programového vybavení počítačů ADT a to VUT Brno, katedra samočinných počítačů, jejíž jsem bývalý absolvent a hrdě se k ní hlásím. Tehdy spadala pod elektrotechnickou fakultu, dnes je to fakulta informatiky. V roce 1977 jsme zkompletovali prototyp systému s počítačem ADT 4300 ze ZPA Čakovice, který již měl polovodičovou paměť a systém se začal prodávat!

V roce 1979 jsme koupili ze ZPA Čakovice počítač ADT 4500, což byl okopírovaný model HP 1000/M. Další rok jsme měli k dispozici kazetovou diskovou paměť z n.p. Zbrojovka Brno, WCS paměť pro tvorbu uživatelských instrukcí, alfanumerický displej a diskově orientovaný operační systém RTE 6. Zpoždění za kapitalisty bylo zhruba devět let. Inovace uživatelského software mimo jiné zahrnovala snímání signálu ze dvou A/D převodníků současně, FFT v mikrokódu (jako uživatelská instrukce), ukládání uživatelských dat na disk, atd. Na vývoj software jsme měli ADT 4500 s 1MB paměti, kazetový disk 5MB, magnetickou pásku, tiskárnu a čtyři terminály (alfanumerické). Operační systém umožňoval multiterminálový režim, to znamenalo, že na každém terminálu se mohl přihlásit uživatel a "měl počítač pro sebe".

Uživatelský software mohl pracovat v těchto režimech:
•  
• Striktně pod operačním systémem.
• Ve vaší režii s vypnutým operačním systémem.
• Ve vaší režii a operační systém byl zapínán pro práci se soubory na disku.

K dispozici byly návody jak psát vlastní drivery, obsluhovat přerušení, mapovat data do různých stránek paměti. Těchto všech možností jsme využívali! Dnešní uživatelé PC: Dovedete si představit vypnout Windows, obsloužit nějakou vaši speciální periferní jednotku a znovu zapnout Windows? Samozřejmě, že to myslím žertem. Velmi nutně jsme potřebovali disk s kapacitou alespoň 30MB pro archivaci programů a hlavně dat. Podařilo se nám sehnat disk 40MB z Bulharska. Ten byl původně určen k sálovým počítačům. Na obrázku vidíte, jak takový velkokapacitní disk vypadal.

Disková jednotka musela být ukotvena k podlaze, jinak během provozu "pochodovala" po místnosti. Chovala se úplně stejně jako populární socialistická pračka "Tatramat". Ta pokud nebyla ukotvena, tak při ždímání prádla odskákala z koupelny do předsíně. Proto se velkokapacitním diskovým jednotkám říkalo pračky. V období 1980-1989 nebylo již v silách VÚMS kopírovat další model počítače firmy HP, neboť nebyla odpovídající součástková základna a navíc bylo zpřísněno embargo na dovoz nových technologií. Firma HP přišla s novou řadou minipočítačů A600, A700 a A900. Tyto počítače patřily do kategorie snů. V tomto období probíhal již bouřlivý vývoj mikropočítačů. To však neznamenalo, že pro nás to byla doba nicnedělání. Ba naopak, obohatili jsme uživatelský software o několik kvalitních metod a světlo světa spatřila dvourozměrná Fourierova transformace. V ČSAV vyvinuli tzv. televizní kartu pro ADT a přenosný barevný televizor posloužil jako barevný grafický displej. Na VUT byly vybudovány počítačové učebny s ADT 4500 a několika terminály. Zkvalitnila se výuka a studenti obohatili nejen systémové, ale zejména uživatelské programové vybavení. Jen namátkou, kompilátory programovacích jazyků Fortran77, C, Pascal, drivery některých periferí (8" floppy disky, tiskárny). Na fakultě existovala nástěnka, na kterou dávali studenti, ale také pedagovové různé výroky. Některé jsem si opsal a zde jsou:

• Murphyho zákon: V každém programu je alespoň jedna chyba.
   
• Murphyho zákon: Každý pokus o odstranění této chyby vede
  k zavedení několika dalších chyb do programu.
•  
• Každý program napsaný v jazyce Pascal bude fungovat
  teprve, když se přepíše do jazyka Fortran77.
•  
• Opravdový programátor je takový programátor, který umí
  odladit operační systém z předního panelu počítače ADT.
•  
• Všichni jednou skončíme jako proletariát v softwarové továrně.

Domnívám se, že poslední výrok bude brzy aktuální. Na závěr tohoto odstavce ještě jedna perlička. V předvečer srpnových událostí roku 1989, mně a mého spolupracovníka předvolal soudruh ředitel podniku "T" a chtěl vědět, proč nechceme počítač ze Slovenska. Předložili jsme jasné technické argumenty proč ADT 4500. Soudruh ředitel ukončil naše sezení slovy: "Soudruzi, to že odmítáte použít počítač ze Slovenska, považuji za Vaši provokaci k 21.srpnu!" Byla to moje druhá srážka s blbcem.

Konečně! Komunistický režim se zhroutil ekonomicky. V oblasti informačních a komunikačních technologií totálně. Nebudeme už poslouchat zvuk kazetové diskové paměti připomínající cirkulárku a nezabere ani touha n.p. Zbrojovka Brno týkající se výroby disků typu "Winchester". Bylo to nad její síly a domnívám se, že soudruzi si to popletli s puškou Winchester, jejíž výrobu by hravě zvládli. Ale co spektrální analýza? Bylo nám jasné, že musíme co nejrychleji sehnat PC a převést aplikační software z ADT na něj. V roce 1990 stále existoval monopol JZD Slušovice a tak nám nezbývala žádná jiná možnost než nakoupit PC od nich. Museli jsme si povinně k počítači koupit jejich ekonomický software, i když jsme jej na nic nepotřebovali!

Zde je sestava, kterou nám JZD Slušovice prodalo za nehorázných 350.000,-Kčs slovy třistapadesáttisíckorunčeskoslovenských (Kč ještě nebyly):
•  
• Procesor Intel 80386DX
• Operační paměť RAM 640kB
• Matemtický koprocesor Intel 80387
• HDD 20MB
• FDD 1,44MB
• Monitor 14", VGA 640x480, graficka karta
• Operační systém MS-DOS 4
•  
• VUT nám zprostředkovalo nákup programovacího jazyka
  TopSpeed C++ pracujícího v prostředí MS-DOS.
  Dále bylo nutné sehnat A/D převodník jako ISA kartu do PC.

Ve velmi krátké době jsme převedli software z ADT 4500 na PC se shora uvedenou konfigurací. Stěžejními problémy se ukázaly programy pro snímání dat, FFT a část grafických programů, jenž byly napsány a odladěny v assembleru pro matematický koprocesor Intel 80387. V roce 1992 se již prodával první kus spektrometru s PC. V roce 1993 se státní podnik "T" rozpadl. Každý z nás si našel zaměstnání v IT a šli jsme svou vlastní cestou. "Adétéčkaři" (programátoři na počítačích ADT) se přece ve světě počítačů nemohli ztratit.

Uvedená historie je velmi stručná a byla pořízena ze starších časopisů a z některých zdrojů na Internetu. Nejsou uvedeny např. grafické karty, zvukové karty, multimédia, CD, DVD, atd. Podrobná historie by si vyžádala daleko více pátrání na Internetu a ve starší literatuře. Domnívám se, že to ani nemá smysl. Chtěl bych podotknout, že jsem téměř se všemi mikroprocesory pracoval, stejně tak jako se všemi uvedenými operačními systémy a uživatelskými programy.

1973

Mikroprocesor INTEL 8080 (8bitů).

 

1974

C jazyk (Karnighan & Ritchie, BELL Laboratories).
8" FDD.
CP/M-80 první 8bitový operační systém.

 

1975

MICROSOFT (B. Gates) ROM BASIC pro ALTAIR.
Vzpomínáte? Sečteme 2 a 3, zobrazíme výsledek:
10 LET A=2
20 LET B=3
30 LET C=A+B
40 PRINT C
RUN
5
READY

 

Mikroprocesor MOTOROLA 6800 (8bitů).

 

Mikroprocesor ZILOG Z80 (8bitů, 4MHz, kompatibilní s 8080).

 

1976

Apple I (Mikroprocesor 6502).

INTEL započal vývoj Mikroprocesoru 8086 (16bitů).

 

1977

Apple II (Mikroprocesor 6502, modularita, stránkování paměti).

Domácí počítač Commodore PET(Mikroprocesor 6502, MS Basic).

MOTOROLA započala vývoj Mikroprocesoru 68000 (16bitů).

 

1978

Domácí počítač ATARI 400 a 800.

Mikroprocesory INTEL 8086, 8088 a 8087, 5MHz.

 

1979

Mikroprocesory MOTOROLA 68000 (32/16) a 68008 (32/8).
Domácí počítač s Mikroprocesorem 68000 jsem měl na "pohrání" tři hodiny.
Za tu dobu jsem se naučil assembler a odladil jsem Fourierovu transformaci.
Něco tak perfektního jsem už nikdy neměl k dispozici.

 

1980

Domácí počítač Sinclair ZX80 (Z80).

 

1981

IBM PC (Procesor INTEL 8088, 64kB RAM, 40kB ROM, 5" FDD,
kazetový magnetofon, Microsoft BASIC in ROM, Microsoft DOS 1.0).

 

1982

Domácí počítač Commodore 64 (Procesor Motorola 6510,
MS Basic, zvukové a grafické čipy).

Procesor INTEL 80286 (16/16), více než 1MB RAM, chráněný režim.

 

1983

IBM PC/XT (10MB HDD, 128kB RAM, MS DOS 2.0).

 

1984

IBM PC/AT (Procesor INTEL 80826, 256kB RAM,
1,2MB FDD, MS DOS 3.0, ISA bus, PC NET).

 

Apple MacIntosh s integrovaným GUI - ohromný úspěch.

 

1985

Procesor INTEL 80386DX (32/32), lineární adresování.

 

1986

MS DOS 3.2 (Microsoft).

Mikroprocesor MOTOROLA 68030.

 

1987

MS DOS 3.3 (Microsoft).

Borland: Turbo Pascal 4.0, Turbo C 1.0, Paradox 2.0

 

1988

Procesor INTEL 80386SX (32/16).

 

1989

Mikroprocesor INTEL 80486DX(cache a koprocesor v čipu).

 

Mikroprocesor INTEL 80486SX (totéž jako DX, ale bez koprocesoru).

MS DOS 4.0 (Microsoft)

 

1990

Mikroprocesor MOTOROLA 68040.

Microsoft Windows 3.1 + OLE.

 

1991

Vznik WWW (hypertextový systém na Internetu).

 

1992

Mikroprocesor INTEL 486DX2.

MS DOS 6.0 (Microsoft).

Microsoft Windows for Workgroups 3.11 - výborný a stabilní operační systém.

 

1993

Mikroprocesor INTEL Pentium.

 

MS DOS 6.2 + DoubleSpace.

Microsoft Windows NT 3.1 – Nová technologie.

Microsoft Office 4.2, balík obsahoval:

    - MS Word 6.0

    - MS Excel 5.0

    - MS PowerPoint 4.0

    - MS Access 2.0

Linus Torvalds začíná pracovat na operačním systému Linux.

 

1994

Netscape Navigator 1.0

MS DOS 6.22 + DriveSpace.

Microsoft Windows NT 3.5

 

1995

Microsoft Windows NT 3.51

Microsoft Windows 95.

Microsoft Office 95 - nepovedená verze.

Mikroprocesor INTEL PentiumPro.

 

1996

Microsoft Windows NT 4.0.

Microsoft Windows 95 SP1.

Microsoft Windows 95 OSR2.

Microsoft Internet Explorer 3.0

Microsoft Office 97.

CD-RW uvedena na trh.

 

1997

Microsoft Internet Explorer 4.0

 

1998

Netscape 5.0

Microsoft Internet Explorer 5.0

Microsoft Windows 98.

Mikroprocesor INTEL Pentium II a Celeron.

 

1999

Mikroprocesor INTEL Pentium III.

Mikroprocesor K7 (AMD).

Microsoft Windows 2000.

Microsoft Office 2000.

 

2000

U mikroprocesorů INTEL a AMD je taktovací frekvence 1GHz.

HDD IDE mají větší kapacitu než 20GB.

 

2001

Mikroprocesor INTEL Pentium 4.

Microsoft Windows XP.

Microsoft Office XP (2002).

 

2002

U mikroprocesorů INTEL je taktovací frekvence 2GHz.

HDD IDE mají větší kapacitu než 40GB.

Microsoft Producer for PowerPoint 2002.

 

2003

Microsoft Office 2003.

Microsoft Producer for PowerPoint 2003.

Závěrem bych chtěl říci několik slov:

• Práce v oboru informačních technologií (IT) Vás musí bavit.
• Je zapotřebí se neustále vzdělávat a osvojovat si nejnovější technologie.
• Při tvorbě programů musíte být nesmírně trpěliví.
• Musíte si umět přiznat chybu, vždyť chybování je lidské.

Co mně vadí na Internetu:

• Ztráta soukromí.
• Při placení pomocí elekronického bankovnictví nebo platební kartou
  
• mám pocit, že někdo nepovolaný nahlíží do mých bankovních účtů.
• Při aktualizacích Windows či antivirových programů někdo, koho
  
• nevidím, nahlíží do mého počítače.

Čeho bych se nerad dočkal, tak to Vám popíši ve fiktivním příběhu, který se odehrává v roce 2020

---

Důchodce pan D podlehne reklamě a pořídí si ledničku CHLAD15 řízenou PC s operačním systémem Wokna XYZ, který vyvinula firma Coolsoft. Ve dveřích ledničky je zabudován dotykový LCD panel. Veškeré ovládání ledničky zajišťuje uživatelský software ovládaný povely z LCD panelu. PC je samozřejmě připojen do sítě Internet. Jednoho večera pan D dostane chuť na šampaňské, které má v ledničce.

• - Z dotykového panelu spustí program Open CHLAD15 pro otevření ledničky.
•   Na panelu se objeví zpráva:
  
•   Program Open CHLAD15 provedl neplatnou operaci a bude ukončen.
• - Pan D spustí nápovědu, avšak webový prohlížeč Coolsoft Internet Explorer
  
•   nahlásí, že provedl neplatnou operaci a bude ukončen.
• - Pan D ukončí program a na panelu se zobrazí následující okno:
  
•   
• - Pan D aktivuje odkaz klepněte sem ve shora uvedeném okně a dozví se zprávy o chybách.

Zpráva o chybách je panu D platná jako mrtvému zimník. Proto se rozhodne restartovat Wokna XYZ. Po restartu se objeví na panelu zpráva o stahování balíčku Servis Pack 468987, což trvá asi 10 minut. Poté se aktualizace instalují a je opět nutný restart počítače současným stiskem kláves Alt+Ctrl+F5+Del+Shift+Home+Esc, které se zobrazí na dotykovém panelu jako obdélníčky. Asi po 20 minutách se konečně panu D podaří nastavit sedm z jeho deseti prstů tak, že opravdu z dotykového panelu spustí restart počítače. Po restartu PC se objeví zpráva o prověřování PC na možné hrozby a viry. To potrvá kolem 15 minut a poté se začne stahovat ze serveru CVC (Control Virus Center) nejnovější databáze virů. Opět je nutný restart PC. To už náš pan D pomalu přestává mít chuť na šampaňské. Znovu spustí z dotykového panelu program Open CHLAD15 a na panelu se objeví zpráva: Program Open CHLAD15 nemůže otevřít ledničku, zkuste si stáhnout upgrade tohoto programu z adresy: http://www.coolsoft.cz/upgrade/CHLAD/. Rovněž je zapotřebí upgrade systému Wokna XYZ. Dále Vám doporučujeme, abyste si stáhnul nejnovější příručku Coolsoft Wokna XYZ - 10001 tipů a triků. Tato příručka je k dispozici v anglické a francouzské verzi na adrese: http://www.coolsoft.cz/help/CHLAD/pdf/. Pan D je po provedení těchto úkonů tak unaven, že hodinu před půlnocí tvrdě usíná v židli před ledničkou. Úderem půlnoci se ozve pronikavé pískání, pan D se probudí a nejprve se domnívá, že jde o chemický poplach. Avšak na LCD panelu vidí zprávu: Systém Wokna XYZ zjistil, že právě prošla záruka na játrovou paštiku, kterou jste zakoupil v hypermarketu Globus dne 17.8.2020. To už pan D psychicky neunese, zuřivě vyrve síťovou šňůru ze zásuvky a bezvládně padne do postele. Pan D se probudí v 11 hodin a ještě z postele zavolá servis. Pracovníci servisu se dostaví během jedné hodiny a po testu ledničky oznámí panu D, že je nezbytné ledničku CHLAD15 odvézt a opravit ji v servisu. Pan D úpěnlivě prosí o záchranu obsahu ledničky. Lednička je opravena za 14 dní, pracovníci servisu dovezou ledničku CHLAD15 panu D domů s konstatováním, že obsah ledničky se nepodařilo zachránit. Pan D vloží do ledničky nějaké potraviny a zkusí ledničku otevřít aktivací programu Open z dotykového LCD panelu. Program Open CHLAD15 oznámí na panelu následující zprávu: Není vložena karta firmware verze 986f2020. To už panu D přetekl pohár trpělivosti. Sousedé mu pomohou naložit ledničku CHLAD15 do auta a pan D ji odveze do ekologického dvora. Referent přebírající ledničku sdělí panu D, že sice při nákupu ledničky zaplatil ekologickou likvidaci, avšak dle rozhodnutí Ústavního soudu musí ještě zaplatit poplatek společnosti OSAS (Ochranný Svaz Autorů Software). Toto rozhodnutí vstoupilo v platnost včerejšího dne. Pan D zaplatí polatek aby OSAS nezchudnul a odchází. Na jedné hromadě v ekologickém dvoře vidí několik klasických ledniček Calex, pocházejících ještě z doby budování rozvinuté socialistické společnosti. Tyto ledničky jsou pro důchodce zdarma a veškeré náhradní díly vyrábí japonská firma Calex Toyota, která má pobočku v Břidličné. Pan D je zachráněn a vrací se ke "klasice". O ledničkách ovládaných počítači nechce slyšet ani slovo.

---

Z uvedeného fiktivního příběhu plyne ponaučení:

• Každý program by se měl chovat vůči uživateli přátelsky (user friendly).
• Uživatel by neměl být obtěžován nesmyslnými zprávami.
• Grafika má být vkusná a rychlá.
• Nápověda má být vyčerpávající a srozumitelná.
• Cena programu by měla odpovídat složitosti programu.