Po dlouhé pauze jsem se vydal na prvomájový výlet. Aby mne to neodrovnalo, naplánoval jsem si krátkou jednoduchou trasu z Visalají na Bílý Kříž. Nachystal jsem si svačinu, čaj, dalekohled, mobil s přídavným fotoaparátem, expediční teploměr a pár dalších drobností. Samozřejmě sebou beru také ostře nabitou CB ručku s dlouhým prutem a hlavně pověstnou 1,75 m dlouhou pochodovou protiváhu.
Když jsme na Visalajích vystoupili z autobusu, bylo třeba zakoupit cigarety, aby u některých osob nedošlo na horském vzduchu k otravě kyslíkem. To nebylo tak jednoduché, dva horské hotely zklamaly, jeden cigarety nevedl, takže dáváme aspoň kafe, druhý otvírá až za hodinu. Posilnění kafem najdeme žádané zboží s varováním ministra zdravotnictví ve stánku hlídače parkoviště, takže náš výlet může zdárně pokračovat.
Po chvíli přicházíme na první větší rozcestí, díváme se na směrovky, jak daleko jsou nejrůznější turistické cíle. Výstražná plastiková cedule upozorňující na rysy, vlky a medvědy tu není, zase ji někdo ukradl. Mezi „sběrateli“ jsou tyto cedule velmi žádané, zřejmě jimi zdobí ploty svých pozemků předstírajíc, že za plotem mají safari.
Po chvíli pokračujeme po modré na Bílý Kříž. Za rozcestím začíná táhlé mírné stoupání, cestou občas narazíme na poslední zbytky sněhu. Na několika místech se pokocháme výhledy na okolní přírodu a hory. Přibližně v polovině výstupu procházíme kolem studánky.
Konečně končí stoupání a přicházíme k unikátním výzkumným skleníkům. Do atmosféry skleníků výzkumníci přidávají kysličník uhličitý a sledují, co to s pěstovanými smrky dělá. Podobný výzkum se provádí také v USA, jak jsem viděl v TV dokumentech. Američani troufale tvrdí, že jejich výzkum růstu stromů při zvýšené koncentraci kysličníku uhličitého je jediný na světě. Když jsem to tvrzení slyšel, velmi mne to rozesmálo, protože jsem si hned vzpomenul na skleníky projektu Atmosféra, vzdálené vzdušnou čarou necelých 40 km od mého QTH. U skleníků je několik informačních tabulí o projektu Atmosféra, ale hlavně možnost posezení a odpočinku. Proto si tu dáváme malou svačinku a čaj. O fotku skleníků se ani nepokouším, jsou v protisvětle. Dále na pasece je další posezení s nádhernými výhledy a na řadu přichází dalekohled.
Nabažili jsme se pohledů a pokračujeme v cestě, teď už je to skoro rovinka. Přicházíme k dřevěnému bílému kříži. Po něm nese jméno celá lokalita Bílý Kříž. Původ kříže je údajně nejasný a je opleten mnoha pověstmi a legendami. Páchám tady mobilem první fotku a pak se jde dál.
Přicházíme k dalšímu většímu rozcestníku, tentokrát už na Bílém Kříži a nastává tradiční čtení směrovek. Pak jdeme nad hotelem Bílý Kříž a vidíme, že opravy zdevastovaného hotelu pořád pomalu pokračují. Po překročení státní hranice obdivujeme udržovanou kapličku. Pak vystoupáme až na vrch Sulov, 942 m, JN99GM. Tady konečně začínám dělat spojení, jak do Ostravy, tak na okolní kopce „postižené“ sletem čarodějnic, ozývá se Ondřejník, Loučka a Lysá hora… Dostávám do ruky posledního sněhuláka (s čepičkou), to se musí vyfotit.
Při prohlídce okolí přicházíme k pramenu Černé Ostravice. Je skoro na konci silnice, hned za poslední zatáčkou, kousek před hotelem Sulov. Pan Munzar pramen při natáčení pořadu „Zpět k pramenům“ označil a dal k němu hrníček, ten však nějaký pochybný „sběratel“ ukradl. Je to velká škoda, těšil jsem se snímek, jak piji z „televizního“ hrníčku. Fotím jen pramen s tabulí a jdeme do hotelu na polívku, kafe, pivečko. Po další prohlídce okolí si na lavičkách u pramene Černé Ostravice dáváme vydatnou svačinu a čaj. Fotím hotel Sulov, ale později snímek mažu, protože není moc zajímavý. Další snímek páchám na hraničním kamenu. Když vidím hraniční kameny, tak dostávám „mezinárodní“ nápady.
Čas pokročil, tak se stejnou cestou vracíme. U skleníků se zastavuji, už nejsou v protisvětle, proto hledám místo, odkud by šlo udělat hezkou fotku. Musíme pokračovat dolů, ať stihneme autobus. Konečně jsme na zastávce a mám čas napsat krátký mail, přidat k němu fotky jako přílohy a odeslat na deset adres síbíčkářům a známým. Ještě na před odjezdem autobusu mi přichází SMS, že maily zdárně dorazily k adresátům.
Foto Radek Hrabůvka mobilem SonyEricsson T230 s přídavným fotoaparátem MCA-30 bez obrazových úprav a záběry z pořadu „Zpět k pramenům“, které vysílala Česká televize, poznáte je podle loga ČT2.
Bílý kříž na Bílém Kříži
Radek Hrabůvka s posledním sněhulákem
Ukradený hrníček u pramene Černé Ostravice
Kde jsem? Na Moravě, na Slovensku, tj. 2× v EU!
Unikátní skleníky na „trápení smrků“ v CO2
ČT – Luděk Munzar u pramene Černé Ostravice
ČT – Hrníček u pramene Černé Ostravice