Jsem clovek mirumilovne povahy, vekem neco mezi dvacitkou a smrti. Nedavno jsem oslavil narozeniny:
dosahl jsem mentalniho veku 13 let. Na svuj vek jsem docela vyspely: umim uz cist a psat. Jen ty
soustavy diferencialnich rovnic mi porad nejdou. Jsem posedly pocitaci a jedini lide ktere znam
krome rodicu jsou ti, jez maji e-mail. Mym velkym konickem je unix a Internetovani. Dokazu cele
hodiny klikat na webu na ruzne stranky v nadeji, ze mi uz konecne spadne modem protoze rucne ho
shodit bych proste nedokazal. Jsem totiz jeste na stare analogove ustredne kde se plati 2 koruny za
impuls, a za nocni 6-ti hodinovou internetovou seanci se mi pocita prave jen jeden ... Tohle je
vsak vetsinou az kolem 5-6te hodiny ranni. Tot vse jen tak uvodem abyste si o mne udelali
predstavu. Fyzicky jsem nejprerostlejsi trpaslik ve stredni evrope. Vsichni na mne koukaji shury ne
proto, ze by me snad chteli prehlizet: to se diky memu zjevu neda, ale proto, ze jsem decentni
telesne konstrukce. Doma uklizim dvakrat za rok a to ne proto, ze by tam bylo moc prachu (toho je
tam stejne uz po tydnu od luxovani, tak proc se s tim srat kdyz je to uz jednou v nasaturovanem
stavu, ze) ale proto, ze po pul roce uz ty odstrizky dratu pichaji do nohou. Z medicinskeho
hlediska jsem zavislak, protoze bez pocitace, pajky a kilometru dratu nemohu zit. Mam uz take v
sitnici vypalen obdelnik pomeru 4:3 od monitoru. Podklad je od norton commanderu, nyni co jsem se
zblaznil do unixu tak tam pres to mam jeste login: a password:.
Mam kamarada, rikejme mu Fredy. Je o neco vyssi nez ja a kdyz zrovna nevrazdi male deti tak je
docela normalni. Je blazen do elektroniky a pocitacu jako ja. Na rozdil ode mne je mlady (je asi o
4 roky mladsi nez ja, teenager jeden). Vypada tak trochu jako E.T. mimozemstan morfnuty do lidskych
proporci, nebo naopak, jako clovek morfnuty do proporci E.T. Ma ruzne vlastnosti, ktere nejsou na
prvni pohled videt (jako treba mez pevnostni v tahu, strihu, krutu atp.).
Nedavno mne Fredy vytahl z me vyhrate ulity od pocitace s tim, ze budeme neco delat s jednocipovymi
mikroprocesory. Vzal jsem tedy nic netusic hroznou katastrofu svuj disk, par svabu a knizku o
programovani ve strojovem kodu a vydal se k nemu. Krome toho, ze jsem psal program pro vypalovac
jednocipu strasne dlouho protoze mam permanentne vypnute turbo, jsem jeste nasel jednu jeho
stupidni chybu na desce s integracema (pokud nekdo poznate osobu Fredyho ve vasem okoli, zeptejte
se ho co delaji zenerovky). Nadesel vecer a prijel Fredyho kamarad dejme tomu Dan. Vymyslel, ze
pojedeme na nejakou akci. Jeste jsem netusil, co tim minil. Protoze je Fredy ukecanej jak zenska a
kdyz uslysi v radiu nejakou stupidni soutez hned tam vola s komentarem "Pockej Bobe, ja ti to
vytmavim" , museli jsme odklidit Dana k televizi do doby, nez Fredy zavolal na nejake nezname
telefonni cislo nekomu koho znal. Ke konci rozhovoru se vratil Dan s tim, ze zapnul nahravani na
video a ze uz mame hodinu zpozdeni. Absolutne jsem s nicim nepocital, kdyz jsem k Fredymu vyrazel,
takze jsem mel na sobe elegantni derave teplaky znacky "chodec ultrakratkych trati". Tyto se vsak
kamaradum nelibily a proto jsem vyfasoval Fredyho dziny, pocitane tak na ultramegatrpaslika, navic
jeste s obvodem kolem pasu jako tehotny slon. Musel jsem si rict o pasek a jeste na nem udelat
uzel, aby mi kalhoty nepadaly nize nez kam stacilo dlouhe tricko. Netusil jsem o jakou akci pujde a
kdyz se mne Dan zeptal, jesti tu mam papiry, tak jsem odvetil ze jestli se mu chce na velkou, tak
at si dojde rovnou ted. Teprve pozdeji jsem pochopil ze myslel ridicsky prukaz na auto. Nasedli
jsme do Danova auta a rozjeli se. Bylo tak kolem ctvrt na deset vecer a ja se zeptal, co ze to
vlastne je za akci. "Diskoteka" odvetil Fredy. Trochu jsem nechapal, kde muze byt jeste v sobotu
vecer otevrena vystava disku a CD-ROMek.
Cesta probihala asi tak, ze Dan slapal stare skodovce na krk co to slo a kazdy predjety automobil
komentoval slovy "ja te udelam i se zavazanyma ocima". Pote co se rychlomer skodovky doplazil k
cislu 140, dosahla nalada vrcholu. Oba dva byli na vetvi z toho, ze jsme dosahli rychlosti, kterou
skodovka udela bez motoru volnym padem v ridke atmosfere. V teto rychlosti jsem nemel strach, nebot
pokud by jsme se vybourali, tak jsem jistojiste mrtvy. Problemem bylo, ze k zastaveni se musi
prejit pres mensi rychlosti, a to bych treba i mohl prezit s ruznym stupnem ochrnuti. Nestacil jsem
si totiz na krk povesit casovany granat, ktery by explodoval az po dobe, po ktere bych ho nemohl
z duvodu telesneho postizeni vypnout.
Kdyz jsme prijeli na misto, stalo tam jiz mnoho aut. V aute mi Dan nabidl jakousi kozenou bundu,
kterou bych si osobne na sebe oblekl az v pripade, ze bych se chtel vypotit z malarie. Sli jsme se
podivat, co stoji vstupne. "Dane, jdi ty, mas nejlepsi image" rekl Fredy. Kdyz jsem zhodnotil Danuv
zjev kulturisty z Dachau v kozene bunde, usoudil jsem, ze image je stupen zamaskovani mist, kde
panubohu dosly finance na investice. Potom si Dan zapalil cigaretu a instruoval nas: "Kdyby vam
nekdo nabizel cigaro, tak si ho vezmete a hned tipnete". Jsem nekurak a abstinent a prekvapilo mne,
ze by na vystave hardware neco takoveho bylo, ale protoze jsem solidarni, obetuji se. Od vchodu
bylo slyset hlasite DUC-DUC-DUC s konstantni frekvenci. Pomyslel jsem si, ze asi hodne lidi mlati
hlavou o zed, treba je to nejaka soutez. Jako disfunkci nejakeho diskoveho pole jsem si tento zvuk
predstavit nedokazal.
Nejprve jsme se zasli najist do blizke restaurace. Jidlo sice uz nemeli, ale dali jsme si alespon
maly obsah limonady za velkou cenu. Dan si dal pivo. U stolku, kam jsme si sedli jsme si zacli
vypravet a rec se stocila na monitory. Mluvilo se o ctrnactkach, patnactkach a sedmnactkach. Na
jejich nazor ze patnactky jsou nejlepsi jsem argumentoval slovy, ze sedmnactky jsou lepsi, protoze
maji vetsi sirku pasma. Sam mam doma sedmnactipalcovy monitor, a je to zuzo. Pronesl jsem, ze bych
chtel jednadvacitku, ale smetli mne narazkou "do hrobu s tim". Trochu jsem se urazil jejich
nezajmem o velike uhlopricky a kysele se jich zeptal, proc si rovnou nesezenou ctrnactku nebo jeste
neco mensiho. "Ctrnactky jsou pod zakon" opacil Fredy. To jsem nevedel, ze se uz zakazaly male
nergonomicke monitory....nic jsem tedy uz nerikal a na jakesi narazky o posteli jsem si jen
pomyslel, ze davat si monitor do postele je uz prilis masnacke. Kdyz jsem nedavno postavil monitor
na postel, tak se na malem stojanku hezky prekulil na bok. Holt se na to da koukat jenom vleze.
Jak jsem poznal, oba se bavili tim, ze si ukazovali nekam do tmy a rikali "Videl jsi ji?" nebo "Co
na ni rikas?". Ja mam na tmu svuj nazor, ale neventiloval jsem ho. Pokud snad mysleli nejaky
specificky objekt ve tme, tak jsem mel prilis pomale reakce na to, abych ho zahledl. Jo to kdyby
tam byl nejaky Power Challenge server, tak bych jim vysypal kolik to ma procesoru a diskove
kapacity jenom z toho, jak se nad tim vlni teply vzduch jeste drive, nez by otevreli pusu.
Dopili jsme a vyrazili. Zaplatili jsme na muj vkus trochu drahe vstupne a vesli na zahradu, kde
byly stolky a spoustu zajimavych lidi. Pritomne individua se dala rozdelit do nekolika skupin, jez
svym sjednocenim dala mnozinu vsech lidi. Byli tu vetsinou mladi lide filtrujici cigaretovy kour
svymi plicemi (jak chvalyhodna cinnost ekologickeho souciteni), lide s nausnicemi v uchu i lide s
nausnicemi v jinych castech tela. Bylo videt spousty ruznych ucesu a barev. Prislo mi docela
slozite rozeznat pohlavi onech cloveku, nebot zadna funkce linearni kombinace atributu popisujicich
jejich zjevy nemohla byt funkci pohlavi. Opet jsem si overil teorii o image: kazdy zakryval jiny
kus tela. V rozporu s tim meli vsichni odkryte hlavy. Podle unylych pohledu jsem usoudil, ze
prumerne IQ zde dosahuje teploty meho procesoru Pentium ve vypnutem stavu. Pokud jsem to u nekolika
individui rozeznal spravne, byly to osoby zenskeho pohlavi, proti nimz byla prirodni katastrofa
osvezujici relaxaci (takhle osklivy snad zadny chlap byt nemuze). Mely na nohou vetsinou bagancata.
Cim vetsi, tim spokojeneji jejich nositelka vypadala. Nejvice mne zde zaujal vozik s opekajicimi se
burty. Nekteri mladici se zde potaceli jako kdyby jim nekdo uriznul achilovku. Z vedlejsiho salu se
sem linuly urcite frekvence ze spektra zvukoveho signalu, vetsinou hloubky. Vevodilo jim buseni
hlav o zed. Podle hlasitosti jsem si pomyslel, ze se nekdo asi snazi na budove spachat asanaci za
pomoci publika, kdyz uz to nemuze udelat legalne...
Snazil jsem se vypadat inertne, abych snad nekoho nedrazdil. Pristoupily k nam nejake divky a
nabidly nam cigarety, zrejme nejaka reklamni akce. Dan na nas hodil okem a pochopili jsme, ze si
mame vzit. Nikdy jsem to v ustech nemel a tak jsem trochu nesikovne pouzil vsechny prsty prave ruky
na vytazeni cigarety z krabicky. K cigarete vsak patrilo i to, ze jste si ji museli nechat zapalit.
Moc se mi to nelibilo, ale kdyz tak ucinil i Fredy, nechal jsem si i ja. V domneni ze proti smogu v
nasi ulici je kazda cigareta jenom zmena slozeni skodlivin ve stejne koncentraci, natahl jsem skrz
tu vec vzduch do plic. Po vterine mne zacalo straslive drazdit v krku nekde dole v plicich. Par
vterin jsem se snazil zadrzet dech, ale kdyz mi vyhrkly slzy tak jsem se s trapnou vymluvou
"...zatracena muska..." zakuckal a za zady tu vec uhasil. Onu musku jsem pak skutecne vdechnul, ale
az za ctvrt hodiny. Od te doby se posilil muj odpor ke kurakum. Nevadi mi kdyz si zanesou plice,
ale kdyz to pak jeste vypousteji na verejnosti. Dal bych jim na hubu masku s katalyzatorem, aby si
to vychutnali az do posledni molekuly nikotinu. Pokud budete chtit nekoho odnaucit kourit jeste
driv nez by s tim mohl zacit sam, narvete mu do ust celou krabicku cigaret, zapalte je a posilte
zvenci tlakem tak 10 atmosfer z kompresoru, aby kazdy sklipek plic poznal odporny pach nikotinu.
Mozek totiz funguje tak, ze pri jakemkoli dalsim kontaktu s kourivem si vybavi, jak se jeho
vlastnik napoprve poblil.
Dan se od nas oddelil s tim, ze pujde na lov. Ja jsem se s Fredym vydal do prilehleho salu. Jiz od
vchodu byla hladina akustickeho tlaku tak vysoka, ze predpisy hlucnosti u letecke dopravy jsou
proti ni tichym splouchanim vody v akvariu. Tady se clovek ohrival uz jenom prijmem akustickych
vln. Zvuku vevodily stredy, jez znely jako kdyby nekdo do zvukove aparatury nasypal sterk. Vzduch
zde silne pripominal pradelnu. Melo byt ale jeste hur. Prodiraje se davem dovnitr, par kroku za
vchodem jsme se dostali vedle individua, ktere od Fredyho chtelo, aby mu dal facku. Bylo mensi nez
ja a jak jsem usoudil, nejednalo se o chlapa. Vypadalo asi tak, jako kdyz nadloube volovi (tedy
krave). Chtel jsem dotycnemu individuu vyhovet, ale nemohl jsem se rozprahnout, nebot za mnou do
mne strkali dalsi lide dychtici dostat se dovnitr aby se vzapeti zase prodirali ven. Jsem dobrak od
kosti a tak mi to bylo lito do okamziku, nez jsem klopytl a ocitl se o dva schody nize. Pak jsem
zjistil, ze ona osoba jest asi o hlavu vetsi nez ja. Protoze se s vetsima zenskejma neperu,
prodiral jsem se dal. Pripadalo mi to, ze tyto prostory navrhoval Intel, a to jeste s
poloduplexnimi multiplexovanymi sbernicemi. Operacni system to melo jednoduchy, vychazejici z
teorie stochastickych systemu: nechat se unaset tim proudem, jez miril alespon priblizne do mista
do nejz jste se chteli dostat a neupadnout mezi okounejici mladezi, tedy neco, co vymyslel
Microsoft jiz davno a porad to "vylepsuje".
Uvnitr to vypadalo tak, ze pod ochozy a zvukovou aparaturou, jejiz zvuk bych dokazal s trochou
trhaviny simulovat take, stalo stado lidi, zmitajicich se v silenem rytmu hudby, kterou nenavidim a
vyvolava ve mne pocity zurivosti. Jako priznivec heavy metalu, klasiky a new age zaroven jsem
pochopil, proc maji tanecni rytmy to slozeni jez maji: ucelem je preruseni komunikace mezi temi
neurony v mozku, jez vytvareji inteligenci. Zakladem "hudby" je automaticky bubenik (zadna fyzicka
osoba by nebyla schopna v tom rytmu vydrzet vice nez 10 sekund, aniz by se rozsynchronizovala), na
nejz se nabaluje par doprovodnych taktu, majicich za ucel regenerovat neurony, jez prestavaji
reagovat na jednotvarnou zatez. Pochopil jsem ucel te druhe casti diskoteky venku: lide se tam
chodi presvedcit, ze jeste neohluchli. Kdyz tomu tak ucini, vesele se vraceji zpet vystavovat se
znovu co nejvetsim koncentracim skodlivin.
Pobyvali jsme uvnitr jeste chvili. Lekl jsem se v okamziku, kdy jsem promluvil, ale neslysel zadny
hlas. Krome tlaku v mocovem mechyri jsem dostal strach, ze zdravotni stav meho tela neni uplne v
poradku. Pritahl jsem Fredyho a zarval mu do ucha (to jsem alespon myslel), ze jdu ven. Zrejme jsem
vypadal dost strhane, protoze se take sebral a sli jsme si dat nechutny parek za nechutnou cenu.
Postupne jsem zacinal slyset. Parek byl z one akce to nejlepsi. Zacal jsem se s Fredym bavit o
pocitacich, ale nejak se na nas pak divne koukali. Asi nerozumi unixu.
Venku jsme se potkali s Danem, o nemz jsem mel pochybnosti, kolik volantu v aute uvidi az bude
kormidlovat zpatky. Oba zkonstatovali, ze tentokrat to byla slabota. Jako vystava hardweru to
nebylo nic moc. Vsude samej intel, software od Micro$oftu. Nikoho, kdo by umel resit diferencialni
rovnice jsem zde nepotkal. Kdyz jsem se kluku zeptal, co od teto akce ocekavali, dostalo se mi
odpovedi, ze "sbalit". Tedy jestli se chteli nechat sbalit, stacilo jen natrefit na policajty a...
Cestou domu jsem se trochu bal, protoze jsem nevedel, s jakym zpozdenim Dan vnima. Kazde auto jez
jsme predjeli provazely poznamky, jak ze to na nas ten ridic blbe koukal, kdyz jsme ho trhli se
slabsim autem. Na jedne krizovatce nas s klidem predjel nejaky silnejsi automobil, coz Dan provazel
slovy "nojo, to se ti to jede, kdyz mas silnejsi motor. S tim tvym autem bych ti davno ujel, pojd
si to vymenit, sralbotko" a tak podobne. Nejvice jsem myslel na to, jak po prijezdu vtrhnout na
zachod jako prvni. Po prijezdu jsem se jeste zeptal na nejake nejasnosti. Rec se nejak stocila na
zensky, i kdyz nevim, jakou s tim vsim maji souvislost. Na otazku "Tobe zensky nejak vadi?" jsem
odvetil, ze prece chapu, ze priroda musela neco vymyslet do doby, nez prejdeme ke kremiku.
Dnes s odstupem casu nechapu, jak jsem na te akci mohl vydrzet. Zabit se dokazu elegantnejsim
zpusobem v kratsim case, ale jako exkurze a vystrazny priklad tato akce nebyla spatna. Zjistil
jsem, ze lide se za sve penize chteji vystavovat co nejvetsim koncentracim skodlivin. Jsou ochotni
za to zaplatit vysoke castky. Pritom funguje vymyvani mozku tak dokonale, ze za tyden zapomenou,
jak se minuly tyden poblili, posrali a pochcali a pritom je jeste malem prejel vlak, a navstivi
stejnou akci s neutuchajicim entusiazmem znovu. Dekuji pekne. Ja zustanu u sveho pocitace. Stejne
jako se primitivni organismy srocuji aby se ujistily, ze mohou prezit, i tito lide mdleho rozumu se
schazeji a snazi se ostatni lidi stejne intelektualni nize omracit svym vzhledem a chovanim. Tohle
mi k zivotu netreba. Jedine co je potreba k zivotu, je klavesnice, ergonomicky monitor, hodne
pameti, rychly procesor, velke disky a levny pristup k Internetu. Z ostatniho sveta jsou dulezite
akorat elektrarny a pekarny, protoze pocitace i lide vyzaduji energii. Lide co propadli pocitacum
se bavi jinymi vecmi nez primitivove: misto soupereni, kdo ma vetsi bicepsy se mezi sebou vytahuji,
kdo ma lepsi pocitac a vic "drajstounu". Takze mejte se pekne z me vysky 180 SpecIntu, 64 Mega
Rameti, 2megove videokarty a 3.5 gigove diskove kapacity (coz je ve sve dobe jiste docela vykonna
sestava).