Pro spoustu lidí, kteří slyšeli o Linuxu a používají na svém počítači M$DOG nebo 95 Woken, je většinou obtížné kvalitní operační systém, jakým Linux bezesporu je, vyzkoušet. Zpravidla to znamená kompletní zálohu dat na HDD a vytvoření další partition. Protože však existuje možnost instalovat Linux přímo do DOS-filesystému (tzv. UMSDOS), zbývá jen použít některou z distribucí MiniLinuxů, například Monkey:
Hardware je technické vybavení počítače (dále jen HW), se kterým musí Váš operační systém (OS) umět zacházet. Jsou to například pevné disky, disketové mechaniky, myš, klávesnice, monitor, síťová karta a další. OS Linux, který je v Monkey použit, umí pracovat s drtivou většinou běžného HW, které pro PC existuje.
Software je programové vybavení počítače. Jsou to tedy všechny programy, které používáte. Většina programů použitá v Monkey je volně šiřitelná, jsou tedy zadarmo. Vyjímkou je třeba WWW browser Netscape, který je komerčním programem (pro školy a studenty zdarma). Doporučuji se vždy seznámit s konkrétními licenčními podmínkami.
Monkey obsahuje například:
| umsdos | základní filesystém Monkey (rozšíření DOS FAT o Unixové vymoženosti) |
| dos | základní filesystém DOSů |
| vfat | rozšíření DOS FAT pro dlouhé názvy od Micro$oftu pro Windows 95 včetně tzv. FAT32 pro velké disky a 4kB alokační jednotky |
| iso9660 | filesystém pro CD-ROM |
| ext2 | nejrozšířenější filesystém pro malé Unixy |
| minix | starší verze Unixového filesystému (dnes je užíván zejména pro diskety) |
| NFS | sdílení disků po síti od firmy SUN Microsystem (klasika ze světa Unixů) |
| ncpfs | sdílení disků po síti od firmy Novell (z NetWare serverů) |
| smbfs | sdílení disků po síti používané v M$ Windows (pouze přes TCP/IP) |
Instalační balíčky jsou připravené tak, abyste je mohli bez větší námahy nainstalovat. Obsahují užitečné programy, které někteří uživatelé nebudou používat. Proto je možné je instalovat odděleně a volitelně. Popis jejich instalace najdete v oddíle popisujícím instalaci Monkey na Váš pevný disk. Instalační balíčky jsou součástí distribuce Monkey, URL jsou uvedeny v části Download.
Následující tabulka podává stručný přehled o všech připravených instalačních balíčcích pro Monkey:
| Název balíčku | Stručný popis | Jméno archívu | MB na HDD |
| Apache | WWW server | apache.tgz | |
| DosEmu | DOS Emulátor | dosemu.tgz | |
| GCC | pro kompilaci vlastního kernelu | gccall.tgz | 18 |
| Kernel 2.0.30 | zdrojové kódy jádra OS Linux | kern2030.tgz | 32 |
| Manpages | Manuálové stránky | manpages.tgz | |
| Netscape 3.01 | WWW browser | netscape.tgz | 6 |
| Sendmail | Poštovní agent + klient Pine | sendmail.tgz | |
| Mach 64 | akcelerovaný X server | x32ma64.tgz | 2 |
| S3 | akcelerovaný X server | x32s3.tgz | 2 |
Před spuštěním WWW serveru je potřeba mít dobře nakonfigurovanou síť, aby se rozběhl. V opačném případě skončí s hlášením, že nemůže zjistit jméno svého počítače.DosEmu 0.64.4
Kořen WWW serveru se nachází v adresáři/usr/lib/httpd/htdocs
Pravděpodobně budete chtít upravit hodnoty v souboru/var/lib/httpd/conf/srm.conf:# UserDir: jméno adresáře, který je přidán k domovskému adresáři # jestliže je přijat dotaz na ~uživatel UserDir public_html # DirectoryIndex: jméno souboru použitého jako index v adresáři, # položky oddělujte mezerami DirectoryIndex index.html
DosEmulátor emuluje prostředí DOSu v multitaskingovém prostředí Linuxu. K dispozici zatím neníGCC (gccall.tgz)xdos. S DosEmulátorem zacházejte opatrně, v případě pádu aplikace může dojít k poškození Vašich dat.Instalace:
Tip: Zkuste CTRL+^ h (CTRL+SHIFT+6 h) jako nápovědu k používání speciálních kláves.
- vytvořte systémovou disku DOSu s programy
SYS.COMaFDISK.EXE. Doporučuji ještě nějaký editor či Volkov Commander ;-)- nainstalujte tento balíček
- přihlaste se do systému jako root
- opravte
/etc/dosemu.conf, pokud Vaše disketová jednotka A: není 3.5'- vložte systémovou disketu DOSu do mechaniky a spusťte:
dos -A- po nabootovaní DOSu spusťte příkazy (Nemají vliv naváš HDD, pouze na soubor
/lib/dosemu/hdimage, který je po nabootování DOSu zdánlivý diskC:):FDISK /MBR SYS C: C: EXITEMUJešte před ukončením DosEmu můžete modifikovat souboryAUTOEXEC.BATaCONFIG.SYS- vytvořte soubor
/etc/dosemu.usersse jmény uživatelů, kteří budou moci DosEmu používat (po jednom na řádku)- přečtěte si dokumentaci k DosEmu či Dosemu-HOWTO
- při dalším spuštění DOSu stačí pouze přikaz
dos
Kompilátor s pomocnými utilitami nutnými pro kompilaci kernelu. Kompilátor obsahuje jen nezbytně nutné součásti pro tento úkol. Nemohu tedy zaručit, že s ním půjde kompilovat cokoliv jiného.Kernel (kern2030.tgz)
Zdrojové kódy kernelu Linuxu verze 2.0.30, pouze s podporou architektury i386 (pro PC). Do kernelu je aplikován patch pro FAT32. Driver karet 3Com (3c59x) je verze 0.30-all (místo 0.40), protože nový je nestabilní pro karty 3C900. Tento balíček také obsahuje konfigurační soubor, který byl použit při kompilaci kernelu Monkey. Při kompilaci vlastního kernelu stačí tedy provést jen drobné úpravy.Manuálové stránky (manpages.tgz)
Manuálové stránky pro utility v Monkey. Stránky jsou předformátovány.Netscape (netscape.tgz)
Nejrozšířenější prohlížeč pro WWW. Pracuje pod X Window.Sendmail (sendmail.tgz)
Netscape je licenční software, balíček obsahuje originální distribuční soubor - po instalaci čtěte licenční ujednání.
Sendmail jako přepravní poštovní agent a PINE jako uživatelský agent.Mach 64 (x32ma64.tgz)
Před instalací Sendmailu si řádně nakonfigurujte síť.
Akcelerovaný X Window server pro čipy Mach 64S3 (x32s3.tgz)
Akcelerovaný X Window server pro čipy S3
Základem distribuce Monkey je 5 disket s archívy komprimovanými pomocí programu ARJ. Připravené instalační balíčky najdete podadresáři packages archívu Monkey. Jak Monkey nainstalovat se dozvíte o kousek níž.
Samozřejmě můžete použít jakékoliv jiné zrcadlo výše uvedených míst.
mkdir C:\LINUX
arj x -v -y mlinuxNN c:\linux
POZOR!--linux-.---, které obsahují
doplňující informace o souborech v adresářích (dlouhá jména, práva, atp.).
Defragmentace disku pomocí programů SPEEDISK, DEFRAG a
podobných, nemá na Linux vliv.
C:
CD \LINUX
LINUX.BAT
Linux version 2.0.29 (root@monkey) (gcc version 2.7.2) #1 Fri Feb 21 06:46:08 1997
LINUX.BAT,
která se projevuje hlášeními:
unable to mount root filesystem, kernel panic
a podobně. Pokud v takovéto situaci nevidíte některá hlášení, která
"utekla nahoru", stiskněte kombinaci kláves SHIFT+PgUp.
/etc/rc.d/rc.local.
C:\LINUX\INSTALL a do něj balíček nakopírujeme. Při následujícím
bootu Monkey balíček smaže a nainstaluje (nebo že by to bylo obráceně?).
K dispozici jsou výše uvedené balíčky.
shutdown -r now
C:\LINUX,
proto je možno celou Monkey odstranit pouhým smazáním tohoto adresáře
(Např: DELTREE /y C:\LINUX).
Konfigurace síťového rozhraní je složena ze dvou kroků: z detekce síťového rozhraní a pak jeho vlastní konfigurace. Oba kroky si probereme blíže.
/lib/modules/2.0.30/net.
Číslo 2.0.30 udává verzi kernelu. Tu můžete zjistit příkazem uname -r.
Obecný postup, jak se dostat do správného adresáře tedy může vypadat například takto:
cd /lib/modules/`uname -r`/net
Vypsáním adresáře zjistíme, že máme k dispozici ovladače pro karty 3C509, 3C59x,
NE1000/NE2000 a WD800x (soubory 3c509, 3c59x, ne, wd). Příslušný modul můžeme
zavést ručně pomocí příkazu modprobe:
modprobe 3c59x
modprobe ne io=0x280
Pokud kernel kartu detekuje, máme vyhráno. Některé moduly potřebují
dodatečné parametry (např. I/O), jak je vidět na druhém řádku v příkladu.
Pokud není k dispozici příslušný modul, bude potřeba překompilovat jádro buď s podporou Vaší karty přímo v kernelu nebo jako modul.
Připravená síťové rozhraní si můžeme nechat vypsat příkazem:
cat /proc/net/dev
Inter-| Receive | Transmit
face |packets errs drop fifo frame|packets errs drop fifo colls carrier
lo: 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
eth0: 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
První řádek indikuje tak zvaný loopback (vše, co na něj vyšleme, se vrátí zpět).
Pro nás je důležitá přítomnost druhého řádku začínajícího zkratkou
'eth0' (první detekované síťové rozhraní). Pokud je ve výpisu
přítomen, lze toto rozhraní dále konfigurovat.
Ruční zavádení modulů lze nahradit automatickým pomocí démona
kerneld. Tento démon má k dispozici tabulku relací mezi zařízeními a
moduly, které je potřeba k jejich obsloužení nahrát. Jestliže se pokusíte
konfigurovat zařízení, pro které v kernelu modul není, sám ho nahraje.
Je ovšem nutné říci, jaký modul přísluší kterému zařízení. Většina relací
je správně předem nastavena, potřebujete-li ovšem vlastní nastavení,
musíte je zapsat do souboru /etc/modules.conf (typický případ jsou
právě síťové karty). Pak nebude nutné používat
před konfigurováním výše zmíněné modprobe. Kerneld navíc sám modul
z kernelu odstraní, až nebude potřeba (čímž šetří operační paměť pro naše programy).
Seznam aktivních modulů v kernelu získáme pomocí lsmod.
Odstranit modul můžeme pomocí rmmod.
Konfigurace síťového rozhraní
Síťové rozhraní, které je kernelem detekováno, můžeme nakonfigurovat.
K tomu potřebujeme vědět několik základních údajů:
IP (adresa síťového rozhraní)
NETMASK (maska sítě)
DEFAULT GATEWAY (adresa routeru směrem do Internetu)
NAMESERVER (IP adresa DNS serveru)
IP adresu si nelze vymyslet, ani použít adresu jiného existujícího počítače.
Pokud není IP adres nedostatek, zpravidla má každá stanice pevně přidělenou IP adresu,
kterou trvale využívá. Při nedostatku adres je někdy IP přidělována dynamicky a
stanice má pak pokaždé jinou IP. V tomto případě je nezbytně nutné
domluvit se s administrátoren Vaší sítě.
Údaje o pevné IP lze vyčíst např. ze zpráv DOSového TELNETu při startu, nebo z Trumpeta ve Windows. Ovšem VŽDY záleží na konkrétní implementaci na Vaší síti. V každém případě je nejjistější zeptat se administrátora Vaší sítě.
Řekněme, že požadované údaje budou následující:
IP 192.168.1.100
NETMASK 255.255.255.0
DEFAULT GATEWAY 192.168.1.254
NAMESERVER 192.168.1.1
Pak je potřeba použít příkazy:
ifconfig eth0 192.168.1.100 broadcast 192.168.1.255 netmask 255.255.255.0
route add -net 192.168.1.0 netmask 255.255.255.0
route add default gw 192.168.1.254 metric 1
ping 192.168.1.10
Posledním řádkem otestujeme funkčnost našeho síťového rozhraní na nějakém
sousedovi. Jestliže máme vše dobře, budou se nám na obrazovce ve vteřinových
intervalech objevovat zprávy o jeho odpovědích. Ping ukončíme stiskem
CTRL+C.
Informaci o nameserveru zaneseme do souboru /etc/resolv.conf,
který pak bude obsahovat:
nameserver 192.168.1.1
domain frop.org
Řádku domain opravíme podle naší skutečné domény, tedy například místo zde
uvedené domény frop.org zde uvedeme doménu
kin.vslib.cz (bez jména počítače).
Způsob převodu jmen a IP adres ovlivňuje soubor /etc/host.conf.
První řádek v příkladu obsahuje informaci o pořadí převodu jmen (v našem případě
se nejprve prohledá soubor
/etc/hosts a pak se provede dotaz na DNS.
Soubor /etc/host.conf bude
tedy nejspíše obsahovat tyto řádky:
order host, bind
multi on
Funkčnost převodu doménových jmen na IP adresy vyzkoušíme například
pomocí příkazů:
nslookup www.whitehouse.gov
ping ftp.mcafee.com
traceroute www.spsselib.hiedu.cz
Jméno našeho počítače můžeme změnit v souboru /etc/HOSTNAME, uvedeme
zde plné jméno počítače včetně domény (např: monkey.spsselib.hiedu.cz).
Změna se projeví až po rebootu. Takto samozřejmě změníme jen vnitřní
jméno našeho počítače.
Pokud chcete změnit jméno počítače "doopravdy" (tedy i navenek),
musíte provést změnu relace mezi IP a jménem na Vašem DNS serveru, aby při
převodu IP adresy na jméno byla změna funkční na celém světě a ne jenom na
Vašem počítači. Tuto změnu si musíte dojednat s administrátorem Vaší sítě.
IP adresu a jméno našeho počítače je ještě potřeba zapsat do
souboru /etc/hosts:
127.0.0.1 localhost
192.168.1.100 monkey.frop.org monkey
První řádek by zde měl být VŽDY. Na tomto řádku by nemělo být skutečné
jméno počítače. Skutečné jméno včetně domény zapíšeme na následující
řádek. Za mezerou mohou být zkrácené názvy či aliasy počítače, které pak je
pak možné uvádět ve Vašem systému místo plného jména s doménou. Do souboru
nedáváme počítače, o kterých 100% nevíme, zda se náhodou nezmění jejich
IP. Raději se spolehneme na DNS, případně si nainstalujeme cache-only
DNS server (viz DNS-HOWTO).
Myš je na konzoli obsluhována démonem gpm, který se spouští
automaticky při bootu Monkey v souboru /etc/rc.d/rc.local následujícím
řadkem:
gpm -t bare
Parametr -t bare definuje obecný protokol pro dvoutlačítkovou myš. Seznam
dostupných protokolů získáme například parametrem -t help.
Démona můžeme ukončit řádkou
gpm -k
/dev/mouse.
Pomocí parametru -m ovšem můžeme určit i jiné zařízení. Po instalaci je
/dev/mouse linka na /dev/ttyS0, což je v DOSu COM1.
Pokud máme myš na COM2, lze linku přesměrovat takto:
cd /dev
rm mouse
ln -s ttyS1 mouse
Pokud vlastníme myš PS/2 (například trackball u notebooku), použijeme při změně linky
místo ttyS1 zařízení psaux.
Démona pak spusíme s parametrem -t ps2:
cd /dev
rm mouse
ln -s psaux mouse
gpm -t ps2
Aktuální verzi kernelu zjistíte při bootu nebo příkazem uname -a.
Pokud si chcete zkopilovat svůj vlastní kernel, nejprve si o kompilaci něco
přečtěte na jiném místě,
pak můžete pokračovat. Nainstalujte
kompilátor a
zdrojové kódy pro kernel (včetně aplikovaných patchů) použitý v distribuci Monkey
(pro 3c59x, FAT32) a souboru .config,
který obsahuje konfiguraci použitou při kompilaci distribučního kernelu.
Pokud chcete jen změnit některé volby při kompilaci, přepněte se do adresáře
se zdrojáky kernelu, změňte konfiguraci kernelu (make config
Vám bude nabízet volby z předchozí konfigurace, stačí jen tisknout Enter a ve vhodném
okamžiku konfiguraci změnit). Nabízeny jsou volby [Y/N/M/?]. Y znamená vložit
příslušnou část kódu do kernelu, N znamená, že se příslušná část kódu nepoužije,
M znamená připravit příslušnou část kódu ke kompilaci jako modul a na stisknutí
? (otazník) se Vám na monitor zobrazí stručný popis této volby (otázka
je pak zobrazena znovu). Nepoužíveje volby, které nepotřebujete. Šetříte
tak paměť a neriskujete komplikace při detekci zařízení.
Pokud na některou otázku odpovíte M, pak je potřeba moduly po kompilaci kernelu
dokompilovat, k čemuž slouží řádka s modules v následujícím příkladu. Pokud
žádné moduly nemáte, můžete tuto část přeskočit. Použití modulů je ale výhodné,
protože šetří operační paměť počítače. Ovladače, které právě nepotřebujete,
nezabírají v paměti místo a to je pak možné využít pro aplikace. Paměť zabraná
kernelem totiž nemůže být odswapována (odložena) na pevný disk. Vkládání
modulů do jádra za běhu systému můžete dělat ručně příkazem modprobe,
což je nevýhodné, nebo to nechat dělat automaticky démona kerneld.
V případě použítí automatického vkládání navíc démon modul automaticky z paměti
uvolní, pokud již není používán.
cd /usr/src/linux
make config
make dep; make clean; make zImage
make modules; make modules_install
rm /lib/modules/*/modules.dep
Poslední řádek zajišťuje automatické obnovení souboru modules.dep po
rebootu počítače.
V případě, že chcete kompilovat kernel novější verze, lze použít soubor
.config ze staršího kernelu, který si před tím do nového adresáře
/usr/src/linux
nakopírujete. Při použití příkazu
make oldconfig
budete dotázáni jen na volby, které přibyly. Tím si ušetříte spoustu času.
Další změny již lze dělat pomocí opětovného make config.
Nezapomeňte přímo do kernelu vložit podporu DOS, MSDOS FAT a UMSDOS
filesystémů stejně jako podporu pro spouštění ELF binárních souborů.
Zkompilovaný kernel najdete a adresáři /usr/src/linux/arch/i386/boot/zImage.
Kernel je komprimovaný a obsahuje i boot, takže jeho použití je univerzální.
Nejjednodušší je nakopírovat si ho k původnímu kernelu a opravit spouštěcí dávku
LINUX.BAT tak, aby zaváděla do paměti Váš nový kernel (1)
nebo si vyrobit bootovací disketu (2):
(1) cp /usr/src/linux/arch/i386/boot/zImage /3mide.new
(2) cp /usr/src/linux/arch/i386/boot/zImage /dev/fd0
Zdrojové kódy kernelu si můžete stáhnout z některého zrcadla v Čechách (sunsite, vse, muni) nebo přímo z primárního zdroje. Liché číslo na druhém místě značí vývojovou řadu, sudé stabilní řadu.
2.0.30 - stabilní
2.1.36 - vývojový
Aktuální verzi posledního zveřejněného kernelu lze zjistit jednoduše například na
WWW stránce v Helsinkách.
/etc/rc.d/ip-cfg.dos.
Slouží ke kompletní konfiguraci Linuxu na lokálních stanicích na
Střední průmyslové škole
strojní a elektrotechnické v
Liberci. K zavedení Linuxu
slouží dávka, která z Novellovského souborového serveru rozbalí na lokální
HDD distribuční balíky Monkey a nakopíruje do adresáře \LINUX\ETC\RC.D
soubor IP-CFG.DOS, který obsahuje pro každou stanici příslušné údaje
o IP adrese, jménu počítače, gateway, netmask a podobně. Tento soubor
je možné editovat standardními editory MS-DOSu. Monkey při bootu automaticky
načte všechny potřebné informace a nakonfiguruje správně síťové rozhraní.
Tento soubor se použije pouze v případě, že je v něm uvedena řádka
CONFIGURE YES. Jinak je ignorován. Jeho struktura je jednoduchá
a přímo v něm popsaná. Jedinou podmínkou je, abyste používali vždy právě
1 mezeru mezi proměnnou a její hodnotou. Příklad souboru IP-CFG.DOS:
CONFIGURE NO
NAME monkey
DOMAIN frop.org
IPADDR 192.168.1.2 # REPLACE with YOUR IP address.
NETMASK 255.255.255.0 # REPLACE with YOUR netmask.
NETWORK 192.168.1.0 # REPLACE with YOUR network address.
BROADCAST 192.168.1.255 # REPLACE with YOUR broadcast address, if you
# have one. If not, comment them out.
GATEWAY 192.168.1.250 # REPLACE with YOUR gateway address.
DNSSERVER 192.168.1.1 # REPLACE with IP address of your DNS SERVER, if
# you have one. If not, comment them out.
# You may comment out the line by adding a # to
# the beginning of the line.
Konfigurace síťového rozhraní pro provoz IPX/SPX:
Každý samostatný segment má u protokolu IPX/SPX své číslo sítě. Toto číslo sítě se nastavuje při konfiguraci síťového rozhraní na NetWare serveru. Pokud na jednom segmentu provozujeme více než jeden ethernetový rámec, musí mít každý též své odlišné číslo sítě. Novel dnes jako standard na svých serverech prosazuje rámec Ethernet_802.2. Pokud chceme provozovat na síti TCP/IP, potřebujeme rámec Ethernet_II. Většina starých Boot-ROM vyžaduje rámec Ethernet_802.3. Z toho je vidět, že situace je poněkud komplikovaná. Doporučuji používat co nejméně rámců na jednom segmentu, přičemž jako nejvýhodnější se jeví výhradní používání rámce Ethernet_II (novější Boot-ROM ho umí).
Číslo sítě pro použitý rámec nejlépe zjistíme od správce. Pokud uvedeme špatné, bude server vypisovat na svoji konzoli hlášení o kolizi sítí a správce snadno (podle MAC adresy síťové karty) odhalí naši stanici.
Konfigurace rozhraní:
ipx_interface add eth0 etherii 12
Místo ručního konfigurování rozhraní můžeme použít automatickou detekci rámce, čísla sítě včetně nastavení rozhraní:
ipx_configure --auto_interface=on --auto_primary=on
Automatickou konfiguraci je vhodné zkontrolovat podle výpisu souboru /proc/net/ipx_interface, který obsahuje seznam všech registrovaných IPX rozhraní včetně typů rámců a čísel podsítí:
cat /proc/net/ipx_interface
Správnou funkci síťového rozhraní můžeme ověřit výpisem dostupných NetWare serverů pomocí příkazu slist:
monkey~> slist
Known NetWare File Servers Network Node Address
-----------------------------------------------------
PRUM 0000012 000000000001
Připojování NetWare disků:
Rozdílným pojetím systémů nelze na připojených NetWare discích měnit vlastníky a přístupová práva. Práva a vlastníky lze jednotně nastavit při připojení disku pro celou připojenou strukturu. K vlastnímu připojování slouží příkaz ncpmount, k odpojení příkaz ncpumount (analogie příkazu mount).
ncpmount -S server -U uživatel -P heslo /home/huzva/novell
ncpumount /home/huzva/novell
Následující tbulka uvádí podrobný rozpis voleb příkazu ncpmount. Soubor .nwclient může obsahovat předdefinované hodnoty, protože v něm mohou být i hesla, musí být čitelný jen pro vlastníka. Umisťuje se do domovského adresáře příslušného uživatele. Příklad tohoto souboru následuje za tabulkou.
| Přepínač | Popis přepínače | Implicitní hodnota |
|---|---|---|
| -S server | jméno připojovaného NW serveru | první v .nwclient |
| -U uživatel | jméno uživatele na NW serveru | podle .nwclient |
| -P heslo | uživatelovo heslo | podle .nwclient |
| -n | uživatel nemá heslo | podle .nwclient |
| -V svazek | připojit pouze tento svazek | připojit všechny svazky |
| -u UID | uživatel vlastnící připojený strom | aktuální uživatel |
| -g GID | skupina vlastnící připojený strom | aktuální skupina |
| -f práva | přístupová práva k souborům | 0755 |
| -d práva | přístupová práva k adresářům | 0755 |
Soubor .nwclient leží v domácím adresáři uživatele, přístupová práva pro čtení a zápis musí mít pouze on sám. Nastavení těchto práv můžeme provést příkazem: chmod 600 .nwclient. Tečka na začátku jména označuje skrytý soubor (většina konfiguračních souborů u uživatelů začíná tečkou). Zápisy v souboru se dělí na řádky s tímto pořadím udajů: Jméno_serveru/jméno_uživatele případné_heslo
Příklad souboru .nwclient:
# Můj účet, raději bez hesla
PRUM/RENE.HUZVA
# Anonymní účet na serveru BIMBO, bez hesla
BIMBO/GUEST -
# Poloveřejný účet pro návštevy s heslem pižďuch
PRUM/NAVSTEVA pizduch
/etc/inittab. Jeho špatnou úpravou ovšem můžete zlikvidovat
svůj Linux, protože je používán při startu systému. Proto ho upravujte,
jen pokud k tomu máte opravdu závažný důvod (například málo paměti).
startx. V distribuci je předinstalován univerzální
X server pro SVGA karty. Pokud máte akcelerované karty s čipem S3 nebo Mach64,
musíte si nainstalovat balíček s příslušným serverem.
Pokud máte jinou grafickou kartu, musíte si naistalovat příslušný X server ručně.
X Window nastartují na první volné konzoli (v Monkey po instalaci je to sedmá konzole).
Z X Window se můžete přepnout do textových konzolí pomocí kombinace kláves
CTRL+ALT+F1 až F6. K návratu do grafické konzole použijete, jak jistě tušíte,
ALT+F7.
Zkratkové klávesy v X Window:
Alt+F1 window menu
Alt+F2 hlavní menu
Alt+F3 lower
Alt+F4 close
Alt+F5 další okno
Alt+F6 předchozí okno
Alt+F7 přesun
Alt+F8 změna velikosti
Alt+F9 minimalizace (návrat k pův. velikosti)
Alt+F10 maximalizace (návrat k pův. velikosti)
/DOS.mount, parametrem -t
určujeme pak typ mountovaného filesystému (msdos, umsdos, vfat, ext2, minix,
nfs, ...). Příkazem fdisk -l si můžete nechat
vypsat seznam partitions na disku. Partition odpojíme příkazem umount.
Pokud namountujeme disketu, musíme ji před vyjmutím odpojit (aby se zapsal
obsah cache), proto je lepší používat příkazy z balíku mtools
(mdir a:, mcopy soubor.txt a:, mdel a:soubor, ...), které umí
zapisovat i dlouhé názvy souborů podle vzoru W'95 (vfat) na disketu formátovanou
pro OS DOS. Při používání těchto
utilit nezapomeňte, že znak * a \ je speciální
znak shellu, proto je potřeba zrušit jeho speciální význam uvozujícím
zpětným lomítkem (backslash).
Příklady:
mount -t vfat /dev/hda2 /mnt
mount -t umsdos /dev/hda5 /disk/d
umount /mnt
mcopy soubor.txt a:
mdir a:
mdel a:/win/\*
mtype a:/adresar\\soubor.txt
mformat a:
ldd novy_program
Pokud by například chyběla knihovna libncurses.so.3.0,
překopírujete do adresáře s knihovnami tuto knihovnu a necháte obnovit
symbolické linky:
cp libncurses.so.3.0.7 /lib
ldconfig
Takto nám v adresáři /lib vznikne symbolická linka libncurses.so.3.0
ukazující na binární soubor knihovny libncurses.so.3.0.7
Nezapomeňte také, že Monkey nemá plnohodnotný kompilátor. Kompilátor
v distribuci je určen pro kompilaci kernelu a je proto minimalizován.
Většina dostupných programů je k dispozici i v binární podobě, což
není z hlediska bezpečnosti vyhodné (trojské koně), ale v našem
případě to poslouží.
Pokud Vám to bude vadit, doporučuji naistalovat "velkou" distribuci
Slackware, kterou je možné umístit do filesystému DOSu (tzv. UMSDOS)
stejně jako Monkey.
Pernametní odkládací soubor Windows 3.x Monkey umí využít, ale co Windows'95?
Monkey umí využít trvalý soubor virtuální paměti. W'95 standardně tento soubor
vytvářejí podle potřeby. Pokud chcete, aby W'95 a Monkey používali stejný soubor,
musíte ve W'95 nastavit ručně minimální velikost virtuální paměti (s ohledem na
potřeby Monkey i W'95) následujícím postupem:
START - Nastavení - Ovládací panely - Systém - Výkon - Virtuální paměť -
Virtuální paměť nastaví sám uživatel. Minimum nastavte
na požadovanou mez (například 8 nebo 16MB), maximum nastavte
dle uvážení. Po nastavení minima zůstane na disku po ukončení W'95 soubor této velikosti,
který Monkey použije. Musíte jej ovšem nastavit na disk, ze kterého bootujete Monkey.
Typická hodnota je stejná, jako je velikost RAM, ale máte-li paměti málo (8 MB),
můžete použít více, pro systém s velkou pamětí (od cca 32MB) není
pro běžnou práci potřeba žádný.
Obecně platí, že po naplnění SWAPu do ekvivalentu RAM systém již není schopen
svižného provozu. U Linuxu (díky kvalitnímu memory managmentu) je systém schopen
však i v této situaci dosáhnout po chvíli bouřlivého swapování použitelného stavu.
Co se stane s DOSem po nastartování Linuxu?
Kernel Linuxu kompletně převezme kontrolu nad vašim PC. DOS je odstraněn a jinak než
dalším bootem se do paměti nedostane. Linux tedy nemůže "spadnout" do DOSu ;-).
Existuje ovšem možnost provozovat DOS v prostředí Linuxu pomocí DosEmu.
DosEmu je emulátor, který emuluje v prostředí Linuxu prostředí DOSu.
Multitaskingové a víceuživatelské prostředí Linuxu není emulátorem nijak
dotčeno. Lze tedy spustit více kopií DosEmu (aniž by o sobě věděly).
Je potřeba připomenout, že DosEmu je emulátor, má tedy své nedostatky (zdrojové texty
DOSu nejsou k dispozici a vývoj DosEmu je tedy velice složitý) a ne
vše si pod ním spustíte.
Jde nastartovat Linux z Windows?
Ne. Je potřeba nejprve Windows ukončit návratem do DOSu následujícím
postupem:
Start - Vypnout - Restartovat počítač v režimu MS-DOS.
Pak je teprve možné spustit dávku LINUX.BAT a nastartovat
tak Linux.
--linux-.---. Proto tyto soubory nemažte!
passwd.
Tohoto privilegovaného uživatele není vhodné používat k běžné práci v systému, proto
doporučuji, abyste si vytvořili další "normální" uživatelská
konta a ta pak používali k běžné práci. K vytváření uživatelských kont slouží příkaz
adduser.
"Mounting root" nejsou
při startu kernelu zobrazeny čtyři řádky, které můžete vidět v následujícím vzorovém
příkladu startu kernelu. Linux musí být
nainstalován do
kořene do adresáře LINUX, jak je popsáno v kapitole o
instalaci Monkey.
Následující výpis byl pořízen na počítači s touto konfigurací:
Uncompressing Linux...done.
Now booting the kernel
Console: 16 point font, 400 scans
Console: colour VGA+ 80x25, 1 virtual console (max 63)
pcibios_init : BIOS32 Service Directory structure at 0x000fb140
pcibios_init : BIOS32 Service Directory entry at 0xfb5b0
pcibios_init : PCI BIOS revision 2.10 entry at 0xfb5e0
Probing PCI hardware.
Calibrating delay loop.. ok - 179.40 BogoMIPS
Memory: 15048k/16384k available (516k kernel code, 384k reserved, 436k data)
Swansea University Computer Society NET3.035 for Linux 2.0
NET3: Unix domain sockets 0.13 for Linux NET3.035.
Swansea University Computer Society TCP/IP for NET3.034
IP Protocols: ICMP, UDP, TCP
Checking 386/387 coupling... Ok, fpu using exception 16 error reporting.
Checking 'hlt' instruction... Ok.
Linux version 2.0.29 (root@monkey) (gcc version 2.7.2) #1 Fri Feb 21 06:46:08 1997
ide: i82371 PIIX (Triton) on PCI bus 0 function 57
ide0: BM-DMA at 0x9000-0x9007
ide1: BM-DMA at 0x9008-0x900f
hda: QUANTUM BIGFOOT_CY4320A, 4134MB w/67kB Cache, LBA, CHS=527/255/63, DMA
ide0 at 0x1f0-0x1f7,0x3f6 on irq 14
Partition check:
hda:Started kswapd v 1.4.2.2
hda1 hda2 < hda5 > hda3
UMSDOS Beta 0.6 (compatibility level 0.4, fast msdos)
Mounting root
/linux is there
/linux/etc is there
/linux/sbin is there
Activating pseudo root /linux
VFS: Mounted root (umsdos filesystem).
INIT: version 2.62 booting
Starting kerneld, version 2.0.0 (pid 9)
Testing filesystem status: read-write filesystem
none on /proc type proc (rw)
INIT: Entering runlevel: 3
Going multiuser...
Mounting remote file systems...
Starting daemons: syslogd klogd inetd
Found M$ Windows swap-file. Great.
Adding Swap: 16380k swap-space
To disable every start update UMSDOS, simply remove /etc/update.umsdos
Updating UMSDOS filesystem..........done.
Running gpm...
Welcome to MiniLinux 2.0.29.
monkey login:
Můj dík patří mimo jiné i těmto trpělivým pokusným "králíkům", kteří testovali tuto distribuci a pomohli mi tak vytvořit lepší Monkey.
Pavel Hanus
David Kmoch
Ondřej Bezucha