[Nástup na útvar] Následovala přísaha. Ve městě na náměstí. Nechápal jsem. Jak mám něco bránit, když se mnou jednají jako s kusem hadru. V den přísahy jsem měl asi horečku a teklo mi z nosu. No a pak jsme si zařvali: "Tak přísaháme" a bylo to. Pak bylo možno na dva dny vyrazit na celodenní vycházku. První den jsem jen seděl v autě a kloktal stopanginem. Druhý den jsem jel domů. Ač to bylo zakázáno a okruh posádky byl jednoznačně vymezen, všichni kdo to měli blízko, jeli domů. Bylo to něco nádherného. Mohl jsem si na sebe navléci civilní oblek, který jsem měsíc neviděl. A udělalo mi to moc dobře. Bohužel víkend velice rychle uběhl a já se musel vrátit.

V pondělí byl konec přijímače a nás rozhodili na jednotlivé útvary. V přijímači to bylo tak, že na třicet zobáků byl jeden mazák. Po rozhození na útvary to bylo v opačném gardu. A tam už šlo do tuhého. Útvar, kde bylo asi osmdesát starších, byl osazen naší bezceňáckou čtyřkou. Ta ještě vykrystalizovala tak, že jeden byl převelen a druhý byl stále na ošetřovně. Takže si nás vychutnávali. A šlo jim to dobře. Já měl tu obrovskou smůlu, že první měsíc jsem byl zobák, který vyčníval z řady. Ač to byla řada o dvou lidech. Druhý člen v řadě zaujal metodu pochlebování, takže volba padla na mě. A zde jsem byl určen do své další odbornosti. Ta odbornost se jmenovala značkař . Jeden den na velitelském stanovišti, druhý den na útvaru. Na velitelském stanovišti byla služba nepatrně lepší. Zde sloužilo více vojáků z povolání a tak zde fungoval skrytý šikan. Ovšem někteří důstojníci na to kašlali a tak se někdy šikan rozvinul i zde v plné nahotě. Nebo se jednalo o zvýšenou velitelskou náročnost? Na jednu stranu mě práce bavila. Byl jsem u letadel a měl jsem je zabezpečovat. O letadla jsem se zajímal, takže jsem měl nepatrně lehčí práci, protože jsem něco znal. Pak se tu vyskytl i jeden mazák, který se zajímal o programování. A tak jsme nalezli společnou řeč. Ale to byly jen světlé výjimky. Nastala tvrdá práce. Kreslit na planžet. Byly zde dva planžety. Jeden pro běžnou letovou činnost, na který se zakresloval stylem číslo cíle, azimut a dálka. Pak tu byl planžet druhý. Tam se zakreslovala situace na západní hranici. Zakreslování se provádělo stylem čtverců. Když jsem si dal poprvé sluchátka na uši, myslel jsem, že se zblázním. Slyšel jsem něco, co mi připomínalo italského fotbalového komentátora. Zdálo se mi, že se kreslení nikdy nenaučím. Ale časem jsem to zvládl. A pak jsem v rámci hrabání zakresloval z nudy.

[Důstojníci] Podplukovník řečený Sultán, náčelník zařízení PLES 2-2, byl opravdu náročný. A abych se o něm vyjádřil přesněji, byl to blbec. Jeden voják, žádnej voják. Kdyby se někomu něco stalo, tak by ani nezvedl hlavu. Nejdříve on se svojí hodností, pak ostatní vojáci z povolání, a nakonec pár záklaďáků, kteří mu nesahali ani po kotníky. Nesnášel jsem ho. A on mě taky ne i když ze své pozice to nemohl dát zas tak moc najevo. Zvládal jsem na PLESe vše co bylo nutné. Byli zde i jiní důstojníci, kteří byli pravý opak Sultána. S těma se dalo pohovořit jako s lidmi sobě rovnými. Major Šmerka, major Vytasil, podplukovník Janouš a někteří další.

Zde bych se chtěl zmínit o podplukovníku Račákovi. Ač jsme si ze začátku nepadli do oka, tak jsme si na sebe zvykli a naše služby byly velice zajímavé. A když mluvím o tomto důstojníkovi, nesmím zapomenout na lampasácký šikan. To je situace, když se gumy dusí mezi sebou. Většinou se jednalo a naprosté kraviny. Plukovník Kublaj Račáka vydusil až mi z toho bylo divně, ač mi to mohlo být úplně jedno. Nevím přesně o co šlo, protože při vyvrcholení jsme my, záklaďáci byli vykázáni, ale už i předehra byla opravdu nechutná. A tak to nějak fungovalo dnes a denně. Na útvaru i na velitelském stanovišti. Na útvaru to bylo horší. Mazák Troják a půlročák Najdr dělali průsery a potom, v rámci relaxace dusili mladší ročníky. Mazák Mašek byl opravdu hovado na ultimo. Nebudu vše rezebírat dopodrobna. Časem se situace zlepšila. Na útvar přišlo několik dalších zobáků, tak už jsme tam nebyli sami. A tam jsem nalezl pár kámošů, kteří mi pomáhali toto zelené peklo překonat tak nějak rozumně. Martinko, Fido a Těžkej s Lundym, byla banda, která byla prostě jedinečná. Na našem útvaru a na vedlejší rotě jsem mohl pohovořit o všech problémech.