Antonio Vivaldi
*1678 Benátky
+1741 Vídeň.
Je nejvíce proslavenou osobností z četných barokních umělců italského původu. Většinu svého života působil v Benátkách, odkud vyjížděl k inscenacím svých oper do nejrůznějších měst. Byl vysvěcen na kněze, ale tomuto povolání se věnoval minimálně, raději komponoval nebo udivoval benátské obecenstvo svými virtuózními výkony na housle. Často vystupoval i mezi jednotlivými akty operních děl, čímž nahrazoval tzv. meziaktní hudbu. Byl mužem elegantním, zvyklým pohybovat se na koncertních pódiích s naprostou samozřejmostí.
Jako dokonalý znalec houslí napsal kolem 450 koncertů pro tento nástroj, jimiž se ještě za svého života proslavil po celé Evropě. Propracoval a ustálil jejich formu, obohatil doprovodný orchestr o nové zvukové barvy, jeho melodická i kompozičně stavební invence byla nevyčerpatelná.Komponoval také opery a oratoria v novém hudebním stylu, ale nejvíce se zasloužil o rozvoj koncertantních hudebních forem, k nimž patřily concerti grossi, sólové koncerty s orchestrálním doprovodem, sinfonie, triové a sólové sonáty. Nejslavnější z těchto skladeb, soustředěných do sbírky dvanácti koncertů Zkouška harmonie a skladby, jsou první čtyři, nazvané Čtvero ročních dob, v nichž se vyskytuje řada půvabných zvukomalebných prvků oslavujících přírodu i život lidí v ní.
Nový hudební druh, sólový instrumentální koncert, se rozšířil z Itálie do celé Evropy právě prostřednictvím děl Antonia Vivaldiho. Skladby tohoto autora byly počátkem osmnáctého století velmi žádané, jak víme z řady dobových svědectví. Později vycházely Vivaldiho koncerty ve velkých nákladech tiskem v Amsterodamu, Paříži a Londýně. Jeho popularita byla obrovská, Vivaldiho díla, nesměla chybět u žádného milovníka hudby a v repertoáru žádné zámecké kapely. O tom, jak hluboce si jeho koncertů vážili Vivaldiho současníci, svědčí i obdiv J. S. Bacha, který třináct jeho houslových koncertů přepracoval pro cembalo, respektive varhany, aby se sám při tom učil dokonalé výstavbě koncertní formy. Je pozoruhodné, že Antonio Vivaldi ovlivnil i české skladatele, například F. Bendu, J. D. Zelenku a J. V. Stamice, čehož jsou důkazem i četné unikátní opisy jeho děl v českých hudebních archivech.
Po strmém vzestupu a po letech úspěchu a uznání čekal skladatele smutný konec. Zemřel v chudobě ve Vídni, opuštěn všemi svými přáteli i ctiteli. Spolu s ním upadlo v zapomnění i jeho rozsáhlé dílo, překvapivě rychle a dokonale. Trvalo přes sto let, než se jméno Vivaldi opět objevilo v hudebním světě. Teprve 20. století Vivaldiho hudbu přivádí zpět na koncertní pódia. Řada Vivaldiho instrumentálních skladeb začala vycházet v nových edicích. Poslední fáze v objevování Vivaldiho začala v roce 1950, kdy vyšla první nahrávka jeho Čtvera ročních období. Tato skladba je dnes snad nejpopulárnějším dílem tzv. vážné hudby vůbec. Se stále vzrůstajícím zájmem o starší hudbu v posledních třiceti letech se objevují na nahrávkách a koncertních pódiích i ostatní Vivaldiho skladby; v první řadě instrumentální hudba, stále více však i hudba duchovní.