Tatra 52
"Dvoulitrová Tatra se čtyřválcovým motorem o výkonu 30
koní je vytrvalý, vždy k službě připravený vůz pro město i cesty a je žádán
hlavně pro svoje skromné nároky na obsluhu. Jsou v něm použity všechny ty
konstrukční zásady, které udělaly Tatru slavnou: vzduchové chlazení, výkyvné
polonápravy a páteřový rám." Těmito slovy představil výrobce v prospektech
svůj osvědčený typ, u něhož byla v roce 1930 právě modernizovaná karosérie a
tvarově přizpůsobena ostatním typům, zatímco motor a podvozek zůstaly téměř
beze změny. Tatra 52 setrvala ve výrobním programu kopřivnické automobilky
až do roku 1938 a v tomto období se jich postavilo celkem 1687 s různými
karosériemi, které ne vždy pocházely od kopřivnických karosářů. Některé z
nich karosovala firma Josef Sodomka ve Vysokém Mýtě. Vyráběly se v
nejrůznějších provedení: nejrozšířenější byla limuzína se šestisedadlovou
uzavřenou karosérií, dále pak sportovní kabriolet, policejní, dodávkový i
sanitní vůz, autodrožka, tzv. falešný kabriolet s pevnou střechou na
prodlouženém podvozku, osobní drezína či závodní vůz. Tatru 52 poháněl
vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválec OHV s protilehlými válci, který dával
nejvyšší výkon při 3000 ot/min, při kompresním poměru 4,9:1. Měl
akumulátorové zapalování, čtyřstupňovou převodovku, suchou vícelamelovou
spojku, přední nápravu tuhou a zadní kyvadlovou, obě odpérovány příčným
listovým pérem, kapalinové tlumiče pérování, kapalinové brzdy a disková kola
se superbalónovými pneumatikami o rozměru 160 x 40. Hmotnost podvozku činila
cca 590 kg, karosovaného vozu cca 1250 kg. Při spotřebě 13,5 litru benzínu a
0,2 litru oleje na 100 km dosahoval nejvyšší rychlosti 90 km / h. Palivová
nádrž obsahovala 50 litrů benzínu, olejová pět litrů oleje. Automobil s
rozvorem náprav 2770 - 3170 mm a s rozchodem kol 1300 mm byl dlouhý
3700 až 4100 mm, široký 1650 mm, vysoký 1650 mm, podlaha od země vzdálená
380 mm, světlá výška 220 mm. Čtyřdveřová karosérie (prodávaná tehdy za
63000,- Kč) měla mezistěnu s posuvným sklem, ve dveřích spouštěcí okna, dvě
nouzová sedátka, koberce, stropní svítilnu s vypínačem, dva popelníky, síťku
na zavazadlo, dva věšáky, rukojeť na mezistěně, opěrky nohou, záclonky na
čtyřech zadních oknech a na okně zadní stěny, stupačky s pryžovým obložením,
a kování uvnitř vozu niklovaná, zevně chromované. Se stejným motorem se
vyráběla i pětisedadlová kolejová osobní drezína s uzavřenou karosérií,
jejíž kostra byla zhotovena z tvrdého dřeva a zevně potažena ocelovým
plechem. Uvnitř drezíny se nacházela dvě místa k sezení vpředu a tři vzadu,
pérovaná sedadla byla potažena umělou kůží, podlahu kryl vroubkovaný plech.
Na zadních dveřích vyseli jednoduché brašny. Vozidlo se jednotně stříkalo
zeleným nitrolakem. K osvětlení drážního tělesa sloužil pouze jeden
světlomet vpředu uprostřed kapoty. Pokud jde o pohonný agregát, dvakrát
zalomený klikový hřídel uložený ve valivých ložiskách měl protiváhy k
vyvážení klikového ústrojí. Ventily poháněl vačkový hřídel v dolní části
motorové skříně. Na vačkovém hřídeli se nacházelo i čerpadlo s ozubenými
koly, sloužící k oběžnému tlakovému mazání motoru. Chlazení vzduchem
obstarával lopatkový větrák na setrvačníku a vháněl k válcům proud čerstvého
vzduchu dvěma kanály. Spojka byla suchá pětilamelová. Ploché čtyřválce Tatra
52 se důkladně prověřovaly v automobilových závodech a soutěžích
spolehlivosti. Tak například jeden vůz osazený tímto motorem, přeplňovaným
rotačním křídlovým kompresorem Zoller, dosáhl v roce 1930 v závodě Ecce Homo
za řízení J. Veřmiřovského nejlepšího času ze všech automobilů. V
témže roce startovala na prvním ročníku brněnského okruhu Tatra 52 v
závodním provedení s dvoumístnou karosérií se zkráceným rozvorem na 2600 mm
a s novými kapalinovými brzdami. Motor, tentokrát bez kompresoru, který měl
malou životnost, dával zvýšený výkon 29,4 kW (40 k) při 3600 ot/min. Motory
tohoto typu se vyráběly ještě mnoho let po druhé světové válce a sloužily k
pohonu jeřábových nástaveb na podvozku Tatry 111 a Tatry138.
|
Technické
parametry vozu Tatra 52
|
Zpět |