[Půlročáci] Půl roku už bylo za námi. Blížil se čas nástupu dalšího ročníku. Už jsme se na to těšili. A pak přišel ten den, kdy je začali svážet k tělocvičně, jako tenkrát nás. Ač nám velitel zakázal přistup k tělocvičně, tak jsme šli. Bylo to hrozné. Představoval jsem si náš ročník, když byl před půl rokem vysazen na buzeráku. Bohužel to trvalo ještě měsíc, než tito munďáci dorazili na rotu. A pak jim to začalo. Naši půlročáci se do šikanování obuli, až mi z toho bylo divně. Ale tušil jsem horší věci. Až začne dusit náš ročník. Já byl ovšem pevně rozhodnut, že dusit nebudu. Teď trochu odbočím. Začíná tu být trochu dusno, protože ten blbec deveťák dělá večerní kontrolu. Takže budu muset přerušit tento záznam a odeberu se do regálu. Ještě si dám dlouhý kouř a psát budu až zítra.

[Povýšení] Blížil se čas povýšení. Tato událost nás měla osvobodit od šikanu. Ten den jsme to měli za 475. Zásoby alkoholu již byly dávno připraveny a zakopány na bezpečném místě. Jen jsme čekali na okamžik, kdy bude mít službu vhodný deveťák . Stalo se. V podvečer se všichni, kterých se povyšování týkalo, sešli na zadním pokoji a pak začal dlouho očekávaný rituál. Rána prahem do zadní části těla a pak se ožrat do bezvědomí. Ano to bylo zajímavé. Byli zde tací, kteří viděli smysl života jen v alkoholu. A jak s oblibou zdůrazňovali, po práci do hospody a tak pořád. Co povýšení vlastně znamenalo? Hlavní věc byla, že naši mazáci nás přestali šikanovat. Jako vedlejší bylo to, že úklid už prováděl mladší ročník a mohli jsme již mít na oděvu různé mazácké výstřelky. To ovšem nesměli vidět vojáci z povolání. Těm to totiž hrozně vadilo. A za ústroj se dávala i basa, pokud byl lampasák pořádnej cvok. I když naše skutečné mazáctví nastalo až tehdy, když naši mazáci odešli a narukovali naši zobáci.

[Dovolená] Nastal čas dovolených. Obdržel jsem deset dnů. Žádná sláva. Oblíbenci velitele dostávali i více dnů. A tak jsem vyrazil do svého rodného města. Navlékl jsem na sebe civil a stále jsem brouzdal po starých místech, která mi připomínala staré časy. Své kámoše jsem nalezl jen zřídka. Většina z nich měla podobný osud jako já. A tak jsem vyrazil na diskotéku. Vše dopadlo podle plánu. Navázal jsem známost. Ale jen ten večer. Smůla byla, že můj objev hned druhý den odjel na čtrnáct dní mimo město. V tom okamžiku jsem si myslel, že by naše známost mohla vydržet déle. Bohužel se tak nestalo. Když jsem se vrátil v době opušťáku, bylo již na všechno pozdě. Zelená dálka nepřeje vztahům. Když jsem se vrátil ze své první dovolené, bylo mi jasné, že jsem již zapomněl na kopačky, které jsem dostal před vojnou. Již jsem si na svou bývalou lásku ani nevzpomněl. To je pochopitelné.

[Dělení 1] Možná je rozdělení vojska trochu složité. Pojmy, které označují tu či onu skupinu je nutné vnímat z pohledu konkrétního nástupního ročníku. Tak dejme tomu, že jsem právě teď narukoval. Ti co jsou o půl roku starší jsou půlročáci, o rok starší jsou mazáci a o rok a půl starší jsou supráci. Pokud jsem byl na vojně už půl roku, tak ti co právě narukovali jsou munďáci. Jsem-li na vojně už rok, tak nejmladší jsou moji ptáci, zobáci, jožkové a tak dále. No a když jsem zde rok a půl, nejmladší ročník jsou praptáci. Ale pojmenování se může lišit podle toho, kde se vykonává vojenská základní služba. Kdo patří do jaké skupiny se dalo poznat i podle oblečení. Podle toho, kdo kam patřil, se také oblékal. Rozevřená lodička, zavazování kanad, velikost pádla. Pokud zobáci nebyli povýšeni, jedli příborem. Po povýšení už mohli použít bagr. Před povýšením zobáci spali na bidle. Regál bylo možno použít až později. Pokud měli mazáci velké chutě vydusit, museli zobáci spát pouze na břiše. To proto, aby si nepolámali křídla. Pokud někdo chrápal, spal v plynové masce.

[Paradoxy] Když mi bylo zle, vyrazil jsem za Jardou, který byl sice můj mazák ale sblížili jsme se při poslechu Heavy Metalu. Naše přátelství sice nebylo nic moc extra, ale když bylo opravdu zle, dalo se zde najít útočiště. Kolikrát jsem dostal i radu, jak v tomto šíleném pekle proplouvat co se týká lampasáků. A za tyto rady jsem byl vděčný. Když Jarda odešel do civilu, bylo mi dost smutno. Byl vlastně jediný mazák, který se ke mně choval slušně. Na jednu stranu jsem měl být rád, že naši mazáci už konečně vypadnou, ale na druhou stranu Jarda byl kámoš. Takže jeden z paradoxů je na světě. A nezůstane sám.

Druhý paradox byl, koho vlastně uctívat. Za normálních okolností své mazáky. Ti měli na své zobáky absolutní právo. A když se mazák zeptal, kdo má lepší číslo, jestli on nebo naši supráci, bylo nutné oznámit, že mazáci. Matematika také přestávala fungovat.

Za normálních okolností, když se vstoupí do místnosti se zahlašuje nejvyšší hodnosti. Pokud tam není vyšší hodnost, nic takového se neprovádí. Za nenormálních, čili běžných okolností se zahlašovalo svým mazákům. A to ještě záleželo na tom, který tam byl. Každý totiž vyžadoval své oslovení.